24.-25.12.2012
Hlavní dopolední přípravy na Štědrý den už skončily a abych v dalším moc nepřekážel, využívám volné chvilky a mizím k řece. Začínám v Klecánkách nedaleko ostrova, kdy se snažím objevit kachničky mandarínské. Už tu jsou, jen se ne vždy ukáží. Po chvíli hledání nacházím dva samečky, jeden z nich je lehce albinotický. Ale na nějakou pořádnou fotku jsou daleko. Jinak tu tolik ptáků není. Sameček poláka velkého, samice chocholačky, pár březňaček a tři potápky malé. V rákosinách se skrývá slípka zelenonohá. Sbírku doplní už jen přelety morčáků velkých, kormoránů a racků chechtavých. A tak největším vzrušením je křik krkavce. Ale bylo to předčasné, krkavec tu skutečně byl, ale ve voliéře.
Dalším místem je kousek říčky Rokytky ve Vysočanech. Kromě kachen tu nic nebývá až na již několikrát pozorovaný párek kachniček karolínských. I tentokráte mám štěstí, sameček karolínky se tu krmí s třicítkou březňaček.
A posledním místem je Vltava v Tróji. Ani tady není bůhví jaká druhová pestrost - březňačky, poláci, lysky, slípky, potápky. Ve větším počtu tu odpočívají racci chechtaví (cca 300), chocholačky (cca 250) a kormoráni velcí (cca 100). Z těch méně běžných druhů je tu jeden, již do svatebního přepeřující, sameček poláka kaholky.
Rok se s rokem sešel a už je tu zase čas ptačího festivalu. Stejně jako minulé roky tradičně vyjíždíme na Žehuň. Přijíždíme k louce a už vidíme tentokráte početnou skupinu návštěvníků pomalu odcházet. Novinkou je utábořený štáb ČT24, který přijel udělat reportáž pro Studio Víkend.Chvíli tak okouníme na břehu a přizpůsobujeme aktivity on-line reportáži. A za chvíli již Lubor na kameru povídá o tradici Festivalu i Žehuni jako takové. Navíc přijeli kolegové z nedaleké záchranné stanice a vypouští několik uzdravených ptáků - káni lesní, poštolku a kalouse ušatého. Super možností je prohlédnout si zblízka lelka lesního, který však ještě nějakou tu karanténu bude potřebovat. Protože Mirek Jelínek poněkud netradičně nechytal, tak tohle byli jediní ptáci ke zkouknutí zblízka. Jinak na hladině je k vidění několik roháčů, kormoráni, racci bělohlaví, čírky obecné a jedna husice liščí. Přelétli dva raci středomořští, hejno pěnkav, moudivláčci... Dál pak procházíme celý úsek po polích kolem rákosin a pak až dozadu podél obory. Celé to vystačí na pěkných pár hodin. Nejčastěji sledujeme strnady obecné, skřivany, bekasiny otavní, v rákosí se ozývají strnadi rákosní a moudivláčci. V zadní části klesající hladina vypouštěného rybníka odhalila bahna - kolem jsou stovky kachen, volavky popelavé i bílé. V závěru dorazíme až na teplomilné stráně pod oborou, kde je i nyní k vidění řada kvetoucích teplomilných rostlin. Zkoušíme hledat kudlanku nábožnou, což se nám ale letos nepovedlo. Za příjemného tepla se vracíme zpět - jen nám chybí orel mořský. Jako na zavolanou, když už sedáme do aut, se jeden mladý objeví. 
Po delší době jsme opět vyrazili do terénu. Domluvili jsme se s Vaškem Johnem a dalšími a vybaveni aktuálními informaci od Jardy Vaňka jsme zamířili na Rozkoš. První zastávkou je upuštěný rybník u Velelib. Jsou tu volavky popelavé a bílé, potápky malé, napájí se hejno hřivnáčů. Postupně se objevuje celkem pět vodoušů šedých. Nejčetnější jsou čejky. Zkoumáme je v polích, ale kromě jespáka bojovného nic dalšího neobjevíme. Druhá zastávka v pořadí jsou louky u Kosiček. Louže už mizí a ani není vidět žádný ptačí pohyb. Trochu to prozkoumáváme a nakonec zjišťujeme, že tu pobývá přes dvacet bekasin otavních a jeden vodouš bahenní. Pak už míříme na přehradu. Nejdříve se stavíme u Nahořan, ale i tady jsou už louže miniaturní a bez ptáků. Na Rozkoši se prvně procházíme po Děličce. Cestou nás doprovází konipasi bílí, konopka obecná a několik pisíků. Na konci děličky pozorujeme zase pisíky, jednoho jespáka obecného a tři kulíky písečné. A také jednoho ledňáčka. Mimoto máme možnost sledovat orlovce při lovu. Od Děličky se přesouváme k Šeřeči. Procházíme kolem rybářů a po chvíli zahlédneme tři jespáky písečné. Dostáli své pověsti - opravdu nejsou plaší, prochází se blízko rybářů a nebránili se ani našemu focení z několika metrů. Vydrželi jsme je sledovat dlouhé minuty. Pak se posouváme ještě dál k malému výběžku, který je zvolna odhalován ustupující vodou; tady jsou kormoráni, čáp černý, dvě kolihy velké, jespák bojovný, racci bělohlaví, sedm kulíků písečných a hejno racků chechtavých a čejek. Při podrobnějším pátrání najdeme i kameňáčka pestrého. Posledním cílem je malý rybníček při vtoku. Čekáme tu, zda na bahna nevyběhne nějaký ten chřástal kropenatý. Ale marně. Nicméně jsme se dočkali vodouše tmavého, ledňáčka a mladého bukáčka. Vydrželi jsme na místě skoro až do setmění, a tak Rozkoš opouštíme až za tmy. Celkově jsme příliš mnoho druhů neviděli, ale těch pár stálo za to.
Letos koncem srpna jsme se opět, už potřetí, vydali na sever Německa. Moc jsme nevymýšleli a zamířili na osvědčené místo v Dagebullu u dánských hranic, kde máme oblíbený a příjemný kemp. Přijíždíme v odpoledních hodinách a za, pro tuto oblast a toto období, neobvyklého tepla hned vyrážíme zkouknout místní lokality. 
jsou kulíci píseční, jespáci obecný, břehouši rudí a jespáci rezaví. Méně četnější jsou kolihy velké, vidíme i málo husic liščích a vodoušů. Odpoledne si opět vybíráme hezké místo na trávě v malé zátoce a čekáme, až sem příliv natlačí ptáky z bahen. Trocha trpělivosti a za hodinku se přibližují a dostávají se na hodně blízko. Lze si tak prohlédnout množství ústřičníků, břehoušů, kulíků písečných, jespáků a několik kameňáčků. Jsou tu ale i racci chechtaví, bouřní, bělohlaví, rybáci obecní a severní. Jak se vzdálenost ke břehu zkracuje, postupně přelétají na další, ještě suché místo.
liščí a kolihy velké. Po hodině je celý záliv plný ptáků, jsou jich tu tisíce, nicméně pozorování je už hodně omezené. Při cestě zpět nás provázejí lindušky luční, bělořiti a bramborníčci hnědí. Pětice kolih velkých překvapivě pohrdá mořem a intenzivně propichuje golfový trávník za valem. Proti očekávání jsme neviděli kulíky mořské, ani rybáky malé, kteří údajně mají právě v této lokalitě velké hnízdiště. Při návratu zjišťujeme, že stan vichru odolal a můžeme jít spát. V noci nás probudí šustění a při otevření stanu z dvaceti centimetrů koukáme do oček překvapeného ježka, který už stačil totálně vyluxovat jeden z jogurtů. Aspoň se tuto noc dobře najedl. 
Ve větších počtech tu jsou husy velké, březňačky, ale i čírky obecné. Dalšími druhy jsou hvízdáci, několik lžičáků a dvojice ostralek štíhlých. A taky trojice labutí zpěvných. Z bahňáků tu jsou především čejky, bekasiny, vodouši šedí, jespáci bojovní a kulíci píseční. Zahlédneme i osm tenkozobců, hejnko dvaceti jespáků písečných, pár kameňáčků, jespáky obecné a osamoceného jespáka křivozobého. Pak se posouváme ještě jižněji k dalším místům, ale tady už nic zajímavého nevidíme (až na dva orly mořské). Pozdě odpoledne se vracíme zpět a ještě se stavíme kousek od pozorovatelny u obrovského zdymadla. Příliv je už v plném proudu a tak nedaleko hráze je vidět velké hejno bahňáků - stovky vodoušů rudonohých a šedých, jespáků rezavých, kulíků písečných, ústřičníků a k tomu kolihy velké a husice liščí. A právě tady vidíme i zatím největší hejnko kameňáčků - asi 50 ptáků. Na jedné z hrází se nachází kolonie rybáků obecných. I v tuto chvíli tam bylo několik mladých různého stáří (od prachového peří až po vzletné ptáky). Vzhledem k velké blízkosti se dalo skvěle sledovat, jak jim staří přinášení rybky z moře. 
Nějak nám letos nevychází čas, a tak dokonce i na naši chatu u Zbirohu máme jen pár dnů. Bereme to jako relaxaci, ale samozřejmě dalekohledy doma nechat nemůžeme. U Kařezkých rybníků spatříme pouze běžné vodní druhy. Neopomineme ani Zbirožská jezírka - zajímavou průrvu s minivodopádem. Je to místo, kde hnízdí pravidelně skorci vodní. Tentokráte je nezahlédneme, ale trusem znečištěné balvany v říčce svědčí o jejich přítomnosti. A už tradičně tu pobýval párek konipasů horských, který byl v plném krmení mladých. Nejzajímavějším okamžikem bylo jedno ráno u zahradního jezírka. Jako na povel se mezi osmou hodinou a půl devátou přišlo k jezírku napít a vykoupat řada ptáků - drozd zpěvný, kos černý, červenka, koňadry, modřinky, rehek domácí, budníček menší, cvrčilka zelená a skoro kompletní sbírka pěnic (pokřovní, černohlavá, hnědokřídlá, slavíková). A to ještě těsně v okolí poskakovali dlasci, lejsek bělokrký, mlynaříci... Přitom stačilo si vzít dalekohled a koukat u otevřeného okna. Co dá jindy práce vidět tolik druhů. Ptačí chování je však nevyzpytatelné; o den v později ve stejnou dobu nezavadilo o jezírko ani pírko. 
Pracovní povinnosti mě zavádějí na Opavsko. Naštěstí se ještě večer podívám na AVIF a hle, pár kilometrů od dálnice leží Jistebník, kde je již několik dnů pozorována volavka vlasatá. To si nemohu nechat ujít, protože tento druh jsem u nás ještě neviděl. Sjíždím z dálnice, místo nacházím snadno. Vypadá to tady pěkně, řada vodních ploch, rákosiny, zpěv rákosníků a ozývání žluv. Na prvním upuštěném rybníčku právě přistál čáp bílý a odpočívá tady. Kolem něj poletuje několik rybáků obecných. Jdu po hrází, ale při pozorování břehů
volavky nevidím. Jsou tu ale kachny, poláci, potápky roháči a také jedna hezky vybarvená potápka rudokrká. Po padesáti metrech najednou vylétnou tři volavkovití - jsou to volavky vlasaté. Přelétají na vzdálenější břeh. Při cestě zpátky jsou vidět na číhané - jedna stojí v rákosinách a druhá číhá ve větvích nevysokého keře s větvemi nad hladinou. Chvíli si je prohlížím - zase určitě chvíli potrvá než je uvidím někde znovu. Spokojím se se sledováním na dálku, i když by se k nim po hrázi dalo jistě přiblížit. Ale povinnosti čekají,a tak se vracím zpátky, kde mě po hrázi provází sameček lejska bělokrkého. Škoda, že není více času, tady by se delší prohlídka vyplatila. Nicméně připisuji si nový druh.
Každý květen alespoň jednou zajíždíme na naše oblíbená místa k českobudějovickým rybníkům. Využíváme slune- čného počasí před ohlášeným ochlazením a dáváme si tradiční cestu přes Dříteň, rybníky u Nákří, Dívčic a Novosedel, přes Vlhavský, Hlavatecký, Voleček, pak kolem Čejkovic a odsud až k Budějovicím s ukončením na Vrbenských rybnících. Hned první rybník na cestě nás správně naladí - zrzohlávky, husice liščí, husy velké s mladými a sedm hoholů severních. U Nákří kousek dál se situace skoro opakuje - jen hoholů je tu už třináct, přibývá zrzohlávek, poláků a kopřivek. Počet hoholů je vůbec překvapující, nevzpomínáme si, že bychom jich v tuto dobu kdy tolik viděli. Patrné projevy toku tak dávají šanci na novou populaci. Na Březovci v hnízdech velké kolonie volavek popelavých postávají mláďata, jsou tu opět husy, kopřivky, poláci. Na Březovci i Blatci loví rybáci obecní. Rybník Nová je místem s největší koncentrací potápek roháčů. Na břehu je oplocená soukromá farma, kde kromě kachen mají i volavky a husice rezavé - vykukují za plotem a jen málo stačí, aby se staly součástí místní avifauny. Z křovin nejen slyšíme, ale i pozorujeme cvrčilku říční. Husy s housátky jsou i na dalších rybnících. Chvíli zastavujeme nad Zbudovem, kde v poli ještě nedávno pobíhala keptuška. Řepka už je
dost vzrostlá. Chvíli pole prohlížíme, ale šance je malá. I když čejky tu jsou pořád, zahlédli jsme je když vyrazily prohnat poštolku. Na Zbudovském rybníku na ostrůvku postává patnáct volavek bílých. Rybník Dolní je pořád ještě upuštěný, ale z bahňáků tu byli už jen kulíci říční, čejky a vodouš rudonohý. Díváme se i k Hlavateckému rybníku, kde tentokráte nejsou žádná hnízda rybáků. Ve svahu je malá kolonie břehulí, z vysokých stromů se ozývají žluvy obecné a další pěvci. Míjíme Čejkovice a rybníky kolem nich, ale nic zajímavého na nich není. Velmi živo je naopak na Novohaklovslém rybníku - labutě, husy, březňačky s desítkami mladých, poláci, kopřivky, racci, lžičáci, zrzohlávky, čtveřice rybáků černých. Z bahňáků jen osamocený vodouš bahenní. Poslední zastávkou jsou Vrbenské rybníky. Naposledy jsme tu byli před třemi týdny. Tentokráte jsou hráze i ostrůvek pořádně zarostlé, což trochu ztěžuje hledání ptáků, ale na druhou stranu tvoří ochrannou stěnu před četnými návštěvníky. Kolpíci posedávají na hnízdě, ale chvíli sledujeme jednoho z nich při sbírání klacíků. Je to pěkné pokoukání, jak mu při manipulaci s větví vlaje chocholka. Na ostrůvku jsou i kvakoši a všude přítomní racci chechtaví, na hnízdech i v letu. S nimi zrzohlávky, poláci, roháči a potápky černokrké. Nejzajímavější je menší mělčí rybník s bohatou 
vegetací, který nabízí úžasný pohled na četná hnízda. Kromě kachen, lysek, racků, potápek černých a čírek modrých tu má své hnízdečko i pisila čáponohá. Vlastně dva páry již sedí a další vypadá, že začíná. Nejsou daleko od břehu, ale zdá se, že lidi na hrázi nevadí. Snad nikoho nenapadne jít za nimi do rákosin. Pak budeme mít asi jedinečnou příležitost být svědky nebývalého odchovu. Jedna z pisil se často staví na hnízdě a vypadá, že volá partnera. Jinak se všechny v klidu krmí nebo sedí, akorát, pokud se k nim do blízkosti dostane racek, okamžitě ho razantně zahánějí. Ve skrytu pobořené pozorovatelny se na ně díváme dlouho. Najednou zaregistrujeme pohyb v rákosí a přímo před námi se prochází, již zde avizovaný, ibis hnědý. První pocit nám okamžitě připomene Afriku, kde jsem je takto pozorovali. Tady je to ten samý zážitek, jen v centru Evropy. Úžasné chvíle. Loví nablízko, je dobře vidět jeho bronzově zelené lesklé peří. Po chvilku vylétne a posune se o kousek dál. Ale zdá se, že je poměrně plachý - procházející lidé ho poměrně snadno vyplaší. Procházíme ještě po hrázi a prohlížíme kolonie racků, kde mezi sedícími je už hojně mláďat. Trávíme tu už přes dvě hodiny a úmorné vedro nás dost vyčerpává. Ještě chvíli se těšíme ze zdejší hojnosti a opravdu jen neradi odcházíme. A tak trochu závidíme budějovičákům... 
Tak konečně nadešel čas dlouho plánovaného tradičního setkání Klubu 300 tentokráte na Šumavě. Vyrážíme brzy ráno a nejdříve obhlížíme jihočeské rybníky. Bereme to od oblíbených Dívčic až po České Budějovice. První zastávkou je rybník za vesnicí Hlavatce, kde zahlédneme párek tokajících hoholů severních. Nna dalším u Dříteně pozorujeme prvního letošního motáka pochopa. Rybník u Nákří okupují roháči, kopřivky, několik zrzohlávek i lžičáků. Na Březovci je už v provozu volavčí kolonie, jsou tu roháči, poláci, zrzohlávky a husy velké. Slyšíme i rákosníka proužkovaného. Na Blatci jsou ostrůvky obsazeny spoustou racků chechtavých a nad nimi krouží rybáci obecní. Živo je i na rybnících Nová a Černá - roháči, kopřivky, poláci velcí, chocholačky, husice liščí, zrzohlávky, lžičáci. U Zbudova se pasou hejna husí velkých, některé husy už vodí malá housata. Zatím všechny rybníky jsou na plné vodě, takže bez bahňáků. Lepší to je na vypuštěném rybníku Dolní - krmí se tu na 47 jespáků bojovných, trojice vodoušů tmavých,vodouši šedí, vodouš rudonohý a asi 12 kulíků říčních. Pak přejíždíme na Zbudovská blata a pomalu prohlížíme velké travní prostory. Na zemi postává řada káňat lesních, ale nacházíme i tři káňata rousná. Je tu větší počet čejek a hlavně se nám daří najít další bahňáky - kolihu velkou, kolihu 
malou a pět břehoušů černoocasých. Koukáme i po nedávno objevené keptušce stepní, ale teď tady není. Od Zbudova se přesuneme kousek naproti k Vlhavskému rybníku. Už zdálky vidíme bílé siluetky dvou tenkozobců opačných, ale jsou velmi daleko. Ostatních ptáků je zde méně, za zmínku stojí osm husic liščích. Další zastávkou jsou už rybníky u Budějovic. Na Novohaklovském rybníku nacházíme nově racky malé. Nejhustěji osídlené jsou ale Vrbenské rybníky. Na ostrůvku uprostřed dominují kolpíci bílí - nejdříve vidíme tři ptáky, pak víc a jak obcházíme kolem rybníka, tak se nám ukáže v jednom okamžiku dvanáct těchto nádherných ptáků. Stromy na ostrůvku jsou dále obsypány racky chechtavými a početnými nehybnými kvakoši nočními. Jsou tu potápky černokrké, opět hoholi, zrzohlávky, husy. Na Dominu to vypadá skoro jako v zoo - desítky kopřivek, lžičáci a potápky černokrké proplouvájí mezi trsy rákosí, někteří staví hnízda. Jsou tu i oba druhy čírek, husy velké, roháči, racci. Na dalším z rybníků zahlédneme mezi lžičáky i samečka ostralky štíhlé. Dalo by se tu koukat dlouhé minuty, ale čas se již nachýlil a musíme vyrazit na Šumavu. Před příjezdem na Kovárnu v Pěkné se ještě stavíme u Volar kouknout se po tetřívcích. A máme štěstí, protože nacházíme dva samečky a v teplém podvečerním slunci jsou patrné záblesky jejich kovově zbarveného peří. Za chvilku vidíme i samičku. A pak už přijíždíme na chalupu a dlouho do noci klábosíme s přáteli a plánujeme zítřejší výpravu. Budíček krátce po čtvrté a už celá skupiny míří na tokaniště. Počasí příliš nepřeje, je mlha a trochu poprchává. V bezpečné vzdálenosti se seřadíme do řady a čekáme...Po chvíli zahlédneme 
jednoho samečka, ale je zcela pasivní. Po delším čekání se vracíme na cestu a procházíme pomalu do dalších částí lokality. Postupně zahlédneme ještě čtyři kohoutky. Sice netokali, ale i tak to byl skvělý zážitek. Po pozdní snídani pak vyrážíme na tůru na Plešné jezero, kde cílíme na datlíka. Po cestě sledujeme oba druhy králíčků, sýkory, pěvušky, ale datlovití jsou naprosto ticho. Byl to příjemný výlet, byť datlíka jsme se nedočkali. Odpoledne trávíme povídáním, popíjením piva i pár prezentacemi. K večeru se jdeme projít do lesa okolo Kovárny zkusit kulíšky. Na pískání se nám ozývá, ale proti zvyklostem blíž nepřiletí. Zato tu přelétalo šest sluk. Druhý den po ránu si dáme tůru okolo Boubínského pralesa. Opět pátráme po datlíkovi. Tady se už "datli" ozývají. Většinou jde o strakapouda velkého, ale zaslechneme i "podezřelé" bubnování strakapouda bělohřbetého a datlíka. Ale průkazné to není, takže si můžeme jen říci, že jsme je možná slyšeli. Z Boubína už míříme domů, resp. znovu se koukáme ještě na vybrané rybníky u Budějovic. Zajímá nás hlavně keptuška, která tu stále je, jen se trochu přesunula. Na Blatech jsou bahňáci hodně daleko, prohlížíme si káňata rousná a svatební rej luňáků červených. Přesouváme se na lokalitu keptušky stepní a netrvá dlouho a opravdu ji vidíme. Pobíhá s čejkami po horizontu. Pak se zvedá a přelétá na polní svah, kde je mnohem lépe vidět, byť poměrně daleko. Porovnáváme ji s tou loňskou. Vypadá trochu jinak. Zdá se větší (v porovnání s čejkami), má výrazné černé břicho, černé pruhy na křídlech. Je to zvláštní pocit mít dva roky po sobě možnost pozorovat a dokonce porovnávat tak vzácného opeřence. Vypadá to na samečka; zdá se, že si oblíbil jednu čejčí samičku. Odtud se přesouváme na poslední lokalitu a tou je rybník Horní. I dnes tu jsou bahňáci. Postupně přilétne na 43 jespáků bojovných, jsou tu tři vodouši rudonozí, tři tmaví, čtyři vodouši šedí a nově dvojice vodoušů kropenatých a vodouši bahenní. A to už byla definitivní tečka za vydařenými třemi dny věnovaných jen a jen našim ptačím kamarádům.
Poslední dva týdny v březnu jsem se dostal za ptáky vždy jen na skok, takže tady je rychlá rekapitulace. První jarní den mě zastihl na Táborsku a jako první pozorování přišlo přímo v centru - nad městem přelétával dospělý orel mořský. Za sluníčka jsem projel kolem několika rybníků u Veselí - Horusický, Vlkov, Kles, Kaclířov... Některé z velkých ploch byly poměrně prázdné, zato některé menší už žily jarním hemžením - hlavně potápky roháči, husy velké, poláci... Z těch nejzajímavějších byl Kaclířov - padesátka zrzohlávek, hoholi, na pět stovek hus polních a osamocená husice liščí. O týden později jsem se při cestách dvakrát zastavil v Praze u rybníka Slatiny, což je velmi příjemná lokalita s řadou druhů. Jsou tu kachny divoké, lysky, poláci velcí i chocholačky. Objeví se slípka zelenonohá, potápka malá, labutě, kormoráni. Čtyři páry roháčů předvádějí své zásnubní tance, do rákosí se schovala i jedna husa velká. Z těch méně běžných tu pobývá sameček kopřivky, párek ostralek štíhlých, čírky modré a lžičáci pestří. Živo je i v keřích a rákosí - jsou tu strnadi obecní i rákosní, vyzpěvují budníčci menší, přeletuje žluna zelená. V análech avifu jsme nemohli přehlédnout záznam o výskytu kajky v Čelákovicích. To je pro nás dostatečně blízko, a tak neleníme a vyjíždíme k Labi. Nejdříve rychlá obhlídka toku Labe u splavu, kde lze v zimě vidět zajímavé druhy. Teď na jaře tu jsou hlavně racci chechtaví a už jen trojice morčáků velkých. Přesouváme se o pár desítek metrů dál k pískovcovému jezeru. Jen se dostaneme na dohled hladiny a hned i přes větvoví keřů vidíme nápadnou bílou skvrnu. Krásně vybarvený samec kajky mořské pospává tak sto metrů od břehu. Po chvíli se probírá, pluje k jednomu ze zálivů a několikrát se potopí. Úlovek však není patrný. Pak se vrací zpátky ke středu a zase odpočívá. Chvíli si ho ještě užíváme,vždyť sameček ve svatebním u nás není zrovna častým návštěvníkem. 
Před odpoledními pracovními povinnostmi v Brně mám ještě chvíli času, a tak zamířím vídeňskou silnicí směrem na Nové mlýny. Jedu cestou kolem Pohořelic a Vlasatic a koukám po polích, zda-li se tu neobjeví husy. Nikde je ale nevidím. Jen velké smíšené hejno havranů polních a kavek obecných na okraji pole. Za traktorem poletují desítky racků chechtavých a také velká hejna špačků. Jejich pohodu přeruší úspěšný útok krahujce obecného. Husy jsou vidět až na nádrži, celkem asi dva tisíce převážně hus polních. Ale jsou daleko. S nimi spousty kormoránů velkých, racků chechtavých, poláků, kachen, morčáci velcí a několik racků bělohlavých. Od nádrže vyrážím k Lednici. Nejdříve kolem Nesytu, kde na kraji cesty zapózuje ťuhýk šedý. Pak se přesouvám na hráz mezi Prostředním a Hlohoveckým rybníkem. Prostřední je plný ptáků - poláci, lysky, kachny, je tu i hodně hus velkých. Za zmínku ještě stojí početná skupina zrzohlávek rudozobých (min. 50 ptáků). Zajímavá podívaná se naskytne přímo u břehu. Těsně u břehu jsou v pruhu asi 3 metry dlouhém a metr širokém naskládány stovky malých kapříků. Jeden na druhém, ve vrstvách od dna až po hladinu. Co chvíli se začnou všichni mrskat a vypadá to, že se voda vaří. A přitom jsou pořád namačkány v jednou superhustém chumlu. Poslední zastávkou je Mlýnský rybník. I tady je plná hladina, ale většinou jsou ptáci dál od břehu. Kromě druhů, kteří byly na minulých rybnících tu jsou i lžičáci pestří, kopřivky obecné, hoholi a čtveřice husic liščích. A v zadní části je patrná dlouhá řada husí - více než tři tisícovky, většinou opět husy polní. A to bylo akorát co se dalo stihnou... 
Racci tu jsou opět, ale sedí zrovna skoro uprostřed nádrže, takže na jejich sledování je ze všech stran daleko. Po zevrubné prohlídce identifikuje jen racky chechtavé, bouřní a bělohlavé. Tentokráte se na nás ale štěstí usmálo. Po chvíli zahlédneme mezi přilétajícími racky nezaměnitelnou světlou siluetu racka polárního. Sedá si na led k ostatním a odpočívá. Snažíme se najít základní znaky, ale je to stále dost daleko. Po půlhodině se zvedne, chvíli nad námi krouží a mizí asi na skládku. Ale uběhne další půlhodinka a už je zase zpátky. A takhle nám do během těch čtyř hodin, co na lokalitě pobýváme, zopakuje celkem pětkrát. Racek mořský tam nebyl, pozorujeme ještě morčáky velké, hvízdáky, párek ostralek a pětici čírek obecných. Zpátky se nám již jede veseleji. K racku šedému si tak letos přidáváme další zajímavý birdwatcherský úlovek.
První únorový den za mrazu a sluníčka vyjíždíme do Klecánek k řece. Zajímají nás především kachničky mandarínské. Letos to už dvě byly, ale pro tentokráte máme smůlu. Přitom tu je řada dalších druhů - kormoráni, morčáci velcí (20), kachny i lysky. Pak přejíždíme k Vltavě do Tróje. Nápadné jsou větší hejna tvořená především poláky chocholačkami (cca 300), kachnami, poláky velkými (20). A množstvím racků chechtavých a lysek černých. Naopak pozorujeme jen dva racky bělohlavé a slípky. Těsně u břehu je větší hejna chocholaček a trvá nám docela chvilku, než mezi nimi objevíme již vybarveného poláka kaholku. Vidíme i tři morčáky velké asi 40 hoholů severních a horní části trojice samiček morčáků bílých. Chvílí si je prohlížíme a za chvíli se objeví i krásně vybarvení samečci. 
Po vyhodnocení včerejšího dne se ukázalo, že racek šedý byl u Karlova mostu do 8:45 a pak se ukázal až po čtvrté hodině. A i další pozorování ukazovala, že místo je využito jako nocležiště. Takže jsme se rozhodli pro druhý pokus hned po ránu. Stejný nápad dostala i řada dalších birdwatchterů z celé republiky, takže jsme se těšili na racka i na přátele. Ráno v osm dorážíme na místo Novotného lávky...stačí první letmý pohled na jez a i přes mlžný opar racek šedý jasně svítí. Než vybalíme stativák doráží k nám Jarda Závora a během několika minut už vidíme další skupinku na nábřeží a jinou na Střeleckém ostrově. Moraváci to opravdu taky na osmou stihli. Racek netečně sedí. Po chvíli popolétl a chvíli se postavil. Pak zase odpočívá. Pozorujeme ho, fotíme klábosíme. Ostatně
kdy se zase naskytne podobná příležitost. Ve tři čtvrtě na devět se zvedá a vykružuje do výšky. Jsou krásně vidět jeho světlé letky bez kapky černé. Ve výšce se k němu přidávají racci chechtaví a začínají ho napadat. Racek se přesouvá nad Karlův most a čekáme, že nám zmizí. Pak náhle dělá pár sestupných otoček a průzorem mezi mostními pilíři vidíme jak sedá na hladinu. Na nic nečekáme, balíme věci a hurá na Karlův most. Zatím tu nejsou turisté, takže nepůsobíme nijak podivně. Racek si opravdu sedl na vodu a zdá se, že něco žere. Sedí zhruba ve středu proudu a ten ho žene dál od nás. Říkáme si, že když se krmí, tak neodlétne a vyrážíme k Mánesovu mostu. Těsně než dorazíme, proplul pod pilířem. Teď už ho vidíme zřetelně blíže. Proud ho unáší dál, ale už se dá jít pohodlně po náplavce, takže se po chvíli dostáváme na jeho úroveň a jdeme s ním. Je zhruba už jen na 40 metrů, stativákem jsou vidět všechny detaily. Zjišťujeme, že jeho potravou je mršina racka chechtavého. Pohled na tvar hlavy i jeho agresivní trhání masa dává za pravdu příručkám, kde je popisován jeho útočný vzhled. Po nějaké době ho již proud odnáší dál od břehu k Štefánikovu mostu, a tak sledování ukončujeme. Na místo akorát doráží zbytek výpravy ze Střeleckého ostrova. Racek je už daleko, ale je o čem se bavit a přijde čas i na slivovičku. Mé první hlášení, že letí zpátky nějak zaniklo, na druhé se už i ostatní chopili dalekohledů, ale jen málokdo stihl dobrou letovku, když nás míjel. Odhadujeme, že by se mohl vrátit na své odpočívadlo, takže vyrážíme zpět. 
Tento týden měla diskuse na Klubu 300 klíčové téma a tím byl podezřelý "světlý" racek v centru Vltavy. Po opatrných krocích ho objevitel Mirek Jelínek a další specialisti na racky nakonec určili jako racka šedého, což, s přihlédnutím k počtu pouhých pěti pozorování u nás za posledních 70 let, nemohlo nechat žádného milovníka ptáků klidným. A navíc to máme doma. Za prvního většího mrazíku v Praze a krásného slunečního počasí vyrážíme v deset hodin na místo posledních pozorování ke Karlovu mostu. Ale ne vždy se daří jak by si člověk představoval. Racek šedý tu nebyl a ani se v následující hodině a půl neukázal. Ale říkáme si, že není všem dnům konec. I tak bylo co sledovat. Na 
jezu, hladině i přilehlých vlnolamech jsou stovky racků chechtavých, některým se již černají hlavičky. Pak asi deset racků bouřních různého stáří a šest racků bělohlavých. Na jezu se sluní kormoráni velcí. Podél hráze je spousty březňaček - a s nimi jedna melanická forma, jeden kačer s bílou náprsenkou a jedna kachna domácí. Po naplaveninách běhají slípky
