pátek 11. května 2012

Pisily, kolpíci a ibis

(11. května 2012)
 
Kolpík bílýPisila čáponoháKaždý květen alespoň jednou zajíždíme na naše oblíbená místa k českobudějovickým rybníkům. Využíváme slune- čného počasí před ohlášeným ochlazením a dáváme si tradiční cestu přes Dříteň, rybníky u Nákří, Dívčic a Novosedel, přes Vlhavský, Hlavatecký, Voleček, pak kolem Čejkovic a odsud až k Budějovicím s ukončením na Vrbenských rybnících. Hned první rybník na cestě nás správně naladí - zrzohlávky, husice liščí, husy velké s mladými a sedm hoholů severních. U Nákří kousek dál se situace skoro opakuje - jen hoholů je tu už třináct, přibývá zrzohlávek, poláků a kopřivek. Počet hoholů je vůbec překvapující, nevzpomínáme si, že bychom jich v tuto dobu kdy tolik viděli. Patrné projevy toku tak dávají šanci na novou populaci. Na Březovci v hnízdech velké kolonie volavek popelavých postávají mláďata, jsou tu opět husy, kopřivky, poláci. Na Březovci i Blatci loví rybáci obecní. Rybník Nová je místem s největší koncentrací potápek roháčů. Na břehu je oplocená soukromá farma, kde kromě kachen mají i volavky a husice rezavé - vykukují za plotem a jen málo stačí, aby se staly součástí místní avifauny. Z křovin nejen slyšíme, ale i pozorujeme cvrčilku říční. Husy s housátky jsou i na dalších rybnících. Chvíli zastavujeme nad Zbudovem, kde v poli ještě nedávno pobíhala keptuška. Řepka už jeZrzohlávka rudozobá dost vzrostlá. Chvíli pole prohlížíme, ale šance je malá. I když čejky tu jsou pořád, zahlédli jsme je když vyrazily prohnat poštolku. Na Zbudovském rybníku na ostrůvku postává patnáct volavek bílých. Rybník Dolní je pořád ještě upuštěný, ale z bahňáků tu byli už jen kulíci říční, čejky a vodouš rudonohý. Díváme se i k Hlavateckému rybníku, kde tentokráte nejsou žádná hnízda rybáků. Ve svahu je malá kolonie břehulí, z vysokých stromů se ozývají žluvy obecné a další pěvci. Míjíme Čejkovice a rybníky kolem nich, ale nic zajímavého na nich není. Velmi živo je naopak na Novohaklovslém rybníku - labutě, husy, březňačky s desítkami mladých, poláci, kopřivky, racci, lžičáci, zrzohlávky, čtveřice rybáků černých. Z bahňáků jen osamocený vodouš bahenní. Poslední zastávkou jsou Vrbenské rybníky. Naposledy jsme tu byli před třemi týdny. Tentokráte jsou hráze i ostrůvek pořádně zarostlé, což trochu ztěžuje hledání ptáků, ale na druhou stranu tvoří ochrannou stěnu před četnými návštěvníky. Kolpíci posedávají na hnízdě, ale chvíli sledujeme jednoho z nich při sbírání klacíků. Je to pěkné pokoukání, jak mu při manipulaci s větví vlaje chocholka. Na ostrůvku jsou i kvakoši a všude přítomní racci chechtaví, na hnízdech i v letu. S nimi zrzohlávky, poláci, roháči a potápky černokrké. Nejzajímavější je menší mělčí rybník s bohatou Pisila čáponohávegetací, který nabízí úžasný pohled na četná hnízda. Kromě kachen, lysek, racků, potápek černých a čírek modrých tu má své hnízdečko i pisila čáponohá. Vlastně dva páry již sedí a další vypadá, že začíná. Nejsou daleko od břehu, ale zdá se, že lidi na hrázi nevadí. Snad nikoho nenapadne jít za nimi do rákosin. Pak budeme mít asi jedinečnou příležitost být svědky nebývalého odchovu. Jedna z pisil se často staví na hnízdě a vypadá, že volá partnera. Jinak se všechny v klidu krmí nebo sedí, akorát, pokud se k nim do blízkosti dostane racek, okamžitě ho razantně zahánějí. Ve skrytu pobořené pozorovatelny se na ně díváme dlouho. Najednou zaregistrujeme pohyb v rákosí a přímo před námi se prochází, již zde avizovaný, ibis hnědý. První pocit nám okamžitě připomene Afriku, kde jsem je takto pozorovali. Tady je to ten samý zážitek, jen v centru Evropy. Úžasné chvíle. Loví nablízko, je dobře vidět jeho bronzově zelené lesklé peří. Po chvilku vylétne a posune se o kousek dál. Ale zdá se, že je poměrně plachý - procházející lidé ho poměrně snadno vyplaší. Procházíme ještě po hrázi a prohlížíme kolonie racků, kde mezi sedícími je už hojně mláďat. Trávíme tu už přes dvě hodiny a úmorné vedro nás dost vyčerpává. Ještě chvíli se těšíme ze zdejší hojnosti a opravdu jen neradi odcházíme. A tak trochu závidíme budějovičákům...

Kolpík bílý

pátek 4. května 2012

Lyskonoh

(4. května 2012)

Před svou cestou na pracovní schůzky do Plzně jsem se večer naštěstí podíval do databáze Avif a narazil jsem na nedávné pozorování kolegů ze ZČ, kteří kdesi u Plzně objevili lyskonoha. Nový rybník je od Plzně pouze pár km, takže jsem vyjel o něco dříve a na tuto lokalitu se zajel podívat. Rybník vypadá úžasně. I přes nevelkou rozlohu je obklopen rákosinami, v mělké vodě vystupují travinové ostrůvky a je tu spousty ptáků. Především je hnízdní kolonií racků chechtavých. Musí jich tu být přes dvě stě, neustále za hlasitého pokřiku přelétají nad hladinou i okolními poli. A ostatní sedí na hnízdech, která jsou na všech dostupných místech. Jsou jich tu desítky. Nejdříve vylézám na malý posed, ze kterého je dobrý přehled. Kromě racků je tu několik poláků velkých, párek chocholaček, roháčů , nějaké ty lysky a slípky zelenonohé. Ale lyskonoha nevidím. Ale netrvá ani pět minut a už se na hladině objevuje bahňáček s typickým pohybem. Vypadá jak korková hračka kolébající se na hladině; a při plavání působí jako když běží. Ano je to lyskonoh úzkozobý. Tady loví tak, že projíždí po hladiny v delších drahách, Zatímco na pobřeží jsme ho viděli při provádění rychlých kroužků. Občas se přiblíží příliš blízko k rackovi, ten se po něm ožene a lyskonoh dva-tři metry popolétne a zase pokračuje v krmení. Naproti posedu je zřízena pěkná pozorovatelna, tak se na chvíli přesouvám na ní, abych si rybník prohlédl z druhé strany. Živo je i v rákosinách. Přes křik racků je slyšet chraplák rákosníků velkých, staccato mnoha rákosníků proužkovaných, ozývají se i cvrčilky zelené a strnadi rákosní. Myslím, že jsem na chvilku zaslechl i rákosníka obecného a modráčka. Z pozorovatelny se ještě kochám prohlížením lyskonoha. Strávím tu víc než hodinu a ani se mi nechce odjet. Faktem je, že tak pěkných lokalit zase u nás mnoho není.  

Lyskonoh úzkozobý