pátek 27. prosince 2013

Oplatil


27. prosince 2013

Na tento sváteční den jsme plánovali setkání birdwatcherů jižní Moravě, ale neodkladná dopolední záležitost nám plány překazila. Tak jsme alespoň jako malou náplast vyrazili k Lázním Bohdaneč na rybník Oplatil. Ostatně z poslední doby odtud byla hlášena zajímavá pozorování. Je krásný slunečný den, a tak si dáváme malou procházku po spojovací hrázi. Je fajn prohlížet kachny na klidné hladině (vzpomínáme na minulé návštěvy za vichrů a deště). Ale ani tak to není snadný úkol. Je jich tu moc a jsou rozprostřeny skoro po celé hladině. Prohlížení jednoho kousku hladiny po druhém je docela náročná záležitost. Dominují kachny divoké v několika tisících jedinců. Mezi nimi se potápí asi dvacítka hoholů severních a několik desítek chocholaček. U ostrůvku se stromy obsypanými kormorány jsou husy velké, pak několik hus běločelých a podaří se nám najít i jednu husu polní. Pak je tu několik roháčů a racků bělohlavých. Podrobné prohlížení se vyplácí - objevíme samičku morčáka bílého a trojici hvízdáků eurazijských. A s nimi intenzivně lovící potáplice malá. Na vedlejší vodní ploše je velký počet lysek černých a poláci velcí. U rákosin pak ještě najdeme osamocenou kopřivku a samečka zrzohlávky rudozobé. Ani přes detailní prohlídku jsme bohužel nenašli další vzácnější druhy, které tu byly opakované pozorovány - hoholku a oba druhy turpanů. Posledním zážitkem je orel mořský, který prolétává nízko nad hladinou a uvádí kachny do divokého vzletu. 


čtvrtek 26. prosince 2013

Povánoční Stromovka

26. prosince 2013


Na druhý svátek vánoční jsme původně plánovali jet na chatu, kvůli hlášenému dešti jsme se ale rozhodli zůstat v Praze a vyvenčit pejska ve Stromovce. Samozřejmě vyzbrojeni foťákem a dalekohledy. Předpověď jak zdá se nevyšla, místo deště celý den svítilo teplé sluníčko a rtuť teploměru ukazovala těžko uvěřitelných 12°C. Naši vycházku jsme se rozhodli začít u zátoky, kde byla hlášena kachnička karolínská a snad už tradičtí stromovkoví hvízdáci. Na rozdíl od předpovědi počasí se předpověď ptáčkařská nespletla, a tak jsme již brzy zaostřili dalekohledy na očekávané ptačí krasavce. 



Hvízdák se dvěma samičkami se držel trochu stranou, kachnička se ale v klidu nechala krmit rohlíkem spolu s hejnkem březňaček. Snažili jsme se jim nadběhnout, abychom je zachytili v teplém světle zimního slunce nízko nad horizontem.



Tohle jsme stihli docela rychle, proto jsme pokračovali dál, do Stromovky, směrem k jezírkům, kde se touto dobou koncentruje značné množství vodního ptactva. Cestou jsme viděli mnoho strak a sýkorek, sojky, kavků, městské holubi a další běžné druhy.
Jezírka byla přesně taková, jaká jsme je očakávali. Obývalo je množství divokých kachen, lysek, několik slípek a racků. Kachny i lysky si zjevně užívaly sluníčka, mlátily křídly a cákaly vodu všude kolem sebe, jeden pár kachen jsme viděli tokat.


Některé z lysek začaly být mírně agresivní - jezdily po hladině s krkem těsně nad hladinou a zobákem občas čeřícím vodu. Ostatní se obvykle držely v určité vzdálenosti, ale jakmile ji některá lyska porušila, agresor zrychlil, až před sebou tlačil vlnu vody a zaútočil.



Ne vždy byla ale útočníkem pouze lyska. Některé se potápěly a lovily ze dna potravu - různé cáry řas. Jakmile to ovšem zmerčil nedaleko sedící racek, převládly jeho pirátské úmysly, zvedl se a pronásledoval a dorážel na nebohou lysku tak dlouho, než své sousto spolkla, nebo - s větší pravděpodobností - upustila do vody, kde si ho mohl nenechavý racek přivlastnit.



U posledního jezírka jsme viděli několik slípek v rákosí, některé s oranžovým odečítacím kroužkem.


Vedle jezírka byla na louce velká louže, kde se procházeli racci a občas nějaké straka. Neměli tu ale takový klid, protože je občas vyplašil nějaký z všudepřítomných psů. Ti občas rozzlobili i naši Ketty, který se musela důrazně ohnat po nějakých bulteriérech a ukázat jim, že by si měli držet uctivou vzdálenost. Jinak si vykračovala celkem spokojeně.


Abychom naši postarší čivavu ale moc neunavili, vydali jsme se zpět směrem k autu. Cestou nás trochu překvapili dva hřivnáči, o nichž jsme si mysleli, že pravěpodobně všichni odtáhli. V tom sluníčku v nás opravdu vzbudili pocit přicházejícího jara.





úterý 24. prosince 2013

Vánoce v Klecánkách

24. prosince 2013

Po vzoru loňského roku jsme se rozhodli na Vánoční odpoledne zajet do Klecánek, podávat se, zda se na Vltavě neobjevily kachničky mandarínské. Vzali jsme naši čivavu Ketty, nasedli do auta a nejprve se vydali do okolí Klecánek, podívat se k jabloňovému sadu na kvíčaly - které, zdá se, letos ještě nedorazily - do polí na desítky kání a navíc jsme měli štěstí na ťuhýka šedého.


Kromě poštolky se nám nic zajímavého už neukázalo, a tak jsme vyrazili dolů k řece. Po kachničkách ani stopy a i zde bylo poměrně vylidníno. Pardon, vyptačíno. Nechybělo pár březňaček, jeden polák chocholačka, nejméně tři potápky malé, pár kormoránů, ale jinak skoro nic. Až těsně před naším odchodem nás potěšil pár morčáků velkých, který se najednou objevil.


Na závěr, na druhou hodinu jsme vyrazili na Kecanské náměstí, kde už se sešel dav lidí, nabrat trochu vánoční atmosféry. Muzikanti hrající na různé nástroje včetně dud či elektrické kytary se připravovali k hraní vánočních koled a davu byly rozdány texty, aby mohli zpívat. Děti také stály frontu na odlévání olova a rodiče si šli zapálit lucerny betlémským ohněm. Pobyli jsme asi jen hodinku, ale i tak to byla příjemná akce. Neprotestovala ani Ketty, pro kterou jsme měli připravenou teplou tašku :)

čtvrtek 14. listopadu 2013

Bakalářská promoce

14. listopadu nastal čas pro promoci 24 studentů, kteří letos získali bakalářský titul z oboru Ekologické a evoluční biologie PřF UK. Jedním z nich jsem byla i já, konečně po úmorné práci s bakalářkou (k přečtení zde) a státnicemi. Slavnostní předávání diplomů se odehrávalo v profesním domě na Malostranském náměstí.
Po podrobně naplánovaném nástupu jsme si poslechli proslov o významu našeho titulu, jménem a místem narození jsme byli představeni jeho magnificenci panu prorektorovi. Honorabilis, pan promotor, profesor Smrž, nám postupně předal diplomy, a pak už přišly jen gratulace a pomalý odchod za působivého znění Gaudeamus igitur z píšťal varhanů.

Přebírání diplomu:


Gratulace od pana prorektora:


S tátou:



čtvrtek 31. října 2013

Bahňáčí ilustrace

S koncem října se mi podařilo dokončit letos třetí bahňácí obrázek. Tentokrát jespáků rezavých (Calidris canutus):
lepší rozlišení TADY


Fakt, že je letos třetí napovídá, že jí předcházely ještě dvě. To byli jespáci bojovní (Philomachus pugnax):
- lepší rozlišení TADY


... a vyhynulá koliha severní (Numenius borealis):
- lepší rozlišení TADY


Všechny tři jsem také přihlásila do letošního ročníku soutěže Věda je krásná, tak držte palce, ať to dobře dopadne :)

edit: 16.12. jsem při slavnostním vyhlášení na předvánočním koncertu naší fakulty obdržela za tyto tři obrázky 3. místo v kategorii vědecké ilustrace :)





Druhým mým příspěvkem do stejné soutěže byla ještě vyškrabaná podobizna irbise:





pondělí 28. října 2013

Kreslení v chovech

28.10. 2013

Dnes jsme se spolu s Fey, ač v menším počtu, než bylo plánováno, vydali do chovů České zemědělské univerzity, kam nás pozvala Salamandra, kreslit naživo zvířata. Prohlídka byla velmi zajímavá, mohli jsme si prohlédnout místní zajímavé tvorstvo, včetně např. tamarínů žlutorukých nebo bichirů. 
Některé jsme si pak zkoušeli nakreslit, přestože se zejména někteří moc rádi neustále hýbali a ztěžovali nám tak naše záměry :)

Vyzkoušela jsem si tak kreslení: kajmanky dravé, gekončíka nočního, tamarínů žlutorukých, ovcí, koz a krav.



neděle 27. října 2013

Dračí kalendář 2014

Komunita fantasy nadšenců, kreslířů a pisálků na Draci.info připravila na rok 2014 v řadě už pátý dračí kalendář. Více info na www.draci.info/kalendar


Letos podruhé i s mým příspěvkem:








sobota 5. října 2013

Festival na Žehuni


5.10.2013 

A máme tady začátek října a to je právě čas na podporu nějaké akce v rámci ptačího festivalu. Tradici neměníme a vybíráme si opět Žehuň. Po příjezdu nás docela překvapí početnost účastníků, tak to je pro organizátory dobrá zpráva. Stejně jako loni přijel zástupce ze záchranné stanice v Pátku a den je zahájen vypouštěním uzdravených ptáků - kalous, káně lesní, poštolka, slípka a strnad. Pak už obcházíme rákosiny až do základního tábora, kde už Mirek Jelínek připravuje odchytané ptáky ze sítí. Tak máme možnost zase po delší době vidět zblízka sýkořici, moudivláčka, rákosníky a řadu dalších. Pak za hezkého počasí míříme dozadu na prosluněné stráně pod Oborou. Na nich nacházíme ještě poslední jedince kvetoucích vzácných rostlin - hořečky a další. Nějaký čas věnujeme hledání kudlanek, ale letos nemáme štěstí. Den na Žehuni skončil, ale ještě na chvíli zajíždíme k polní louži u Proudnického rybníka. A tak si do seznamu můžeme připsat devět bekasin otavních, šest jespáků obecných, kulíky říční a konipase bílé. 

Kalous ušatý

Káně lesní

Moudivláček lužní
 
Orel mořský 

Poštolka obecná

Rákosník proužkovaný

 Strnad rákosní

Střízlík obecný

Sýkořice vousatá









pondělí 16. září 2013

Jespáci na Rozkoši

(16. září 201)


Poklidnou nedělní večerní atmosféru poněkud narušila zprava na Klubu 300 od Jardy Vaňka, že se na na Rozkošské nádrži objevil jespák skvrnitý. U Záhlinic jsme ho nestihli, tohle bylo přece jen blíže. Domlouváme se na úterý, ale nakonec si říkáme, že kdoví jak tam bude dlouho, a proto hned v pondělí ráno vyrážíme na místo. Nejdříve zkoušíme štěstí v zátoce na obnaženém břehu. Jsou tu rybáři, ale po nějakém bahňáku ani stopy. Pokračujeme tak ještě pár minut až narážíme na malou skupinku pohybujících se bahňáčků. Jeden pohled stativákem a je už ho vidíme. Ve společnosti několika jespáků obecných je tu i vzácný jespák skvrnitý. Určení nedělá potíže, jsou patrné výrazné znaky. Než si ho ale stačíme prohlédnout, hejnko se zvedá, letí někam doprava, pak zase na druhou stranu mezi rybáře. Chvíli čekáme a najednou se hejnko objeví přímo před námi na pár metrů a jespák skvrnitý si vykračuje přímo před objektiv. Stále v plném poklusu. 


Vzápětí se míjí s jespákem křivozobým. Pak popolétá a přímo na jeho místo odněkud přibíhá jespák rezavý. Ten přichází ještě blíže. Máme radost, jespáky rezavé jsme vídali ve velkých hejnech na pobřežích, ale v Čechách je to poprvé. Po pár minutách celé hejnko popobíhá do strany a pak se zvedá a mizí někde na druhém břehu. Ještě se procházíme po děličce, kde přeletuje hejnko konipasů bílých a pár konipasů horských. Nad vodou loví stovky vlaštovek a desítky břehulí, pozorujeme i zde delší dobu pobývající potápku rudokrkou. V bahnech na konci děličky potkáme ještě několik kulíků říčních. Poslední místo k prozkoumání je zadní poloostrov. I tady nacházíme skupinku bahňáků - jespáky obecné, čejky a jespáka malého. Poslední pozorování obstará přeletující orlovec s rybou v pařátech. Byl to skvělý den, dva nové druhy bahňáků to se hned tak nepovede. A taky jsme měli štěstí - v dalších dnech jespáka skvrnitého ani rezavého z tohoto místo už nikdo nehlásil. 




neděle 1. září 2013

Schůze SVOB, tentokrát na Rozkoši

(29.8. - 1.9. 2013)

Rozkoš

Jak bylo řečeno, tak se stalo, a letos se tradiční bahňákářská schůze konala poněkud netradičně ve východních Čechách, na březích Rozkoše. A navíc, abychom měli dostatek času si její atmosféru náležitě vychutnat, trvala letos déle, přestože ne každý se zdržel na celou dobu.

 Západ slunce

Pár prvních členů se sešlo ve čtvrtek odpoledne u vchodu do kempu a jako první jsme šli zabrat naši zamluvenou chatku. Protože se počítalo s tím, že lidé budou přijíždět a odjíždět a že v pátek v noci bude probíhat odchyt - další plánovaná novinka - byla zamluvena jen jedna chatka se čtyřmi postelemi a místem na zemi přibližně pro tři lidi, kteří měli ubytování zlevněno. První noc nás přespávalo nemnoho - Vojta Kubelka, Martin Sládeček, Jirka Malina a já. Vešli jsme se tedy dobře, po drobné reorganizaci nábytku i tak, že tři postele zůstaly volné a my studenti se poskládali mezi ně a do uličky na zem. Jistě se budete ptát, proč zrovna poslele zůstaly volné, když se tři lidi tlačili na zemi. Byla to jakási zvláští forma cti, která ním říkala, že když už si platíme jen místo na zemi, nepolezeme přece na postele... No, myslete si o tom co chcete, tak to bylo :)

"Prsík"

Druhý den se k nám přidružili další příchozí, včetně místních - Jardy Vaňka a Lojzy Holuba, kteří nám jakožto místní znalci byli po celou dobu výbornými průvodci. Vedli nás nejprve do zátoky, kde jsme pozorovali první hejnko jespáků obecných s kulíky, dvěma jespáky křivozobými a nejspíš jedním malým.

 Dva jespáci píseční (vlevo) a jeden křivozobý (vpravo)

Po břehu jsme se pak kolem přítomného rybářstva vydali směrem k dělicí hrázi. Jarda s Lojzou nám ukázali, kde se zdržují potápky roháči či potápky malé a asi ve středu děličky jsme potkali slíbenou a stále krásně vybarvenou potápku rudokrkou. Byla spíš dál než blíž, i když se prý nechá někdy pozorovat i na pár metrů. A vskutku se zdálo, že je pokaždé, když se vynoří z lovu pod hladinou, o kousíček blíž než předtím. Bahňákáři se vydali dál, já jsem ale zůstala na místě a vyčkávala, jak blízko se potápka odváží. Po chvíli se mi poštěstilo a potápka byla jen pár metrů od břehu, kde v mělčích vodách lovila rybky. Byla bohužel proti slunku, ale i tak se mi myslím povedlo pár na mé poměry slušných fotek.

Potápka rudokrká s ulovenou rybičkou

Potápka rudokrká

Když jsem na konci hráze dohnala zbytek skupiny, viděli jsme hejnko vrabců polních, kteří se haštěřili v křovinách a prolétl jakýsi blíže neurčený rákosník, kterého jsme na zpěvného mohli jen tipovat. Na splavu pak mezi racky chechtavými a nějakými velkými postával i racek černohlavý, kterého jsme si podrobně prohlíželi až do chvíle, než nad ním prolétl rybák černý a ukradl mu tak naši pozornost.
Následně jsme prošli bahnitý břeh, kde jsme potkali mladé kulíky písečné a kde jsme se rozhodovali, zda by právě zde nebyla vhodná lokalita pro noční odchyt.
Když jsme hráz prošli zpátky, na jejím konci se mezi kameny procházelo hejnko jespáků, včetně dvou křivozobých a dvou písečných, které, co si budeme namlouvat, nikdo z nás nevidí zrovna každý den. Proto jsem využila příležitosti a pokusila se je vyfotit z takové vzdálenosti, na kterou mě k sobě pustili. Marně jsme ještě pátrali po jespáku rezavém, který podle Jardy Vaňka jako každý rok v tuto dobu co nevidět přiletí.

 Mladý jespák písečný

Jespák křivozobý

Když jsme se jespáky dostatečně pokochali, popojeli jsme kousek auty a vydali se do zátoky, která se nakonec zdála být lokalitou pro odchyt vhodnější než vzdálená dělička. Pokračovali jsme ještě do lesa a na protilehlý břeh nádrže. Potkali jsme tam kromě čejek i vodouše šedé, na které se Ešus rozhodl s foťákem číhat v křoví, zatímco my se vydali lesem dál mu je nadehnat a podívat se po dalších opeřených zajímavostech. Ani jedna skupina však nebyla úspěšná, žádní bahňáci se nikomu z nás už neukázali. Jen na rybníčku na konci naší cesty na vodě plavaly čírky obecné a další hladinové ptactvo.
Odpoledne dorazila stylově na motorce vůbec poprvé Zuzka Karlíková, která byla členkou letošní výpravy na Bajkal. Později při západu slunce jsme se jali rozestavovat sítě do ústí vybrané zátoky a v její zadní části do hlubokého bahna, kam už se odvážili jen bahňákáři vybaveni rybářskými holinami, ale i tak měli potíže s chůzí. Chtěli jsme držet během celé noci střídavě hlídky a Vojta s Hynkem se navíc rozhlodli zůstat celou noc a případně si na chvíli zdřímnout v lese.


 Stavění sítí

Debatní kroužek Ešuse, Vaška Kozy a Lojzy Holuba 

 Já a Lojza

Slunce zapadající nad zátokou

Jako hlavní šoféři jsme sloužili já a Radka Piálková, neb my jediné nepily... A Pavel Ondra, který ale měl v plánu odjet dřív a noc strávit v chatce. Ještě snad ani ne za úplné tmy jsme jeli já, Ešus a Jirka Malina do kempu do hospůdky na pivo či v mém případě výbornou točenou malinovku. Za asi hoďku jsme byli zpět a převzali stráž od Martina, Radky a dalších. Dlouho se ale nevraceli, a tak jsme převzali iniciativu a šli je z kempu vyhnat, aby hlídkovali, zatímco my se až do rozednění trochu vyspali. Když jsme se vrátili k zátoce, slunce už rozlévalo oranžovou zář po obloze a přítomní chytači nám se svěšenými hlavami šli oznámit, že se bohužel nic nechytlo, protože bahňáci nejsou zřejmě tak slepí, ani tak hloupí, aby se do sítě dobrovolně vlétli. Brzy jsem se ale dozvěděla, že nás jen pokouší a v krabicích mají chyceného pisíka a tři vodouše tmavé, ze kterých měli chytači velkou radost, protože to jsou prý ptáci, kteří se nechají chytit jen zřídka. Když jsme si je prohlédli a vyfotili, pustili jsme je zpět na bahna.

 Vycházející slunce

 Snídaně v terénu

Čerstvě okroužkovaný pisík

Chycený vodouš tmavý

Další den se opět členové trochu prostřídali. Tenhle den byl takový ospalejší, dopoledne chytači dospávali, co se dalo,  a tentokrát už nikdo, na koho zbylo místo, nepohrdnul postelí :)

 Oběd v kempu

Odpoledne jsme trávili opět v terénu, ale žádný nový zajímavý bahňáčí druh se nám objevit nepodařilo. Na večer Vojta domluvil v přilehlém hotelu místo v salónku, aby tak mohla proběhnout tradiční oficiální schůze SVOB, na kterou se dostavilo nejvíce členů. Po oficiálních věcech a plánech do budoucna jsem promítla své fotky z Bajkalu, za vyprávění všech přítomných účastníků tohoto projektu. Pak jsme se přesunuli do kempu, kde se z různých koutů ozývala více či méně příjemná hudba. My zakotvili v hospůdce, se kterou sousedila naše chatka, kde hrála kapela country a pivo teklo proudem. Všechny lavice byly obsazeny, ale to představení stálo za to, a tak jsme stáli buď namáčklí u dveří a nebo do místnosti nahlíželi z okna. Taková krásná "venkovská" zábava, kde každý mohl zpívat a bylo veselo. Kapelu pak vystřídali další, zřejmě slavnější umělci, kteří ale víc pili, než hráli, a tak návštěvníci postupně vyklízeli prostor, že jsme si i mohli sednout.

Vodouši šedí u cukrovaru

V neděli nás Jarda s Lojzou vzali na jinou lokalitu - k cukrovaru. Tam jsme na větších či menších méně či více vypuštěných nádržích pozorovali hejnka jespáků obecných, bojovných, malých, křívozobých a vodoušů šedých a tmavých, nechyběli ani pisíci. Nad hlavou nám prolétl krahujec a jiné jezírko obývaly čírky a další vodní ptactvo. Bylo krásné počasí, a tak jsme všechny nádrže pomalu procházeli. Na závěr jsme tradičně pořídili společnou fotku a rozloučili se, na viděnou zase za rok.

Hejnko jespáků obecných, křivozobých a jespák malý (úplně vpravo)

Bahňákáři