U rybníků v Rožďalovické oblasti jsme už byli, ale jeden z rybníků, který není snadno přístupný, jsme tehdy vynechali. Takže tentokrát jsme jeli právě k němu. Pilský rybník s mnoho zátokami a břehy porostlými rákosem je obklopen lesy. Ještě jsme ani vodu neviděli, a už bylo slyšet mnoho hlasů, nejvýrazněji se ozývaly lys
ky. Z břehů lze jednotlivé části rybníka prohlédnout, pomohl nám i posed. Hned z kraje jsem viděli množství lysek černých, poláků velkých a chocholaček, 4 potápky roháče, jednu potápku malou, osamělou husu velkou stojící v rákosí, dva samečky a jednu samičku čírky obecné a dole kousek pod námi se proháněli dva budníčci menší. Naše počínání sledovala nebojácná červenka obecná. Vysoko z korun stromů se ozývali brhlíci, sýkory a dlasci tlustozobí. Rozhodli jsme se jít podél hráze, abychom prohlédli i další zátočiny. V lese nám přes cestu přelétl krásný sameček strakapouda prostředního a později nás překvapila ještě samička. Na hlavní hrázi jsme vyplašili konipasa bílého a dva konipasy horské. V dáli z rákosí vyletěli 2 motáci pochopové a plachtili nad vodou. Jinde nad lesem se rýsovaly obrysy páru jestřábů lesních. Přes rybník přeletěla asi padesátka kormoránů velkých a další dvě husy velké, které jsme vyplašili z hladiny. Na rozhraní pole a lesíka se před námi zvedlo asi dvousethlavé hejno především pěnkav obecných, namíchaných s jikavci, strnady obecnými a rákosními. Kousek dál jsme potkali několik drozdů zpěvných, mezi nimiž se objevil alespoň jeden drozd kvíčala. Přes pole ještě za hlasitého krákání přelétly dvě vrány obecné černé. V úzké dlouhé zátoce rybníka rámované rákosem jsme se zastavili, abychom si prohlédli pár labutí velkých, dva samečky čírky modré a jednoho samečka se dvěmi samičkami kopřivky obecné. Dál už cesta nevedla, a tak jsme rybník obešli zpět a vyšplhali na jeden těžko dostupný posed skrytý v korunách dvou bříz. Měli jsme odsud výhled do další zátočiny, kde jsme viděli další kopřivky, takže jsme na tomto rybníku napočítali celkem pět samečků a stejný počet samiček. Ještě se s námi rozloučil budníček menší a dva mlynaříci dlouhoocasí, pak už jsme se ale museli vydat zpět do Prahy.
ky. Z břehů lze jednotlivé části rybníka prohlédnout, pomohl nám i posed. Hned z kraje jsem viděli množství lysek černých, poláků velkých a chocholaček, 4 potápky roháče, jednu potápku malou, osamělou husu velkou stojící v rákosí, dva samečky a jednu samičku čírky obecné a dole kousek pod námi se proháněli dva budníčci menší. Naše počínání sledovala nebojácná červenka obecná. Vysoko z korun stromů se ozývali brhlíci, sýkory a dlasci tlustozobí. Rozhodli jsme se jít podél hráze, abychom prohlédli i další zátočiny. V lese nám přes cestu přelétl krásný sameček strakapouda prostředního a později nás překvapila ještě samička. Na hlavní hrázi jsme vyplašili konipasa bílého a dva konipasy horské. V dáli z rákosí vyletěli 2 motáci pochopové a plachtili nad vodou. Jinde nad lesem se rýsovaly obrysy páru jestřábů lesních. Přes rybník přeletěla asi padesátka kormoránů velkých a další dvě husy velké, které jsme vyplašili z hladiny. Na rozhraní pole a lesíka se před námi zvedlo asi dvousethlavé hejno především pěnkav obecných, namíchaných s jikavci, strnady obecnými a rákosními. Kousek dál jsme potkali několik drozdů zpěvných, mezi nimiž se objevil alespoň jeden drozd kvíčala. Přes pole ještě za hlasitého krákání přelétly dvě vrány obecné černé. V úzké dlouhé zátoce rybníka rámované rákosem jsme se zastavili, abychom si prohlédli pár labutí velkých, dva samečky čírky modré a jednoho samečka se dvěmi samičkami kopřivky obecné. Dál už cesta nevedla, a tak jsme rybník obešli zpět a vyšplhali na jeden těžko dostupný posed skrytý v korunách dvou bříz. Měli jsme odsud výhled do další zátočiny, kde jsme viděli další kopřivky, takže jsme na tomto rybníku napočítali celkem pět samečků a stejný počet samiček. Ještě se s námi rozloučil budníček menší a dva mlynaříci dlouhoocasí, pak už jsme se ale museli vydat zpět do Prahy.
23. března 2008
Letošní zimu jsme pravidelně procházeli zajímavou lokalitou v Praze - zhruba necelý km dlouhý úsek podél Vltavy v Tróji (v těsné blízkosti zoologické zahrady). Místem, kde za hezkého počasí sice prochází mnoho lidí, jezdí kola a běhají pejsci, ale které je zároveň zimním shromaždištěm vodních ptáků. Nejčetnější jsou „překvapivě“ kachny divoké, které lemují oba břehy. Směrem od mostu jsme vždy narazili na skupiny poláků chocholaček, kterých s postupující 
zimou přibývalo na mnoho desítek. Dalším druhem jsou poláci velcí, zdržující se u jednoho z vtoků. Lokalita je především známa početnou kolonií kormoránů velkých, jejichž „bílé“ stromy lemují část levého břehu. Na dalším místě se shromažďují hejna lysek černých a racků chechtavých. Zhruba uprostřed řeky se nachází málo zřetelný ostrůvek, který je střídavě obsazen racky, kormorány, kachnami či volavkami popelavými (až 25 jedinců). Od ledna lokalitu navíc obývaly 3 samičky morčáka bílého a jedna potápka roháč. Asi 15 hoholů severních se tu zdržovalo od prosince do února. Mezi racky jsme občas zahlédli několik 
racků stříbřitých (dospělce i juv.). Po celé délce se hojně objevovali potápky malé (až 16 jedinců) i několik slípek zelenonohých. Osádka tohoto úseku byla celkem stabilní. Občas se nám však podařilo pozorovat i řídké návštěvy dalších druhů. Na Vánoce a potom ještě jednou začátkem ledna jsme ve skupince poláků velkých pozorovali poláka malého, jednu samičku hvízdáka euroasijského a dvakrát párek čírky obecné. Pouze jednou jsme zahlédli kopřivku obecnou a přelétávajícího lžičáka pestrého. Raritou byl albín kachny divoké. Samce 
poláka kaholky, 
kterého kolegové občas hlásili, jsme nezahlédli. Když připočítáme i další druhy pohybující se mimo vodu (ledňáček, střízlík, straky, kavky, havrani, žluna, červenka, bažanti, sýkory, mlynaříci, stehlíci, poštolky, šoupálek, káně lesní a další), Trójská kotlina patří rozhodně mezi zajímavé ptačí lokality. 
(9. března 2008) 
dost práce, ale 4 jsme zahlédli – ovšem jen na krátkou chvíli hluboko v rákosí. U rákosin nás překvapily ale jiné, tentokráte už jarní druhy – v trávě pobíhalo 6 lindušek lučních a na vedlejším poli se pohybovala skupina asi 30 skřivanů polních. Cestou zpět jsme zahlédli ještě pár strnadů rákosních a strnadů obecných. U pole se schovával párek koroptví polních. Poslední pohled na rybník pak patřil přelétávající skupině asi 50 čejek chocholatých. Zkrátka jaro dorazilo už i sem. 
na zemi sedícího motáka pilicha a několik strnadů rákosních, kteří poletovali kolem. Na poli sedělo asi 30 kvíčal. Zaslechli jsme nějaké zvuky z rákosin, a ukázalo se, že jsme konečně narazili na skupinku asi 10 sýkořic vousatých. Byly ale bohužel hluboko, tak jsem se za nimi pustila. Pár metrů jsem se prodírala hustým porostem rákosu, než jsem se dostala na malou mýtinku, na jejímž okraji mi pózovalo několik nebojácných jedinců. Povedlo se několik fotek a spokojeni s tímto úlovkem jsme se vrátili domů. 
Tento den byl opravdu neobyčejně slunečný a teplý. Po vyřízení pracovních záležitostí v Brně jsme odpoledne rychle vyrazili na jih k Pálavě a vodní nádrži Nové mlýny. Nejdříve jsme zamířili k Lednickým rybníkům. Na Prostředním rybníku, který jsme pomalu objížděli autem po polní cestě, mezi množstvím kachen divokých a poláků velkých zářilo 8 morčáků velkých. Zahlédli jsme volavky popelavé i bílou a na hladině odpočívala dvě menší hejnka hus velkých. Těsně nad hladinou proletěl párek morčáků bílých - to byl teprve druhý sameček, kterého jsme letos v zimě viděli. Na stromech v okolí nádr
že rámusilo cca 50 stehlíků obecných. Pak jsme měli trochu problém vyjet zpět, ale po
vedlo se, a vydali se k Nesytu. Celá hladina byla pokrytá tisícovkami kachen a poláků, pro naše dalekohledy však v příliš velké vzdálenosti. Po přiblížení z pravého břehu jsme rozeznali skupinky hoholů severních a asi 100 hus velkých. 
již naše třetí cesta z Prahy na Pálavu. První 9.12. za mrazu a silného větru nám štěstí nepřinesla, byť týž den ho kolega Robert Doležal viděl. Podruhé jsme vyrazili před koncem roku 2007 v úděsném počasí - viz pozorování... Takže teď potřetí, navíc v nádherném počasí. Šplhali jsme do kopce a přemýšleli, jestli tu zedníček vůbec ještě je - nebyla žádná pozorování z poslední doby. Ale už po chvíli bylo jasné, že tentokráte máte štěstí. Sotva jsme došli k prvním skalám Soutěsky a zadívali se na kolmé stěny, už jsme ten atypický ptačí pohyb zahlédli. Zedníček skalní propátrával štěrbiny a, naštěstí pro nás, se posouval stále níže – jako by se chtěl předvádět. Já ho jistil dalekohledem, Martina fotila jako o život. Jednu chvíli byl tak do 4 m vysoko a vzdálen sotva 10 m. To už se daly pořídit docela dobré fotky i na digitál, zvládli jsme i krátkou videona
hrávku. Sledovali jsme ho asi 15 minut jak postupně stoupal nahoru a až zmizel za horní římsou. V euforii jsme ještě sjeli k Mušovské nádrži. Zbytek dne nám zpestřilo 6 orlů mořských, impozantní byl přílet a po chvíli zase odlet tak 1500 hus, převážně běločelých. Na hladině bylo hejnko hus velkých a zajímavostí bylo 60 volavek bílých – nejdříve postávaly v rákosí a poté kroužily v dáli nad nádrží. Ve chvíli, kdy přes rudý kotouč zapadajícího slunce přelétávaly klíny hus, jsme vyrazili zpátky do Prahy. 
V půlce ledna jsme v příjemném počasí vyrazili opět k Vltavě, tentokráte směrem na Klecany. Nejdříve krátká prohlídka pravého břehu, kde jsme po chvíli zahlédli smíšené hejnko poláků velkých a poláků chocholaček. U ostrova postávaly tři volavky popelavé, také několik morčáků velkých (3M a 2F) a kormoráni. O několik desítek metrů dále se potápěla potápka roháč a tři potápky malé. Pak nás na protějším břehu upoutaly neobyčejné tvary dvou kachen – dlouho jsme je prohlíželi a nebylo pochyb - šlo o kachničky mandarínské! Pozorování z této strany bylo obtížné a tak jsme s loveckým nadšením skočili do auta a dali si objížďku aspoň 30 km, abychom se dostali na druhý bře
h. Postupovali jsme z Klecánek. Minuli jsme 16 hoholů severních potápějících se u jezu i velké hejno pasoucích se lysek. A pak se už objevily kachničky. Tři samečci a samička se popásali na břehu a dovolili nám přiblížit se a fotit je na cca 20 - 30 m. Další kachničky plavaly na hladině, jiné odpočívaly u ostrůvku. Pečlivě jsme je několikrát počítali – ve stometrovém úseku jich bylo 17! (12 M a 5F). Zajímavostí byly dvě výrazně světlejší samičky. Záhadou zůstává, odkud se vzaly. Obecně je vždy předpokládán únik z chovů, tady musel utéci chov celý (i když přílišné známky ochočení nejevily). Ať už byly odkudkoli, byl to výborný pohled i zážitek. O týden později jsme je však na této lokalitě již neviděli. 
