Po krátkém sobotním večerním přemýšlení kam vyrazit, jsme si vybrali oblast Rožďalovických rybníků. Je už to více jak jeden a půl měsíce od poslední návštěvy, takže jsme byli zvědaví, co se změnilo. Vzali jsme pořadí Pilský rybník, Hasina a Zrcadlo. Změna proti předjaří byla jasná okamžitě po přiblížení k rákosinám rybníka. Koncert stovek žab zastínil všechny ostatní hlasy. Snad jen když nízko nad rákosinami přelétla volavka, žáby na chvíli ztichly, aby za minutu zase spustily. Chvíli jsme se prodírali roštím a prvními obyvateli rybníka, které jsme zahlédli, byly volavky popelavé. Postávaly v hloučkách i jednotlivě v rákosinách a intenzivně lovily i překvapivě velké ryby; cca 40 volavek na jednom rybníku je asi rybí pohroma. I přes žáby byli slyšet rákosníci obecní, kdy cca každých 50 metrů si jeden na vrcholu rákosin chrčivým zpěvem vymezoval své teritorium. Na hladině byly nejčetnější lysky černé, kachny divoké, poláci velcí a chocholačky. Objevily se též potápky roháči, dva páry kopřivek obecných, dvě potápky malé a několik hus velkých. Osádku rybníka doplnili ještě kormoráni velcí. Rákosiny jsou ideálním místem pro motáky pochopy - pozorovali jsme dva páry v letu nad rákosinami i těsně nad hladinou. Nad hladinou též provádělo svůj úžasný akrobatický let několik rybáků černých. A potom přišlo pořádné překvapení. Pozorovali jsme hladinu rybníka z nízkého posedu, když tu se ozval silný rezonující a "skřehotavý" hlas - a hned vzápětí kolem nás proplachtil nádherný jeřáb popelavý! S úžasem jsme ho 
sledovali jak prolétl kolem korun stromů. Sotva zmizel, objevil se v letu druhý. Za okamžik oba zmizeli. Ovšem neuběhlo ani pět minut a zdálky jsme opět zaslechli ten silný, ničemu nepodobný zvuk - a oba jeřábi znovu prolétli kolem. To se opakovalo ještě potřetí, kdy v letu přidali i úžasné zatroubení, při kterém mrazí v zádech. Mezi desítkami poletujících volavek oba jeřábi působili opravdu majestátním dojmem. Raději jsme lokalitu opustili, aby nebyli zbytečně rušeni. Krátká zastávka u Zrcadla odhalila pro změnu rákosníky proužkované. Posledním místem byl zastávka u Proudnického rybníka, resp. u louže v poli u silnice. Ta týden po týdnu vysychá, nyní už má opravdu jen pár metrů a co nevidět zmizí. Před týdnem byla k vidění žíhaná mláďata čejky chocholaté - dnes byla zdálky vidět též, ovšem pokrok v růstu byl zřejmý. Pak tu byli čtyři kulíci říční, konipas bílý a konipas luční a to bylo vše - louže je už opravdu na konci své "cesty". Na počet ptáků nebyl den nijak bohatý, zážitky s jeřáby to však plně vynahradily.
11. května 2008
Protože Žehuňský rybník je občasným cílem našich cest, nemohli jsme si nechat ujít příležitost se tam zastavit v rámci jarních akcí. K rybníku jsme dorazili už na pátou ranní a pokoušeli se při rozednění a hlavně v mlžném oparu něco zahlédnout. Tím "prvním" byl Miroslav Jelínek, který už obcházel připravené sítě. A se svým kolegou Luborem Urbánkem se připravili opravdu vydatně - sítě byly snad u každého jen trochu zajímavého místa. Prvními pozorovanými druhy byli rákosníci proužkovaní. Jejich zpěv a typický let nás provázely po celé délce rákosin. Dalšími byli bramborníčci hnědí, kteří se ukazovali na stéblech trav i rákosinách. Typickým 
letem i zpěvem se prozradily lindušky luční, zahlédli jsme též strnada lučního i krásně vybarvené samečky strnada rákosního. V okolí louky neustále přelétávaly čejky chocholaté a samice motáka pochopa. Pak jsme si všimli jakoby vlnovitého pohybu v travinách a vzápětí se ukázalo, že to jsou selátka prasete divokého. Na chvíli jsme je ztratili z očí a jaké bylo překvapení, když se po cestě rozběhla přímo k nám. Asi až cca 15m před námi si nás všimla a pelášila pryč. Další zajímavosti se daly prohlédnout zblízka - Mirek i Lubor nosili ze sítí jeden sáček za druhým. Nejčastěji rákosník proužkovaný, rákosník obecný, pěnice černohlavá, párek rehků zahradních, cvrčilka slavíková, pěnice slavíková, strnad obecný i rákosní, konipas bílý. "Největšími" úlovky byli bramborníčci hnědí, slavík obecný, sýkořice vousatá a dva slavíci modráčci. Další druhy pak 
prozradil jen jejich hlas - cvrčilku zelenou a budníčka většího. Zajímavým pozorováním byla kukačka obecná. Pohybovala se v okolí, často sedala na dráty el. vedení a odtud se ozývala. Udržovala si od nás stále velký odstup až do chvíle, kdy z přehrávače uslyšela soupeřův hlas. Pak divoce nalétávala pár metrů na našimi hlavami. Hladina rybníka byla, na rozdíl od rákosin, poměrně pustá. Přelétli pouze volavka popelavá, kormorán velký, racci chechtaví a občas jeden z velkých racků středomořských. Od Žehuně je to už jen skok k Proudnickému rybníku,
a tak jsme se jeli podívat k "vyhlášené" louži v polích. Zatím vždy měla nějaké obyvatele a jak se záhy ukázalo, dnes to není jinak. Už zdálky byla patrná čtveřice racků chechtavých a stejný počet čejek chocholatých. Opět tu byl konipas bílý i konipas luční. A také skupinka bahňáků. Celkem 12 vodoušů bahenních a jeden exemplář jespáka bojovného. Po chvíli celá skupinka odlétla, aby se za dvě minuty zase vrátila. Milým překvapením byla pobíhající žíhaná mláďátka čejky, která se šikovně kryla v terénních nerovnostech. Abychom je nerušili, tak jsme pokus o větší přiblížení k louži vzdali a jeli domů. 
Při cestě do Pardubic jsem uspořil slabou hodinku, takže chvilka podívat se co nového u Bohdanečkého rybníka. Je pod mrakem, občas spadne pár kapek a nad rybníkem se převalují cáry mlžného oparu. Však také hladina rybníka kromě kachen, lysek, poláků a několika hus velkých nic zajímavého nenabízí, tedy až na jednu pospávající zrzohlávku. Živěji je akorát v kolonii volavek popelavých. Naproti tomu rákosiny a křoviny lemující břehy překypují zpěvem mnoha druhů pěvců - pro znalce hlasů úplně prostřený stůl. Což bohužel není můj případ, a tak se snažím zpěváčky i objevit. Do koncertního sboru přispívali pěnice černohlavé a pokřovní, střízlík obecný, červenka obecná, rákosníci proužkovaní a další. V zadní části hráze zpívali asi 4 slavíci obecní. I přes jejich dokonalé splynutí v křovinách se podařilo dva z nich objevit. Zajímavostí byla ondatra pižmová nesoucí si pár trsů trávy na hnízdo a přelétávající kukačka obecná, která začala kukat sotva sedla na větev. Večerní návrat pak vedl okolo Proudnického rybníka. Kromě běžných druhů ptáků na hladině zaujala skupina nad hladinou poletujících vlaštovek obecných, kterou provázeli čtyři rybáci. V tomto případě šlo o rybáky černé. Poslední zastávka byla na poli u silnice, kde se už několik týdnů nachází větší louže. Tentokráte byla obsazena párkem kachen divokých a trojicí hus velkých. Nechyběly ani čtyři čejky chocholaté a již zdálky patrní dva vodouši šedí. Při dalším přiblížení se ještě objevili dva kulíci říční, jeden přikrčený vodouš bahenní a konipasi bílí. Posledním pak byl konipas luční. Na nevelkou louži tedy docela slušná úroda.
Tato neděle byla na mnoha místech ve znamení aktivit Vítání ptačího zpěvu, a tak jsme rádi přijali pozvání kolegů Jardy Závory a Vojty Kubelky a vyrazili znovu na Dívčicko. Časné ráno nás na jihu Čech poněkud zaskočilo opravdu vydatnou mlhou, ale příslib sluníčka a zjevné nadšení skupiny účastníků vítání obavu z rozmaru počasí pomohly překonat. Trasa vedla kolem rybníků Březovec, Blatec, Nová, Horní a Dolní rybník. Na Březovci v mlze bylo sotva co vidět, ale připravené sítě vydaly pár exemplářů – strnada rákosního, rákosníka proužkovaného, pěnici pokřovní a černohlavou. Zajímavým pozorováním bylo právě dokončené hnízdo moudivláčka lužního, zavěšeného a tenké větvičce břízy. Moudivláček polet
oval kolem a chvílemi vykukoval z vletového otvoru. Sluníčko pak odhalilo celou kolonii volavek a hladinu zaplněnou kachnami divokými, poláky velkými a chocholačkami, kopřivkami obecnými, husami velkými a lyskami černými. K vidění byly i zrzohlávky rudozobé, lžičáci pestří, potápky roháči i potápky malé. Překvapením byla dvojice kvakošů nočních, která si za posed vybrala keřík nad vodou. Pro vzdálenost a lehký mlžný opar však fotky moc nevyšly. V letu jsme ještě zahlédli motáky pochopy a nadvakrát přelétla kukačka obecná. Další rybník, Nová, měl hladinu plnou ptačí osádky. Kromě druhů na předchozím rybníku, zde bylo mezi
převažujícími racky chechtavými k vidění i několik racků malých a přeletovali rybáci obecní. Další dva rybníky byly polovypuštěné, a tak jsme byli všichni zvědavi na bahňáky. Rybník Dolní nezklamal - kromě párku husic liščích jsme si mohli procvičit rozlišování bahňáků. Nejpočetnějšími skupinami byli vodouši bahenní a jespáci bojovní. Dále zde bylo několik vodoušů šedých, vodoušů tmavých a až 4 břehouši černoocasí. Osádku doplňovali kulíci říční a prolétavaly čejky chocholaté. Sousední Horní rybník přidal dva pisíky obecné a opět jako před týdnem jsme zde mohli vidět čtyři tenkozobce opačné, pročesávací mělkou vodu. Zrovna ve chvíli, ky účastníci v
ítání testovali zapůjčené stativáky Swarovski, se nad loukou za rybníkem objevil dospělý orel mořský. Následně v plném nasvícení usedl na hřeben louky a na dlouhé minuty pózoval. Zřejmě však zasáhl do teritoria čejky, která na něho začala útočit a nejspíš byla příčinou jeho odletu. Dle dálkoměru byla tato akce k vidění cca na 700 m od nás, takže ani 23krát násobné přiblížení neumožnilo vyfotit víc než tyto dvě „tečky“. Ale skutečnou tečkou za Vítáním pak byl přelet kolpíka bílého; dle Vojtovy dokumentace víc než osmdesát druhů pozorovaných nebo „slyšených“ ptačích druhů a skvělá atmosféra jen dokumentovaly úspěšnou akci. My jsme se ještě zastavili na skok u kaliště, 
kde jsme navíc viděli několik vodoušů rudonohých a samičku hohola severního. Další zastávkou byl Bošilecký rybník a pak jsme jen rychle zkoukli rybníky u obce Klec a Vlkov. Na hrázi jednoho z rybníků poletovala samička lejska bělokrkého a pak ještě jedna, nakonec se nám podařilo vypátrat také samečka a toho i vyfotit. Na posledním z rybníčků, kde jsme zastavili, byl ještě vidět párek čírek modrých. A pak už jen cesta zpátky s pocitem příjemně stráveného dne. 
Konečně nám vyšel celý volný den, a tak i čas na výlet k rybníkům na Českobudějovicko. Speciálně jsme se chtěli podívat k Dívčicím a okolí, kde Jarda Závora a jeho kolegové pozorovali už dost zajímavostí. Mlha a mraky sice na první pohled pozorování moc nepřály, ale po hodinové spršce už vše bylo, jak má být. Nejdříve jsme projeli kolem rybníků Blatec, Březovec, Nová, Černá a Zbudovský. Obrázek hladiny byl na nich hodně podobný – hejnka pokřikujících racků chechtavých, velké skupiny poláků velkých a chocholaček, labutě velké a husy velké. Překvapením pro nás byl jeden sameček poláka kaholky, kt
erý doprovázel skupinku ostatních poláků. Četnými obyvateli hladiny byly kopřivky obecné, pozorovali jsme i cca 20 zrzohlávek rudozobých a několik lžičáků pestrých. Místy jsme viděli potápky roháče stavějící hnízdo a potápky malé. Potom jsme se jeli podívat do oblasti bývalých dolů. Na první pohled nás upoutaly bílé skvrny, které reprezentovaly nádherné husice liščí. Celkem čtyři páry. Obrovským překvapením byla čtv
eřice husic rezavých. Nejdříve s hlasitým křikem kroužily nad lokalitou a pak si jedna sedla na hladinu a další na břeh. Kromě husic na hladině společně panáčkoval párek ostralek štíhlých a také se zde potápěli tři hoholi severní. Z bahňáků převažovaly čejky chocholaté, asi dvacet kulíků říčních a čtyři vodouši rudonozí. Doprovod jim dělalo několik zřejmě vodoušů šedých a dvě kolihy malé. Ve výšce kroužili dva čápi bílí, kteří vedli k malému nedorozumění. Martina se mě po upozornění na čápi ptá, zda si jsem fakt jist, že to na ně moc nevypadá… Důvodem neshody byl orel mořský, který přilétl k čápům, a toho jsem si zase nevšiml já. Z drobných pěvců jsme zahlédli ještě konipasa lučního a zpívajícího rákosníka proužkovaného. Poslední zastávkou byly polovypuš
těné rybníky Olší, Dolní a Horní. První byl doménou volavek – celkem asi 25 volavek bílých postávalo u louží nebo si posedalo na přilehlou louku. Z dalších obyvatel byli k vidění kulíci říční, vodouši kropenatí a vodouši šedí. Skupinu bahňáků doplnilo osm krásně vybarvených břehoušů černoocasých. A ještě nám zbyl jedinec, s jehož zařazením si úplně přesně nevíme rady; bohužel fotka na dálku není ideální. Pak se na nás usmálo to pravé ornitologické štěstí. Nad hlavou nám zakroužil kolpík bílý, aby posléze přistál u skupiny volavek. A vybral si opravdu dobré místo – bylo krásně vidět jak
si vítr pohrává s jeho zrzavou chocholkou. Po chvíli odlétl, a místo něho zakroužil nad plochou orlovec říční. Rozloučením s rybníkem byla kukačka obecná, která poletovala od stromu ke stromu, aby se ukryla v hustém mlází. Na dalších rybnících už to bylo s bahňáky podobné. Navíc jsme zahlédli další pár husice lišcí a párek čírky obecné. Posledním příjemným překvapením byli čtyři tenkozobci opační, kteří pročesávali mělkou vodu spolu s dalšími vodouši a jespáky. Po této tečce jsme už zamířili zpět. S počtem pozorování tak zajímavých druhů šlo bezesporu o naší zatím „nejbohatší“ cestu. 
Při večerní prohlídce mapy jsme narazili na zajímavou lokalitu Nové louky u Proudnického rybníka, kde by se mohl objevit nějaký ten bahňák. Druhý den odpoledne jsme tedy zamířili za Žehuň k Proudnickému rybníku. V blízkosti rybníka jsme u silnice narazili postupně na několik bažantů obecných. Zřejmě vlivem jejich zájmu o samičky ztratili hodně ze své plachosti a dali se fotit otevřeným oknem auta pouze z několika málo metrů. U silnice též poletovaly roztroušené skupinky špačků obecných. Proudnický rybník byl poset slušnou řádkou vodních ptáků. Jednoznačně převažovali racci chechtaví a lysky černé (150-200). Z ostatních kachen tu byly poláci velcí, poláci chocholačky a kachny divoké (po cca 20-30). Na dvou místech rybníka byly k vidění nádherné zrzohlávky rudozobé - 9 M a 4 F. Dalšími pak byli lžičáci pestří - pět samců a tři samičky. Celou dobu intenzivně hledali potravu tak, že hlavu měli strčenou do vody a prováděli nekonečné kroužky na hladině. Z kachnovitých jsme ještě v těsné blízkosti rákosin zahlédli čtyři čírky modré a nechybělo několik potápek roháčů. Na hladině se objevilo i devět velmi hlasitých hus velkých, ke kterým se posléze připojily čtyři husy běločelé. Dalších asi 20 hus velkých se páslo na přilehlém poli. 
a jsme se dostali na zamokřené louky. Už se na nich zazelenala tráva a sítiny a tu a tam se objevily skupinky kvetoucího orseje jarního a violek. V jednou z přítoků pak nádherně svítilo několik desítek plně rozkvetlých blatouchů bahenních. Najednou před námi ze vzdálenosti několika metrů vyrazil prudce nějaký bahňák. Na prohlížení mnoho času nebylo, takže zůstal neurčen. Pak už proletěla jen jedna čejka chocholatá. Víc bahňáků jsme na louce nezahlédli. 