8. listopadu 2009
Opět jsme váhali, kam si o víkendu uděláme výlet. Když jsme ale zjistili, že Jakub Stančo viděl na Nechranici racka mořského a rybáka velkozobého, bylo rozhodnuto - takovou šanci si přece nemůžeme nechat ujít. První zastávka byla u odpočívadla na hrázi, naproti které sedělo na betonové konstrukci několik desítek velkých racků, ale ať jsme se dívali sebelépe, byli to pravděpodobně samí rackové bělohlaví/středomořští a po dlouhé době jsme si mohli parádně prohlédnout i dospělého racka stříbřitého s hnědě žíhanou hlavou. Když jsme dalekohledy prohlédli hladinu, zjistili jsme, že ji okupuje mnoho set racků, převážně chechtavých, ale mezi nimi se objevovali i rackové bouřní a další velcí rackové. Objeli jsme nádrž na protější břeh a prohlíželi si velmi variabilní zbarvení jednotlivých ptáků. Z kachen jsme viděli jen březňačky a našeho prvního zimního samečka morčáka velkého, který byl svou barvou nápadný na velkou vzdálenost. Dále tu byla jedna potápka roháč a pár lysek. Před odjezdem jsme se ještě stavili u odpočívadla na hrázi a zjistili, že velkých racků nápadně přibylo. Ač jsme si nebyli úplně jisti určením, byl mezi nimi jeden "podezřelý" racek, který však stál pořád čelem, a tak nebylo možné vidět zbarvení jeho pláštíku. Nakonec na nás natočil nápadně tmavé křídlo a my se mohli radovat, že vidíme racka mořského a ještě na docela malou vzdálenost. Kochali jsme se pohledem a srovnávali ho s ostatními druhy, dokud s několika dalšími racky neodletěl na druhý břeh.
Opět jsme váhali, kam si o víkendu uděláme výlet. Když jsme ale zjistili, že Jakub Stančo viděl na Nechranici racka mořského a rybáka velkozobého, bylo rozhodnuto - takovou šanci si přece nemůžeme nechat ujít. První zastávka byla u odpočívadla na hrázi, naproti které sedělo na betonové konstrukci několik desítek velkých racků, ale ať jsme se dívali sebelépe, byli to pravděpodobně samí rackové bělohlaví/středomořští a po dlouhé době jsme si mohli parádně prohlédnout i dospělého racka stříbřitého s hnědě žíhanou hlavou. Když jsme dalekohledy prohlédli hladinu, zjistili jsme, že ji okupuje mnoho set racků, převážně chechtavých, ale mezi nimi se objevovali i rackové bouřní a další velcí rackové. Objeli jsme nádrž na protější břeh a prohlíželi si velmi variabilní zbarvení jednotlivých ptáků. Z kachen jsme viděli jen březňačky a našeho prvního zimního samečka morčáka velkého, který byl svou barvou nápadný na velkou vzdálenost. Dále tu byla jedna potápka roháč a pár lysek. Před odjezdem jsme se ještě stavili u odpočívadla na hrázi a zjistili, že velkých racků nápadně přibylo. Ač jsme si nebyli úplně jisti určením, byl mezi nimi jeden "podezřelý" racek, který však stál pořád čelem, a tak nebylo možné vidět zbarvení jeho pláštíku. Nakonec na nás natočil nápadně tmavé křídlo a my se mohli radovat, že vidíme racka mořského a ještě na docela malou vzdálenost. Kochali jsme se pohledem a srovnávali ho s ostatními druhy, dokud s několika dalšími racky neodletěl na druhý břeh.
8. listopadu 2009
1. listopadu 2009
šími skupinami kachen - převažovaly kachny divoké, pár poláků velkých a potápky roháči. Skupinu doplňovala desítka hoholů severních (5M a 5F). A pak už jen pár lysek černých a racků chechtavých. Druhá půlka nádrže byla částečně upuštěná, ale kromě několika rybářů a hledače kovů jsme moc ptáků neviděli. Teprve na druhé straně na dvou poloostrůvcích odpočívalo několik desítek kormoránů velkých, desítka volavek popelavých, racci chechtaví a několik velkých racků, kte
ré nešlo na tu dálku přesně určit (bělohlavý/středomořský). Pak už jsme vyrazili po kamenné hrázi, která odděluje obě nádrže. Po chvíli prolétlo hejnko drobných pěvců a posadilo se na rozhraní kamenného valu a hráze. Byly to konopky žlutozobé, dvanáct jedinců. Neustále čile poskakovaly a obíraly semena zaschlých rostlin. Dobře patrné bylo jejich nenápadné chování - i přes čilý pohyb stále zůstávaly ve skrytu kamenů nebo travin. Takže vyfotit je, a to na docela malou vzdálenost, nebylo vůbec jednoduché. Sotva jsme ušli pár dalších kroků, všimli jsme si mezi velkými kmeny vykukující hlavy husy běločelé. I když vypadala jako poraněná, nakonec v pořádku odplula. Jen bylo divné vidět běločelku takhle osamocenou. A dalších dvacet metrů chůze a zpod kamenů vylétla čtveřice sněhulí severních. No konečně je vidíme. Sedají kousek dál na kameny těsně u vody, neustále se protahují a probírají peří. Vypadá to na jednoho samečka a tři sam
ičky. Pomalu se k nim přibližujeme, po očku nás sledují, ale dál pokračují ve své činnosti. Jsme od nich deset metrů a kocháme se jejich krásným vzhledem. Vlezlá zima nás ale nutí vrátit. Cestou ještě zahlédneme jednoho konipase horského. V autě nastavujeme topení na maximum, ale trvá dost dlouho než se zahřejeme. Cestou domů jsme ještě udělali povinnou zastávku u Proudnického rybníka, jehož vypuštěné dno obývala asi padesátka volavek popelavých, dvě volavky bílé a několik desítek racků chechtavých. I přes tu zimu to byl skvělý den - zahlédli jsme letos své první zimní hosty (hohol, husa běločelá, konopka i sněhule), přičemž poslední dva druhy jsme viděli u nás vůbec poprvé. 
Minulý víkend jsme opět nikde nebyli, a tak jsme se rozhodli vyjet k Žehuni, o které jsme doufali, že bude ještě upuštěná. Vody tam skutečně ještě nebylo tolik, ale počasí nám nepřálo. Celý rybník byl zahalen v mlze, a tak jsme na hladinu viděli jen pár metrů před sebe. Ukázalo se nám akorát větší hejno zvonků, dva strnadi luční a nějací další pěvci. Mlha stále neustupovala, a tak jsme jeli zpátky. V Praze bylo počasí o poznání lepší. Byla by škoda nevyužít krásného slunečného dne k procházce v Tróji. Příliš ptáků se na Vltavě ještě nezdržuje, ale viděli jsme nejméně dvě stovky racků chechtavých, několik desítek kormoránů velkých, kolem dvaceti volavek popelavých a dvě slípky. Z kachen už se sem stáhlo hejno jednatřiceti chocholaček s jedním polákem velkým a nechyběla ani čtveřice poláků malých. Protože se nezdržovali daleko od břehu, stačilo jen řeku obejít z druhé strany a pár pěkných fotek bylo na světě. 
3. října 2009
zahlédneme ťuhýka šedého a už se blížíme na louku, kde Mirek jelínek již nějakou tu dobu loví do sítí. Ještě předtím však potkáme další hejnko sýkořic. A už jsou tady úlovky ze sítí - rákosníci obecní, cvrčilka zelená, strnad obecný a budníček menší. A jeden z posledních sáčků je milým překvapením - slučka malá. Zblízka vypadá opravdu nádherně, byť staví jen hnědé barvě. Všichni fotíme a připravujeme se na focení na zemi - ale ta po vypuštění na zem rychle uniká z dohledu. Takže jiná fotka než na ruce není, ale v každém případě si zaznamenáváme nový druh. Další část výletu míří kolem rybníka až k přítoku Cidliny. Cestou zahlédneme při kroužení dospělého orla mořského a krkavce velkého. Z drobnějších ptáků jsou vidět zvonci, vrabci polní, bramborníček hnědý a citlivé uši Lubora bleskurychle identifikují pěvušky modré, křivky obecné, pěnici černohlavou a další. Na zpáteční cestě opět zastávka na louce a "kontrola" nových úlovků. Tentokráte v síti uvízlo několik sýkořic, samiček i samečků a také bramborníček hnědý. Nad polem pak ještě zahlédneme hejno necelé čtyřicítky čejek chocholatých. A to byla tečka za vydařeným dnem... 
