Na sobotu pětadavcátého jsme se domluvili s Petrem Suvorovem a Vaškem Johnem, že zajedeme do severních Čech kouknout se po avizovaném racku polárním. Chlapci odhadli pár lokalit, takže bylo kam jet. Nejdříve jsme projeli dvě tři místa v Ústí, ale moc toho k vidění nebylo. Na Labi kachny, kormoráni, lysky a oba druhy běžných poláků. Stojaté plochy byly stále zamrzlé a tudíž bez ptáků. Další cesta již směřuje na Mostecko, kde vjíždíme na hráz jedné z nádrží. A hned na první pohled je vidět, že tady to bude o mnoho lepší - ve vzduchu i na nezamrzlém oku jsou patrná hejna racků. Procházíme kolem nádrže za příjemného sluníčka, rozkládáme stativáky a zkoumáme zdejší ptačí populaci. Jsou tu desítky racků bělohlavých všech věkových skupin, racci bouřní, racci chechtaví a s nimi min. dva racci stříbřití. Největší zajímavostí a příjemným překvapením je nepochybně racek mořský. Jeho tmavá barva zad i velikost těla jsou již zdálky patrnými znaky. Většinou pospává, ale sledujeme ho i letu za stálého ataku racku bělohlavých. Z ostatních vodních ptáků tu jsou především březňačky, lysky, v menším počtu poláci velcí i chocholačky a minimálně padesátka morčáků velkých. Ale jsou tu i méně běžné druhy - tři samečci hvízdáka eurazijského, po páru lžičáků pestrých, ostralek štíhlých a hoholů severních. Také vidíme i letošní první čejky chocholaté - hejnko třiceti ptáků přelétá nad plochou. Jen po hlavním objektu našeho zájmu - racku polárním ani stopy. Objevujeme ale dvojici místních birdwatcherů a po chvíli i výpravu kolegů od Rozkoše. Další pozorování už realizujeme společně. Obrněni trpělivostí čekáme až do tmy, zda přece jen vzácný racek nepřiletí. Racků přilétá spousta, ale "glaucoides" se neukázal. Zato přilétlo hejno padesáti šesti hus velkých, kde se podařilo odečíst několik límců.
Sotva uběhlo pár dnů, už jsme zase měli nutkání to na racka ještě jednou zkusit, zvláště když byl na lokalitě znovu pozorován. Ve středu nasedáme do auta v podobném složení; jen Petra nahradil Vojta a míříme na Mostecko. Celou cestu nás obklopuje pošmourné počasí, až u Krušných hor se zdá, že začíná probleskovat sluníčko. Ale jen na chvíli, zato se tu vytváří nádherné oblouky duhy. Led na nádrži už dost odtál. 
Racci tu jsou opět, ale sedí zrovna skoro uprostřed nádrže, takže na jejich sledování je ze všech stran daleko. Po zevrubné prohlídce identifikuje jen racky chechtavé, bouřní a bělohlavé. Tentokráte se na nás ale štěstí usmálo. Po chvíli zahlédneme mezi přilétajícími racky nezaměnitelnou světlou siluetu racka polárního. Sedá si na led k ostatním a odpočívá. Snažíme se najít základní znaky, ale je to stále dost daleko. Po půlhodině se zvedne, chvíli nad námi krouží a mizí asi na skládku. Ale uběhne další půlhodinka a už je zase zpátky. A takhle nám do během těch čtyř hodin, co na lokalitě pobýváme, zopakuje celkem pětkrát. Racek mořský tam nebyl, pozorujeme ještě morčáky velké, hvízdáky, párek ostralek a pětici čírek obecných. Zpátky se nám již jede veseleji. K racku šedému si tak letos přidáváme další zajímavý birdwatcherský úlovek.
Racci tu jsou opět, ale sedí zrovna skoro uprostřed nádrže, takže na jejich sledování je ze všech stran daleko. Po zevrubné prohlídce identifikuje jen racky chechtavé, bouřní a bělohlavé. Tentokráte se na nás ale štěstí usmálo. Po chvíli zahlédneme mezi přilétajícími racky nezaměnitelnou světlou siluetu racka polárního. Sedá si na led k ostatním a odpočívá. Snažíme se najít základní znaky, ale je to stále dost daleko. Po půlhodině se zvedne, chvíli nad námi krouží a mizí asi na skládku. Ale uběhne další půlhodinka a už je zase zpátky. A takhle nám do během těch čtyř hodin, co na lokalitě pobýváme, zopakuje celkem pětkrát. Racek mořský tam nebyl, pozorujeme ještě morčáky velké, hvízdáky, párek ostralek a pětici čírek obecných. Zpátky se nám již jede veseleji. K racku šedému si tak letos přidáváme další zajímavý birdwatcherský úlovek.
První únorový den za mrazu a sluníčka vyjíždíme do Klecánek k řece. Zajímají nás především kachničky mandarínské. Letos to už dvě byly, ale pro tentokráte máme smůlu. Přitom tu je řada dalších druhů - kormoráni, morčáci velcí (20), kachny i lysky. Pak přejíždíme k Vltavě do Tróje. Nápadné jsou větší hejna tvořená především poláky chocholačkami (cca 300), kachnami, poláky velkými (20). A množstvím racků chechtavých a lysek černých. Naopak pozorujeme jen dva racky bělohlavé a slípky. Těsně u břehu je větší hejna chocholaček a trvá nám docela chvilku, než mezi nimi objevíme již vybarveného poláka kaholku. Vidíme i tři morčáky velké asi 40 hoholů severních a horní části trojice samiček morčáků bílých. Chvílí si je prohlížíme a za chvíli se objeví i krásně vybarvení samečci. 
Po vyhodnocení včerejšího dne se ukázalo, že racek šedý byl u Karlova mostu do 8:45 a pak se ukázal až po čtvrté hodině. A i další pozorování ukazovala, že místo je využito jako nocležiště. Takže jsme se rozhodli pro druhý pokus hned po ránu. Stejný nápad dostala i řada dalších birdwatchterů z celé republiky, takže jsme se těšili na racka i na přátele. Ráno v osm dorážíme na místo Novotného lávky...stačí první letmý pohled na jez a i přes mlžný opar racek šedý jasně svítí. Než vybalíme stativák doráží k nám Jarda Závora a během několika minut už vidíme další skupinku na nábřeží a jinou na Střeleckém ostrově. Moraváci to opravdu taky na osmou stihli. Racek netečně sedí. Po chvíli popolétl a chvíli se postavil. Pak zase odpočívá. Pozorujeme ho, fotíme klábosíme. Ostatně
kdy se zase naskytne podobná příležitost. Ve tři čtvrtě na devět se zvedá a vykružuje do výšky. Jsou krásně vidět jeho světlé letky bez kapky černé. Ve výšce se k němu přidávají racci chechtaví a začínají ho napadat. Racek se přesouvá nad Karlův most a čekáme, že nám zmizí. Pak náhle dělá pár sestupných otoček a průzorem mezi mostními pilíři vidíme jak sedá na hladinu. Na nic nečekáme, balíme věci a hurá na Karlův most. Zatím tu nejsou turisté, takže nepůsobíme nijak podivně. Racek si opravdu sedl na vodu a zdá se, že něco žere. Sedí zhruba ve středu proudu a ten ho žene dál od nás. Říkáme si, že když se krmí, tak neodlétne a vyrážíme k Mánesovu mostu. Těsně než dorazíme, proplul pod pilířem. Teď už ho vidíme zřetelně blíže. Proud ho unáší dál, ale už se dá jít pohodlně po náplavce, takže se po chvíli dostáváme na jeho úroveň a jdeme s ním. Je zhruba už jen na 40 metrů, stativákem jsou vidět všechny detaily. Zjišťujeme, že jeho potravou je mršina racka chechtavého. Pohled na tvar hlavy i jeho agresivní trhání masa dává za pravdu příručkám, kde je popisován jeho útočný vzhled. Po nějaké době ho již proud odnáší dál od břehu k Štefánikovu mostu, a tak sledování ukončujeme. Na místo akorát doráží zbytek výpravy ze Střeleckého ostrova. Racek je už daleko, ale je o čem se bavit a přijde čas i na slivovičku. Mé první hlášení, že letí zpátky nějak zaniklo, na druhé se už i ostatní chopili dalekohledů, ale jen málokdo stihl dobrou letovku, když nás míjel. Odhadujeme, že by se mohl vrátit na své odpočívadlo, takže vyrážíme zpět. 
Tento týden měla diskuse na Klubu 300 klíčové téma a tím byl podezřelý "světlý" racek v centru Vltavy. Po opatrných krocích ho objevitel Mirek Jelínek a další specialisti na racky nakonec určili jako racka šedého, což, s přihlédnutím k počtu pouhých pěti pozorování u nás za posledních 70 let, nemohlo nechat žádného milovníka ptáků klidným. A navíc to máme doma. Za prvního většího mrazíku v Praze a krásného slunečního počasí vyrážíme v deset hodin na místo posledních pozorování ke Karlovu mostu. Ale ne vždy se daří jak by si člověk představoval. Racek šedý tu nebyl a ani se v následující hodině a půl neukázal. Ale říkáme si, že není všem dnům konec. I tak bylo co sledovat. Na 
jezu, hladině i přilehlých vlnolamech jsou stovky racků chechtavých, některým se již černají hlavičky. Pak asi deset racků bouřních různého stáří a šest racků bělohlavých. Na jezu se sluní kormoráni velcí. Podél hráze je spousty březňaček - a s nimi jedna melanická forma, jeden kačer s bílou náprsenkou a jedna kachna domácí. Po naplaveninách běhají slípky
