Klub 300

(21.-23. dubna 2012)

 

Tak konečně nadešel čas dlouho plánovaného tradičního setkání Klubu 300 tentokráte na Šumavě. Vyrážíme brzy ráno a nejdříve obhlížíme jihočeské rybníky. Bereme to od oblíbených Dívčic až po České Budějovice. První zastávkou je rybník za vesnicí Hlavatce, kde zahlédneme párek tokajících hoholů severních. Nna dalším u Dříteně pozorujeme prvního letošního motáka pochopa. Rybník u Nákří okupují roháči, kopřivky, několik zrzohlávek i lžičáků. Na Březovci je už v provozu volavčí kolonie, jsou tu roháči, poláci, zrzohlávky a husy velké. Slyšíme i rákosníka proužkovaného. Na Blatci jsou ostrůvky obsazeny spoustou racků chechtavých a nad nimi krouží rybáci obecní. Živo je i na rybnících Nová a Černá - roháči, kopřivky, poláci velcí, chocholačky, husice liščí, zrzohlávky, lžičáci. U Zbudova se pasou hejna husí velkých, některé husy už vodí malá housata. Zatím všechny rybníky jsou na plné vodě, takže bez bahňáků. Lepší to je na vypuštěném rybníku Dolní - krmí se tu na 47 jespáků bojovných, trojice vodoušů tmavých,vodouši šedí, vodouš rudonohý a asi 12 kulíků říčních. Pak přejíždíme na Zbudovská blata a pomalu prohlížíme velké travní prostory. Na zemi postává řada káňat lesních, ale nacházíme i tři káňata rousná. Je tu větší počet čejek a hlavně se nám daří najít další bahňáky - kolihu velkou, kolihu malou a pět břehoušů černoocasých. Koukáme i po nedávno objevené keptušce stepní, ale teď tady není. Od Zbudova se přesuneme kousek naproti k Vlhavskému rybníku. Už zdálky vidíme bílé siluetky dvou tenkozobců opačných, ale jsou velmi daleko. Ostatních ptáků je zde méně, za zmínku stojí osm husic liščích. Další zastávkou jsou už rybníky u Budějovic. Na Novohaklovském rybníku nacházíme nově racky malé. Nejhustěji osídlené jsou ale Vrbenské rybníky. Na ostrůvku uprostřed dominují kolpíci bílí - nejdříve vidíme tři ptáky, pak víc a jak obcházíme kolem rybníka, tak se nám ukáže v jednom okamžiku dvanáct těchto nádherných ptáků. Stromy na ostrůvku jsou dále obsypány racky chechtavými a početnými nehybnými kvakoši nočními. Jsou tu potápky černokrké, opět hoholi, zrzohlávky, husy. Na Dominu to vypadá skoro jako v zoo - desítky kopřivek, lžičáci a potápky černokrké proplouvájí mezi trsy rákosí, někteří staví hnízda. Jsou tu i oba druhy čírek, husy velké, roháči, racci. Na dalším z rybníků zahlédneme mezi lžičáky i samečka ostralky štíhlé. Dalo by se tu koukat dlouhé minuty, ale čas se již nachýlil a musíme vyrazit na Šumavu. Před příjezdem na Kovárnu v Pěkné se ještě stavíme u Volar kouknout se po tetřívcích. A máme štěstí, protože nacházíme dva samečky a v teplém podvečerním slunci jsou patrné záblesky jejich kovově zbarveného peří. Za chvilku vidíme i samičku. A pak už přijíždíme na chalupu a dlouho do noci klábosíme s přáteli a plánujeme zítřejší výpravu. Budíček krátce po čtvrté a už celá skupiny míří na tokaniště. Počasí příliš nepřeje, je mlha a trochu poprchává. V bezpečné vzdálenosti se seřadíme do řady a čekáme...Po chvíli zahlédneme jednoho samečka, ale je zcela pasivní. Po delším čekání se vracíme na cestu a procházíme pomalu do dalších částí lokality. Postupně zahlédneme ještě čtyři kohoutky. Sice netokali, ale i tak to byl skvělý zážitek. Po pozdní snídani pak vyrážíme na tůru na Plešné jezero, kde cílíme na datlíka. Po cestě sledujeme oba druhy králíčků, sýkory, pěvušky, ale datlovití jsou naprosto ticho. Byl to příjemný výlet, byť datlíka jsme se nedočkali. Odpoledne trávíme povídáním, popíjením piva i pár prezentacemi. K večeru se jdeme projít do lesa okolo Kovárny zkusit kulíšky. Na pískání se nám ozývá, ale proti zvyklostem blíž nepřiletí. Zato tu přelétalo šest sluk. Druhý den po ránu si dáme tůru okolo Boubínského pralesa. Opět pátráme po datlíkovi. Tady se už "datli" ozývají. Většinou jde o strakapouda velkého, ale zaslechneme i "podezřelé" bubnování strakapouda bělohřbetého a datlíka. Ale průkazné to není, takže si můžeme jen říci, že jsme je možná slyšeli. Z Boubína už míříme domů, resp. znovu se koukáme ještě na vybrané rybníky u Budějovic. Zajímá nás hlavně keptuška, která tu stále je, jen se trochu přesunula. Na Blatech jsou bahňáci hodně daleko, prohlížíme si káňata rousná a svatební rej luňáků červených. Přesouváme se na lokalitu keptušky stepní a netrvá dlouho a opravdu ji vidíme. Pobíhá s čejkami po horizontu. Pak se zvedá a přelétá na polní svah, kde je mnohem lépe vidět, byť poměrně daleko. Porovnáváme ji s tou loňskou. Vypadá trochu jinak. Zdá se větší (v porovnání s čejkami), má výrazné černé břicho, černé pruhy na křídlech. Je to zvláštní pocit mít dva roky po sobě možnost pozorovat a dokonce porovnávat tak vzácného opeřence. Vypadá to na samečka; zdá se, že si oblíbil jednu čejčí samičku. Odtud se přesouváme na poslední lokalitu a tou je rybník Horní. I dnes tu jsou bahňáci. Postupně přilétne na 43 jespáků bojovných, jsou tu tři vodouši rudonozí, tři tmaví, čtyři vodouši šedí a nově dvojice vodoušů kropenatých a vodouši bahenní. A to už byla definitivní tečka za vydařenými třemi dny věnovaných jen a jen našim ptačím kamarádům.

Březnové zastávky

(21., 23., 27., 29. března 2012)

Poslední dva týdny v březnu jsem se dostal za ptáky vždy jen na skok, takže tady je rychlá rekapitulace. První jarní den mě zastihl na Táborsku a jako první pozorování přišlo přímo v centru - nad městem přelétával dospělý orel mořský. Za sluníčka jsem projel kolem několika rybníků u Veselí - Horusický, Vlkov, Kles, Kaclířov... Některé z velkých ploch byly poměrně prázdné, zato některé menší už žily jarním hemžením - hlavně potápky roháči, husy velké, poláci... Z těch nejzajímavějších byl Kaclířov - padesátka zrzohlávek, hoholi, na pět stovek hus polních a osamocená husice liščí. O týden později jsem se při cestách dvakrát zastavil v Praze u rybníka Slatiny, což je velmi příjemná lokalita s řadou druhů. Jsou tu kachny divoké, lysky, poláci velcí i chocholačky. Objeví se slípka zelenonohá, potápka malá, labutě, kormoráni. Čtyři páry roháčů předvádějí své zásnubní tance, do rákosí se schovala i jedna husa velká. Z těch méně běžných tu pobývá sameček kopřivky, párek ostralek štíhlých, čírky modré a lžičáci pestří. Živo je i v keřích a rákosí - jsou tu strnadi obecní i rákosní, vyzpěvují budníčci menší, přeletuje žluna zelená. V análech avifu jsme nemohli přehlédnout záznam o výskytu kajky v Čelákovicích. To je pro nás dostatečně blízko, a tak neleníme a vyjíždíme k Labi. Nejdříve rychlá obhlídka toku Labe u splavu, kde lze v zimě vidět zajímavé druhy. Teď na jaře tu jsou hlavně racci chechtaví a už jen trojice morčáků velkých. Přesouváme se o pár desítek metrů dál k pískovcovému jezeru. Jen se dostaneme na dohled hladiny a hned i přes větvoví keřů vidíme nápadnou bílou skvrnu. Krásně vybarvený samec kajky mořské pospává tak sto metrů od břehu. Po chvíli se probírá, pluje k jednomu ze zálivů a několikrát se potopí. Úlovek však není patrný. Pak se vrací zpátky ke středu a zase odpočívá. Chvíli si ho ještě užíváme,vždyť sameček ve svatebním u nás není zrovna častým návštěvníkem.

Sýčci ze ZOO

(18. března 2012) 

 

Na závěr krásné neděle nás tak nějak napadlo, že bychom se večer mohli podívat k ZOO, zda-li tam opět nebude sýček. Loni jsme ho tam právě v této době zahlédli. Akorát ustala drobná přeháňka a kolem sedmé vyjíždíme. Zastavujeme na silnici mezi ploty ZOO na stejném místě jako loni a zkoušíme štěstí. Pouštíme chvíli nahrávku; uběhla snad minuta a půl a už slyšíme ozvěnu. Podíváme se dalekohledy do míst, odkud se sýček obecný ozval a hned ho vidíme jak sedí na střeše. Poté se přesune na vedlejší budovu a za okamžik přeletí přes silnici do stromů. Vábení vypínáme a čekáme pár minut. Sýček opět přelétá a tentokráte se spontánně ozývá dlouhé minuty. Obhájení revíru je zřejmě úspěšné, neboť za chvíli si k němu přisedá samička. Jedná se zřejmě o sýčky, kteří byli vloni ze ZOO vypuštěni. A jak se zdá, daří se jim. Navíc párek je příslibem dalších přírůstků. Ještě se u nás staví dvojice kolemjdoucích a po zjištění cože to sledujeme doplní, že jsou to opravdu sýčci se zoo a že tu někdy létalo až sedm jedinců.

Jarní Jižní Morava

(15. března 2012)  

Před odpoledními pracovními povinnostmi v Brně mám ještě chvíli času, a tak zamířím vídeňskou silnicí směrem na Nové mlýny. Jedu cestou kolem Pohořelic a Vlasatic a koukám po polích, zda-li se tu neobjeví husy. Nikde je ale nevidím. Jen velké smíšené hejno havranů polních a kavek obecných na okraji pole. Za traktorem poletují desítky racků chechtavých a také velká hejna špačků. Jejich pohodu přeruší úspěšný útok krahujce obecného. Husy jsou vidět až na nádrži, celkem asi dva tisíce převážně hus polních. Ale jsou daleko. S nimi spousty kormoránů velkých, racků chechtavých, poláků, kachen, morčáci velcí a několik racků bělohlavých. Od nádrže vyrážím k Lednici. Nejdříve kolem Nesytu, kde na kraji cesty zapózuje ťuhýk šedý. Pak se přesouvám na hráz mezi Prostředním a Hlohoveckým rybníkem. Prostřední je plný ptáků - poláci, lysky, kachny, je tu i hodně hus velkých. Za zmínku ještě stojí početná skupina zrzohlávek rudozobých (min. 50 ptáků). Zajímavá podívaná se naskytne přímo u břehu. Těsně u břehu jsou v pruhu asi 3 metry dlouhém a metr širokém naskládány stovky malých kapříků. Jeden na druhém, ve vrstvách od dna až po hladinu. Co chvíli se začnou všichni mrskat a vypadá to, že se voda vaří. A přitom jsou pořád namačkány v jednou superhustém chumlu. Poslední zastávkou je Mlýnský rybník. I tady je plná hladina, ale většinou jsou ptáci dál od břehu. Kromě druhů, kteří byly na minulých rybnících tu jsou i lžičáci pestří, kopřivky obecné, hoholi a čtveřice husic liščích. A v zadní části je patrná dlouhá řada husí - více než tři tisícovky, většinou opět husy polní. A to bylo akorát co se dalo stihnou...

Proudnické husy

(12. března 2012) 

Trocha volna se hned hodí k malé objížďce lokalit po probouzející se přírodě. Mířím k Žehuni, kde mě na hrází přepadá mrholení a mlha, takže viditelnost značně utrpí. Na hladině je dost prázdno - několik potápek roháčů, kormoráni, pár kachen, dva racci bělohlaví. Po krátkém povídání s místním rybářem a sdělení, jak pravidelně musí plašit kormorány, se přesouvám k Proudnickému rybníku. V polích jsou velké louže, ale zrovna se nějaký bagr snažil vytvořit odtokovou strouhu, takže byly bez bahňáčků. Akorát velké hejno pěnkavovitých. Na rybníku je plněji, hlavně lysky, poláci chocholačky a velcí, nějaký ten roháč a osm zrzohlávek rudozobých. Touto dobou zde vídáme ještě "zimní" husy, ale teď tu nejsou. Stačí však chvilka a odněkud zpoza rybníka se zvedá velké husí hejno a krouží nad hladinou. Tak přeci. Jejich přelet vyplašil asi 15 hvízdáků eurasijských. Za chvíli husy zase někam sedají, a tak objíždím rybník a za okamžik už ze silnice pozoruji pasoucí se husy ve třech hejnech. Odhaduji na dva tisíce hus polních, přes dvě stě hus běločelých a pár desítek hus velkých. Vlastně je to po delší době pořádné hejno, které vidím, protože letošní zimu jsme se na jižní Moravu vůbec nedostali. Chvíli je prohlížím, tady by klidně mohla být i nějaká ta berneška. Ale nic nenacházím (o několik dní později pak z této lokality je berneška rudokrká skutečně hlášena). Ještě zkouknu louži v polích, kde je zatím jen čtveřice čejek. A pak ještě vyjíždím směrem na Loukonosy a tak nějak nazdařbůh dál a prohlížím pole a louky. Louží je všude habaděj, ale jsou prázdné až na nějakou tu čejku. Zajímavější byl rybník u Strašova - kromě obou druhů běžných poláků se tu ještě potápí hoholi severní (9), jsou tu čírky obecné a párek čírek modrých. A početné hejno hvízdáků - napočítám padesát dva ptáků, převažují samečci...

Racek polární

(25. a 29. února 2012)

Na sobotu pětadavcátého jsme se domluvili s Petrem Suvorovem a Vaškem Johnem, že zajedeme do severních Čech kouknout se po avizovaném racku polárním. Chlapci odhadli pár lokalit, takže bylo kam jet. Nejdříve jsme projeli dvě tři místa v Ústí, ale moc toho k vidění nebylo. Na Labi kachny, kormoráni, lysky a oba druhy běžných poláků. Stojaté plochy byly stále zamrzlé a tudíž bez ptáků. Další cesta již směřuje na Mostecko, kde vjíždíme na hráz jedné z nádrží. A hned na první pohled je vidět, že tady to bude o mnoho lepší - ve vzduchu i na nezamrzlém oku jsou patrná  hejna racků. Procházíme kolem nádrže za příjemného sluníčka, rozkládáme stativáky a zkoumáme zdejší ptačí populaci. Jsou tu desítky racků bělohlavých všech věkových skupin, racci bouřní, racci chechtaví a s nimi min. dva racci stříbřití. Největší zajímavostí a příjemným překvapením je nepochybně racek mořský. Jeho tmavá barva zad i velikost těla jsou již zdálky patrnými znaky. Většinou pospává, ale sledujeme ho i letu za stálého ataku racku bělohlavých. Z ostatních vodních ptáků tu jsou především březňačky, lysky, v menším počtu poláci velcí i chocholačky a minimálně padesátka morčáků velkých. Ale jsou tu i méně běžné druhy - tři samečci hvízdáka eurazijského, po páru lžičáků pestrých, ostralek štíhlých a hoholů severních. Také vidíme i letošní první čejky chocholaté - hejnko třiceti ptáků přelétá nad plochou. Jen po hlavním objektu našeho zájmu - racku polárním ani stopy. Objevujeme ale dvojici místních birdwatcherů a po chvíli i výpravu kolegů od Rozkoše. Další pozorování už realizujeme společně. Obrněni trpělivostí čekáme až do tmy, zda přece jen vzácný racek nepřiletí. Racků přilétá spousta, ale "glaucoides" se neukázal. Zato přilétlo hejno padesáti šesti hus velkých, kde se podařilo odečíst několik límců. 

Sotva uběhlo pár dnů, už jsme zase měli nutkání to na racka ještě jednou zkusit, zvláště když byl na lokalitě znovu pozorován. Ve středu nasedáme do auta v podobném složení; jen Petra nahradil Vojta a míříme na Mostecko. Celou cestu nás obklopuje pošmourné počasí, až u Krušných hor se zdá, že začíná probleskovat sluníčko. Ale jen na chvíli, zato se tu vytváří nádherné oblouky duhy. Led na nádrži už dost odtál. Racci tu jsou opět, ale sedí zrovna skoro uprostřed nádrže, takže na jejich  sledování je ze všech stran daleko. Po zevrubné prohlídce identifikuje jen racky chechtavé, bouřní a bělohlavé. Tentokráte se na nás ale štěstí usmálo. Po chvíli zahlédneme mezi přilétajícími racky nezaměnitelnou světlou siluetu racka polárního. Sedá si na led k ostatním a odpočívá. Snažíme se najít základní znaky, ale je to stále dost daleko. Po půlhodině se zvedne, chvíli nad námi krouží a mizí asi na skládku. Ale uběhne další půlhodinka a už je zase zpátky. A takhle nám do během těch čtyř hodin, co na lokalitě pobýváme, zopakuje celkem pětkrát. Racek mořský tam nebyl, pozorujeme ještě morčáky velké, hvízdáky, párek ostralek a pětici čírek obecných. Zpátky se nám již jede veseleji. K racku šedému si tak letos přidáváme další zajímavý birdwatcherský úlovek.

První únor

(1. února 2012)

První únorový den za mrazu a sluníčka vyjíždíme do Klecánek k řece. Zajímají nás především kachničky mandarínské. Letos to už dvě byly, ale pro tentokráte máme smůlu. Přitom tu je řada dalších druhů - kormoráni, morčáci velcí (20), kachny i lysky. Pak přejíždíme k Vltavě do Tróje. Nápadné jsou větší hejna tvořená především poláky chocholačkami (cca 300), kachnami, poláky velkými (20). A množstvím racků chechtavých a lysek černých. Naopak pozorujeme jen dva racky bělohlavé a slípky. Těsně u břehu je větší hejna chocholaček a trvá nám docela chvilku, než mezi nimi objevíme již vybarveného poláka kaholku. Vidíme i tři morčáky velké asi 40 hoholů severních a horní části trojice samiček morčáků bílých. Chvílí si je prohlížíme a za chvíli se objeví i krásně vybarvení samečci.
Odpoledne jedu na schůzku do Hradce, a tak se na pár okamžiků zastavuji u Žehuně. Hladina je zamrzlá až na dva velké pruhy, kde je na krajích ledové krusty několik set kachen divokých; ostatní druhy chybí. Najednou na okamžik nad keři zahlédnu siluetu připomínající čápa. Popojíždím na louku a opravdu u hráze postává čáp bílý. Je zrovna zaměstnán krmením. Respektive snaží se pozřít několik kostí spojených pruhy seschlé kůže. Moc mu to nejde, ale v tomto počasí moc jiných možností nemá. Jinak, i přes načepýření a špinavé peří vypadá v dobré kondici. Další zastávka je rybník Oplatil. I tady jsou velká oka s množstvím ptáků. Sotva otevřu dveře u auta, opře se do mě ledový vichr a je tu i podstatně mrazivěji. Kromě stovek kachen a lysek jsou patrní potápky roháči a potápějící se šestice turpanů hnědých. Na detailnější prohlížení nejsem oblečen a tak nezbývá než se schovat do tepla.