(11. května 2012)
Každý květen alespoň jednou zajíždíme na naše oblíbená místa k českobudějovickým rybníkům. Využíváme slune- čného počasí před ohlášeným ochlazením a dáváme si tradiční cestu přes Dříteň, rybníky u Nákří, Dívčic a Novosedel, přes Vlhavský, Hlavatecký, Voleček, pak kolem Čejkovic a odsud až k Budějovicím s ukončením na Vrbenských rybnících. Hned první rybník na cestě nás správně naladí - zrzohlávky, husice liščí, husy velké s mladými a sedm hoholů severních. U Nákří kousek dál se situace skoro opakuje - jen hoholů je tu už třináct, přibývá zrzohlávek, poláků a kopřivek. Počet hoholů je vůbec překvapující, nevzpomínáme si, že bychom jich v tuto dobu kdy tolik viděli. Patrné projevy toku tak dávají šanci na novou populaci. Na Březovci v hnízdech velké kolonie volavek popelavých postávají mláďata, jsou tu opět husy, kopřivky, poláci. Na Březovci i Blatci loví rybáci obecní. Rybník Nová je místem s největší koncentrací potápek roháčů. Na břehu je oplocená soukromá farma, kde kromě kachen mají i volavky a husice rezavé - vykukují za plotem a jen málo stačí, aby se staly součástí místní avifauny. Z křovin nejen slyšíme, ale i pozorujeme cvrčilku říční. Husy s housátky jsou i na dalších rybnících. Chvíli zastavujeme nad Zbudovem, kde v poli ještě nedávno pobíhala keptuška. Řepka už je
dost vzrostlá. Chvíli pole prohlížíme, ale šance je malá. I když čejky tu jsou pořád, zahlédli jsme je když vyrazily prohnat poštolku. Na Zbudovském rybníku na ostrůvku postává patnáct volavek bílých. Rybník Dolní je pořád ještě upuštěný, ale z bahňáků tu byli už jen kulíci říční, čejky a vodouš rudonohý. Díváme se i k Hlavateckému rybníku, kde tentokráte nejsou žádná hnízda rybáků. Ve svahu je malá kolonie břehulí, z vysokých stromů se ozývají žluvy obecné a další pěvci. Míjíme Čejkovice a rybníky kolem nich, ale nic zajímavého na nich není. Velmi živo je naopak na Novohaklovslém rybníku - labutě, husy, březňačky s desítkami mladých, poláci, kopřivky, racci, lžičáci, zrzohlávky, čtveřice rybáků černých. Z bahňáků jen osamocený vodouš bahenní. Poslední zastávkou jsou Vrbenské rybníky. Naposledy jsme tu byli před třemi týdny. Tentokráte jsou hráze i ostrůvek pořádně zarostlé, což trochu ztěžuje hledání ptáků, ale na druhou stranu tvoří ochrannou stěnu před četnými návštěvníky. Kolpíci posedávají na hnízdě, ale chvíli sledujeme jednoho z nich při sbírání klacíků. Je to pěkné pokoukání, jak mu při manipulaci s větví vlaje chocholka. Na ostrůvku jsou i kvakoši a všude přítomní racci chechtaví, na hnízdech i v letu. S nimi zrzohlávky, poláci, roháči a potápky černokrké. Nejzajímavější je menší mělčí rybník s bohatou
vegetací, který nabízí úžasný pohled na četná hnízda. Kromě kachen, lysek, racků, potápek černých a čírek modrých tu má své hnízdečko i pisila čáponohá. Vlastně dva páry již sedí a další vypadá, že začíná. Nejsou daleko od břehu, ale zdá se, že lidi na hrázi nevadí. Snad nikoho nenapadne jít za nimi do rákosin. Pak budeme mít asi jedinečnou příležitost být svědky nebývalého odchovu. Jedna z pisil se často staví na hnízdě a vypadá, že volá partnera. Jinak se všechny v klidu krmí nebo sedí, akorát, pokud se k nim do blízkosti dostane racek, okamžitě ho razantně zahánějí. Ve skrytu pobořené pozorovatelny se na ně díváme dlouho. Najednou zaregistrujeme pohyb v rákosí a přímo před námi se prochází, již zde avizovaný, ibis hnědý. První pocit nám okamžitě připomene Afriku, kde jsem je takto pozorovali. Tady je to ten samý zážitek, jen v centru Evropy. Úžasné chvíle. Loví nablízko, je dobře vidět jeho bronzově zelené lesklé peří. Po chvilku vylétne a posune se o kousek dál. Ale zdá se, že je poměrně plachý - procházející lidé ho poměrně snadno vyplaší. Procházíme ještě po hrázi a prohlížíme kolonie racků, kde mezi sedícími je už hojně mláďat. Trávíme tu už přes dvě hodiny a úmorné vedro nás dost vyčerpává. Ještě chvíli se těšíme ze zdejší hojnosti a opravdu jen neradi odcházíme. A tak trochu závidíme budějovičákům...
Tak konečně nadešel čas dlouho plánovaného tradičního setkání Klubu 300 tentokráte na Šumavě. Vyrážíme brzy ráno a nejdříve obhlížíme jihočeské rybníky. Bereme to od oblíbených Dívčic až po České Budějovice. První zastávkou je rybník za vesnicí Hlavatce, kde zahlédneme párek tokajících hoholů severních. Nna dalším u Dříteně pozorujeme prvního letošního motáka pochopa. Rybník u Nákří okupují roháči, kopřivky, několik zrzohlávek i lžičáků. Na Březovci je už v provozu volavčí kolonie, jsou tu roháči, poláci, zrzohlávky a husy velké. Slyšíme i rákosníka proužkovaného. Na Blatci jsou ostrůvky obsazeny spoustou racků chechtavých a nad nimi krouží rybáci obecní. Živo je i na rybnících Nová a Černá - roháči, kopřivky, poláci velcí, chocholačky, husice liščí, zrzohlávky, lžičáci. U Zbudova se pasou hejna husí velkých, některé husy už vodí malá housata. Zatím všechny rybníky jsou na plné vodě, takže bez bahňáků. Lepší to je na vypuštěném rybníku Dolní - krmí se tu na 47 jespáků bojovných, trojice vodoušů tmavých,vodouši šedí, vodouš rudonohý a asi 12 kulíků říčních. Pak přejíždíme na Zbudovská blata a pomalu prohlížíme velké travní prostory. Na zemi postává řada káňat lesních, ale nacházíme i tři káňata rousná. Je tu větší počet čejek a hlavně se nám daří najít další bahňáky - kolihu velkou, kolihu 
malou a pět břehoušů černoocasých. Koukáme i po nedávno objevené keptušce stepní, ale teď tady není. Od Zbudova se přesuneme kousek naproti k Vlhavskému rybníku. Už zdálky vidíme bílé siluetky dvou tenkozobců opačných, ale jsou velmi daleko. Ostatních ptáků je zde méně, za zmínku stojí osm husic liščích. Další zastávkou jsou už rybníky u Budějovic. Na Novohaklovském rybníku nacházíme nově racky malé. Nejhustěji osídlené jsou ale Vrbenské rybníky. Na ostrůvku uprostřed dominují kolpíci bílí - nejdříve vidíme tři ptáky, pak víc a jak obcházíme kolem rybníka, tak se nám ukáže v jednom okamžiku dvanáct těchto nádherných ptáků. Stromy na ostrůvku jsou dále obsypány racky chechtavými a početnými nehybnými kvakoši nočními. Jsou tu potápky černokrké, opět hoholi, zrzohlávky, husy. Na Dominu to vypadá skoro jako v zoo - desítky kopřivek, lžičáci a potápky černokrké proplouvájí mezi trsy rákosí, někteří staví hnízda. Jsou tu i oba druhy čírek, husy velké, roháči, racci. Na dalším z rybníků zahlédneme mezi lžičáky i samečka ostralky štíhlé. Dalo by se tu koukat dlouhé minuty, ale čas se již nachýlil a musíme vyrazit na Šumavu. Před příjezdem na Kovárnu v Pěkné se ještě stavíme u Volar kouknout se po tetřívcích. A máme štěstí, protože nacházíme dva samečky a v teplém podvečerním slunci jsou patrné záblesky jejich kovově zbarveného peří. Za chvilku vidíme i samičku. A pak už přijíždíme na chalupu a dlouho do noci klábosíme s přáteli a plánujeme zítřejší výpravu. Budíček krátce po čtvrté a už celá skupiny míří na tokaniště. Počasí příliš nepřeje, je mlha a trochu poprchává. V bezpečné vzdálenosti se seřadíme do řady a čekáme...Po chvíli zahlédneme 
jednoho samečka, ale je zcela pasivní. Po delším čekání se vracíme na cestu a procházíme pomalu do dalších částí lokality. Postupně zahlédneme ještě čtyři kohoutky. Sice netokali, ale i tak to byl skvělý zážitek. Po pozdní snídani pak vyrážíme na tůru na Plešné jezero, kde cílíme na datlíka. Po cestě sledujeme oba druhy králíčků, sýkory, pěvušky, ale datlovití jsou naprosto ticho. Byl to příjemný výlet, byť datlíka jsme se nedočkali. Odpoledne trávíme povídáním, popíjením piva i pár prezentacemi. K večeru se jdeme projít do lesa okolo Kovárny zkusit kulíšky. Na pískání se nám ozývá, ale proti zvyklostem blíž nepřiletí. Zato tu přelétalo šest sluk. Druhý den po ránu si dáme tůru okolo Boubínského pralesa. Opět pátráme po datlíkovi. Tady se už "datli" ozývají. Většinou jde o strakapouda velkého, ale zaslechneme i "podezřelé" bubnování strakapouda bělohřbetého a datlíka. Ale průkazné to není, takže si můžeme jen říci, že jsme je možná slyšeli. Z Boubína už míříme domů, resp. znovu se koukáme ještě na vybrané rybníky u Budějovic. Zajímá nás hlavně keptuška, která tu stále je, jen se trochu přesunula. Na Blatech jsou bahňáci hodně daleko, prohlížíme si káňata rousná a svatební rej luňáků červených. Přesouváme se na lokalitu keptušky stepní a netrvá dlouho a opravdu ji vidíme. Pobíhá s čejkami po horizontu. Pak se zvedá a přelétá na polní svah, kde je mnohem lépe vidět, byť poměrně daleko. Porovnáváme ji s tou loňskou. Vypadá trochu jinak. Zdá se větší (v porovnání s čejkami), má výrazné černé břicho, černé pruhy na křídlech. Je to zvláštní pocit mít dva roky po sobě možnost pozorovat a dokonce porovnávat tak vzácného opeřence. Vypadá to na samečka; zdá se, že si oblíbil jednu čejčí samičku. Odtud se přesouváme na poslední lokalitu a tou je rybník Horní. I dnes tu jsou bahňáci. Postupně přilétne na 43 jespáků bojovných, jsou tu tři vodouši rudonozí, tři tmaví, čtyři vodouši šedí a nově dvojice vodoušů kropenatých a vodouši bahenní. A to už byla definitivní tečka za vydařenými třemi dny věnovaných jen a jen našim ptačím kamarádům.
Poslední dva týdny v březnu jsem se dostal za ptáky vždy jen na skok, takže tady je rychlá rekapitulace. První jarní den mě zastihl na Táborsku a jako první pozorování přišlo přímo v centru - nad městem přelétával dospělý orel mořský. Za sluníčka jsem projel kolem několika rybníků u Veselí - Horusický, Vlkov, Kles, Kaclířov... Některé z velkých ploch byly poměrně prázdné, zato některé menší už žily jarním hemžením - hlavně potápky roháči, husy velké, poláci... Z těch nejzajímavějších byl Kaclířov - padesátka zrzohlávek, hoholi, na pět stovek hus polních a osamocená husice liščí. O týden později jsem se při cestách dvakrát zastavil v Praze u rybníka Slatiny, což je velmi příjemná lokalita s řadou druhů. Jsou tu kachny divoké, lysky, poláci velcí i chocholačky. Objeví se slípka zelenonohá, potápka malá, labutě, kormoráni. Čtyři páry roháčů předvádějí své zásnubní tance, do rákosí se schovala i jedna husa velká. Z těch méně běžných tu pobývá sameček kopřivky, párek ostralek štíhlých, čírky modré a lžičáci pestří. Živo je i v keřích a rákosí - jsou tu strnadi obecní i rákosní, vyzpěvují budníčci menší, přeletuje žluna zelená. V análech avifu jsme nemohli přehlédnout záznam o výskytu kajky v Čelákovicích. To je pro nás dostatečně blízko, a tak neleníme a vyjíždíme k Labi. Nejdříve rychlá obhlídka toku Labe u splavu, kde lze v zimě vidět zajímavé druhy. Teď na jaře tu jsou hlavně racci chechtaví a už jen trojice morčáků velkých. Přesouváme se o pár desítek metrů dál k pískovcovému jezeru. Jen se dostaneme na dohled hladiny a hned i přes větvoví keřů vidíme nápadnou bílou skvrnu. Krásně vybarvený samec kajky mořské pospává tak sto metrů od břehu. Po chvíli se probírá, pluje k jednomu ze zálivů a několikrát se potopí. Úlovek však není patrný. Pak se vrací zpátky ke středu a zase odpočívá. Chvíli si ho ještě užíváme,vždyť sameček ve svatebním u nás není zrovna častým návštěvníkem. 
Před odpoledními pracovními povinnostmi v Brně mám ještě chvíli času, a tak zamířím vídeňskou silnicí směrem na Nové mlýny. Jedu cestou kolem Pohořelic a Vlasatic a koukám po polích, zda-li se tu neobjeví husy. Nikde je ale nevidím. Jen velké smíšené hejno havranů polních a kavek obecných na okraji pole. Za traktorem poletují desítky racků chechtavých a také velká hejna špačků. Jejich pohodu přeruší úspěšný útok krahujce obecného. Husy jsou vidět až na nádrži, celkem asi dva tisíce převážně hus polních. Ale jsou daleko. S nimi spousty kormoránů velkých, racků chechtavých, poláků, kachen, morčáci velcí a několik racků bělohlavých. Od nádrže vyrážím k Lednici. Nejdříve kolem Nesytu, kde na kraji cesty zapózuje ťuhýk šedý. Pak se přesouvám na hráz mezi Prostředním a Hlohoveckým rybníkem. Prostřední je plný ptáků - poláci, lysky, kachny, je tu i hodně hus velkých. Za zmínku ještě stojí početná skupina zrzohlávek rudozobých (min. 50 ptáků). Zajímavá podívaná se naskytne přímo u břehu. Těsně u břehu jsou v pruhu asi 3 metry dlouhém a metr širokém naskládány stovky malých kapříků. Jeden na druhém, ve vrstvách od dna až po hladinu. Co chvíli se začnou všichni mrskat a vypadá to, že se voda vaří. A přitom jsou pořád namačkány v jednou superhustém chumlu. Poslední zastávkou je Mlýnský rybník. I tady je plná hladina, ale většinou jsou ptáci dál od břehu. Kromě druhů, kteří byly na minulých rybnících tu jsou i lžičáci pestří, kopřivky obecné, hoholi a čtveřice husic liščích. A v zadní části je patrná dlouhá řada husí - více než tři tisícovky, většinou opět husy polní. A to bylo akorát co se dalo stihnou... 
