(10. února 2008) Dnes jsme se opět vydali k Žehuni - odhodlaní najít a tentokrát i vyfotit sýkořice. Ještě než jsme vůbec došli k rybníku,
věnovali jsme pozornost hejnu převážně vrabců polních, mezi nimiž ovšem byli i strnadi obecní a nejméně 4 strnadi luční. Mezi hustými větvemi keříku poletovalo asi 15 mlynaříků dlouhoocasých a sem tam se mezi nimi mihnula nějaká sýkora. Několik metrů od hráze se potápěl sameček morčáka velkého. Jiné kachny poblíž nebyly, a tak jsme vyrazili podél břehu a rákosí hledat sýkořice. Vyplašili jsme 
na zemi sedícího motáka pilicha a několik strnadů rákosních, kteří poletovali kolem. Na poli sedělo asi 30 kvíčal. Zaslechli jsme nějaké zvuky z rákosin, a ukázalo se, že jsme konečně narazili na skupinku asi 10 sýkořic vousatých. Byly ale bohužel hluboko, tak jsem se za nimi pustila. Pár metrů jsem se prodírala hustým porostem rákosu, než jsem se dostala na malou mýtinku, na jejímž okraji mi pózovalo několik nebojácných jedinců. Povedlo se několik fotek a spokojeni s tímto úlovkem jsme se vrátili domů.
23. března 2008
Tento den byl opravdu neobyčejně slunečný a teplý. Po vyřízení pracovních záležitostí v Brně jsme odpoledne rychle vyrazili na jih k Pálavě a vodní nádrži Nové mlýny. Nejdříve jsme zamířili k Lednickým rybníkům. Na Prostředním rybníku, který jsme pomalu objížděli autem po polní cestě, mezi množstvím kachen divokých a poláků velkých zářilo 8 morčáků velkých. Zahlédli jsme volavky popelavé i bílou a na hladině odpočívala dvě menší hejnka hus velkých. Těsně nad hladinou proletěl párek morčáků bílých - to byl teprve druhý sameček, kterého jsme letos v zimě viděli. Na stromech v okolí nádr
že rámusilo cca 50 stehlíků obecných. Pak jsme měli trochu problém vyjet zpět, ale po
vedlo se, a vydali se k Nesytu. Celá hladina byla pokrytá tisícovkami kachen a poláků, pro naše dalekohledy však v příliš velké vzdálenosti. Po přiblížení z pravého břehu jsme rozeznali skupinky hoholů severních a asi 100 hus velkých. 
již naše třetí cesta z Prahy na Pálavu. První 9.12. za mrazu a silného větru nám štěstí nepřinesla, byť týž den ho kolega Robert Doležal viděl. Podruhé jsme vyrazili před koncem roku 2007 v úděsném počasí - viz pozorování... Takže teď potřetí, navíc v nádherném počasí. Šplhali jsme do kopce a přemýšleli, jestli tu zedníček vůbec ještě je - nebyla žádná pozorování z poslední doby. Ale už po chvíli bylo jasné, že tentokráte máte štěstí. Sotva jsme došli k prvním skalám Soutěsky a zadívali se na kolmé stěny, už jsme ten atypický ptačí pohyb zahlédli. Zedníček skalní propátrával štěrbiny a, naštěstí pro nás, se posouval stále níže – jako by se chtěl předvádět. Já ho jistil dalekohledem, Martina fotila jako o život. Jednu chvíli byl tak do 4 m vysoko a vzdálen sotva 10 m. To už se daly pořídit docela dobré fotky i na digitál, zvládli jsme i krátkou videona
hrávku. Sledovali jsme ho asi 15 minut jak postupně stoupal nahoru a až zmizel za horní římsou. V euforii jsme ještě sjeli k Mušovské nádrži. Zbytek dne nám zpestřilo 6 orlů mořských, impozantní byl přílet a po chvíli zase odlet tak 1500 hus, převážně běločelých. Na hladině bylo hejnko hus velkých a zajímavostí bylo 60 volavek bílých – nejdříve postávaly v rákosí a poté kroužily v dáli nad nádrží. Ve chvíli, kdy přes rudý kotouč zapadajícího slunce přelétávaly klíny hus, jsme vyrazili zpátky do Prahy. 
V půlce ledna jsme v příjemném počasí vyrazili opět k Vltavě, tentokráte směrem na Klecany. Nejdříve krátká prohlídka pravého břehu, kde jsme po chvíli zahlédli smíšené hejnko poláků velkých a poláků chocholaček. U ostrova postávaly tři volavky popelavé, také několik morčáků velkých (3M a 2F) a kormoráni. O několik desítek metrů dále se potápěla potápka roháč a tři potápky malé. Pak nás na protějším břehu upoutaly neobyčejné tvary dvou kachen – dlouho jsme je prohlíželi a nebylo pochyb - šlo o kachničky mandarínské! Pozorování z této strany bylo obtížné a tak jsme s loveckým nadšením skočili do auta a dali si objížďku aspoň 30 km, abychom se dostali na druhý bře
h. Postupovali jsme z Klecánek. Minuli jsme 16 hoholů severních potápějících se u jezu i velké hejno pasoucích se lysek. A pak se už objevily kachničky. Tři samečci a samička se popásali na břehu a dovolili nám přiblížit se a fotit je na cca 20 - 30 m. Další kachničky plavaly na hladině, jiné odpočívaly u ostrůvku. Pečlivě jsme je několikrát počítali – ve stometrovém úseku jich bylo 17! (12 M a 5F). Zajímavostí byly dvě výrazně světlejší samičky. Záhadou zůstává, odkud se vzaly. Obecně je vždy předpokládán únik z chovů, tady musel utéci chov celý (i když přílišné známky ochočení nejevily). Ať už byly odkudkoli, byl to výborný pohled i zážitek. O týden později jsme je však na této lokalitě již neviděli. 
Den předtím, než jsme vyrazili na Jižní Moravu hledat zedníčka a bernešky, nám Robert Doležal poslal zprávu, že zedníčka s kolegy viděl, ale husy s berneškami se přesunuly na pole k Drnholci. Tak jsme vyjeli podle instrukcí. Celkem polojasné počasí v Praze se na Vrchovině změnilo v pohádkové zimní a bohužel před Brnem se přidala hustá mlha. Méně vhodné počasí na pozorování si lze jen těžko představit, ale zpátky přece nepojedeme. Skutečně v polích před Drnholcem jsme v mlžném oparu narazili na 
veliké hejno hus tak cca 2-3 tisícovky hus (většinou husy běločelé). První pokus o přiblížení však znamenal jejich hromadný vzlet. Další cesta už vedla na Pálavu. Soutěska nabízela úchvatnou zimní scenérii, silný vítr však pozorovací nadšení brzdil. Vydrželi jsme prohledávat skály snad tři čtvrtě hodiny, ale ve chvíli, kdy mlha zakryla téměř polovinu skal, jsme pochopili marnost našeho počínání. Takže dnes to zedníček nebude. Sjeli jsme se proto na chvíli „ohřát“ k vodní nádrži. Na hrázi Mušovské nám na budově zdymadla nejdříve zapózoval ledňáček říční. Zajímavá byla i podívaná na hladinu, kdy led dovolil kachnám využívat pouze malé vodní plochy. Na okrajích ledu převažovali kachny divoké a poláci velcí. Dále zde bylo asi 20 hoholů severních, stejný počet hvízdáků euroasijských a o něco méně morčáků 
velkých. Pak 3 samičky morčáka bílého, jeden sameček ostralky štíhlé a jeden turpan hnědý. Po ledu pobíhali racci bouřní, mezi nimiž se ukrýval alespoň 1 racek bělohlavý, a posedávaly skupinky kormoránů velkých. Na hrázi jsme se seznámili s kolegou Jardou Závorou a příjemně si popovídali. Jarda nám dal výborný typ – hejno husí i s berneškou viděl ráno u Vlasatic. S počátečním soumrakem jsme vyrazili k Vlasaticím a uvedené hejno jsme asi 100 m od silnice opravdu našli. Popojížděli jsme autem, každých 20m zastavili, a snažili se dalekohledy něco vykoukat. Šero začínalo být nepříjemné a už jsem chtěl odjet. Martina však byla neoblomná a vyplatilo se – asi po deseti minutách bernešku rudokrkou opravdu našla. Chvíli jsme ji pozorovali a jen škoda, že nebyly lepší podmínky. Nicméně i na šedé fotce lze bernešku spolehlivě poznat. Na závěr jsme zahlédli ťuhýka šedého a pak si už jen dopřáli pohled na mnohatisícový přelet havranů polních u Židlochovic. 