(25. a 29. února 2012)
Na sobotu pětadavcátého jsme se domluvili s Petrem Suvorovem a Vaškem Johnem, že zajedeme do severních Čech kouknout se po avizovaném racku polárním. Chlapci odhadli pár lokalit, takže bylo kam jet. Nejdříve jsme projeli dvě tři místa v Ústí, ale moc toho k vidění nebylo. Na Labi kachny, kormoráni, lysky a oba druhy běžných poláků. Stojaté plochy byly stále zamrzlé a tudíž bez ptáků. Další cesta již směřuje na Mostecko, kde vjíždíme na hráz jedné z nádrží. A hned na první pohled je vidět, že tady to bude o mnoho lepší - ve vzduchu i na nezamrzlém oku jsou patrná hejna racků. Procházíme kolem nádrže za příjemného sluníčka, rozkládáme stativáky a zkoumáme zdejší ptačí populaci. Jsou tu desítky racků bělohlavých všech věkových skupin, racci bouřní, racci chechtaví a s nimi min. dva racci stříbřití. Největší zajímavostí a příjemným překvapením je nepochybně racek mořský. Jeho tmavá barva zad i velikost těla jsou již zdálky patrnými znaky. Většinou pospává, ale sledujeme ho i letu za stálého ataku racku bělohlavých. Z ostatních vodních ptáků tu jsou především březňačky, lysky, v menším počtu poláci velcí i chocholačky a minimálně padesátka morčáků velkých. Ale jsou tu i méně běžné druhy - tři samečci hvízdáka eurazijského, po páru lžičáků pestrých, ostralek štíhlých a hoholů severních. Také vidíme i letošní první čejky chocholaté - hejnko třiceti ptáků přelétá nad plochou. Jen po hlavním objektu našeho zájmu - racku polárním ani stopy. Objevujeme ale dvojici místních birdwatcherů a po chvíli i výpravu kolegů od Rozkoše. Další pozorování už realizujeme společně. Obrněni trpělivostí čekáme až do tmy, zda přece jen vzácný racek nepřiletí. Racků přilétá spousta, ale "glaucoides" se neukázal. Zato přilétlo hejno padesáti šesti hus velkých, kde se podařilo odečíst několik límců.
Sotva uběhlo pár dnů, už jsme zase měli nutkání to na racka ještě jednou zkusit, zvláště když byl na lokalitě znovu pozorován. Ve středu nasedáme do auta v podobném složení; jen Petra nahradil Vojta a míříme na Mostecko. Celou cestu nás obklopuje pošmourné počasí, až u Krušných hor se zdá, že začíná probleskovat sluníčko. Ale jen na chvíli, zato se tu vytváří nádherné oblouky duhy. Led na nádrži už dost odtál.
Racci tu jsou opět, ale sedí zrovna skoro uprostřed nádrže, takže na jejich sledování je ze všech stran daleko. Po zevrubné prohlídce identifikuje jen racky chechtavé, bouřní a bělohlavé. Tentokráte se na nás ale štěstí usmálo. Po chvíli zahlédneme mezi přilétajícími racky nezaměnitelnou světlou siluetu racka polárního. Sedá si na led k ostatním a odpočívá. Snažíme se najít základní znaky, ale je to stále dost daleko. Po půlhodině se zvedne, chvíli nad námi krouží a mizí asi na skládku. Ale uběhne další půlhodinka a už je zase zpátky. A takhle nám do během těch čtyř hodin, co na lokalitě pobýváme, zopakuje celkem pětkrát. Racek mořský tam nebyl, pozorujeme ještě morčáky velké, hvízdáky, párek ostralek a pětici čírek obecných. Zpátky se nám již jede veseleji. K racku šedému si tak letos přidáváme další zajímavý birdwatcherský úlovek.
Poslední dva týdny v březnu jsem se dostal za ptáky vždy jen na skok, takže tady je rychlá rekapitulace. První jarní den mě zastihl na Táborsku a jako první pozorování přišlo přímo v centru - nad městem přelétával dospělý orel mořský. Za sluníčka jsem projel kolem několika rybníků u Veselí - Horusický, Vlkov, Kles, Kaclířov... Některé z velkých ploch byly poměrně prázdné, zato některé menší už žily jarním hemžením - hlavně potápky roháči, husy velké, poláci... Z těch nejzajímavějších byl Kaclířov - padesátka zrzohlávek, hoholi, na pět stovek hus polních a osamocená husice liščí. O týden později jsem se při cestách dvakrát zastavil v Praze u rybníka Slatiny, což je velmi příjemná lokalita s řadou druhů. Jsou tu kachny divoké, lysky, poláci velcí i chocholačky. Objeví se slípka zelenonohá, potápka malá, labutě, kormoráni. Čtyři páry roháčů předvádějí své zásnubní tance, do rákosí se schovala i jedna husa velká. Z těch méně běžných tu pobývá sameček kopřivky, párek ostralek štíhlých, čírky modré a lžičáci pestří. Živo je i v keřích a rákosí - jsou tu strnadi obecní i rákosní, vyzpěvují budníčci menší, přeletuje žluna zelená. V análech avifu jsme nemohli přehlédnout záznam o výskytu kajky v Čelákovicích. To je pro nás dostatečně blízko, a tak neleníme a vyjíždíme k Labi. Nejdříve rychlá obhlídka toku Labe u splavu, kde lze v zimě vidět zajímavé druhy. Teď na jaře tu jsou hlavně racci chechtaví a už jen trojice morčáků velkých. Přesouváme se o pár desítek metrů dál k pískovcovému jezeru. Jen se dostaneme na dohled hladiny a hned i přes větvoví keřů vidíme nápadnou bílou skvrnu. Krásně vybarvený samec kajky mořské pospává tak sto metrů od břehu. Po chvíli se probírá, pluje k jednomu ze zálivů a několikrát se potopí. Úlovek však není patrný. Pak se vrací zpátky ke středu a zase odpočívá. Chvíli si ho ještě užíváme,vždyť sameček ve svatebním u nás není zrovna častým návštěvníkem. 
Před odpoledními pracovními povinnostmi v Brně mám ještě chvíli času, a tak zamířím vídeňskou silnicí směrem na Nové mlýny. Jedu cestou kolem Pohořelic a Vlasatic a koukám po polích, zda-li se tu neobjeví husy. Nikde je ale nevidím. Jen velké smíšené hejno havranů polních a kavek obecných na okraji pole. Za traktorem poletují desítky racků chechtavých a také velká hejna špačků. Jejich pohodu přeruší úspěšný útok krahujce obecného. Husy jsou vidět až na nádrži, celkem asi dva tisíce převážně hus polních. Ale jsou daleko. S nimi spousty kormoránů velkých, racků chechtavých, poláků, kachen, morčáci velcí a několik racků bělohlavých. Od nádrže vyrážím k Lednici. Nejdříve kolem Nesytu, kde na kraji cesty zapózuje ťuhýk šedý. Pak se přesouvám na hráz mezi Prostředním a Hlohoveckým rybníkem. Prostřední je plný ptáků - poláci, lysky, kachny, je tu i hodně hus velkých. Za zmínku ještě stojí početná skupina zrzohlávek rudozobých (min. 50 ptáků). Zajímavá podívaná se naskytne přímo u břehu. Těsně u břehu jsou v pruhu asi 3 metry dlouhém a metr širokém naskládány stovky malých kapříků. Jeden na druhém, ve vrstvách od dna až po hladinu. Co chvíli se začnou všichni mrskat a vypadá to, že se voda vaří. A přitom jsou pořád namačkány v jednou superhustém chumlu. Poslední zastávkou je Mlýnský rybník. I tady je plná hladina, ale většinou jsou ptáci dál od břehu. Kromě druhů, kteří byly na minulých rybnících tu jsou i lžičáci pestří, kopřivky obecné, hoholi a čtveřice husic liščích. A v zadní části je patrná dlouhá řada husí - více než tři tisícovky, většinou opět husy polní. A to bylo akorát co se dalo stihnou... 
První únorový den za mrazu a sluníčka vyjíždíme do Klecánek k řece. Zajímají nás především kachničky mandarínské. Letos to už dvě byly, ale pro tentokráte máme smůlu. Přitom tu je řada dalších druhů - kormoráni, morčáci velcí (20), kachny i lysky. Pak přejíždíme k Vltavě do Tróje. Nápadné jsou větší hejna tvořená především poláky chocholačkami (cca 300), kachnami, poláky velkými (20). A množstvím racků chechtavých a lysek černých. Naopak pozorujeme jen dva racky bělohlavé a slípky. Těsně u břehu je větší hejna chocholaček a trvá nám docela chvilku, než mezi nimi objevíme již vybarveného poláka kaholku. Vidíme i tři morčáky velké asi 40 hoholů severních a horní části trojice samiček morčáků bílých. Chvílí si je prohlížíme a za chvíli se objeví i krásně vybarvení samečci. 
Po vyhodnocení včerejšího dne se ukázalo, že racek šedý byl u Karlova mostu do 8:45 a pak se ukázal až po čtvrté hodině. A i další pozorování ukazovala, že místo je využito jako nocležiště. Takže jsme se rozhodli pro druhý pokus hned po ránu. Stejný nápad dostala i řada dalších birdwatchterů z celé republiky, takže jsme se těšili na racka i na přátele. Ráno v osm dorážíme na místo Novotného lávky...stačí první letmý pohled na jez a i přes mlžný opar racek šedý jasně svítí. Než vybalíme stativák doráží k nám Jarda Závora a během několika minut už vidíme další skupinku na nábřeží a jinou na Střeleckém ostrově. Moraváci to opravdu taky na osmou stihli. Racek netečně sedí. Po chvíli popolétl a chvíli se postavil. Pak zase odpočívá. Pozorujeme ho, fotíme klábosíme. Ostatně
kdy se zase naskytne podobná příležitost. Ve tři čtvrtě na devět se zvedá a vykružuje do výšky. Jsou krásně vidět jeho světlé letky bez kapky černé. Ve výšce se k němu přidávají racci chechtaví a začínají ho napadat. Racek se přesouvá nad Karlův most a čekáme, že nám zmizí. Pak náhle dělá pár sestupných otoček a průzorem mezi mostními pilíři vidíme jak sedá na hladinu. Na nic nečekáme, balíme věci a hurá na Karlův most. Zatím tu nejsou turisté, takže nepůsobíme nijak podivně. Racek si opravdu sedl na vodu a zdá se, že něco žere. Sedí zhruba ve středu proudu a ten ho žene dál od nás. Říkáme si, že když se krmí, tak neodlétne a vyrážíme k Mánesovu mostu. Těsně než dorazíme, proplul pod pilířem. Teď už ho vidíme zřetelně blíže. Proud ho unáší dál, ale už se dá jít pohodlně po náplavce, takže se po chvíli dostáváme na jeho úroveň a jdeme s ním. Je zhruba už jen na 40 metrů, stativákem jsou vidět všechny detaily. Zjišťujeme, že jeho potravou je mršina racka chechtavého. Pohled na tvar hlavy i jeho agresivní trhání masa dává za pravdu příručkám, kde je popisován jeho útočný vzhled. Po nějaké době ho již proud odnáší dál od břehu k Štefánikovu mostu, a tak sledování ukončujeme. Na místo akorát doráží zbytek výpravy ze Střeleckého ostrova. Racek je už daleko, ale je o čem se bavit a přijde čas i na slivovičku. Mé první hlášení, že letí zpátky nějak zaniklo, na druhé se už i ostatní chopili dalekohledů, ale jen málokdo stihl dobrou letovku, když nás míjel. Odhadujeme, že by se mohl vrátit na své odpočívadlo, takže vyrážíme zpět. 
