Německo potřetí

Schlesswig – Holsteinisches Wattenmeer

srpen 2012
 

Letos koncem srpna jsme se opět, už potřetí, vydali na sever Německa. Moc jsme nevymýšleli a zamířili na osvědčené místo v Dagebullu u dánských hranic, kde máme oblíbený a příjemný kemp. Přijíždíme v odpoledních hodinách a za, pro tuto oblast a toto období, neobvyklého tepla hned vyrážíme zkouknout místní lokality.

 

Hauke-Heien Koog. Na prvním jezeře se tradičně krmí kolpíci bílí, je jich tu více než stopadesát. Hojně tu jsou i kachny divoké a tak okolo tříset hvízdáků eurazijských. Kromě hus velkých zde v několika stovkách pobývají bernešky bělolící a také husice nilské. Oproti minulým návštěvám jich opět přibylo, tentokráte v jednom hejnu na osmdesát jedinců. Objevilo se i hejno 41 bernešek velkých a sedm husic tibetských. Jezera patří i bahňákům. Jejich skladba se liší podle denní doby, ale i v jednotlivých dnech. Nejzajímavějším místem je větší písečná plošina, kde se bahňáci shromažďují a kde jsou též dobře vidět, zvláště pokud je pěkné počasí. Běžní jsou ústřičníci velcí, kteří tu jsou ve stovkách. Jeden den plošinu obývalo za čilého hemžení na dva tisíce kulíků zlatých, den druhý pak podobný počet jespáků obecných. Dalšími byli jespáci bojovní (cca 100), jespáci rezaví (cca 100)a další již jen od tří do dvaceti jedinců - jespáci malí, jespáci křivozobí, pisíci, kolihy velké, břehouši černoocasí, vodouši šedí, rudonozí a tmaví, bekasiny otavní, tenkozobci opační, kulíci bledí. Zato kulíci píseční i čejky jsou velmi četní. Běžný tu byl racek chechtavý a bouřní, větší racci jako racek mořský a žlutonohý už jen v jedincích. V každém případě jezera svou koncentrací ptáků a nevelké vzdálenosti pozorování z řady pozorovacích bodů nabízejí výborný zážitek. Ideální čas na pozorování jsou pozdní odpolední hodiny, kdy silný příliv vytlačí bahňáky z krmení na mořských bahnech.

Zvlášť povedené pozorování bylo jeden podvečer, kdy se na menším jezeru (první směrem od Dagebullu) na malinkých ostrůvcích shromáždila hejna bahňáků. Obcházíme je, abychom měli slunce v zádech a pak už za dotírání komárů prohlížíme ostrůvky. Na prvním je natěsnáno "pírko na pírku" na tři tisíce jespáků rezavých v ještě svatebním vybarvení. Ostrůvek vedle patří vodoušům rudonohým a tmavým - přes tři sta ptáků. Pak ústřičníci (cca 1000) a kousek u nich v mělké vodě stojí v hejnu více než dvě stě tenkozobců. Osamocení jsou jen tři lyskonozi úzkozobí vytáčející elegantní kroužky.

 

Beltringharder Koog. Neopomineme též navštívit jezera rezervace Beltringhalder Koog, která leží více na jihu u poloostrova Nordstrand. Přijíždíme dopoledne, ptáci jsou většinou daleko na obnažených bahnech. Z první pozorovatelny na okraji jednoho z jezer lze pozorovat ptáky z velké blízkosti - tedy pokud se ukáží. Tentokráte tu byly především kachny divoké. Ale postupně se objevila asi dvacítka bekasin otavních, několik jespáků obecných, pisíci a asi desítka vodoušů rudonohých. Na hladině vévodí husy velké, několik husic liščích, hoholů severních, roháči, potápky černokrké a osamocená kaholka. Poté se na chvíli zkusíme procházet po bahnech při odlivu, ale nijak zvlášť velká zábava to není (byť tu provázejí celé skupiny turistů). Tak si za sluníčka leháme na okraj jezera do trávy a čekáme, až se tu objeví ptáci z moře. Přilétají postupně - ústřičníci, vodouši rudonozí, bojovní, rezaví, břehouši rudí. Naopak na přílivovou hladinu moře se přilétly nakrmit kajky mořské.

 

Mořské pobřeží. Abychom nejezdili jen po jezerech, věnujeme i chvíli průzkumu pobřeží. Je tu vždycky obtíž trefit správný čas odlivu. Nechce se nám vstávat příliš brzy, a tak dopoledne už je odliv značný a jsou odhaleny stovky metrů (až kilometry) bahen. Kam oko dohlédne jsou rozptýleni ptáci, ale jsou příliš daleko. Nejčastějšími druhy u Dagebullu jsou kulíci píseční, jespáci obecný, břehouši rudí a jespáci rezaví. Méně četnější jsou kolihy velké, vidíme i málo husic liščích a vodoušů. Odpoledne si opět vybíráme hezké místo na trávě v malé zátoce a čekáme, až sem příliv natlačí ptáky z bahen. Trocha trpělivosti a za hodinku se přibližují a dostávají se na hodně blízko. Lze si tak prohlédnout množství ústřičníků, břehoušů, kulíků písečných, jespáků a několik kameňáčků. Jsou tu ale i racci chechtaví, bouřní, bělohlaví, rybáci obecní a severní. Jak se vzdálenost ke břehu zkracuje, postupně přelétají na další, ještě suché místo.

 

Sankt Peter Ording. Třetí den to v Dagebullu balíme a chceme popojet o něco více na jih. Po krásných slunečných dnech jako na potvoru přichází déšť. V tom se nám balit stan nechce, a tak čekáme a pospáváme skoro celé dopoledne. Pak se počasí umoudří a můžeme vyjet. Míříme k městu Sankt Peter Ording, abychom z něj měli dostupné lokality na obou stranách poloostrova pod Husumí. Kolem třetí nacházíme vhodný kemp a za silného větru stavíme na otevřeném prostranství stan. Vyžaduje to dost úsilí a když pak vidíme, jak vítr prohýbá opěrné tyče, máme o jeho osud mírné obavy. Jdeme se hned podívat k moři. Tady to vypadá zase jinak než severněji. Mezi valem a mořem je tak dvousetmetrový pruh travin, pouze částečné zaplavovaný s řadou malých jezírek plnících se za přílivu. Vypadá to na dobré místo pro hnízdění bahňáků. Jsme tu za vrcholného přílivu, který zaplavuje i místní restaurace postavené na vysokých kůlech. Vítr je eldorádem pro surfisty s draky. Z moře přeletují hejnka ptáků, ale míří někam daleko. Odcházíme na poněkud klidnější místa. Na nezaplavených ploškách pobývají hojně husice liščí, jsou tu rybáci severní, racci bouřní a žlutonozí a další druhy, hlavně čejky. Čekáme skoro do setmění až přichází odliv. Stále za silného větru se odkrývají bahna a přilétají stovky ptáků. Oproti severnější části jsou kromě kulíků písečných a jespáků obecných dominantními druhy husice liščí a kolihy velké. Po hodině je celý záliv plný ptáků, jsou jich tu tisíce, nicméně pozorování je už hodně omezené. Při cestě zpět nás provázejí lindušky luční, bělořiti a bramborníčci hnědí. Pětice kolih velkých překvapivě pohrdá mořem a intenzivně propichuje golfový trávník za valem. Proti očekávání jsme neviděli kulíky mořské, ani rybáky malé, kteří údajně mají právě v této lokalitě velké hnízdiště. Při návratu zjišťujeme, že stan vichru odolal a můžeme jít spát. V noci nás probudí šustění a při otevření stanu z dvaceti centimetrů koukáme do oček překvapeného ježka, který už stačil totálně vyluxovat jeden z jogurtů. Aspoň se tuto noc dobře najedl.

Tetenbullspieker - jezero u Norderheverkoog. Další den vyjíždíme k jezeru těsně u moře u Norderheverkoog. Po chvíli objevujeme nevelké, přehledné jezero obklopené travnatým valem. Je v něm málo vody, což vytváří řadu mělčin nejen u okrajích. Ideální místo na pozorování. Ale v tuto chvíli tu příliš ptáků není, opět jsou na bahnech na moři. Proto jedeme ještě na další lokalitu - ke dvěma jezerům u Westerspatinge. Připomínají tradiční rybníky s rákosinami, ale jsou úplně prázdné. Proto se vracíme zpět a opět čekáme, až začne příliv. Sedáme si na val do trávy tak, že máme celé jezero jako na dlani. Proti dopoledni je tu už daleko více ptáků, jsou hezky nasvícení, takže ideální pozorovací podmínky. Nejnápadnější je hejnko třiceti kolpíků bílých. Vypadají po práci místních ornitologů - naprostá většina má na nohou řadu barevných kroužků. Pak tu jsou vodouši rudonozí, hodně racků, kulíci píseční, ústřičník, orel mořský... Jak utíkají minuty, bahňáků přibývá a písčiny se začínají zaplňovat ptačími tělíčky při horečné činnosti. Pak už jakékoliv počítání nemá cenu, jsou tu ve stovkách. Za zmínku stojí téměř stovka tenkozobů a opravdu velké hejno kulíků bledých (cca 90). Přibývají vodouši šedí, tmaví, čejky, objevují se břehouši rudí, jespáci rezaví, asi osm jespáků písečných a několik kameňáčků. A k tomu tak dvě tisícovky jespáků obecných. Trávíme tu hodně času a nutno podotknout, že tohle je opravdu skvělá lokalita.
 

Katinger Watt. Poslední den jedem pro změnu na jižní část polostrova k zátokám u ústí řeky Eider. Po dvaceti km narážíme na jednu bytelnou rozhlednu u členitého jezera. Ze shora je výborný výhled, a tak přes popásající skot a koně můžeme lustrovat zdejší ptačí populaci. Ve větších počtech tu jsou husy velké, březňačky, ale i čírky obecné. Dalšími druhy jsou hvízdáci, několik lžičáků a dvojice ostralek štíhlých. A taky trojice labutí zpěvných. Z bahňáků tu jsou především čejky, bekasiny, vodouši šedí, jespáci bojovní a kulíci píseční. Zahlédneme i osm tenkozobců, hejnko dvaceti jespáků písečných, pár kameňáčků, jespáky obecné a osamoceného jespáka křivozobého. Pak se posouváme ještě jižněji k dalším místům, ale tady už nic zajímavého nevidíme (až na dva orly mořské). Pozdě odpoledne se vracíme zpět a ještě se stavíme kousek od pozorovatelny u obrovského zdymadla. Příliv je už v plném proudu a tak nedaleko hráze je vidět velké hejno bahňáků - stovky vodoušů rudonohých a šedých, jespáků rezavých, kulíků písečných, ústřičníků a k tomu kolihy velké a husice liščí. A právě tady vidíme i zatím největší hejnko kameňáčků - asi 50 ptáků. Na jedné z hrází se nachází kolonie rybáků obecných. I v tuto chvíli tam bylo několik mladých různého stáří (od prachového peří až po vzletné ptáky). Vzhledem k velké blízkosti se dalo skvěle sledovat, jak jim staří přinášení rybky z moře. 

Poslední akce nás čeká večer. Již třetí den se jdeme podívat na val za kempem, kde se pravidelně za tmy kolem čtvrt na deset ozve pískáním jakýsi pták. Vlastně jde až o čtyři jedince, volají na sebe a pobíhají po valu. Siluety lze zahlédnout i dalekohledem, ale moc se z toho vyčíst nedá. Pohybují se podobně jako bahňáci, a siluetou jsou tak na rozhraní chřástalovitých a bahňáků. Rozhodně mají světlejší spodní část. Byť jsme se tam byli třikrát podívat, stále jsme se nedobrali výsledku. Jen pro představu - pohybovali se na travnatém valu či přelétli na golfové hřiště. V okolí kromě valu jsou písčité duny, i porostlé vřesy. Pořídili jsme i nahrávku hlasu, tak ji lze prostudovat. 

Poslední noc nás znovu navštívil ježek a i tentokrát si smlsnul na, námi již pro něj připravené, sýrové pomazánce. Ráno prší, a tak se balíme a vyrážíme domů.


A malé srovnání s minulými návštěvami. Na některých místech (nejen jezerech, ale i na konkrétních místečkách jezer) se opět vyskytovaly stejné druhy. Celkově jsme ale letos na jezerech viděli větší uskupení ptáků. Kromě toho tenkozobci a kolpíci byli na větším počtu míst. Zvětšila se hejna některý invazivních druhů - husice nilské už v hejnu 80 kusů, bernešky velké v desítkách. Viděli jsme i větší hejna kulíků bledých a kameňáčků pestrých. Jinak žádný nový druh, nově v této lokalitě pouze jespáky písečné.

Pár dnů na chatě

(4.-7.srpna 2012)
 

Nějak nám letos nevychází čas, a tak dokonce i na naši chatu u Zbirohu máme jen pár dnů. Bereme to jako relaxaci, ale samozřejmě dalekohledy doma nechat nemůžeme. U Kařezkých rybníků spatříme pouze běžné vodní druhy. Neopomineme ani Zbirožská jezírka - zajímavou průrvu s minivodopádem. Je to místo, kde hnízdí pravidelně skorci vodní. Tentokráte je nezahlédneme, ale trusem znečištěné balvany v říčce svědčí o jejich přítomnosti. A už tradičně tu pobýval párek konipasů horských, který byl v plném krmení mladých. Nejzajímavějším okamžikem bylo jedno ráno u zahradního jezírka. Jako na povel se mezi osmou hodinou a půl devátou přišlo k jezírku napít a vykoupat řada ptáků - drozd zpěvný, kos černý, červenka, koňadry, modřinky, rehek domácí, budníček menší, cvrčilka zelená a skoro kompletní sbírka pěnic (pokřovní, černohlavá, hnědokřídlá, slavíková). A to ještě těsně v okolí poskakovali dlasci, lejsek bělokrký, mlynaříci... Přitom stačilo si vzít dalekohled a koukat u otevřeného okna. Co dá jindy práce vidět tolik druhů. Ptačí chování je však nevyzpytatelné; o den v později ve stejnou dobu nezavadilo o jezírko ani pírko.
Jedna zajímavá historka z chaty se stala před pár týdny. Po posekání trávy jsem se již chystal na cestu domů a ještě chvíli jsme pátral po příčině neskutečného zápachu v podsklepení. Při pátrání jsem objevil hromady trusu plných pecek, zbytky chleba a dokonce okousané meruňkové knedlíky. Nejspíš kuna. Ve chvíli, kdy už chci odejít, uslyším nějaký šramot, a tak se vydám po jeho zdroji. Něco tu je a za pár minut se v záři blesku objeví šelmička - opravdu kuna skalní. Šetrně ji vyženu ven, ucpu otvor ve stěně a chystám se zavřít dveře. A znovu něco šramotí. Podaří se mi vypátrat, že je to odrostlejší mládě. Zavřené je tam nechat nemohu, takže jsem se rozhodl mladou kunu chytit. Byla schovaná za množstvím prken, a tak jsem je postupně odebíral a přerovnával. Dvakrát jsem se u toho odřel, udeřil do hlavy a do zad až kuně mě začínalo poněkud štvát. Zhruba po hodině jsem se propracoval k tomu, že zalezlo za jednu skříňku a zcela zjevně odmítalo vylézt. Zkoušel jsem ho vytlačit, ale přeběhlo a schovalo se jinde. Teď mě už opravdu štvalo. Trvalo skoro další hodinu než se mi ho podařilo chytit. Zprvu se tvářilo klidně. Pak jsem ho dal do kýble, což se mu moc nelíbilo. Začalo poněkud zuřit, prskat a hlavně hlasitě ječet, až jsem se pokradmu začal dívat po okolí, zda si to se mnou jeho máma nepůjde vyřídit. Ale pak se zklidnilo a mohl jsem ho odnést kousek od chaty, kde si ho matka snadno najde.

Volavka vlasatá

(16.června 2012)
 

Pracovní povinnosti mě zavádějí na Opavsko. Naštěstí se ještě večer podívám na AVIF a hle, pár kilometrů od dálnice leží Jistebník, kde je již několik dnů pozorována volavka vlasatá. To si nemohu nechat ujít, protože tento druh jsem u nás ještě neviděl. Sjíždím z dálnice, místo nacházím snadno. Vypadá to tady pěkně, řada vodních ploch, rákosiny, zpěv rákosníků a ozývání žluv. Na prvním upuštěném rybníčku právě přistál čáp bílý a odpočívá tady. Kolem něj poletuje několik rybáků obecných. Jdu po hrází, ale při pozorování břehů volavky nevidím. Jsou tu ale kachny, poláci, potápky roháči a také jedna hezky vybarvená potápka rudokrká. Po padesáti metrech najednou vylétnou tři volavkovití - jsou to volavky vlasaté. Přelétají na vzdálenější břeh. Při cestě zpátky jsou vidět na číhané - jedna stojí v rákosinách a druhá číhá ve větvích nevysokého keře s větvemi nad hladinou. Chvíli si je prohlížím - zase určitě chvíli potrvá než je uvidím někde znovu. Spokojím se se sledováním na dálku, i když by se k nim po hrázi dalo jistě přiblížit. Ale povinnosti čekají,a tak se vracím zpátky, kde mě po hrázi provází sameček lejska bělokrkého. Škoda, že není více času, tady by se delší prohlídka vyplatila. Nicméně připisuji si nový druh.

 

Letní Kopeč

(15.června 2012)

Vracím se ze schůzky do Prahy za krásného počasí. Tak nějak se mi domů ještě nechce, a tak uhýbám z dálnice směrem k Odoleně Vodě. Chci se kouknout na Kopeč, jedno z hezkých míst v okolí Prahy. Už při prvním přiblížení slyším vyzpěvovat strnady luční. Je jich tu několik, zpívají a přelétávají z jedné vyhlídky na druhou. Hájení teritoria je v plném proudu, jeden z nich dokonce zpívá, i když má velkou kobylku luční v zobáku. Kromě strnadů lučních se soustředím ještě na pěnice vlašské, ale tentokráte je nezaregistruji. Ale jsou tu strnadi obecní, zpívají budníčci, pěnice hnědokřídlé, cvrčilka zelená, ozývají se žluvy hájní a další. Zahlédnu ještě tři ťuhýky obecné, přeletují tu rorýsi, ozývá se bažant. Zkrátka taková idylka...  

Pisily, kolpíci a ibis

(11. května 2012)
 

Každý květen alespoň jednou zajíždíme na naše oblíbená místa k českobudějovickým rybníkům. Využíváme slune- čného počasí před ohlášeným ochlazením a dáváme si tradiční cestu přes Dříteň, rybníky u Nákří, Dívčic a Novosedel, přes Vlhavský, Hlavatecký, Voleček, pak kolem Čejkovic a odsud až k Budějovicím s ukončením na Vrbenských rybnících. Hned první rybník na cestě nás správně naladí - zrzohlávky, husice liščí, husy velké s mladými a sedm hoholů severních. U Nákří kousek dál se situace skoro opakuje - jen hoholů je tu už třináct, přibývá zrzohlávek, poláků a kopřivek. Počet hoholů je vůbec překvapující, nevzpomínáme si, že bychom jich v tuto dobu kdy tolik viděli. Patrné projevy toku tak dávají šanci na novou populaci. Na Březovci v hnízdech velké kolonie volavek popelavých postávají mláďata, jsou tu opět husy, kopřivky, poláci. Na Březovci i Blatci loví rybáci obecní. Rybník Nová je místem s největší koncentrací potápek roháčů. Na břehu je oplocená soukromá farma, kde kromě kachen mají i volavky a husice rezavé - vykukují za plotem a jen málo stačí, aby se staly součástí místní avifauny. Z křovin nejen slyšíme, ale i pozorujeme cvrčilku říční. Husy s housátky jsou i na dalších rybnících. Chvíli zastavujeme nad Zbudovem, kde v poli ještě nedávno pobíhala keptuška. Řepka už je dost vzrostlá. Chvíli pole prohlížíme, ale šance je malá. I když čejky tu jsou pořád, zahlédli jsme je když vyrazily prohnat poštolku. Na Zbudovském rybníku na ostrůvku postává patnáct volavek bílých. Rybník Dolní je pořád ještě upuštěný, ale z bahňáků tu byli už jen kulíci říční, čejky a vodouš rudonohý. Díváme se i k Hlavateckému rybníku, kde tentokráte nejsou žádná hnízda rybáků. Ve svahu je malá kolonie břehulí, z vysokých stromů se ozývají žluvy obecné a další pěvci. Míjíme Čejkovice a rybníky kolem nich, ale nic zajímavého na nich není. Velmi živo je naopak na Novohaklovslém rybníku - labutě, husy, březňačky s desítkami mladých, poláci, kopřivky, racci, lžičáci, zrzohlávky, čtveřice rybáků černých. Z bahňáků jen osamocený vodouš bahenní. Poslední zastávkou jsou Vrbenské rybníky. Naposledy jsme tu byli před třemi týdny. Tentokráte jsou hráze i ostrůvek pořádně zarostlé, což trochu ztěžuje hledání ptáků, ale na druhou stranu tvoří ochrannou stěnu před četnými návštěvníky. Kolpíci posedávají na hnízdě, ale chvíli sledujeme jednoho z nich při sbírání klacíků. Je to pěkné pokoukání, jak mu při manipulaci s větví vlaje chocholka. Na ostrůvku jsou i kvakoši a všude přítomní racci chechtaví, na hnízdech i v letu. S nimi zrzohlávky, poláci, roháči a potápky černokrké. Nejzajímavější je menší mělčí rybník s bohatou vegetací, který nabízí úžasný pohled na četná hnízda. Kromě kachen, lysek, racků, potápek černých a čírek modrých tu má své hnízdečko i pisila čáponohá. Vlastně dva páry již sedí a další vypadá, že začíná. Nejsou daleko od břehu, ale zdá se, že lidi na hrázi nevadí. Snad nikoho nenapadne jít za nimi do rákosin. Pak budeme mít asi jedinečnou příležitost být svědky nebývalého odchovu. Jedna z pisil se často staví na hnízdě a vypadá, že volá partnera. Jinak se všechny v klidu krmí nebo sedí, akorát, pokud se k nim do blízkosti dostane racek, okamžitě ho razantně zahánějí. Ve skrytu pobořené pozorovatelny se na ně díváme dlouho. Najednou zaregistrujeme pohyb v rákosí a přímo před námi se prochází, již zde avizovaný, ibis hnědý. První pocit nám okamžitě připomene Afriku, kde jsem je takto pozorovali. Tady je to ten samý zážitek, jen v centru Evropy. Úžasné chvíle. Loví nablízko, je dobře vidět jeho bronzově zelené lesklé peří. Po chvilku vylétne a posune se o kousek dál. Ale zdá se, že je poměrně plachý - procházející lidé ho poměrně snadno vyplaší. Procházíme ještě po hrázi a prohlížíme kolonie racků, kde mezi sedícími je už hojně mláďat. Trávíme tu už přes dvě hodiny a úmorné vedro nás dost vyčerpává. Ještě chvíli se těšíme ze zdejší hojnosti a opravdu jen neradi odcházíme. A tak trochu závidíme budějovičákům...

Lyskonoh

(4. května 2012)

Před svou cestou na pracovní schůzky do Plzně jsem se večer naštěstí podíval do databáze Avif a narazil jsem na nedávné pozorování kolegů ze ZČ, kteří kdesi u Plzně objevili lyskonoha. Nový rybník je od Plzně pouze pár km, takže jsem vyjel o něco dříve a na tuto lokalitu se zajel podívat. Rybník vypadá úžasně. I přes nevelkou rozlohu je obklopen rákosinami, v mělké vodě vystupují travinové ostrůvky a je tu spousty ptáků. Především je hnízdní kolonií racků chechtavých. Musí jich tu být přes dvě stě, neustále za hlasitého pokřiku přelétají nad hladinou i okolními poli. A ostatní sedí na hnízdech, která jsou na všech dostupných místech. Jsou jich tu desítky. Nejdříve vylézám na malý posed, ze kterého je dobrý přehled. Kromě racků je tu několik poláků velkých, párek chocholaček, roháčů , nějaké ty lysky a slípky zelenonohé. Ale lyskonoha nevidím. Ale netrvá ani pět minut a už se na hladině objevuje bahňáček s typickým pohybem. Vypadá jak korková hračka kolébající se na hladině; a při plavání působí jako když běží. Ano je to lyskonoh úzkozobý. Tady loví tak, že projíždí po hladiny v delších drahách, Zatímco na pobřeží jsme ho viděli při provádění rychlých kroužků. Občas se přiblíží příliš blízko k rackovi, ten se po něm ožene a lyskonoh dva-tři metry popolétne a zase pokračuje v krmení. Naproti posedu je zřízena pěkná pozorovatelna, tak se na chvíli přesouvám na ní, abych si rybník prohlédl z druhé strany. Živo je i v rákosinách. Přes křik racků je slyšet chraplák rákosníků velkých, staccato mnoha rákosníků proužkovaných, ozývají se i cvrčilky zelené a strnadi rákosní. Myslím, že jsem na chvilku zaslechl i rákosníka obecného a modráčka. Z pozorovatelny se ještě kochám prohlížením lyskonoha. Strávím tu víc než hodinu a ani se mi nechce odjet. Faktem je, že tak pěkných lokalit zase u nás mnoho není.  

Klub 300

(21.-23. dubna 2012)

 

Tak konečně nadešel čas dlouho plánovaného tradičního setkání Klubu 300 tentokráte na Šumavě. Vyrážíme brzy ráno a nejdříve obhlížíme jihočeské rybníky. Bereme to od oblíbených Dívčic až po České Budějovice. První zastávkou je rybník za vesnicí Hlavatce, kde zahlédneme párek tokajících hoholů severních. Nna dalším u Dříteně pozorujeme prvního letošního motáka pochopa. Rybník u Nákří okupují roháči, kopřivky, několik zrzohlávek i lžičáků. Na Březovci je už v provozu volavčí kolonie, jsou tu roháči, poláci, zrzohlávky a husy velké. Slyšíme i rákosníka proužkovaného. Na Blatci jsou ostrůvky obsazeny spoustou racků chechtavých a nad nimi krouží rybáci obecní. Živo je i na rybnících Nová a Černá - roháči, kopřivky, poláci velcí, chocholačky, husice liščí, zrzohlávky, lžičáci. U Zbudova se pasou hejna husí velkých, některé husy už vodí malá housata. Zatím všechny rybníky jsou na plné vodě, takže bez bahňáků. Lepší to je na vypuštěném rybníku Dolní - krmí se tu na 47 jespáků bojovných, trojice vodoušů tmavých,vodouši šedí, vodouš rudonohý a asi 12 kulíků říčních. Pak přejíždíme na Zbudovská blata a pomalu prohlížíme velké travní prostory. Na zemi postává řada káňat lesních, ale nacházíme i tři káňata rousná. Je tu větší počet čejek a hlavně se nám daří najít další bahňáky - kolihu velkou, kolihu malou a pět břehoušů černoocasých. Koukáme i po nedávno objevené keptušce stepní, ale teď tady není. Od Zbudova se přesuneme kousek naproti k Vlhavskému rybníku. Už zdálky vidíme bílé siluetky dvou tenkozobců opačných, ale jsou velmi daleko. Ostatních ptáků je zde méně, za zmínku stojí osm husic liščích. Další zastávkou jsou už rybníky u Budějovic. Na Novohaklovském rybníku nacházíme nově racky malé. Nejhustěji osídlené jsou ale Vrbenské rybníky. Na ostrůvku uprostřed dominují kolpíci bílí - nejdříve vidíme tři ptáky, pak víc a jak obcházíme kolem rybníka, tak se nám ukáže v jednom okamžiku dvanáct těchto nádherných ptáků. Stromy na ostrůvku jsou dále obsypány racky chechtavými a početnými nehybnými kvakoši nočními. Jsou tu potápky černokrké, opět hoholi, zrzohlávky, husy. Na Dominu to vypadá skoro jako v zoo - desítky kopřivek, lžičáci a potápky černokrké proplouvájí mezi trsy rákosí, někteří staví hnízda. Jsou tu i oba druhy čírek, husy velké, roháči, racci. Na dalším z rybníků zahlédneme mezi lžičáky i samečka ostralky štíhlé. Dalo by se tu koukat dlouhé minuty, ale čas se již nachýlil a musíme vyrazit na Šumavu. Před příjezdem na Kovárnu v Pěkné se ještě stavíme u Volar kouknout se po tetřívcích. A máme štěstí, protože nacházíme dva samečky a v teplém podvečerním slunci jsou patrné záblesky jejich kovově zbarveného peří. Za chvilku vidíme i samičku. A pak už přijíždíme na chalupu a dlouho do noci klábosíme s přáteli a plánujeme zítřejší výpravu. Budíček krátce po čtvrté a už celá skupiny míří na tokaniště. Počasí příliš nepřeje, je mlha a trochu poprchává. V bezpečné vzdálenosti se seřadíme do řady a čekáme...Po chvíli zahlédneme jednoho samečka, ale je zcela pasivní. Po delším čekání se vracíme na cestu a procházíme pomalu do dalších částí lokality. Postupně zahlédneme ještě čtyři kohoutky. Sice netokali, ale i tak to byl skvělý zážitek. Po pozdní snídani pak vyrážíme na tůru na Plešné jezero, kde cílíme na datlíka. Po cestě sledujeme oba druhy králíčků, sýkory, pěvušky, ale datlovití jsou naprosto ticho. Byl to příjemný výlet, byť datlíka jsme se nedočkali. Odpoledne trávíme povídáním, popíjením piva i pár prezentacemi. K večeru se jdeme projít do lesa okolo Kovárny zkusit kulíšky. Na pískání se nám ozývá, ale proti zvyklostem blíž nepřiletí. Zato tu přelétalo šest sluk. Druhý den po ránu si dáme tůru okolo Boubínského pralesa. Opět pátráme po datlíkovi. Tady se už "datli" ozývají. Většinou jde o strakapouda velkého, ale zaslechneme i "podezřelé" bubnování strakapouda bělohřbetého a datlíka. Ale průkazné to není, takže si můžeme jen říci, že jsme je možná slyšeli. Z Boubína už míříme domů, resp. znovu se koukáme ještě na vybrané rybníky u Budějovic. Zajímá nás hlavně keptuška, která tu stále je, jen se trochu přesunula. Na Blatech jsou bahňáci hodně daleko, prohlížíme si káňata rousná a svatební rej luňáků červených. Přesouváme se na lokalitu keptušky stepní a netrvá dlouho a opravdu ji vidíme. Pobíhá s čejkami po horizontu. Pak se zvedá a přelétá na polní svah, kde je mnohem lépe vidět, byť poměrně daleko. Porovnáváme ji s tou loňskou. Vypadá trochu jinak. Zdá se větší (v porovnání s čejkami), má výrazné černé břicho, černé pruhy na křídlech. Je to zvláštní pocit mít dva roky po sobě možnost pozorovat a dokonce porovnávat tak vzácného opeřence. Vypadá to na samečka; zdá se, že si oblíbil jednu čejčí samičku. Odtud se přesouváme na poslední lokalitu a tou je rybník Horní. I dnes tu jsou bahňáci. Postupně přilétne na 43 jespáků bojovných, jsou tu tři vodouši rudonozí, tři tmaví, čtyři vodouši šedí a nově dvojice vodoušů kropenatých a vodouši bahenní. A to už byla definitivní tečka za vydařenými třemi dny věnovaných jen a jen našim ptačím kamarádům.