Jihočeské rybníky

(18. dubna 2013)

Duben je v plném proudu a kombinace slunečného počasí a kouzla Jihočeských rybníků slibují pěkný zážitek. Přijíždím od Temelína a míjím rybníky od Nákří, přes Březovec, Blatec, Černou, Novou, Zbudovský, Volešek, Vlhavský, Vyšatov až po Vrbenské rybníky u Budějovic. A nejspíš jsem na nějaký ještě zapomněl. Výborné bylo i to, že řada z nich byla částečně nebo zcela vypuštěná, takže se dali očekávat i bahňáci. Prvním pozorováním byly čtyři husice liščí u jedné louže na kraji silnice. A pak už se střídali ptáci jeden za druhým.Všude hojně březňaček, kopřivek, poláků velkých i chocholaček a desítky hus velkých. Na některých z rybníků byly zrzohlávky, čírky obecné i modré, lžičáci, potápky černokrké a desítky roháčů. Kolonie volavek popelavých na Březovci už ožila, ojediněle jsem zahlédl i volavky bílé a u Čejkovic volavku stříbřitou. Bahnité plochy na třech rybnících nabídly kulíky říční, přes dvacet vodoušů bahenních, šestnáct vodoušů šedých, tucet jespáků bojovných, dva vodouše rudonohé a asi dvacet čejek. Na Zbudovských blatech se ještě krmily 3 kolihy velké. Jako tradičně, vrcholem jsou Vrbenské rybníky, které v tuto dobu doslova překypují ptačím ruchem. Kromě jiných jsem zde napočítal na třicítku kvakošů nočních a na ostrůvku uprostřed jednoho z rybníků posedávala desítka kolpíků bílých. Jen škoda, že tu člověk nemůže pobývat déle. 

Kresba 2013

Bahňáčí ilustrace (Věda je krásná)
Kreslení v chovech
Dračí kalendář 2014

Novoroční zajížďka

1.1. 2013

S koncem roku většina lidí přemýšlí jak strávit Nový rok. U ptáčkařů je to jednodušší, jednoznačnou volbou je cesta do terénu. Přemýšleli jsme nad výletem na Rozkoš, ovšem dva dny stará pozorování potáplice žlutozobé na Nových Mlýnech jasně určila směr. Večer to chce jen trochu méně vína a ráno už prázdnou dálnicí uháníme na Brno. Přijíždíme na hráz a hned je vidět, že je tu živěji. Minimálně další desítka nadšenců už potáplici vyhlíží.

A za pár okamžiků ji už i my vidím proplouvat podél břehu. Po chvíli odplouvá do dálky, chvíli loví a pak se zvedá a postupně nabírá výšku, aby zakroužila a odlétla. Naštěstí to byla jen krátká přestávka, přilétá znovu na jiné místo a pomalu se přibližuje ke břehu. Rychle se přemísťujeme a za pár okamžiků nám tento nádherný pták dává možnost si ho prohlédnout a fotit na pár metrů. Předvedl i úspěšný lov malého ježdíka. Strávili jsme s ním aspoň hodinu - šance ho zase někdy u nás vidět je mizivá, vždyť je to teprve šesté prokázané pozorování u nás (z toho třikrát v padesátých letech). 

Na druhé straně hráze jsou velká hejna ptáků. Nezvykle četní jsou hoholi, téměř dvacítka morčáků bílých a jedna samička hoholky lední. Na ledu hoduje v jednom okamžiku šest orlů mořských. Na Věstonické zdrži jsou kolem okrajů ledu stovky kachen, morčáci velcí a jeden turpan hnědý. Od nádrže se přesouváme do polí podívat se po husách. Jezdíme po zmrzlých polních cestách mezi řepkovými poli. Míjíme spousty kání lesních, tři káně rousné a dva motáky pilichy. A pak nacházíme i již dříve pozorovanou rodinku labutí zpěvných - dvě dospělé a tři mláďata trůní uprostřed řepky.Vypadají na tom zeleném pozadí úžasně.

Pak pokračujeme dál a hledáme husy. Máme štěstí, na dalším poli nacházíme velké hejno. Sedíme v autě v dostatečné vzdálenosti, ale husy jsou stejně neklidné. Něco je plaší, dvakrát se zvedají a zase sedají. Viditelnou část hejna prohlížíme detailně, ale zdá se, že jde jen o husy běločelé, celkem jich odhadujeme 4-5 tisíc. Pak opouštíme pole a míříme k domovu. Poslední zastávkou je most přes Dyji u Drnholce. Na první pohled nic zajímavého, akorát, že nás zmerčilo hejno labutí a hned kalupem připlouvají představou krmení. Vzápětí v hejnu zahlédneme další labuť zpěvnou. S hejnem připlouvá nebojácně úplně ke břehu. Neodoláme a obětujeme naše svačiny - faktem je, je jsme možnost krmit rohlíky labuť zpěvnou ještě neměli :-). Ukazuje se, že je poměrně agresivní. Sice jídlo si občas nechá uzmout labutí velkou, ale mezitím je stále štípe do boků a do zad.

S posledním zbytkem svačiny to balíme a jedem domů. A byl to vydařený den - potáplice žlutozobá, turpan hnědý, hoholka, labutě zpěvné - všechno druhy, které se nevídají často. A tak si první den do našich sešitů poznamenáváme prvních 36 druhů...

2013

- Novoroční zajížďka (1. ledna 2013)

Vánoční výlety

24.-25.12.2012

Hlavní dopolední přípravy na Štědrý den už skončily a abych v dalším moc nepřekážel, využívám volné chvilky a mizím k řece. Začínám v Klecánkách nedaleko ostrova, kdy se snažím objevit kachničky mandarínské. Už tu jsou, jen se ne vždy ukáží. Po chvíli hledání nacházím dva samečky, jeden z nich je lehce albinotický. Ale na nějakou pořádnou fotku jsou daleko. Jinak tu tolik ptáků není. Sameček poláka velkého, samice chocholačky, pár březňaček a tři potápky malé. V rákosinách se skrývá slípka zelenonohá. Sbírku doplní už jen přelety morčáků velkých, kormoránů a racků chechtavých. A tak největším vzrušením je křik krkavce. Ale bylo to předčasné, krkavec tu skutečně byl, ale ve voliéře.

Dalším místem je kousek říčky Rokytky ve Vysočanech. Kromě kachen tu nic nebývá až na již několikrát pozorovaný párek kachniček karolínských. I tentokráte mám štěstí, sameček karolínky se tu krmí s třicítkou březňaček.

A posledním místem je Vltava v Tróji. Ani tady není bůhví jaká druhová pestrost - březňačky, poláci, lysky, slípky, potápky. Ve větším počtu tu odpočívají racci chechtaví (cca 300), chocholačky (cca 250) a kormoráni velcí (cca 100). Z těch méně běžných druhů je tu jeden, již do svatebního přepeřující, sameček poláka kaholky. 

Kachničky v Klecánkách

7. a 8. prosince 2012

První týden prosince je za námi a je nejvyšší čas zkontrolovat, zda už náhodou nedorazily kachničky mandarínské do svého tradičního zimoviště na Vltavu u Klecánek. U ostrůvku moc ptáků není, labutě, březňačky, osm potápek malých, několik racků chechtavých a samec morčáka velkého. Kachničky nikde. Už se obracíme zpátky, když zpod podemletého břehu vyplouvá malá skupinka. Jsou tu tři samečci (jeden velmi nevýrazně vybarven) a normálně zbarvená samička. Tak tu jsou zase. O den později to vypadá ještě lépe. Objevujeme dvě skupinky s celkem třemi samečky a čtyřmi samičkami. Jedna ze samic je albínka (ta se už objevila třetí rok po sobě), další flavistická (také podobná té z minulých let). Další osádka je víceméně stejná. Ještě projedeme kolem polí u Větrušic, kde loví káňata lesní, poštolky a překvapivě i volavky popelavé. Trochu nepatřičně do tichého mrazivého dne zní hlas budníčka menšího. 

Pražská akce v Milovicích

17.11.2012

Kolegové z Pražské ornitologie uspořádali společnou akci do vojenského prostoru v Milovicích, tak jsme se rádi přidali. Mimoto, v těchto místech jsme ještě předtím nebyli. Pozdní listopadový čas nedával moc šancí vidět v takovéto lokalit přílišnou hojnost ptačích druhů, ale třeba něco překvapí. Sešla se docela početná skupina a hned jsme zamířili prozkoumat zvlněný řídce porostlý terén Pod Milovických vrchem. Postupně jsme zahlédli docela slušný počet druhů - zvonky, strnady luční a rákosní, hýly, jikavce, ťuhýka šedého a kvíčaly. Delší dobu zde nemělo cenu pobývat, neboť se tu konala poněkud hlučnější akce jakéhosi vojenského klubu. Přesunuli jsme se o kousek dál na Milovické letiště. Okolní pole byla doménou dravců - napočítali jsme kolem dvacítky káňat lesních, jednu rousnou, dvě samice pilicha a několik poštolek. Letiště je i místem, kde jsou ke spatření pustovky. Hodně jsme se snažili, ale ty nám byly zapovězeny. Při odchodu z lokality Martina hlásí, že si musí odskočit a vzápětí už křičí, že právě vyplašila kalouse pustovku. Tak přeci. Pustovka kousek popolétla a skryla se pod nízkou břízkou. Dala nám tak dost času si prohlédnout ne zcela běžného sovího druhu. 

Ohlédnutí za exkurzí na stránkách Pražské ornitologie.