(14. září 2008)
Nedělní ráno jsme se jeli podívat na chatu na Zbirožsko. A když už jsme tam byli, zopakovali jsme si letní cestu k Blatné a okolním rybníkům. I když tentokráte nás provázel opravdový podzimní chlad jen s pár stupni nad nulou. První zastávkou, která stála za to, byl malý rybník před Blatnou. Zaujaly nás na protějším břehu postávající volavky. Detailnější p
ohled pak odhalil dvě volavky popelavé, šest volavek bílých a především čtyři čápy černé. U dalších rybníků jsme pouze přizastavili a kromě kachen, lysek, roháčů, racků, poláků, občas kormoránů a volavek nic zajímavého nebylo vidět. Při jedné zastávce u lesa nás upoutal křivčí hlas a po chvíli jsme pozorovali hejnko asi 30 křivek obecných při přeletech v korunách stromů a při „rozebírání“ smrkových šišek. Další rybník měl mírně obnažené okraje, takže jsme ho zkoumali podrobněji. Hned na kraji prolétl vodouš kropenatý a přelétávali dva pisíci obecní. Na jednom z vyčnívajících kamenů se usadil vodouš šedý. Za okamžik se objevil ledňáček říční se stejným úmyslem posezení na kameni. Těsně před sebou postřehl
stojícího vodouše, prudce zabrzdil, chvíli třepetal na místě a poté si vybral vedlejší kámen. V dáli pak v hejnku racků chechtavých bylo vidět několik pobíhajících bahňáků - určování kvůli velké vzdálenosti však bylo problematické. Takže nezbylo než v ranním chladu a silném větru zkusit štěstí na druhé straně. Podél cesty se ukázal nedospělý nebo samice ťuhýka obecného, přelétalo několik šedivek, hejnko stehlíků obecných a velká skupina špačků obecných. Mělčiny vedle plochy bahna prohledávaly dvě bekasiny otavní, čtyři jespáci bojovní a tři čejky chocholaté. Mezi nimi pobíhali dva malí jespáčci. Pozorování
ale bylo pořád na dálku a stoprocentní určení obtížné. Takže poslední pokus - cesta přes louku a k rákosinám. Překvapivě se ukázalo, že skupinka jespáků bojovných a dvojice menšího druhu je nebojácná a umožnila nám pohled přece jen z rozumné vzdálenosti. Navíc se asi po pěti minutách celá šestice zvedla a přilétla k louži přímo u nás. Tak jsme měli možnost si je dlouhé minuty prohlížet a fotit na vzdálenost asi patnácti metrů. Ukázalo se, že jde o JESPÁKA MALÉHO a větším byl JESPÁK PÍSEČNÝ. Oba dva druhy jsme letos u nás zahlédli poprvé. Další rybníky už žádnými zvláštními druhy obývány nebyly, vlastně kromě kachen až cca 20 kopřivek obecných.
ohled pak odhalil dvě volavky popelavé, šest volavek bílých a především čtyři čápy černé. U dalších rybníků jsme pouze přizastavili a kromě kachen, lysek, roháčů, racků, poláků, občas kormoránů a volavek nic zajímavého nebylo vidět. Při jedné zastávce u lesa nás upoutal křivčí hlas a po chvíli jsme pozorovali hejnko asi 30 křivek obecných při přeletech v korunách stromů a při „rozebírání“ smrkových šišek. Další rybník měl mírně obnažené okraje, takže jsme ho zkoumali podrobněji. Hned na kraji prolétl vodouš kropenatý a přelétávali dva pisíci obecní. Na jednom z vyčnívajících kamenů se usadil vodouš šedý. Za okamžik se objevil ledňáček říční se stejným úmyslem posezení na kameni. Těsně před sebou postřehl stojícího vodouše, prudce zabrzdil, chvíli třepetal na místě a poté si vybral vedlejší kámen. V dáli pak v hejnku racků chechtavých bylo vidět několik pobíhajících bahňáků - určování kvůli velké vzdálenosti však bylo problematické. Takže nezbylo než v ranním chladu a silném větru zkusit štěstí na druhé straně. Podél cesty se ukázal nedospělý nebo samice ťuhýka obecného, přelétalo několik šedivek, hejnko stehlíků obecných a velká skupina špačků obecných. Mělčiny vedle plochy bahna prohledávaly dvě bekasiny otavní, čtyři jespáci bojovní a tři čejky chocholaté. Mezi nimi pobíhali dva malí jespáčci. Pozorování ale bylo pořád na dálku a stoprocentní určení obtížné. Takže poslední pokus - cesta přes louku a k rákosinám. Překvapivě se ukázalo, že skupinka jespáků bojovných a dvojice menšího druhu je nebojácná a umožnila nám pohled přece jen z rozumné vzdálenosti. Navíc se asi po pěti minutách celá šestice zvedla a přilétla k louži přímo u nás. Tak jsme měli možnost si je dlouhé minuty prohlížet a fotit na vzdálenost asi patnácti metrů. Ukázalo se, že jde o JESPÁKA MALÉHO a větším byl JESPÁK PÍSEČNÝ. Oba dva druhy jsme letos u nás zahlédli poprvé. Další rybníky už žádnými zvláštními druhy obývány nebyly, vlastně kromě kachen až cca 20 kopřivek obecných.
Žádné komentáře:
Okomentovat