Martina se konečně po měsíci vrátila z Londýna a samozřejmě byla maximálně natěšená na naše ptačí cesty. Proto jsme vyrazili na sedmisetkilometrový okruh po Moravě, resp. od Tovačova po Lednicko. Tovačovské rybníky nás přivítaly již za plného slunka. Až asi po půlhodince jsme zahlédli siluetu bahňáka prolétávajícího nad hladinou za občasného pokřiku. Na první pohled to vypadalo na kolihu malou. Naštěstí po chvíli se objevil znovu a delší dobu poletoval nad rákosím - byla to opravdu koliha malá. Vzápětí jsme u ostrůvku zahlédli na jedné noze odpočívající husici nilskou - tak tu jsme tady opravdu vidět chtěli. Z bahňáků tu byli ještě pisíci obecní a ze vzácnějších kachen jeden polák malý. Na hladině plavali asi tři mladí racci, pravděpodobně černohlaví. Za plného parna jsme pak vyrazili k Lednici. Na bahniscích bylo extrémně živo. Po celé ploše byly roze
Navíc tu byl čáp bílý a pět čápů černých. Okolí vody obléhalo obrovské hejno čejek chocholatých (asi 300 jedinců), několik vodoušů bahenních, dva vodouši kropenatí a spolu s nimi vodouš tmavý. V jednu chvíli se u malé polovyschlé loužičky sešla zajímavá drobná čtveřice - kulík říční, pisík obecný, konipas bílý a jespák šedý. Sbírku bahňáků pak doplňovala dvojice bekasin otavních až po křídla ponořená ve vodě. Posledním úlovkem byl další vodouš. Zprvu jsme mysleli, že jde o vodouše šedého, ale po chvíli prohlížení drobnější konstituce a krátký zobák potvrdily vodouše štíhlého. Další zastávkou byl Prostřední rybník, kam Martinu táhla možnost vidět kormorána malého. Vydali jsme se směrem k ostrůvku, kde jsem ho já i řada dalších viděla před nedávnem. A opravdu, za okamžik jsme ho již viděli, jak sedí osamoceně na suché větvi nad vodou. Po chvíli pátrání jsme druhého zahlédli u břehu ve společnosti poláků asi 100 m od toho prvního. Chvíli jsme rozebírali, kdo je mladý a kdo starý, až Martina
17.8.2009
Žádné komentáře:
Okomentovat