(21. září 2008) Chladné nedělní ráno nás zavedlo opět do Jižních Čech. Tedy cestou přes Blatensko až do Dívčic. První zastávkou byl rybník u Tchořovic, kde jsme minule viděli malé druhy jespáků. Chvíli trvalo než jsme prohlédli už silně odhalený břeh a než jsme pár čilých bahňáků našli. I tentokráte se drželi v jedné skupince, byť složení bylo trochu jiné. Kromě dvou jespáků bojovných se objevili dva jespáci obecní, opět tu byl jespák malý a k jespáku písečnému přibyl další parťák (takže už dvojice). Celou skupinku doplňoval kulík písečný, kterého tady kolegové ale pozorovali již předtím. Skupinka se krmila pospolu a jen krátce přeletovala na bahnisku. Oba jespáci píseční i jespák malý opět ukázali svou nebojácnost a postupně k nám přišli na deset metrů. A to jsme stáli zcela nekryti. Z dalších druhů na kamenech odpočívali racci chechtaví a prolétly tři čejky chocholaté. Další trasa ve
dla přes Písek se zastávkou u rybníka Řežabinec. Na hladině rybníka byla vidět větší hejna, vše však na značnou vzdálenost. Nejčetnější byly husy velké (cca 200), kormoráni velcí (100), kachny divoké, poláci velcí i chocholačky. Zpestřením bylo sedm samečků hvízdáků euroasijských, již téměř ve svatebním šatě. Od dalšího detailního zkoumání vzdálených kachen nás ale vyhnala zima. Od Řežabince už není daleko k Novosedlům, takže jsme vyjeli tímto směrem. Zajímalo nás, zda zde pořád pobývají bahňáci, protože poslední dobou není z novosedelských rybníků 
moc pozorování psáno. Rybník Horní hostil pouze husy velké (80) a kachny divoké (50). Na rybníku Dolní zase převažovaly čírky obecné, téměř 30 jedinců i se samečky v parádním šatě. Doprovod u břehů jim dělalo pět bekasin otavních, pět jespáků bojovných a šestice vodoušů tmavých. Odtud jsme zamířili již na zpáteční cestu, ale při míjení Zbudovského rybníka si nešlo nevšimnout nově pokleslé hladiny – takže krátké zastavení bylo nevyhnutelné. Kromě volavek a kachen jsme si všimli skupinky osmi lžičáků pestrých v prostém šatu. Na pravém břehu spolu s kachnami a racky chechtavými pospávali tři vodouši šedí. Po chvíli přelétlo šest kolih velkých a poté se usadilo u ostrůvku. A za další chvilku přilétla skupinka asi deseti jespáků bojovných. Prohlídka ze zadní části od rákosin odhalila dva vodouše bahenní a osamocenou bekasinu otavní. Přelet dvou hlasitě se ozývajících klínů hus velkých byl pak tečkou za dnešním dnem na jihu Čech. 
(14. září 2008)
ohled pak odhalil dvě volavky popelavé, šest volavek bílých a především čtyři čápy černé. U dalších rybníků jsme pouze přizastavili a kromě kachen, lysek, roháčů, racků, poláků, občas kormoránů a volavek nic zajímavého nebylo vidět. Při jedné zastávce u lesa nás upoutal křivčí hlas a po chvíli jsme pozorovali hejnko asi 30 křivek obecných při přeletech v korunách stromů a při „rozebírání“ smrkových šišek. Další rybník měl mírně obnažené okraje, takže jsme ho zkoumali podrobněji. Hned na kraji prolétl vodouš kropenatý a přelétávali dva pisíci obecní. Na jednom z vyčnívajících kamenů se usadil vodouš šedý. Za okamžik se objevil ledňáček říční se stejným úmyslem posezení na kameni. Těsně před sebou postřehl
stojícího vodouše, prudce zabrzdil, chvíli třepetal na místě a poté si vybral vedlejší kámen. V dáli pak v hejnku racků chechtavých bylo vidět několik pobíhajících bahňáků - určování kvůli velké vzdálenosti však bylo problematické. Takže nezbylo než v ranním chladu a silném větru zkusit štěstí na druhé straně. Podél cesty se ukázal nedospělý nebo samice ťuhýka obecného, přelétalo několik šedivek, hejnko stehlíků obecných a velká skupina špačků obecných. Mělčiny vedle plochy bahna prohledávaly dvě bekasiny otavní, čtyři jespáci bojovní a tři čejky chocholaté. Mezi nimi pobíhali dva malí jespáčci. Pozorování
ale bylo pořád na dálku a stoprocentní určení obtížné. Takže poslední pokus - cesta přes louku a k rákosinám. Překvapivě se ukázalo, že skupinka jespáků bojovných a dvojice menšího druhu je nebojácná a umožnila nám pohled přece jen z rozumné vzdálenosti. Navíc se asi po pěti minutách celá šestice zvedla a přilétla k louži přímo u nás. Tak jsme měli možnost si je dlouhé minuty prohlížet a fotit na vzdálenost asi patnácti metrů. Ukázalo se, že jde o JESPÁKA MALÉHO a větším byl JESPÁK PÍSEČNÝ. Oba dva druhy jsme letos u nás zahlédli poprvé. Další rybníky už žádnými zvláštními druhy obývány nebyly, vlastně kromě kachen až cca 20 kopřivek obecných.
Po delší době jsme se vyrazili podívat na rybníky k Dívčicím a Novosedlům do Jižních Čech. Ráno jsme příliš nespěchali, a tak jsme na místo přijížděli kolem půl deváté. Sotva jsme míjeli první rybník, setkali jsme se s Jardou Závorou, který se už vracel z ranních cest. Probrali jsme pár novinek a zajímavostí a vyrazili jsme dál. S jednou věcí nám ale radost neudělal - na „vyhlášeném“ rybníku Dolní toho prý moc není, protože se tam objevily dva kryty. Ale zpátky nepojedeme, takže jsme to jeli obhlédnout. Celkově proti posledním návštěvám tu bylo ptáků opravdu méně jak do počtu, tak i do druhů. Z bahňáků byli početnější vodouši bahenní a pobíhalo zde poměrně hodně vodoušů tmavých (12). Pak tu bylo několik kulíků říčních, racci chechtaví, nově čírky obecné. Teprve po chvíli jsme v další části spatřili dvě větší hejna. První tvořilo asi 25 bekasin otavních a s nimi se probíral bahnem jeden břehouš černoocasý. O kousek dál postávala druhá skupinka – devat
enáct kolih velkých. Pak jsme objevili ještě dva osamocené jedince. První byl jespák křivozobý a poprvé jsme letos v Čechách pozorovali jespáka obecného. Další rybník byl jednoznačně královstvím hus velkých. Na vzdálené straně a na přilehlé louce jich bylo spousta. Teprve když prolétávající moták pochop hejno z louky zvedl a husy přistály na hladině, mohli jsme upřesnit odhad na cca šest set kusů. Mezi nimi se podařilo najít a přečíst tři červené límce. Kromě hus zde bylo hojně kachen divokých, asi desítka volavek popelav
ých a nad loukou prolétávalo 15 volavek bílých. K několika čejkám chocholatým později přilétlo ještě dalších 35 jedinců. Z dalších bahňáků se tu krmili dva vodouši šedí, dva pisíci obecní, po jednom vodouši bahenním a kropenatém. A mezi tím hejnem husí „svítila“ jedna nedospělá husice liščí. Na další zastávce byly již zdálky nápadné volavky – celkem tu postávalo kolem 20 volavek popelavých a 35 volavek bílých. Po chvíli jsme zaznamenali přílet hejna kolih velkých – bylo jich opět devatenáct. Spolu s nimi se krmili dva vodouši bahenní a na dalším místě pět vodouš
ů šedých. Pak jsme v jednu chvíli zahlédli poměrně blízko dva poletující orli mořské a třetí majestátně postával na písčitém výběžku – v porovnání s blízkými volavkami byla zřejmá jeho mohutnost. Na rybník jsme se pak podívali ještě z druhé strany. Tentokráte se orli usadili na stromech. Po chvíli jsme objevili další a v jednu chvíli létalo nad stromy celkem šest těchto nádherných mladých ptáků, ale určitě jsme tu viděli i jednoho dospělého. Defilé orlů doprovázela vysoko letící samice motáka pochopa a také luňák červený. Poslední zastávkou byl Dehtář. Zdálky byly vidět u rákosin velké skupiny kachen divokých, hus velkých, asi dvacítka kormoránů velkých a opět oba druhy volavek. Cestou zpátky nám ještě na obloze zakroužili dva čápi černí.