28.3. 2009V týdnu prolétly zprávy o výskytu ústřičníka na Tovačově, takže přemýšlení o víkendové cestě nedalo příliš velkou práci. Z Prahy je to kus cesty, takže budíček jsme
nařídili na pátou a za ranního rozbřesku jsme zamířili na střední Moravu. Po několika deštivých týdnech se roztáhly mraky a po zbytek dne se už žádný neobjevil. Dýchalo na nás skutečné jaro. Zaparkovali jsme u Hradeckého rybníka v Tovačově a jakmile jsme s dalekohledy vylezli z auta, už se u nás zastavil pán na kole a zmínil se, že ústřičník je na místě a v okolí na polích jsou bernešky. A oprav
du, sotva jsme se postavili na hráz Křenovského rybníka, ústřičníka velkého jsme zahlédli uprostřed bahnitého ostrůvku. Chvíli se krmil, chvíli jenom postával, pak se dvakrát prolétl a nakonec se pustil do jedné ze škeblí. Vlastně přítomnost ústřičníka by tu nebyla až tak překvapující - všude kolem má bohatě prostřený stůl v podobě desítek (stovek)lastur velkých mlžů. Doprovod mu dělala čtveřice vodoušů rudonohých, devět jespáků bojovný
ch a jespák obecný. Bahnitý ostrůvek okupovali i čtyři kulící říční a v rákosinách pobíhali tři vodouši kropenatí. Docela ucházející sbírka bahňáků, kterou si spolu s námi užily další skupinky známých i neznámých kolegů. Bylo zřejmé, že informace o výskytu vzácného druhu nenechala spoustu birdwatcherů klidnými. Další cesta vedla po hrázi Hradeckých rybníků s pokusem podívat se po berneškách na přilehlých polích. Už na první pohled ale bylo jasné, že hledání hus bude docela oříšek. Naštěstí přišly samy. Po chvíli se ve vzduchu objevilo asi třicet husích siluet - dvacítka patřila husám běločelých a druhou část tvořila letka desíti bernešek běločelých. Takto asi čtyřikrát obkroužily a pak zamířily mimo lokalitu. Jinak hladiny rybníků byly opravdu plné vodních ptáků 
- jednoznačně dominovali racci chechtaví, oba druhy poláků a potápky roháči. S nimi tu už jen v několika jedincích byli racci bouřní, kopřivky obecné, čírky obecné, naše letošní první čírky modré a potápky černokrké, oba druhy volavek. Objevil se i hohol severní, lžičák pestrý a morčák velký. Přes rybníky několikrát prolétl jeden, nebo možná i dva orlovci říční, jednou i s velkou rybou v pařátech. Další zastávka byla u Annínské pískovny. Opět spousty ptáků, navíc tu bylo asi 28 hvízdáků euroasijských. A když už jsme cestovali takovou dálku, tak jse
m se rozhodli ještě zamířit na jižní Moravu. Projeli jsem kolem Chropyňského rybníka, plného tisícovek racků chechtavých. Límcovanou labuť zpěvnou jsme ale nezahlédli. I lednické rybníky byly plné ptactva. Kromě již jmenovaných druhů tu navíc pobývalo kolem třicítky zrzohlávek rudozobých a na mělčince sbírali potravu tři vodouši kropenatí. Podařilo se nám zahlédnout i oba druhy luňáků - luňák hnědý prolétl u Hlohoveckého rybníka, luňák červený plachtil nad poli u Nesytu. Letos poprvné jsme také viděli celkem tři motáky pochopy. V okolí Lednice jsem ještě zahlédli několik desítek čejek a tři letošní první bramborníčky černohlavé. Poslední zastávkou na cestě zpět byla Věstonická zdrž na Nových mlýnech. Silný vítr zvedal vysoké vlny. Nicméně kolem ostrůvků i tady bylo vidět stovky ptáků - kormoráni velcí, racci, husy velké, poláci obou druhů, zrzohlávky. Cestou zpět jsme se ještě stavili na hřbitově v Březí, abychom si prohlédli dva kalouse ušaté, a to už bylo opravdu vše. Najeli jsme přes sedm stovek kilometrů, ale vidět u nás ústřičníka a početné hejno bernešek bělolících za to úsilí určitě stojí.
28.3. 2009
Pomalu se otepluje a s odcházející zimou nás opouštějí i zimní hosté. Kachničky mandarínské v Klecánkách jsme už čtrnáct dní neviděli, Trója je také téměř prázdná, a tak opět nezbývá než se vydat kousek dál od Prahy. Stejně jako minulý týden jsme nakrátko jeli obhlédnout Žehuň a Proudnický rybník. Přestože včera bylo krásné jarní počasí, dnes je šero a tma. Když jsme dorazili k Proudnici, zastavili jsme nejprve na okraji hráze, odkud bylo vidět jen několik běžných druhů, poláci velcí i chocholačky. Velký randál tu nadělala snad stovka vrabců polních. Pokračovali jsme dál. Na poli hned vedle rybníka se do výše tyčily tři bílé krky labutí sedících celkem daleko od vody. V zadní části rybníka se opět objevilo veliké hejno hus, převážně polních, ale nechyběly ani velké a běločelé. Muselo jich být ale méně než minule, tentokrát hrubým odhadem kolem tisícovky. Opodál plave potápka roháč a hejnko 25 - 30 hvízdáků euroasijských společně s pěti samečky lžičáků pestrých. Louže vedle na poli už není tak zaplněná, ale je možné vidět párek kopřivek, několik hus, racků chechtavých, osm čejek, které buď sedí maskované v terénu nebo běhají podél břehu. 
Teprve později se objevil s výjimkou čejek náš letošní první bahňáček. Určujeme ho jako vodouše kropenatého a pomalu se přibližujeme, abychom mohli pořídit alespoň dokumentační fotku. Vysoko nad námi přelétá osm volavek bílých a mihne se hejno asi šedesáti hřivnáčů. 
Konečně zasvítilo sluníčko a s ním nás hned přepadla i představa konečně pohodového pozorování. A hned jsme vyrazili směrem k Proudnickému rybníku a Žehuni. Už první pohled na Proudnický rybník ukázal, že jaro opravdu přichází. Hejno lysek černých, kachen divokých i poláků velkých se čile prohánělo po hladině. A mezi nimi také několik již spárovaných hus velkých. Po chvíli jsme pak zaslechli hlučné kejhání v jednom se zálivů rybníka. To vypadala na spoustu dalších husí. A také ano. Obrovské hejno asi dvou tisíců husí polních (s několika husami běločelými). Nevzpomínám, že bychom tak velké hejno tohoto druhu kdy viděli. A když se vznesly do vzduchu, připadali jsme si skoro jako na jižní Moravě... Dalšími druhy zde byl kormorán velký, racek chechtavý, párek morčáků velkých, párek kopřivek obecných, potápka roháč a čtyři čírky obecné. A navíc trojice hvízdáků euroasijských (2M a 1F). Další pohled směřoval na louž
i v polích, která loni hostila řadu bahňáků. Tentokrát se zdá její rozloha mnohem větší. Obsadily ji tři labutě velké a hejno čejek obecných (asi padesát). A s čejkami se probíralo polem stejně velké hejnko špačků obecných. Z ostatních druhů jsme ještě zahlédli několik hrdliček zahradních, dva holuby hřivnáče a skřivany polní. Poslední kratší zastávkou byl Žehuňský rybník. Tady se hladina tak bohatá na ptáky zdaleka nebyla. Větší skupiny tvořili pouze kormoráni velcí, asi deset morčáků velkých a hojně chocholaček. Při odjezdu a posledním pohledu na břeh jsme zahlédli na stromě ve veliké vzdálenosti siluetu dravce - orla mořského. 
Páteční večer patřil milému setkání birdwatcherů, kteří přijali pozvání Roberta Doležala do jednoho z příjemných bílovických vinných sklípků. A že se povídalo skoro jen o ptáčcích asi nikoho příliš nepřekvapí. Sobotní ráno už patřilo plánované obhlídce několika jihomoravkých lokalit. Počasí bylo příšerné - zima, déšť a vítr, nicméně v té skupince přátel to až tak dramaticky nevadilo. Mezi zajímavější pozorování určitě patří velké hejno čírek obecných, dvě husice liščí, ostralka štíhlá a skupinky čejek obecných. Lednické rybníky přidaly orla
mořského, několik hoholů severních, morčáky malé a asi 25ti člennou skupinku zrzohlávek rudozobých (většinou samečků). Závěrečné chvíle jsme strávili u Věstonické zdrže, kde se na poli páslo velké hejno hus běločelých. I přes jejich neklid a časté vzlétávání, pozorným očím neunikly dvě bernešky rudokrké. Nakonec nás celé po delší chůzi hejno pustilo dostatečně blízko tak, aby jsme si bernešku pořádně prohlédli a zkusily nějakou tu fotku. Se přicházejícím večerem jsme pak dorazili do Prahy ... a doufáme v další podobná setkání. 