Krátká zastavení

(23. a 24. října 2008) 

I přes pozdní odpoledne jsem si cestou kolem Pardubic neodpustil zastávku u Bohdanečského rybníka. Rybník byl výrazně upuštěný, ale první průzory v rákosinách na obnažených březích nic neukázaly. Cestu k nejzazší výspě výběžku zpestřila hejnka sýkor, stehlíků obecných s pěnkavami obecnými, strnadi rákosní a též kejhání hus. Pak se otevřel pohled na volnou plochu rybníka a s ním na stovky ptáků na zbytcích hladiny i na bahně. První nahloučenou skupinu tvořilo asi sedmdesátka hus velkých. Další volnou plochu obsadily kachny divoké - cca 600 jedinců. A ve třech skupinkách se aktivně krmilo asi šedesát čírek obecných. V celé ploše pak roztroušeně postávalo na 40 volavek bílých a 115 volavek popelavých. A mezi nimi se vyjímal čáp bílý, který v tuto dobu působil poněkud nepatřičně. Nejdříve se v mělké vodě koupal a krátce popocházel. Zdálo se, že má něco s křídlem, což by vysvětlovalo jeho přítomnost. Po chvíli však bez problémů popolétl spolu s několika volavkami a pak se procházel po bahnitém břehu - bez jakéhokoliv omezení. Z bahňáků zde kralovaly čejky chocholaté. Zaplňovaly celou plochu, celkem kolem šesti set ptáků. I přes usilovné prohledání mezi nimi nebyl jiný bahňák. Druhý den odpoledne jsem míjel vodní nádrž Nové Mlýny. Krátká zastávka odhalila desítky husí velkých na hladině, pár volavek popelavých, kormorány velký a většího racka. Bohužel bez stativáku nebyla možná detailní prohlídka ani určení. Dobře vidět byl akorát párek letících ledňáčků říčních. A když už je člověk u nádrže, do Pálavské Soutěsky je jen skok. Na zedníčka ale bylo asi brzy a navíc kromě skupinky králíčků obecných nikde ani noha (křídlo). Cestou na Brno pak nešlo na poli u hlavní silnice přehlédnout velké hejno havranů polních - odhadem přes pět set ptáků.

Podzimní neděle na jihu

(19. října 2008)

Bylo by škoda nevyužít hezkého počasí a někam si nevyjet. Nedělní ráno bylo hodně chladné a po cestě do Jižních Čech také mlhavé, ale na mnoha místech už prosvítalo sluníčko, takže to vypadalo na naplnění předpovědi. Naneštěstí se právě kolem Novosedel udělala mlha největší, takže jsme museli chvíli čekat, než se zvedla. Krátká zastávka u Blatce odhalila na bahně na 50 volavek popelavých, 1 bílou, racky chechtavé a pár čejek. Dalším rybníkem byl upuštěný Dehtář. Právě vrcholil výlov, ale ani spousta lidí ptáky příliš nerušila. V celé ploše dominovaly volavky - na 160 volavek popelavých a 75 volavek bílých! Z ostatních druhů byly nejčetnější racci chechtaví (cca 350), husy velké (200) a hojně bylo i čírek obecných (zhruba 50). Cestou kolem Vlhav nás zaujala u silnice na louce rozptýlená skupinka volavek bílých (40) s asi desítkou káňí lesních. A další volavky bílé postávaly v rybníku u Sedlece (20). Pak už zbýval rybník Knížecí, který byl minule okupován řadou bahňáků. A byli tu i tentokráte. Nejprve jsme si všimli kolih velkých. Zpočátku byly roztroušené po dvojicích či trojicích, a poté se přesunuly v jednom hejnu k ostatním ptákům - celkem min. 15 jedinců. Nejčetnější byly čejky chocholaté (60) a spolu s nimi deset jespáků obeckých (drželi se spolu nejen na břehu, ale i ve vzduchu). Pak tu byly ještě další druhy - stejně jako minule kulíci bledí (3) a nově jeden jespák písečný. Kromě nich jsme zahlédli kulíka písečného, bekasinu otavní a trojici jespáků bojovných. Jen škoda, že všichni zůstávali ve velké vzdálenosti, takže z focení nic nebylo. Při cestě zpátky jsme to vzali trochu oklikou přes Blatnou a důvodem byla z poslední doby hlášená pozorování výskytu kulíka zlatého na rybníku Labuť (kolegové Muláček, Pavlík). Navigace nás bez problémů dovedla na hráz velmi upuštěného a naprosto přehledného rybníka, jen ta velikost způsobila trochu obtíží pro detailní prohlídku. Po chvíli jsme kromě volavek, racků, potápek roháčů (asi 25) a kachen divokých objevili na protějším břehu několik čejek a tři "podezřelé" ptáky ne nepodobné kulíkům zlatým. Abychom měli jistotu, objeli jsme rybník z druhé strany a šli přes pole blíže k místu výskytu. Tady jsme si všimli mladého orla mořského, který nejdříve postával na bahně ve společnosti vran a poté majestátně plachtil nad rybníkem. Když už jsme konečně byli na místě, zahlédli jsme pouze čejky. Takže znovu prohledávání břehů a kulíky jsme zase zahlédli na protějším břehu tentokráte ve společnosti menších jespáků. Takže třetí pokus, a ten už vyšel. Podařilo se nám dostat se do vzdálenosti asi 20 m a docela solidně i vyfotit (aniž by si nás nějak všímali). Opravdu to byli tři kulíci zlatí a s nimi dva jespáci obecní. 

Obnažené břehy Žehuňského

(12. října 2008) 

 

Oba víkendové dny jsme věnovali zahradním stavebním úpravám, takže to nevypadalo na žádný volný čas. Ale nakonec jsme krásnému počasí v nedělním pozdním odpoledni neodolali a alespoň na chvíli vyjeli mimo Prahu; a stejně jako minulý týden jsme zamířili na Žehuňský rybník. Pohled na něj byl poněkud zvláštní, protože byl již značně upuštěn a kol dokola ho lemovaly obnažené břehy. Také stovky kaprů mrskajících se v mělké vodě u hlavní hráze byly předzvěstí blížícího se výlovu. Na první pohled byla vidět nezvykle velká hejna ptáků, i když druhová pestrost nebyla zrovna největší. Cestou kolem rákosin jsme narazili na ťuhýka šedého, který se posadil na vrcholek jednoho ze stromů. Na dalším stromě a na špičkách rákosin posedávali dva bramborníčci černohlaví a na třetím stromě v pořadí seděla poštolka obecná. Poté se nám otevřel pohled na blátivé břehy. Na dvou místech posedávali kormoráni velcí. Část z nich se slunila, někteří rejdili na hladině a čas od času se hejno zvedlo a přelétlo opodál - celkem cca 170 ptáků. V jejich blízkosti pak opět na dvou místech postávali čejky chocholaté - celkem na 450 jedinců. Pečlivě jsme prohlíželi jednu po druhé a hledali i nějakého toho kulíka, ale marně. Jenom čejky. Nakonec jsme mezi nimi našli opuštěného jespáka. Byl ale dost daleko a pořád se schovával mezi čejkami takže s jeho určením to není nijak snadné. Ve snaze o větší přiblížení jsme se v letních botách pustili do mazlavého bahna, ale k lepšímu pozorování (určení) to úplně nepomohlo - nejspíše ho odhadujeme na jespáka malého. Na vzdálenějším břehu postávali dva dospělí orli morští. Po chvíli se zvedli a s nimi i hejna ostatních ptáků. Z nichž nejpočetnější byly kachny divoké - odhadem jich bylo osm set. Kromě nich zde poletovali racci chechtaví (cca 50), lovily volavky popelavé (20) a několik čírek obecných. Kromě asi dvanácti konipasů bílých jsme pak zahlédli ještě tři dospělé a dva subad. racky bělohlavé. Procházka bahnem dala ale nejvíc zabrat naší čivavě, až ji studené bahno celou rozklepalo. A to byl nejvyšší čas k návratu.

 

Festival u Dívčic

(5. října 2008) 

 

Druhou lokalitou, kam jsme se vydali na podzimní Festival, byly naše oblíbené Dívčice v Jižních Čechách a kolegové Vojta Kubelka a Jarda Závora.
Nedělní ráno nás zastihlo v trochu chladnějším hávu (při průjezdu kolem Tábora teploměr hlásil 2,5° pod nulou) a jinovatkou pokryté plochy již připomínaly rychle přicházející podzim. Cesta začala u rybníku Černá, kde vévodili běžní obyvatelé, z méně častých zde pobývaly pak čírky obecné a několik kopřivek obecných. Další rybníky na tom byly podobně. Zajímavější byl právě upouštěný rybník Blatec, kde bylo možné na nepříliš vzdáleném ostrůvku pozorovat čtyři orly mořské, přebírající jakousi potravu ve společnosti několika vran šedých i černých. Ostrůvek se ukázal být zajímavým místem i pro bahňáky – pětice jespáků obecných a dvě hejna celkem 45 vodoušů tmavých. Za zmínku pak ještě stojí přelet datla černého. Dalším zajímavějším místem byl vypuštěný rybník Oblomov s šesti kolihami velkými. S velkým očekáváním jsme poté jeli na oblíbené lokality u Novosedel, rybníky Dolní a Horní. A tady nás čekalo překvapení, byť ne příliš příjemné. Oba rybníky už měly zvednutou hladinu vody, a tak tentokráte byly až na jednoho vodouše bahenního bez bahňáků (i když desítky čírek obecných na jednom místě také není k zahození). Nicméně je zcela zřejmé, že dlouhé měsíce pozorovacích žní bahňáků na tomto místě definitivně skončily, alespoň pro letošní rok. Posledním rybníkem byl polovypuštěný Knížecí a přilehlá louže v poli. Mimo asi 25 volavek bílých nás upoutalo opět několik bahňáků. Kromě čejek chocholatých zde byly tři bekasiny otavní, asi pětice jespáků bojovných, šest jespáků obecných a kulík písečný. Opravdovou radost nám pak udělala dvojice kulíků bledých. A ti byli také tečkou za celodenní povedenou cestou.

Festival u Žehuně

(4. října 2008)

 

Víkend byl ve znamení Festivalu ptactva, a tak jsme nemohli nepodpořit tuto aktivitu. Vyrazili jsme proto na stejná místa, kde jsme na jaře absolvovali Vítání ptačího zpěvu. Sobotní chladné ráno jsme odstartovali se skupinkou nadšenců na hrázi Žehuňského rybníka. Cílem byla procházka po celém severním břehu a samozřejmě okořenění cesty prohlídkou úlovků v ornitologických sítí. Přesný popis cesty i výčet druhů pozorovaných ptáků nechme na oficiální zprávě organizátorů Lubora Urbánka a Mirka Jelínka. Na tomto místě uvedeme jen pár zajímavostí z našeho pohledu. Zajímavý začátek pozorování obstaral orlovec říční. V mlžném oparu nejdříve přelétl nad našimi hlavami s velkou rybou v pařátech, po chvíli se objevil znovu, zvedl z hladiny volavky a ulovil další rybu. S tímto mrskajícím se úlovkem zmizel z dohledu. Dalším dravcem byl luňák červený; i když letěl dost daleko od nás, v jednou okamžiku provedl takřka přemet a ukázal svou pěknou svrchní a spodní stranu. Hladina rybníka nebyla příliš zajímavá, o to bohatší pak bylo pozorování pěvců. Z těch zajímavějších to byla dvojice bramborníčků černohlavých, které jsme letos viděli poprvé. Rákosiny obývali rákosníci proužkování, obecní, cvrčilka slavíková i sýkořice vousaté. Podstatně četnější byli strnadi rákosní a pro nás překvapivě moudivláčci lužní (ti všichni uvízli v sítích). Mimo rákosiny byli k vidění a slyšení pěnice černohlavá a pokřovní, budníček větší i menší. Objevil se i ťuhýk šedý a na místě zatím zůstával i jeden ťuhýk obecný. Největším překvapením byl odchyt lindušky horské! Pozorováním dravců jsme výlet začali a nakonec i skončili. Tím rozloučením byla v dáli poletující samice motáka lužního. Popravdě řečeno, bohatá nadílka ptáků (cca 60 druhů) byla příjemným překvapením a ten den stál opravdu za to.