(12. října 2008)
Oba víkendové dny jsme věnovali zahradním stavebním úpravám, takže to nevypadalo na žádný volný čas. Ale nakonec jsme krásnému počasí v nedělním pozdním odpoledni neodolali a alespoň na chvíli vyjeli mimo Prahu; a stejně jako minulý týden jsme zamířili na Žehuňský rybník. Pohled na něj byl poněkud zvláštní, protože byl již značně upuštěn a kol dokola ho lemovaly obnažené břehy. Také stovky kaprů mrskajících se v mělké vodě u hlavní hráze byly předzvěstí blížícího se výlovu. Na první pohled byla vidět nezvykle velká hejna ptáků, i když druhová pestrost nebyla zrovna největší. Cestou kolem rákosin jsme narazili na ťuhýka šedého, který se posadil na vrcholek jednoho ze stromů. Na dalším stromě a na špičkách rákosin posedávali dva bramborníčci černohlaví a na třetím stromě v pořadí seděla poštolka obecná. Poté se nám otevřel pohled na blátivé břehy. Na dvou místech posedávali kormoráni velcí. Část z nich se slunila, někteří rejdili na hladině a čas od času se hejno zvedlo a přelétlo opodál - celkem cca 170 ptáků. V jejich blízkosti pak opět na dvou místech postávali čejky chocholaté - celkem na 450 jedinců. Pečlivě 
jsme prohlíželi jednu po druhé a hledali i nějakého toho kulíka, ale marně. Jenom čejky. Nakonec jsme mezi nimi našli opuštěného jespáka. Byl ale dost daleko a pořád se schovával mezi čejkami takže s jeho určením to není nijak snadné. Ve snaze o větší přiblížení jsme se v letních botách pustili do mazlavého bahna, ale k lepšímu pozorování (určení) to úplně nepomohlo - nejspíše ho odhadujeme na jespáka malého. Na vzdálenějším břehu postávali dva dospělí orli morští. Po chvíli se zvedli a s nimi i hejna ostatních ptáků. Z nichž nejpočetnější byly kachny divoké - odhadem jich bylo osm set. Kromě nich zde poletovali racci chechtaví (cca 50), lovily volavky popelavé (20) a několik čírek obecných. Kromě asi dvanácti konipasů bílých jsme pak zahlédli ještě tři dospělé a dva subad. racky bělohlavé. Procházka bahnem dala ale nejvíc zabrat naší čivavě, až ji studené bahno celou rozklepalo. A to byl nejvyšší čas k návratu.
jsme prohlíželi jednu po druhé a hledali i nějakého toho kulíka, ale marně. Jenom čejky. Nakonec jsme mezi nimi našli opuštěného jespáka. Byl ale dost daleko a pořád se schovával mezi čejkami takže s jeho určením to není nijak snadné. Ve snaze o větší přiblížení jsme se v letních botách pustili do mazlavého bahna, ale k lepšímu pozorování (určení) to úplně nepomohlo - nejspíše ho odhadujeme na jespáka malého. Na vzdálenějším břehu postávali dva dospělí orli morští. Po chvíli se zvedli a s nimi i hejna ostatních ptáků. Z nichž nejpočetnější byly kachny divoké - odhadem jich bylo osm set. Kromě nich zde poletovali racci chechtaví (cca 50), lovily volavky popelavé (20) a několik čírek obecných. Kromě asi dvanácti konipasů bílých jsme pak zahlédli ještě tři dospělé a dva subad. racky bělohlavé. Procházka bahnem dala ale nejvíc zabrat naší čivavě, až ji studené bahno celou rozklepalo. A to byl nejvyšší čas k návratu. 
Žádné komentáře:
Okomentovat