26. ledna 2009
Dnes odpoledne jsem se zase po týdnu jela podívat do Tróji. První část řeky byla tentokrát na ptáky poměrně chudá, nenalezla jsem čírky, hvízdáka, hoholy, ani morčáky malé. Kousek dál po proudu se však na hladině stále pohupovalo líné hejno poláků velkých a chocholaček, mezi nimiž nešli přehlédnout dva roháči. Slunce mi svítilo do očí, a tak jsem se jen marně pokoušela najít také poláky malé. Zaměřila jsem se ale na místo, kam přes břeh není vidět, ale kde poláci rádi odpočívají. A skutečně, po chvíli se ukázal jeden sameček. O svoje odpočívadlo se k mému potěšení tentokrát také podělili s párkem kachniček šedobokých, které, ozářeny zlatými paprsky slunce chýlícího se k západu, pospávaly na kořeni mohutného pařezu. Jaká smůla, že tentokrát jsem foťák n
echala doma! Při dalším postupu jsem našla ještě hejnko devíti čírek obecných, samečka hvízdáka, racky chechtavé, bělohlavé i bouřní a teprve až vzadu skupinu 20 morčáků velkých. Zdá se však, že hoholi i morčáci malí už lokalitu opustili. Cestou zpět už jsem na kachničky šedoboké štěstí neměla, ale nenápadně jsem se přiblížila k pařezu, abych zjistila, kolik tu je poláků malých. Asi z desíti metrů na mě překvapeně zírali dva samečkové a jedna samička, pak se postupně rozhodli pomalu se vzdálit. Než sklouzli do vody, zdálo se mi, že na noze jednoho samečka ze zaleskl kroužek. Před odchodem se mi ještě naskytl nádherný pohled na asi dvousethlavé hejno kormoránů, kteří přelétávali přímo přes načervenalé slunce. Nemít s sebou foťák se vážně nevyplácí.
echala doma! Při dalším postupu jsem našla ještě hejnko devíti čírek obecných, samečka hvízdáka, racky chechtavé, bělohlavé i bouřní a teprve až vzadu skupinu 20 morčáků velkých. Zdá se však, že hoholi i morčáci malí už lokalitu opustili. Cestou zpět už jsem na kachničky šedoboké štěstí neměla, ale nenápadně jsem se přiblížila k pařezu, abych zjistila, kolik tu je poláků malých. Asi z desíti metrů na mě překvapeně zírali dva samečkové a jedna samička, pak se postupně rozhodli pomalu se vzdálit. Než sklouzli do vody, zdálo se mi, že na noze jednoho samečka ze zaleskl kroužek. Před odchodem se mi ještě naskytl nádherný pohled na asi dvousethlavé hejno kormoránů, kteří přelétávali přímo přes načervenalé slunce. Nemít s sebou foťák se vážně nevyplácí.
26. ledna 2009
25. ledna 2009
druhy tu taktéž není nouze. Na první pohled jsme u ostrůvku kachničky nezahlédli, ale ve špičce ostrůvku na kamenech jsme tady poprvé viděli samečka poláka malého. Pospával mezi poláky velkými, chocholačkami a dvěma samičkami morčáka velkého. Při detailním pohledu na ostrůvek už zasvítilo barevné opeření kachniček mandarínských. Jedna albinotická samička, jedna běžná a šest
samečků se páslo na travním porostu. Po chvíli se tři z nich zvedli a dosedli na trávu na protějším břehu. Být tak na druhé straně, to by se fotilo... Než jsme však začali řešit převoz přes řeku místním přívozem, dvojice lidí procházející se právě v inkriminovaném místě je vyplašila. Kromě kormoránů se nedaleko ostrůvku potápěla šestice morčáků malých - dva bělostní samečci a čtyři samičky. Další zastávka byla asi 200 metrů po toku pod jezem. Toto místo běžně obývají hoholové severní, dnes jsme jich tu viděli kolem čtyřicítky. Další početnou skupinkou byli morčáci velcí - ani si nevzpomínáme,
kdy jsme najednou v jednom hejnu viděli 16 ptáků (6M a 10F). Ještě níže po proudu bylo vidět mnoho potápek malých a mnoho desítek racků chechtavých. Při posledním pohledu na travnatý val jsme zahlédli bílé temeno a vzápětí hlavičky dalších dvou mašírujících kachniček mandarínských (bílá samička, normální samička a sameček). Otázkou je zda to je skupinka, která jsem přilétla z ostrůvku nebo jsou to další. I vloni tu byly dvě albinotické samičky. Pokud platí druhá varianta, bylo by tu dvanáct těchto krásných ozdob a v případě, že se nám některé schovaly na druhé straně ostrůvku, ještě víc. 
24. ledna 2009
na stejném místě jako před rokem (viz. článek Setkání s mandarinkami) objevilo opět hejnko kachniček mandarínských, tentokrát ale pouze sedmičlenné. Zahlédli jsme pět samečků a dvě samičky, z nichž jedna měla nápadně světlé zbarvení. Dvě takové sem přilétly i vloni. Je možné, že se jedná o stejné hejno? Potěšeni netradičním pozorováním jsme zamířili zpět do Prahy. Nicméně se sem určitě ještě podíváme, protože není vyloučeno, že se nám některé kachničky schovaly na druhé straně ostrůvku.
17. ledna 2009
áků malých - tentokráte připluli k bližšímu břehu, takže se přiblížili na několik metrů. Nechyběla ani skupinka hoholů severních, trojice racků bouřních a několik jedinců racka bělohlavého. Nově jsme zde zahlédli nedospělého samečka hvízdáka euroasijského, naopak chyběly potápky roháči. Morčáci velcí byli k vidění až níže za zátočinou. Podobně jako minulý týden to pak vypadalo i v Klecánkách - kolem čtyřiceti hoholů a asi patnáct morčáků velkých. Dnes nám Trója ale jedno překvapení přece jen přichystala. Při cestě zpátky jsme zahlédli v letu dvě malé kachny s kulatými bílými skvrnami na převážně tmavorudých křídlech se zadním okrajem tmavozeleným, které poté přistály nedaleko břehu. Šlo o párek jihoamerických kachniček šedobokých. Chvíli plavaly u břehu a poté zamířily mezi ostatní. 
10. a 11. ledna 2009
sadili i ostrůvek a další hejna pospolu lovila na hladině. Celkem jsem napočítali na tisíc jedinců. Ještě většího počtu dosáhli racci chechtaví - 1850 ptáků, z nichž téměř 1300 posedávalo pod jezem u umělého kanálu. Přibylo i poláků ve střední části - přes 360 chocholaček a 160 poláků velkých. Ostatní druhy na tom byly plus mínus obdobně jako při minulých návštěvách (lysky - přes 100, kachny divoké - cca 100), potápky malé - 20, volavky popelavé - 20, slípky zelenonohé - 10). V horní části se mezi kameny skrývalo na 30 čírek obecných a letošní zimu se objevili první tři roháči obecní. Z těch vzácnějších druhů ani dnes nechyběla stará známá čtveřice poláků malých, opět na stejném místě. Z ostatních racků bylo možné vidět přibližně 16 racků bouřních a více než padesát racků bělohlavých. Hned na horním úseku bylo možné sledovat skupinku morčáků velkých; spolu s dalšími o něco níže celkem patnáct jedinců. Také přibylo hoholů severních (6M a 7F). Zajímavá byla skupinka tří tokajících samečků, která kroužila kolem samičky a neustále si pokládali hlavy na záda. Největší radost nám ale udělali morčáci malí. Loni zde celou zimu pobývala trojice samiček a marně jsme čekali na samečka. Letos to už vypadalo lépe - o předchozím víkendu kromě tř
í samiček byl k vidění i jeden sameček. A v sobotu jsme zahlédli samečky dva. Nicméně ve středu to byl zážitek ještě větší - postupně se objevilo na pět těchto bílých krasavců. "Běloučká" čtveřice samečků plavala pospolu, pátý byl kousek stranou. Tahle skupinka je opravdovou ozdobou této části řeky. A třeba se objeví ještě další... Ve stejné odpoledne se tu objevil i párek kopřivek obecných.
dívaná byla uchystána pod jezem, kde se neustále téměř synchronně vynořovali a potápěli hoholi severní. Tím překvapením byl jejich počet - 61 ptáků. V další části po proudu jsme zahlédli ještě dalších devět hoholů a dalších 23 morčáků velkých (celkem tedy 20M a 9F). Při cestě zpět jsme u Větrušic míjeli překrásně zasněžený jabloňový sad s stovkami přelétávajících ptáků. Šlo o drozdy kvíčaly, mezi kterými se objevili brkoslav severní, drozd cvrčala i pěnkava jikavec. 
Jelikož většina rybníků zamrzla, rozhodli jsme se vyrazit k řece, kam se snad mohli stáhnout nějací další zimující ptáci. A když k řece, tak k Vltavě. Jako obvykle se na našem oblíbeném místě u ZOO hbitě potápějí mezi březňačkami a několika krásně zbarvenými čírkami obecnými potápky malé, ale tentokráte nejsou sami. Jen o kousek dál mizí pod hladinou také samička morčáka malého a hlasitým letem na sebe upozorňují dvě samičky hoholů severních. Mezi stromy přelétá žluna zelená, na kterou tu také často narazíme. Dorazili jsme až k tradičním shromaždišti poláků. Poláků velkých od minule znatelně přibylo, už jich nebylo o mnoho méně než chocholaček, kterých jsme napočítali okolo osmdesáti. Až vzadu u břehu jsme opět objevili tři poláky malé a čtvrtý seděl vedle nich na břehu. Už na dálku svítil svým bělostným peřím sameček morčáka malého, který plaval ve společnosti dalších dvou samiček. 
kormoránů. Ostrůvek byl jako obyčejně obsazen především racky, kteří se tentokráte nemuseli tísnit na tak malém prostoru, protože ostrůvek byl díky ledové ploše prodloužen až na dvojnásobek. Mezi racky bylo možné tu a tam objevit nějakou tu lysku či slípku zelenonohou. Racci chechtaví tu ale tentokrát nebyli jediní. Nešlo přehlédnout další čtyři velké, které jsme určili jako racky bělohlavé, ale ani o něco méně nápadné racky bouřní, kteří sem přilétli v počtu přibližně desíti jedinců. Vloni jsme tu za celou zimu nespatřili ani jednoho. 