26. ledna 2009
Dnes odpoledne jsem se zase po týdnu jela podívat do Tróji. První část řeky byla tentokrát na ptáky poměrně chudá, nenalezla jsem čírky, hvízdáka, hoholy, ani morčáky malé. Kousek dál po proudu se však na hladině stále pohupovalo líné hejno poláků velkých a chocholaček, mezi nimiž nešli přehlédnout dva roháči. Slunce mi svítilo do očí, a tak jsem se jen marně pokoušela najít také poláky malé. Zaměřila jsem se ale na místo, kam přes břeh není vidět, ale kde poláci rádi odpočívají. A skutečně, po chvíli se ukázal jeden sameček. O svoje odpočívadlo se k mému potěšení tentokrát také podělili s párkem kachniček šedobokých, které, ozářeny zlatými paprsky slunce chýlícího se k západu, pospávaly na kořeni mohutného pařezu. Jaká smůla, že tentokrát jsem foťák n
echala doma! Při dalším postupu jsem našla ještě hejnko devíti čírek obecných, samečka hvízdáka, racky chechtavé, bělohlavé i bouřní a teprve až vzadu skupinu 20 morčáků velkých. Zdá se však, že hoholi i morčáci malí už lokalitu opustili. Cestou zpět už jsem na kachničky šedoboké štěstí neměla, ale nenápadně jsem se přiblížila k pařezu, abych zjistila, kolik tu je poláků malých. Asi z desíti metrů na mě překvapeně zírali dva samečkové a jedna samička, pak se postupně rozhodli pomalu se vzdálit. Než sklouzli do vody, zdálo se mi, že na noze jednoho samečka ze zaleskl kroužek. Před odchodem se mi ještě naskytl nádherný pohled na asi dvousethlavé hejno kormoránů, kteří přelétávali přímo přes načervenalé slunce. Nemít s sebou foťák se vážně nevyplácí.
echala doma! Při dalším postupu jsem našla ještě hejnko devíti čírek obecných, samečka hvízdáka, racky chechtavé, bělohlavé i bouřní a teprve až vzadu skupinu 20 morčáků velkých. Zdá se však, že hoholi i morčáci malí už lokalitu opustili. Cestou zpět už jsem na kachničky šedoboké štěstí neměla, ale nenápadně jsem se přiblížila k pařezu, abych zjistila, kolik tu je poláků malých. Asi z desíti metrů na mě překvapeně zírali dva samečkové a jedna samička, pak se postupně rozhodli pomalu se vzdálit. Než sklouzli do vody, zdálo se mi, že na noze jednoho samečka ze zaleskl kroužek. Před odchodem se mi ještě naskytl nádherný pohled na asi dvousethlavé hejno kormoránů, kteří přelétávali přímo přes načervenalé slunce. Nemít s sebou foťák se vážně nevyplácí.
26. ledna 2009
Žádné komentáře:
Okomentovat