(11. května 2012)
Každý květen alespoň jednou zajíždíme na naše oblíbená místa k českobudějovickým rybníkům. Využíváme slune- čného počasí před ohlášeným ochlazením a dáváme si tradiční cestu přes Dříteň, rybníky u Nákří, Dívčic a Novosedel, přes Vlhavský, Hlavatecký, Voleček, pak kolem Čejkovic a odsud až k Budějovicím s ukončením na Vrbenských rybnících. Hned první rybník na cestě nás správně naladí - zrzohlávky, husice liščí, husy velké s mladými a sedm hoholů severních. U Nákří kousek dál se situace skoro opakuje - jen hoholů je tu už třináct, přibývá zrzohlávek, poláků a kopřivek. Počet hoholů je vůbec překvapující, nevzpomínáme si, že bychom jich v tuto dobu kdy tolik viděli. Patrné projevy toku tak dávají šanci na novou populaci. Na Březovci v hnízdech velké kolonie volavek popelavých postávají mláďata, jsou tu opět husy, kopřivky, poláci. Na Březovci i Blatci loví rybáci obecní. Rybník Nová je místem s největší koncentrací potápek roháčů. Na břehu je oplocená soukromá farma, kde kromě kachen mají i volavky a husice rezavé - vykukují za plotem a jen málo stačí, aby se staly součástí místní avifauny. Z křovin nejen slyšíme, ale i pozorujeme cvrčilku říční. Husy s housátky jsou i na dalších rybnících. Chvíli zastavujeme nad Zbudovem, kde v poli ještě nedávno pobíhala keptuška. Řepka už je
dost vzrostlá. Chvíli pole prohlížíme, ale šance je malá. I když čejky tu jsou pořád, zahlédli jsme je když vyrazily prohnat poštolku. Na Zbudovském rybníku na ostrůvku postává patnáct volavek bílých. Rybník Dolní je pořád ještě upuštěný, ale z bahňáků tu byli už jen kulíci říční, čejky a vodouš rudonohý. Díváme se i k Hlavateckému rybníku, kde tentokráte nejsou žádná hnízda rybáků. Ve svahu je malá kolonie břehulí, z vysokých stromů se ozývají žluvy obecné a další pěvci. Míjíme Čejkovice a rybníky kolem nich, ale nic zajímavého na nich není. Velmi živo je naopak na Novohaklovslém rybníku - labutě, husy, březňačky s desítkami mladých, poláci, kopřivky, racci, lžičáci, zrzohlávky, čtveřice rybáků černých. Z bahňáků jen osamocený vodouš bahenní. Poslední zastávkou jsou Vrbenské rybníky. Naposledy jsme tu byli před třemi týdny. Tentokráte jsou hráze i ostrůvek pořádně zarostlé, což trochu ztěžuje hledání ptáků, ale na druhou stranu tvoří ochrannou stěnu před četnými návštěvníky. Kolpíci posedávají na hnízdě, ale chvíli sledujeme jednoho z nich při sbírání klacíků. Je to pěkné pokoukání, jak mu při manipulaci s větví vlaje chocholka. Na ostrůvku jsou i kvakoši a všude přítomní racci chechtaví, na hnízdech i v letu. S nimi zrzohlávky, poláci, roháči a potápky černokrké. Nejzajímavější je menší mělčí rybník s bohatou
vegetací, který nabízí úžasný pohled na četná hnízda. Kromě kachen, lysek, racků, potápek černých a čírek modrých tu má své hnízdečko i pisila čáponohá. Vlastně dva páry již sedí a další vypadá, že začíná. Nejsou daleko od břehu, ale zdá se, že lidi na hrázi nevadí. Snad nikoho nenapadne jít za nimi do rákosin. Pak budeme mít asi jedinečnou příležitost být svědky nebývalého odchovu. Jedna z pisil se často staví na hnízdě a vypadá, že volá partnera. Jinak se všechny v klidu krmí nebo sedí, akorát, pokud se k nim do blízkosti dostane racek, okamžitě ho razantně zahánějí. Ve skrytu pobořené pozorovatelny se na ně díváme dlouho. Najednou zaregistrujeme pohyb v rákosí a přímo před námi se prochází, již zde avizovaný, ibis hnědý. První pocit nám okamžitě připomene Afriku, kde jsem je takto pozorovali. Tady je to ten samý zážitek, jen v centru Evropy. Úžasné chvíle. Loví nablízko, je dobře vidět jeho bronzově zelené lesklé peří. Po chvilku vylétne a posune se o kousek dál. Ale zdá se, že je poměrně plachý - procházející lidé ho poměrně snadno vyplaší. Procházíme ještě po hrázi a prohlížíme kolonie racků, kde mezi sedícími je už hojně mláďat. Trávíme tu už přes dvě hodiny a úmorné vedro nás dost vyčerpává. Ještě chvíli se těšíme ze zdejší hojnosti a opravdu jen neradi odcházíme. A tak trochu závidíme budějovičákům...
Žádné komentáře:
Okomentovat