Asi měsíc dopředu jsem na 28. října měla naplánovanou návštěvu Pardubic a sraz s přáteli v čajovně. Protože ten se měl konat až odpoledne, chtěla jsem příležitosti využík k prozkoumání některého z okolních rybníků. Původně jsem si myslela na Bohdaneč, ale když se krátce předtím objevila hlášení o potápkách žlutorohých z Oplatilu, přehodnotila jsem situaci :)
Fakt, že kromě hlášení potápek se také se objevila hlášení rapidního ochlazení, častých přeháněk a případně sněžení, jsem pro změnu ignorovala. Předpověď se bohužel naplnila už když jsem ráno otevřela oči. Slabý déšť ale nevadil, a tak jsem si vzala větší batoh s dalekohledem, foťákem a pár dalšími věcmi, nabalila na sebe spoustu oblečení, popadla stativák a vyrazila na nádraží. Za nedlouho už jsem v Pardubicích přestoupila na vlak do Stéblové, poté hodila stativák přes rameno a vyrazila podle vytištěné mapy směrem k vodě. Déšť se ze začátku dal přežít, když jsem obhlížela první nádrž, trochu mě zamrzela snížená viditelnost a především to, že dalekohled i stativák neustále mlžil. Přesto se mi ale podařilo vypátrat mezi březňačkami, kopřivkami, roháči, lyskami, poláky, kormorány a dalším celkem běžným osazenstvem, i dvě potápky žlutorohé, co mě na chvíli zahřálo. Za čas už jsem ale začala být promočená, a to včetně mých goretexových bot a kalhot až po kolena. Protože byly možná ani ne +2°C, začal mi trochu omrzat nos a ruce v mokrých rukavicích. Snažila jsem se uklidnit tím, že horší už to být nemůže. To jsem se ale krutě spletla. Asi po pěti minutách se zvedl vítr a začaly padat kroupy (au, můj nos)! Do odjezdu vlaku zpět do Pardubic jsem ale měla ještě asi 2 hodiny, a tak jsem vydala prozkoumat další nádrže. Ač to zní nepravděpodobně, do doby než jsem došla až k té poslední, začalo sněžit a spadla eště větší mlha. Můj stativák se tím stal už téměř nepoužitelným, protože se celý zamlžil už po pár vteřinách a já už neměla žádné suché kapesníky nebo cokoli jiného, čím bych ho mohla otřít, a sám už se neodmlžil. Přesto jsem ve velké dálce viděla potáplici, určenou jako severní podle malého rozsahu bílé na krku a podle bílého fleku na boku. Za ní se rýovaly dalších podobných ptáků, ale těžko říct, zda potáplic či kormoránů.
Blíž už jsem ale nešla, protože jsem nechtěla na vlak čekat o dvě hodiny dýl. Ruka, kterou jsem držela stativák nahoře mi trochu umrzala, a nos (jediná nezahalená část těla) mí střídavě bombardovaly kroupy nebo sněhové vločky. Než jsem došla na nádraží, napadlo alespoň 5 cm sněhu, a tak jsem si alespoň mohla užít krásnou zimní atmosféru.
Odpoledne v čajovně se mi bohužel nepodařilo nic usušit a vypadala jsem, jako když jsem právě vylezla z bazénu. Kolem deváté hodiny jsem se vypravila domů. Při kupování lístků na vlak jsem zjistila, že mi dokonce promokly i peníze ukryté v peněžence pohřbené na dně batohu. Paní za přepážkou se na mě podívala, jak je možné, že mámmokré peníze. Jakmile jsem jí vysvětlila, že jsem dnes strávila přes 4 hodiny venku, chápavě se na mě usmála a položila si peníze na stůl, že už si je nějak usuší. A tak skončilo moje dobrodružství. Potápky žlutorohé však za to stály a až na počasí jsem si ten výlet docela užila :)
Fakt, že kromě hlášení potápek se také se objevila hlášení rapidního ochlazení, častých přeháněk a případně sněžení, jsem pro změnu ignorovala. Předpověď se bohužel naplnila už když jsem ráno otevřela oči. Slabý déšť ale nevadil, a tak jsem si vzala větší batoh s dalekohledem, foťákem a pár dalšími věcmi, nabalila na sebe spoustu oblečení, popadla stativák a vyrazila na nádraží. Za nedlouho už jsem v Pardubicích přestoupila na vlak do Stéblové, poté hodila stativák přes rameno a vyrazila podle vytištěné mapy směrem k vodě. Déšť se ze začátku dal přežít, když jsem obhlížela první nádrž, trochu mě zamrzela snížená viditelnost a především to, že dalekohled i stativák neustále mlžil. Přesto se mi ale podařilo vypátrat mezi březňačkami, kopřivkami, roháči, lyskami, poláky, kormorány a dalším celkem běžným osazenstvem, i dvě potápky žlutorohé, co mě na chvíli zahřálo. Za čas už jsem ale začala být promočená, a to včetně mých goretexových bot a kalhot až po kolena. Protože byly možná ani ne +2°C, začal mi trochu omrzat nos a ruce v mokrých rukavicích. Snažila jsem se uklidnit tím, že horší už to být nemůže. To jsem se ale krutě spletla. Asi po pěti minutách se zvedl vítr a začaly padat kroupy (au, můj nos)! Do odjezdu vlaku zpět do Pardubic jsem ale měla ještě asi 2 hodiny, a tak jsem vydala prozkoumat další nádrže. Ač to zní nepravděpodobně, do doby než jsem došla až k té poslední, začalo sněžit a spadla eště větší mlha. Můj stativák se tím stal už téměř nepoužitelným, protože se celý zamlžil už po pár vteřinách a já už neměla žádné suché kapesníky nebo cokoli jiného, čím bych ho mohla otřít, a sám už se neodmlžil. Přesto jsem ve velké dálce viděla potáplici, určenou jako severní podle malého rozsahu bílé na krku a podle bílého fleku na boku. Za ní se rýovaly dalších podobných ptáků, ale těžko říct, zda potáplic či kormoránů.
Blíž už jsem ale nešla, protože jsem nechtěla na vlak čekat o dvě hodiny dýl. Ruka, kterou jsem držela stativák nahoře mi trochu umrzala, a nos (jediná nezahalená část těla) mí střídavě bombardovaly kroupy nebo sněhové vločky. Než jsem došla na nádraží, napadlo alespoň 5 cm sněhu, a tak jsem si alespoň mohla užít krásnou zimní atmosféru.
Odpoledne v čajovně se mi bohužel nepodařilo nic usušit a vypadala jsem, jako když jsem právě vylezla z bazénu. Kolem deváté hodiny jsem se vypravila domů. Při kupování lístků na vlak jsem zjistila, že mi dokonce promokly i peníze ukryté v peněžence pohřbené na dně batohu. Paní za přepážkou se na mě podívala, jak je možné, že mámmokré peníze. Jakmile jsem jí vysvětlila, že jsem dnes strávila přes 4 hodiny venku, chápavě se na mě usmála a položila si peníze na stůl, že už si je nějak usuší. A tak skončilo moje dobrodružství. Potápky žlutorohé však za to stály a až na počasí jsem si ten výlet docela užila :)
Napoprvé se potápky žlutorohé podařilo pozorovat, takže při své cestě do Pardubic jsme o dva dny později nemohl tuto lokalitu minout. Zvlášť, když jsem u nás "žlutorožky" ještě neviděl. Naštěstí bylo slušné počasí i s dobrým výhledem. Na břehu jsem svědkem úlovku velkého kapra, a tak s rybáři chvíli klábosím. Zajímalo, co je na rybníků z ptáků zajímavého, že se tu trousí tolik lidí s dalekohledy. Hladina je plná ptáků - převažují lysky, březňačky, poláci, je tu skupinka hus velkých, desítky roháčů, několik hoholů, čírek obecných i hvízdák. A překvapivě dvě lovící, v dobré kondici vypadající, vlaštovky. Pak obcházím lokalitu na místo spojovací hráze a potkávám Denise a Iana. Dostávám instrukci, kde se pohybuje první z potápek žlutorohých. A taky jo, za chvíli ji vidím při potápění. Další dvě nacházím na druhé nádrži. Kromě nich ještě sledujeme potáplici malou. Přesouvám se na další lokalitu a tou je Bohdanečský rybník. Je ještě upuštěný. Z pozorovatelny je v dáli patrno velké hejno čejek (asi 270 jedinců) a s nimi tam poletuje několik dalších bahňáků. Konečně si sedají, le je to daleko i na stativák. Nakonec se z nich vyklubali dva jespáci bojovní a minimálně jeden jespák obecný. V pravé části zálivu se ozývá hejkání hus, ale není na ně vidět. Pouze v jednom z průzorů zahlédnu několik desítek hus velkých a asi 50 volavek bílých.
Žádné komentáře:
Okomentovat