(29. června 2008)
Po třech týdnech jsme se brzy po ránu zase vydali podívat na rybníky u Novosedel u Českých Budějovic. Nejzajímavějším rybníkem zpravidla bývá polovypuštěný rybník Dolní. A opět jsme mohli sledovat jeho proměnu. Zatímco při minulé návštěvě zde byla hojnost kachen, tentokráte téměř chyběly. Na druhou stranu se objevilo daleko více bahňáků a opět na březích postávali početní racci chechtaví s mnoha mladými, další probírali mělkou vodu. Spolu s nimi zde bylo i mnoho čejek chocholatých a více než deset 
kulíků říčních. Mezi břehy se přemisťovali vodouši kropenatí (asi 10 jedinců) a dva vodouši bahenní. Nápadnými byly dva jespáci bojovní - jeden v černobílém šatě, druhý s výrazným rezavým zabarvením - viz foto. Kromě nich zde lovila trojice volavek bílých a také odděleně trojice volavek stříbřitých. A nechyběl ani kvakoš noční, posedávající na nízké suché větvi. Po zkušenosti z minula jsme se k rybníku vrátili asi o hodinu později a osádka se opět trochu pozměnila. Vodoušů kropenatých ubylo, ale místo nich se objevilo šest vodoušů rudonohých a dva vodouši tmaví. Nově přibylo šest kolih velkých. A také se "rozmnožily" volavky bílé - teď jich tu lovilo jedenadvacet.
kulíků říčních. Mezi břehy se přemisťovali vodouši kropenatí (asi 10 jedinců) a dva vodouši bahenní. Nápadnými byly dva jespáci bojovní - jeden v černobílém šatě, druhý s výrazným rezavým zabarvením - viz foto. Kromě nich zde lovila trojice volavek bílých a také odděleně trojice volavek stříbřitých. A nechyběl ani kvakoš noční, posedávající na nízké suché větvi. Po zkušenosti z minula jsme se k rybníku vrátili asi o hodinu později a osádka se opět trochu pozměnila. Vodoušů kropenatých ubylo, ale místo nich se objevilo šest vodoušů rudonohých a dva vodouši tmaví. Nově přibylo šest kolih velkých. A také se "rozmnožily" volavky bílé - teď jich tu lovilo jedenadvacet. 
Sousední rybník Horní se stal především shromaždištěm velkého počtu hus velkých (přes 100 jedinců) a několika volavek popelavých. U Mydlovar byla lokalita nově "okupována" kolonií racků chechtavých, což se na pestrosti druhů projevilo. Už zde byly jen čejky, kulíci a husy velké. A dv
a exempláře tenkozobce opačného. Nad hladinou s křikem pak prolétávali dva rybáci obecní. Ostatní rybníky oplývaly tradiční osádkou kachen (kachny divoké, poláci velcí, poláci chocholačky, lysky, roháči, potápky malé), celkově ale v menším počtu než při minulých návštěvách. Téměř "vymizely" zrzohlávky, nezahlédli jsme ani jednu husici liščí. Na druhou stranu po delší době jsme viděli potápku černokrkou. U Březovce ´=v rákosinách se ozývali rákosníci proužkovaní a obecní. Někteří z nich vcelku bez bázně zapózovali. Opět jsme sledovali cvrčilku zelenou. Hnízdo moudivláčka lužního se zdálo opuštěné, ale jeden dospělý s plným zobákem materiálu oblétával opodál. Cestou zpět jsme projeli kolem Vrbenských rybníků (kachny, racci) a pak kolem soustavy menších rybníků u obce Klec. U jednoho z rybníků mezi keři a rákosinami pobývalo ve velmi nahloučeném hejnu přes sto kachen divokých. Obsadily i přístupovou cestu a jen nerady uvolnily místo pro průchod. Po chvíli jsme zahlédli dva číhající kvakoše noční, což se pak opakovalo ještě třikrát. Tedy na vzdálenosti kolem 150 m celkem osm kvakošů. Druhým zajímavým místem byl Ponědrážský rybník, kde se na hladině pohupovalo cca 100 labutí velkých. Návštěva Vlkovské pískovny už nic nového nepřinesla. Ale to už bylo velmi teplé odpoledne a čas na návrat.
a exempláře tenkozobce opačného. Nad hladinou s křikem pak prolétávali dva rybáci obecní. Ostatní rybníky oplývaly tradiční osádkou kachen (kachny divoké, poláci velcí, poláci chocholačky, lysky, roháči, potápky malé), celkově ale v menším počtu než při minulých návštěvách. Téměř "vymizely" zrzohlávky, nezahlédli jsme ani jednu husici liščí. Na druhou stranu po delší době jsme viděli potápku černokrkou. U Březovce ´=v rákosinách se ozývali rákosníci proužkovaní a obecní. Někteří z nich vcelku bez bázně zapózovali. Opět jsme sledovali cvrčilku zelenou. Hnízdo moudivláčka lužního se zdálo opuštěné, ale jeden dospělý s plným zobákem materiálu oblétával opodál. Cestou zpět jsme projeli kolem Vrbenských rybníků (kachny, racci) a pak kolem soustavy menších rybníků u obce Klec. U jednoho z rybníků mezi keři a rákosinami pobývalo ve velmi nahloučeném hejnu přes sto kachen divokých. Obsadily i přístupovou cestu a jen nerady uvolnily místo pro průchod. Po chvíli jsme zahlédli dva číhající kvakoše noční, což se pak opakovalo ještě třikrát. Tedy na vzdálenosti kolem 150 m celkem osm kvakošů. Druhým zajímavým místem byl Ponědrážský rybník, kde se na hladině pohupovalo cca 100 labutí velkých. Návštěva Vlkovské pískovny už nic nového nepřinesla. Ale to už bylo velmi teplé odpoledne a čas na návrat. 
Přibližně po půl roce, když jsem se prohrabovala staršími fotkami, jsem narazila na dvě zapomenuté neurčené kachny, které jsme vyfotili při této vycházce. Protože jsem nikdy nic takového neviděla a nemohla jsem najít žádný obrázek, který by mě stoprocentně přesvědčil o mé domněnce, požádala jsem o pomoc J. Závoru, který mi konečně potvrdil moji teorii (založenou na tvaru zobáku), že se jedná skutečně o dvě mláďata hohola severního:
(15. června 2008) 
veřice hus velkých. Tentokráte zde bylo pouze několik volavek popelavých. Živěji bylo na různých místech v rákosinách – především rákosníci obecní a rákosník velký. V lese už poskakovaly dospělé asi centimetrové žabičky a zajímavostí byla opět nutrie, která proplouvala kolem rákosin. Na hrázi poskakoval konipas horský a na zarostlé louce se pohybovala čtveřice bramborníčků hnědohlavých. Byli však příliš ostražití, než aby se dala pořídit slušnější fotografie. 
Pouze nakrátko jsme se dnes zajeli podívat k chatě a při té příležitosti jsme se večer vydali ke Skryjským jezírkům. Nedaleko nádherné skalní scenérie v lese jsme vyrazili stopovat skorce vodní. Nedávno tu byli dva dospělí a dva mladí. Dnes se jdeme pokusit o jejich fotku. S časem jsme to ale bohužel neodhadli, takže za toho šera na fotce stejně moc vidět nebude. Štěstí nám ale přálo. Po několika hromádkách trusu na mnohých kamenech v potoce se objevil i samotný skorec. Nejdřív jen tak postával, pak se i namočil. O několik desítek metrů dál seděl na lávce i jeden mladý jedinec. Když se nám oba ztratili z dohledu, přilétl párek konipasů horských a objevilo se i několik dalších typických obyvatel lesa. Krásnou lesní atmosféru v záři zapadajícího slunce svým zpěvem ještě obohatil drozd zpěvný, potom jsme však museli zpět do Prahy. 
Pro nedělní ráno jsme si vybrali cestu k rybníkům v okolí Dívčic a Novosedel v Jižních Čechách. Shodou okolností jsem tudy před pár dny k večeru projížděl, a tak jsme si mohli ověřit, zda opět uvidíme nějaké bahňáky. Nejdříve zastávka u rybníka Březovec. Ve volavčí kolonii jsou mladé volavky už pěkně odrostlé, nicméně stále postávají v hnízdech. Zato dospělci obstoupili břehy rybníka a plenili rybí osádku. Na hrázi jsme narazili na moudivláčka lužního. Jeho staré hnízdo bylo již rozpadlé, a tak si v jeho těsné blízkosti 
budoval příbytek nový. Kromě něj byli vidět a slyšet strnadi rákosní, rákosníci proužkovaní, obecní a na stejném místě jako minule přelétl rákosník velký. Také se nám podařilo v husté spleti najít a vyfotit cvrčilku zelenou. Na hladině byli potápky roháči, poláci velcí a chocholačky, kachny divoké, kopřivky obecné, zrzohlávky rudozobé, husy velké a dále samozřejmě lysky černé. Příjemným překvapením byl přelet kolpíka bílého. Při přejezdu k dalšímu rybníku postával u výtoku v těsné blízkosti silnice párek kvakoše nočního, takže teď napotřetí se nám ho podařilo vyfotografovat přece jen z větší blízkosti. 
Osazenstvo rybníka Dolní u Novosedel se oproti návštěvě před měsícem trochu změnilo. Objevili se tu hojně racci chechtaví, kteří po vzoru bahňáků pročesávali pobřežní lem. Také přibylo kachen včetně zrzohlávek, jedné čírky modré a čtveřice čírek obecných. Opět jsme měli štěstí na volavku stříbřitou. Nejdříve u rákosin lovila jedna, po chvíli se objevila druhá. Spolu s nimi se objevila i volavka bílá, v jednu chvíli lovily vedle sebe
a byl tak zřejmý značný rozdíl ve velikosti. Z bahňáků zde pobíhali kulící říční, asi čtveřice vodoušů rudonohých, dva vodouši pravděpodobně kropenatí a dva břehouši černoocasí (před pár dny byly na stejném místě vidět tři a navíc koliha velká). Rybník Horní se stal především shromaždištěm kachen divokých v počtu tak 250 ex. na obnaženém břehu. A spolu s nimi trojice husic liščích. Společně s volavkami popelavými tu lovil čáp bílý. Další rybníky již nic nového nepřinesly (kromě toho, že jsme poprvé viděli zrzohlávku s mladými). Až poslední místo, kde jsme kromě většího počtu kulíků říčních, čejek chocholatých, vodoušů rudonohých pozorovali čtveřici tenkozobců opačných. Kromě prohledávání břehu občas i plavali na hladině. Zajímavostí byla nezvyklá koncentrace husic liščích – v jedné chvíli jsme jich napočítali čtrnáct. 
(1. června 2008) 
Při cestě z Brna zbyla ještě v pozdním slunečním odpoledni chvíle času ke krátké zastávce u Lednice. Hlohovecký rybník s již vysušeným okrajem a opravdu vysokými novými rákosinami nabídl kachny, běžné poláky, volavku popelavou a skupinky zrzohlávek rudozobých. Zahlédli jsme se ještě husy velké s mladými a několik čejek chocholatých. Vedlejšímu rybníku (Prostřední rybník) dominovaly labutě velké a zahlédli jsme rybáka obecného. Další cesta vedla k Nesytu, resp. k Výtopě. Ve vinici na sloupkách posedával ťuhýk obecný a na chvíli jsme zahlédli 
luňáka červeného. Kromě lysek a kachen byla Výtopa obsazena kormoránem velkým, pěti jedinci lžičáka pestrého a prolétával tu párek motáků pochopů. Zpáteční cestu jsme vzali kolem Nových Mlýnů s naší tradiční zastávky v jihozápadním cípu Věstonické zdrže. Rákosiny, i ve vodě umístěné betonové bloky byly místem shromaždiště racků chechtavých. U nádrže foukal silný vítr a racci plachtící proti větru byli nádhernou podívanou. Spolu s nimi tu posedávala určitě přes třicet rybáků obecných. Posledním druhem z této rodiny byl přelétávající dospělý racek bělohlavý (oprava: Podle M. Vavříka jde o racka středomořského). Při cestě zpět přes Znojmo jsme v už zapadajícím slunci ještě chvilku sledovali prolétávající břehule říční ... 
Z dalších druhů jsme zahlédli strnada lučního a na chvíli samečka sýkořice vousaté. Nad rákosinami prolétali občas racci chechtaví, juv. racka středomořského a na chvíli se objevil jeden rybák bahenní. Pak už jen prolétla volavka popelavá, kormorán velký a proháněl se párek motáků pochopů. Pak jsme na chvíli přejeli k hlavní hrázi Proudnického rybníka. Kromě desítky labutí, skupinek poláků velkých a chocholaček a hus velkých převládali všudypřítomné lysky černé. Část z nich již v rákosinách ukrývala svou drobotinu. A samozřejmě nechyběla potápka roháč. Pak už jsme zahlédli jen konipasa horského a podél hráze prosvištěl ledňáček říční. Trochu chudší výprava, ale příjemné počasí to vynahradilo. 