(29. března 2008)
Dnes jsme se rozhodli vyrazit pouze na krátkou procházku do Satalické obory na kraji Prahy. V lese zněly jedna přes druhou písně různých pěvců, jako byla třeba pěnkava obecná, brhlík lesní, sýkora koňadra nebo sýkora modřinka. Jednoho samečka (modřinky) jsme viděli poskakovat po větvi nad dutinou. Bojovně nad ní roztahoval křídla a ocásek. Hlouběji v lese po větvích poskakovala zřejmě sýkora lužní a opět několik brhlíků. V tomto lese vždy vídáme alespoň kolem deseti strakapoudů velkých - není divu, když je tu takové množství starých, suchých či vykotlaných stromů. I dnes jich tu bylo několik a celý les zněl jejich bubnováním do stromů. Objevil se mezi nimi dokonce i jeden strakapoud prostřední (asi sameček). V blízkosti bažinky poskakoval u země střízlík obecný a vzrušeně vykři
koval. Na tradičním místě jsme se opět shledali s červenkou obecnou a dole pod námi náhle vyběhly tři srny. Těsně nad stromy pomalu plachtila káně lesní a byl slyšet hlas žluny. Konečně jsme došli k malému jezeru poblíž Vinoře. Nepřekvapily nás tu nepočetné lysky černé a kachny divoké. Co jsme ale nečekali, byla volavka popelavá stojící na stromu, který spadl do vody. Mnohem větším překvapením pak bylo, když jsme na druhém břehu zahlédli jako modrý drahokam zářit ledňáčka říčního. Obešli jsme kousek břehu, abychom ho mohli vyfotit. Byl 50 nebo 60 metrů od nás, ale asi si z nás nedělal těžkou hlavu. Sedli jsme si na zem, abychom ho mohli pozorovat. Napadlo nás, jestli náhodou na svažitém břehu pod přepadlou vegetací, kam občas zalétl, nestaví hnízdo. Na chvilku vždy zmizel za trsem trávy a potom několikrát
na okamžik skočil do vody, aby se umyl. Za chvíli k našemu velkému potěšení přilétl druhý ledňáček. Vypadalo to na pár. Možná se tu opravdu chystají zahnízdit. I druhý partner vždy na chvíli zalétl na břeh. Vydrželi jsme je sledovat asi hodinu. Chvíli seděli vedle sebe, potom zas každý na druhém konci rybníka. Potom, nevím, co ho to popadlo, ale jeden z nich začal létat dokola kolem celého rybníka a ještě se u toho ozýval. Několikrát proletěl asi deset metrů od nás. Než se posadil, obkroužil rybníček pětkrát. Za nějakou dobu se jeden z nich opět zvedl, ale tentokrát odlétl úplně pryč, asi k potůčku. Když se vrátil, držel v zobáku téměř deseticentimetrovou rybku. Sedl si s ní na jednu z oblíbených větví, a kořist celou najednou spolkl. Potom už jsme museli jít. Cestou lesem zpět jsme ještě zahlédli nejméně deset drozdů cvrčal.
Nečekali jsme, že bychom v Satalické oboře mohli narazit na ledňáčka. Musíme se brzy vrátit a zjistit, jestli tu ledňáčci opravdu zahnízdí!
29. března 2008
Žádné komentáře:
Okomentovat