(28. května 2008)
Při cestě z Brna zbyla ještě v pozdním slunečním odpoledni chvíle času ke krátké zastávce u Lednice. Hlohovecký rybník s již vysušeným okrajem a opravdu vysokými novými rákosinami nabídl kachny, běžné poláky, volavku popelavou a skupinky zrzohlávek rudozobých. Zahlédli jsme se ještě husy velké s mladými a několik čejek chocholatých. Vedlejšímu rybníku (Prostřední rybník) dominovaly labutě velké a zahlédli jsme rybáka obecného. Další cesta vedla k Nesytu, resp. k Výtopě. Ve vinici na sloupkách posedával ťuhýk obecný a na chvíli jsme zahlédli 
luňáka červeného. Kromě lysek a kachen byla Výtopa obsazena kormoránem velkým, pěti jedinci lžičáka pestrého a prolétával tu párek motáků pochopů. Zpáteční cestu jsme vzali kolem Nových Mlýnů s naší tradiční zastávky v jihozápadním cípu Věstonické zdrže. Rákosiny, i ve vodě umístěné betonové bloky byly místem shromaždiště racků chechtavých. U nádrže foukal silný vítr a racci plachtící proti větru byli nádhernou podívanou. Spolu s nimi tu posedávala určitě přes třicet rybáků obecných. Posledním druhem z této rodiny byl přelétávající dospělý racek bělohlavý (oprava: Podle M. Vavříka jde o racka středomořského). Při cestě zpět přes Znojmo jsme v už zapadajícím slunci ještě chvilku sledovali prolétávající břehule říční ...
Při cestě z Brna zbyla ještě v pozdním slunečním odpoledni chvíle času ke krátké zastávce u Lednice. Hlohovecký rybník s již vysušeným okrajem a opravdu vysokými novými rákosinami nabídl kachny, běžné poláky, volavku popelavou a skupinky zrzohlávek rudozobých. Zahlédli jsme se ještě husy velké s mladými a několik čejek chocholatých. Vedlejšímu rybníku (Prostřední rybník) dominovaly labutě velké a zahlédli jsme rybáka obecného. Další cesta vedla k Nesytu, resp. k Výtopě. Ve vinici na sloupkách posedával ťuhýk obecný a na chvíli jsme zahlédli luňáka červeného. Kromě lysek a kachen byla Výtopa obsazena kormoránem velkým, pěti jedinci lžičáka pestrého a prolétával tu párek motáků pochopů. Zpáteční cestu jsme vzali kolem Nových Mlýnů s naší tradiční zastávky v jihozápadním cípu Věstonické zdrže. Rákosiny, i ve vodě umístěné betonové bloky byly místem shromaždiště racků chechtavých. U nádrže foukal silný vítr a racci plachtící proti větru byli nádhernou podívanou. Spolu s nimi tu posedávala určitě přes třicet rybáků obecných. Posledním druhem z této rodiny byl přelétávající dospělý racek bělohlavý (oprava: Podle M. Vavříka jde o racka středomořského). Při cestě zpět přes Znojmo jsme v už zapadajícím slunci ještě chvilku sledovali prolétávající břehule říční ...
29. května 2008
Z dalších druhů jsme zahlédli strnada lučního a na chvíli samečka sýkořice vousaté. Nad rákosinami prolétali občas racci chechtaví, juv. racka středomořského a na chvíli se objevil jeden rybák bahenní. Pak už jen prolétla volavka popelavá, kormorán velký a proháněl se párek motáků pochopů. Pak jsme na chvíli přejeli k hlavní hrázi Proudnického rybníka. Kromě desítky labutí, skupinek poláků velkých a chocholaček a hus velkých převládali všudypřítomné lysky černé. Část z nich již v rákosinách ukrývala svou drobotinu. A samozřejmě nechyběla potápka roháč. Pak už jsme zahlédli jen konipasa horského a podél hráze prosvištěl ledňáček říční. Trochu chudší výprava, ale příjemné počasí to vynahradilo. 
Už bylo k večeru, a my se rozhodli jen pro krátkou procházku kolem jezera u Mlékojed. Byli jsme tam skutečně jen na skok, takže jsme stihli trochu prozkoumat jen okolí rákosin, ve kterých neúnavně vyzpěvovali rákosníci proužkovaní a také nejspíš rákosníci obecní. Nechybělo ani hejnko strnadů rákosních. Nejvíc přesto bylo slyšet samečky strnadů obecných a křik mnohých jiřiček obecných, které nám prolétávaly nad hlavou. V dáli nad polem tradičně přeplněným zajíci kroužil moták pochop pronásledovaný nebojácnou čejkou chocholatou. Na špičce keře jsme také mohli pozorovat našeho prvního letošního samečka ťuhýka obecného, který však hned ulétl, jen jsme se trochu přiblížili. Obrátili jsme tedy svou pozornost na kukačku obecnou sedící na elektrickém vedení. 
Předpověď slibovala hezké počasí, a tak jsme vyrazili tentokráte už potřetí k rybníkům do Jižních Čech na Dívčicko. Abychom neporušili "tradici", tak jsme zase absolvovali stejný okruh od rybníka Březovce až po rybníky u Novosedel. Byli jsme zvědavi, co se od naší poslední návštěvy před třemi týdny změnilo a také jsme tajně doufali, že by se nám mohlo podařit objevit pisilu. Kromě podstatně vyrostlých rákosin se hladiny rybníků především už dost výrazně zaplnily ptačí omladinou různých druhů. Nejzajímavějším momentem byla skupinka hus velkých, která vyplula z rákosin - vytvořily dlouhou řadu, kde vždy vpředu plavali dospělí, za nimi skupinka mláď
at a zase dospělí a mláďata atd. Celkem čtveřice rodiče a na čtyřicet housat. A za zaznamenání stojí i četná žíhaná mláďata potápek roháčů, vesměs se vozící na zádech dospělých. Z ostatních kachen byly všude četní poláci velcí a chocholačky, kachny divoké, kopřivky obecné, zrzohlávky rudozobé a dále samozřejmě lysky černé. Na dvou místech jsme zahlédli celkem šest zpárovaných čírek modrých a také čtyři husice liščí. Na některých místech byly nápadné koncentrace labutí velkých a roháčů (i 26 na malém prostoru). Kolonie volavek popelavých na Březovci se již zaplnila mladými, a tak v každém z desítek hnízd pos
távalo několik jedinců. U Březovce také přistál na čerstvě pokosené louce čáp bílý. Pravděpodobně toho samého jsme zahlédli o chvíli později, když přiletěl k dalšímu rybníku s obnaženými břehy a ve společnosti volavky stříbřité propátrával rákosiny. Z dalších druhů byla k vidění volavka bílá a zajímavostí byl vzdušný "divoký" souboj celkem čtyř kukaček obecných kousek nad našimi hlavami. Z rákosníků byli slyšet a vidět rákosník proužkovaný, rákosník obecný i rákosník velký. Letos poprvé jsme zahlédli žluvu hajní. Samozřejmě jsme byli hodně zvědavi, co ještě uvidíme z bahňáků. Proti minulé návštěvě jich ale ubylo. Kromě několika kulíků říčních a množství čejek
chocholatých jsme viděli dva vodouše bahenní, šest vodoušů rudonohých a tři tenkozobce opačné. Naše přání se naplnilo - na jednom z míst jsme mohli sledovat osamocenou pisilu čáponohou, propátrávající mělkou vodu. Byť jí chyběl kus nohy za patou, zranění již bylo zahojené a evidentně neměla problém s pohybem a sháněním potravy. Překvapením pak byl kvakoš noční, který chvíli zapózoval na vysokém 
stromě a poté dvakrát přelétl nad rybníkem. Cestou domů jsme zastavili na chvíli na rybníku Řežabinci. Na první pohled (i poslech) byla patrná velká kolonie racků chechtavých; za ohlušujícího křiku zde sedí na hnízdech nejméně 200 párů. Kromě již pozorovaných druhů jsme tady poprvé zahlédli čtyři potápky černokrké. Ze zajímavých druhů zde byli ještě asi čtyři rybáci černí. Takže i třetí návštěva Dívčicka přinesla pár nových pozorování - pisila čáponohá, volavka stříbřitá, žluva hajní a potápka černokrká. 
Po krátkém sobotním večerním přemýšlení kam vyrazit, jsme si vybrali oblast Rožďalovických rybníků. Je už to více jak jeden a půl měsíce od poslední návštěvy, takže jsme byli zvědaví, co se změnilo. Vzali jsme pořadí Pilský rybník, Hasina a Zrcadlo. Změna proti předjaří byla jasná okamžitě po přiblížení k rákosinám rybníka. Koncert stovek žab zastínil všechny ostatní hlasy. Snad jen když nízko nad rákosinami přelétla volavka, žáby na chvíli ztichly, aby za minutu zase spustily. Chvíli jsme se prodírali roštím a prvními obyvateli rybníka, které jsme zahlédli, byly volavky popelavé. Postávaly v hloučkách i jednotlivě v rákosinách a intenzivně lovily i překvapivě velké ryby; cca 40 volavek na jednom rybníku je asi rybí pohroma. I přes žáby byli slyšet rákosníci obecní, kdy cca každých 50 metrů si jeden na vrcholu rákosin chrčivým zpěvem vymezoval své teritorium. Na hladině byly nejčetnější lysky černé, kachny divoké, poláci velcí a chocholačky. Objevily se též potápky roháči, dva páry kopřivek obecných, dvě potápky malé a několik hus velkých. Osádku rybníka doplnili ještě kormoráni velcí. Rákosiny jsou ideálním místem pro motáky pochopy - pozorovali jsme dva páry v letu nad rákosinami i těsně nad hladinou. Nad hladinou též provádělo svůj úžasný akrobatický let několik rybáků černých. A potom přišlo pořádné překvapení. Pozorovali jsme hladinu rybníka z nízkého posedu, když tu se ozval silný rezonující a "skřehotavý" hlas - a hned vzápětí kolem nás proplachtil nádherný jeřáb popelavý! S úžasem jsme ho 
sledovali jak prolétl kolem korun stromů. Sotva zmizel, objevil se v letu druhý. Za okamžik oba zmizeli. Ovšem neuběhlo ani pět minut a zdálky jsme opět zaslechli ten silný, ničemu nepodobný zvuk - a oba jeřábi znovu prolétli kolem. To se opakovalo ještě potřetí, kdy v letu přidali i úžasné zatroubení, při kterém mrazí v zádech. Mezi desítkami poletujících volavek oba jeřábi působili opravdu majestátním dojmem. Raději jsme lokalitu opustili, aby nebyli zbytečně rušeni. Krátká zastávka u Zrcadla odhalila pro změnu rákosníky proužkované. Posledním místem byl zastávka u Proudnického rybníka, resp. u louže v poli u silnice. Ta týden po týdnu vysychá, nyní už má opravdu jen pár metrů a co nevidět zmizí. Před týdnem byla k vidění žíhaná mláďata čejky chocholaté - dnes byla zdálky vidět též, ovšem pokrok v růstu byl zřejmý. Pak tu byli čtyři kulíci říční, konipas bílý a konipas luční a to bylo vše - louže je už opravdu na konci své "cesty". Na počet ptáků nebyl den nijak bohatý, zážitky s jeřáby to však plně vynahradily. 
Protože Žehuňský rybník je občasným cílem našich cest, nemohli jsme si nechat ujít příležitost se tam zastavit v rámci jarních akcí. K rybníku jsme dorazili už na pátou ranní a pokoušeli se při rozednění a hlavně v mlžném oparu něco zahlédnout. Tím "prvním" byl Miroslav Jelínek, který už obcházel připravené sítě. A se svým kolegou Luborem Urbánkem se připravili opravdu vydatně - sítě byly snad u každého jen trochu zajímavého místa. Prvními pozorovanými druhy byli rákosníci proužkovaní. Jejich zpěv a typický let nás provázely po celé délce rákosin. Dalšími byli bramborníčci hnědí, kteří se ukazovali na stéblech trav i rákosinách. Typickým 
letem i zpěvem se prozradily lindušky luční, zahlédli jsme též strnada lučního i krásně vybarvené samečky strnada rákosního. V okolí louky neustále přelétávaly čejky chocholaté a samice motáka pochopa. Pak jsme si všimli jakoby vlnovitého pohybu v travinách a vzápětí se ukázalo, že to jsou selátka prasete divokého. Na chvíli jsme je ztratili z očí a jaké bylo překvapení, když se po cestě rozběhla přímo k nám. Asi až cca 15m před námi si nás všimla a pelášila pryč. Další zajímavosti se daly prohlédnout zblízka - Mirek i Lubor nosili ze sítí jeden sáček za druhým. Nejčastěji rákosník proužkovaný, rákosník obecný, pěnice černohlavá, párek rehků zahradních, cvrčilka slavíková, pěnice slavíková, strnad obecný i rákosní, konipas bílý. "Největšími" úlovky byli bramborníčci hnědí, slavík obecný, sýkořice vousatá a dva slavíci modráčci. Další druhy pak 
prozradil jen jejich hlas - cvrčilku zelenou a budníčka většího. Zajímavým pozorováním byla kukačka obecná. Pohybovala se v okolí, často sedala na dráty el. vedení a odtud se ozývala. Udržovala si od nás stále velký odstup až do chvíle, kdy z přehrávače uslyšela soupeřův hlas. Pak divoce nalétávala pár metrů na našimi hlavami. Hladina rybníka byla, na rozdíl od rákosin, poměrně pustá. Přelétli pouze volavka popelavá, kormorán velký, racci chechtaví a občas jeden z velkých racků středomořských. Od Žehuně je to už jen skok k Proudnickému rybníku,
a tak jsme se jeli podívat k "vyhlášené" louži v polích. Zatím vždy měla nějaké obyvatele a jak se záhy ukázalo, dnes to není jinak. Už zdálky byla patrná čtveřice racků chechtavých a stejný počet čejek chocholatých. Opět tu byl konipas bílý i konipas luční. A také skupinka bahňáků. Celkem 12 vodoušů bahenních a jeden exemplář jespáka bojovného. Po chvíli celá skupinka odlétla, aby se za dvě minuty zase vrátila. Milým překvapením byla pobíhající žíhaná mláďátka čejky, která se šikovně kryla v terénních nerovnostech. Abychom je nerušili, tak jsme pokus o větší přiblížení k louži vzdali a jeli domů. 
