Po krátkém sobotním večerním přemýšlení kam vyrazit, jsme si vybrali oblast Rožďalovických rybníků. Je už to více jak jeden a půl měsíce od poslední návštěvy, takže jsme byli zvědaví, co se změnilo. Vzali jsme pořadí Pilský rybník, Hasina a Zrcadlo. Změna proti předjaří byla jasná okamžitě po přiblížení k rákosinám rybníka. Koncert stovek žab zastínil všechny ostatní hlasy. Snad jen když nízko nad rákosinami přelétla volavka, žáby na chvíli ztichly, aby za minutu zase spustily. Chvíli jsme se prodírali roštím a prvními obyvateli rybníka, které jsme zahlédli, byly volavky popelavé. Postávaly v hloučkách i jednotlivě v rákosinách a intenzivně lovily i překvapivě velké ryby; cca 40 volavek na jednom rybníku je asi rybí pohroma. I přes žáby byli slyšet rákosníci obecní, kdy cca každých 50 metrů si jeden na vrcholu rákosin chrčivým zpěvem vymezoval své teritorium. Na hladině byly nejčetnější lysky černé, kachny divoké, poláci velcí a chocholačky. Objevily se též potápky roháči, dva páry kopřivek obecných, dvě potápky malé a několik hus velkých. Osádku rybníka doplnili ještě kormoráni velcí. Rákosiny jsou ideálním místem pro motáky pochopy - pozorovali jsme dva páry v letu nad rákosinami i těsně nad hladinou. Nad hladinou též provádělo svůj úžasný akrobatický let několik rybáků černých. A potom přišlo pořádné překvapení. Pozorovali jsme hladinu rybníka z nízkého posedu, když tu se ozval silný rezonující a "skřehotavý" hlas - a hned vzápětí kolem nás proplachtil nádherný jeřáb popelavý! S úžasem jsme ho 
sledovali jak prolétl kolem korun stromů. Sotva zmizel, objevil se v letu druhý. Za okamžik oba zmizeli. Ovšem neuběhlo ani pět minut a zdálky jsme opět zaslechli ten silný, ničemu nepodobný zvuk - a oba jeřábi znovu prolétli kolem. To se opakovalo ještě potřetí, kdy v letu přidali i úžasné zatroubení, při kterém mrazí v zádech. Mezi desítkami poletujících volavek oba jeřábi působili opravdu majestátním dojmem. Raději jsme lokalitu opustili, aby nebyli zbytečně rušeni. Krátká zastávka u Zrcadla odhalila pro změnu rákosníky proužkované. Posledním místem byl zastávka u Proudnického rybníka, resp. u louže v poli u silnice. Ta týden po týdnu vysychá, nyní už má opravdu jen pár metrů a co nevidět zmizí. Před týdnem byla k vidění žíhaná mláďata čejky chocholaté - dnes byla zdálky vidět též, ovšem pokrok v růstu byl zřejmý. Pak tu byli čtyři kulíci říční, konipas bílý a konipas luční a to bylo vše - louže je už opravdu na konci své "cesty". Na počet ptáků nebyl den nijak bohatý, zážitky s jeřáby to však plně vynahradily.
11. května 2008
Žádné komentáře:
Okomentovat