S konce dubna jsme se vypravili do Karibiku. Spolu s Haiti leží Dominikánská republika na ostrově Hispaniola. Byla to původně Španělská kolonie, takže se zde mluví převážně Španělsky. 25. dubna jsme z Ruzyně odlétli na letiště Punta Cana. Překvapilo nás tím, že letištní budova většinou neměla stěny, ale jen dřevěné sloupy držící střechu z palmového listí. U letiště létá spousta rorýsů kubánských s bílým kostřecem, tyran šedý, vysoko na obloze krouží několik kondorů krocanovitých a přelétne také fregatka vznešená. Jakmile jsme se ubytovali v obrovském luxusním hotelu s rozsáhlými udržovanými zahradami, šli jsme se podívat k moři. Tady přišlo trochu zklamání. Polovinu kufru nám zabraly ploutve a šnorchly, ale vypadalo to, že zde žádné korály nejsou. A ještě ke všemu tu byl vymezený úzký prostor pro plavání, aby nás mimo něj nesrazily motorové čluny. Protože se tedy zdálo, že u moře bude nuda, naplánovali jsme si velký počet výletů.
Druhý den jsme ráno vyrazili obhlédnout zahradu.
Třetí den jsme tedy vyrazili na celodenní výlet "Karibské safari". Přijely pro nás jakési autobusy bez oken asi pro dvacet lidí. Dlouho jsme jezdili po zdejších často dost křivolakých cestičkách a prohlíželi si zdejší krajinu a vesnice. Navštívili jsme místní školu, shlédli jsme názornou ukázku pěstování a výroby zdejšího kafe a kakaa. Celou dobu jsme ale nevydrželi dávat pozor, protože jsme stáli v zahradě, kde nás upoutalo ještě něco. Na ostnatém drátu tu seděl kolibřík! A jak jsme si ho prohlíželi, přilétli další dva, kteří sváděli jakýsi vzdušný souboj. Jen to kolem nás bzučelo a každou chvíli jsme slyšeli plesknutí, jak do sebe naráželi křídly. Pak se mi naskytla příležitost vyfotit jednoho z nich v letu u červeného květu. Zjistili jsme, že je to poměrně velký kolibřík antilský - zdejší endemit.
Nastoupili se zpět do našich "autobusů" a začala se podávat zdaleka ne první ani poslední runda rumu či piva. Bylo opravdu zábavné snažit se za jízdy nalít něco do kelímku, když jsme jeli po cestách plných obrovských děr a kamenů. Všichni jsou úplně mokří. Pili jsme celý den, takže není divu, že večer už všichni zpívali a někteří v autobuse i tancovali :) Další zastávka byla u novodobé katedrály La Alta Gracia, která je druhou nejvýznamnější v zemi. To už bylo něco po poledni, a tak nás vzali na oběd k nádherné řece se zajímavě zbarvenou zelenou vodou.
Z obou břehů se skláněly nejrůznější stromy, suché větve či tráva. Nasedli jsme na loď ve tvaru domečku ze dřeva a suchého listí, kde nás pohostili obrovskou langustou. Přitom jsme vždy měli krásný výhled do okolní přírody. Na této řece se prý i natáčely filmy jako Rambo III či Apokalypsa. Občas jsme minuli nějakou slípku zelenonohou, párkrát jsme zahlédli
Čtvrtý den jsme opět vstali dřív a vyrazili do zahrady - na most, který půlí onen neudržovaný pruh vegetace. I tady létá rychlostí blesku nenápadný kolibřík antilský. Brkoslavci nosí větvičky do objemného společného hnízda v koruně jedné z palem. Ze střechy to bedlivě sleduje poštolka pestrá. Je menší než naše poštolka a má velké oči. Poprvé vidíme namodrale černého holuba antilského s téměř bílou čepičkou a nenápadného vlhovce hnědokřídlého. Přelétne taky nějaká vlaštovka, tu se nám ale nepodaří určit.
Odpoledne jedeme do Manati parku, kde nás čeká představení s papoušky, delfíny, lachtany, apod. Na dalekohledy jsme ale nezapomněli a koukáme co kde přelétne. Na obrovském agáve ve výběhu krokodýlů sedí volavka zelenavá. Široko daleko se ozývá krásný zpěv drozdce mnohohlasého a vysoko nad námi krouží kondor. Během vystoupení si všimneme zajímavě zbarveného drozda rudonohého a tyrana haitského. Nechybí tu ani tyran šedý, který si postavil hnízdo na jedné z lamp osvětlující bazének s delfíny. Má tady pěkně rušno. Poprvé jsme pozorovali vrabce domácí. Opět otevřeným autobusem jedeme k přístavu, odkud nás má vzít loď k "delfínímu ostrovu". Cestou míjíme kromě volavky bílé také říčku bohatě porostlou lekníny, po nichž se prochází nádherně zbarvený ostnák trnitý. Taková škoda, že nemůžeme zastavit! Kolem lodi nám přelétá racek atlantický. Ve středu 29. jsme si opět chtěli přivstat, ale zaspali jsme, takže jsme krátký zbytek dopoledne strávili na pokoji. Odpoledne vyjíždíme loďkou na šnorchlování. Cestou se popíjí rum a různé koktejly. Nějaké rybky jsme viděli. Na Egypt to sice nemá, ale přesto to bylo zajímavé. Pak jsme zapluli do vymezeného prostoru na moři, kde chovají třímetrové žraloky vouskaté a velké rejnoky. Loď nás dovezla do zátoky s nádherně modrou vodou po pás, kde jsme se osvěžovali a opět popíjeli. Bylo tam ale bohužel moc lidí, takže jsme moc ptáků neviděli, pouze dost vzdáleného pelikána hnědého a nějakou tu fregatku.
Ve čtvrtek 30.4. jsme opět vyrazili do přístavu, kde jsme se nalodili na katamarán a asi po hodinové cestě nás vysadil na pláži ostrova Saona, součásti národního parku Del Este, kde jsme strávili celé dopoledne. Mimo jiné aktivity jsme se snažili najít původce velmi hlasitého nemelodckého křiku z vršku stromů. Nejdřív jsme to odhadovali na nějakého papouška, ale pak se nám předvedly dvě krásné opět endemitní vrány haiské s červenýma očima, silným zobákem a hustou pernatou hřívou od týlu porůstající celý krk, takže jejich hlava vypadala plešatě a trochu komicky.
Jedna z nich stále seděla na jedné palmě, druhá ale dost často přeletovala, a když se zvedla, vždy hlasitě zakrákala. Na takovou chvíli čekala poštolka pestrá, bedlivě sledující obě vrány z nedalekého pahýlu palmy. Jakmile se vrána zvedla, vyletěla i poštolka a
Vtom kolem něco prolétlo. Ukázalo se, že je to tečkovaný pisík americký a chvilku po něm jsme zahlédli i kulíka kanadského. To už jsme museli nasednout na rychločluny, které nás odvezli na jinou pláž na Isla Saona. Zde jsme strávili podstatně méně času, zato jsme ale objevili v koruně jedné z palem velké hnízdo zřejmě společné několika párům bělookých vlhovců antilských. Nosily sem další a další větvičky. Pak jsme na jednom kameni jen pár metrů od pláže objevili hejnko kameňáčků pestrých. Nejdřív jsme jich napočítali kolem třiceti, potom jsme si ale všimli asi dalších dvou desítek sedících pod nimi tak, že nám díky svému zbarvení dokonale splynuli s kamenem. Potom se celé hejnko přesunulo na pláž, kde se nechalo dobře fotit. Když se schylovalo k večeru, nasedli jsme do rychločlunu a zvolna zamířili zpět k hotelu.
Jednotvárná rovina začala pomalu přecházet v pahorkatinu, až se začaly objevovat opravdové hory. Je škoda, že je vidíme jen tak seshora, ale turistický ruch se zde soustředí jen na moře, takže málokdo z návštěvníků ví, že zde leží nejvyšší hora Karibiku dosahující výše asi 3105 metrů. Náš let pokračuje přes krásné azurové moře a můžeme se koukat různými nečervenalými skalisky či korály tvořící nádherné ornamenty těsně pod hladinou. Asi po třičtvrtě hodině přistáváme na malinkém letišti poloostrova Samaná. Opět nás naložili do místních autobusů bez oken, kterým říkali kamionety. Zdejší průvodci lezli zvenku po obvodu autobusu a nabízeli tradičně rum. Na první pohled bylo jasné, že zdejší krajina je mnohem divočejší a hornatější, takže se nám po cestě nabízely pohledy nejen na místní lidi, ale také na nádherné scenérie. Nejprve jsme zastavili na jakési farmě, kde nám prezentovali zdejší plodiny jako maniok, oregano, kafe, kakao, banány, batáty či místní velmi oblíbený afrodiziakální nápoj Mama Juana vyráběný z rumu, cukru a dalších bylinek. Pak jsme zamířili na velký ranč, kde nám půjčili holiny a malé koníky, se kterými jsme měli překonat vzdálenost asi čtyři kilometry.
Sice jsme očekávali, že půjdeme nějakým bahnitým terénem, ale že to bude neustále z kopce do kopce mezi kameny a přes řeky, to jsme nevěděli. Svého koně jsem musela skutečně obdivovat. Občas klopýtnul, ale jinak to zvládl opravdu mistrně. Tento terén by byl dost náročný i pro pěší chůzi. Když jsme vylezli z lesa, objevilo se před námi krásné zelené údolí a přímo naproti nám velký vodopád El Limón, kde se prý natáčel i Jurský park.
Sesedli jsme z koní a k vodopádu už došli pěšky. Tady jsme se mohli vykoupat. Opravdu nádhera. Místní skákali do kalné vody šipky asi z desetimetrové výšky, ale my se spokojili s tím, že jsme skrz vodopád proplavali na druhou stranu, kde byla i malá jeskyňka. Voda ale byla hluboká, jen jsem se občas kopla do nějakého kamene.
Zpět do Prahy se nám sice vůbec nechce, ale nic nenaděláme, ve 14:50 nám to letí...
Krásné fotky! Dovolená v Dominikánské republice musí být přenádherná, snad se mi taková dovolená jednou taky poštěstí.
OdpovědětVymazat