30. května - 6. června 2009
Přišel konec května a já se vypravila na ornitologický kurz do Havraníků, vesnice vedle národního parku Podyjí. Pohodlné ubytování jsme měli zařízené v budově správy národního parku. Účastníků se sešlo celkem čtrnáct, aby byli rozděleni do dvou skupin, z nichž každé bylo přiděleno území, kde měli určitými metodami stanovit ornitologickou hodnotu. První den se nás všech čtrnáct vypravilo na společnou dopolední vycházku vedenou místním znalcem. Během celé vycházky jsme viděli či slyšeli spoustu druhů ptáků a po cestě jsme také narazili na krásného dospělého samce roháče obecného. Abychom byli včas zpátky, zkrátili jsme si cestu kamenitým svahem, na jehož vrcholu nás čekala odměna v podobě budníčka lesního a lindušky lesní. Z méně obvyklých druhů jsme také zahlédli žluvy, skřivana lesního a sledovali přelet holuba doupňáka a čápa černého. Hned za Havraníky se rozkládalo vř
esoviště s třešňovým sadem, které bylo domovem špačků, strnadů lučních, ťuhýků obecných či bažantů. Ozývali se tu a jinými i byli viděni strakapoudi jižní a krutihlavové. Vesnice se jen hemžila rehky domácími, zvonohlíky, konopkami a někdy jsme zahlédli i lejsky šedé. Nad hlavou nám také křižovalo množství vlaštovek, jiřiček a o něco méně rorýsů. Každé odpoledne jsme měli na programu nejméně dvě přednášky na nejrůznější témata týkající se ptactva přednášené těmi z nejpovolanějších. Následující dny jsme ve skupinkách po dvou až třech mapovali ptactvo ve vesnicích, vřesovištích, lesích a na polích, která se vyskytovala v nám vytyčeném prostoru. Prvního června jsme vyrazili do lesa, kde jsme se snažili určovat druhy spíše podle sluchu, což pro mě byla skvělá příležitost, jak se tuto, pro mě dost nesnadnou věc, trochu naučit. Slyšeli jsme červenky, sojky, spoustu pěnkav, sýkor, drozdů zpěvných, brávníka, asi čerstvě vyvedenou rodinku brhlíků, stehlíky 
a
další. Budníček větší, šoupálci a někteří další se nám i ukázali. Když jsme procházeli vřesovištěm, na stromě seděly hrdličky divoké a ne poprvé se nám se svým zpěvem předváděl bramborníček černohlavý. Z dravců tu bylo možné vidět káně lesní, poštolky a sem tam motáka pochopa. Ve křoví poletovaly pěnice černohlavé, pokřovní a hnědokřídlé. Všude bylo k slyšení také pěnice vlašské, zatím se mi je ale podařilo vidět jen velice krátce.Úterní dopoledne jsme strávili opět v lese. Na jednom místě se ozývali strakapoudi prostřední, jinde zase bušila do stromu samice datla s výrazně hnědými letkami. Aby toho ze šplhavců nebylo málo, podařilo se nám objevit hnízdo strakapouda velkého, ze kterého už vykukovala velké mláďata. Ze křoví na kraji lesa zpíval sedmihlásek a odjinud taky slavík. Po celém lese se ozývalo hlasité volání kukaček, žluv a dudků. O něco nenápadnější byl zpěv pěvušky
modré, lejska bělokrkého a křivek. Ve středu jsme si mohli trochu přispat, takže jsme nevstávali v pět, ale asi v sedm. Dnes byla na programu výuka focení, popř. nahrávání hlasů a šplhání po stromech se stupačkami. Přes oběd jsme měli spoustu volného času, a tak jsem se šla projít na vřesoviště až na konec třešňového sadu, abych se pokusila najít strakapoudy jižní. Bohužel jsem opět neměla štěstí. To, co vyhlíželo jako mladý strakapoud jižní, protože nemělo vous úplně spojený, se ukázalo být zřejmě mladým strakapoudem velkým. Povedla se mi alesp
oň dokumentační fotka pěnice vlašské, kterých na daném místě zpívalo kolem pěti. Potom jsem také byla svědkem vzdušného souboje dvou skřivanů polních. Ve čtvrtek jsme mapovali vřesoviště a vesnice. Nedaleko stáda ovcí jsme vyplašili dudka, který pak letěl podél les
a s partnerem, stejně jako krásný samec žluvy. Na suchém stromě byli už zdálky nápadní holubi hřivnáči, což ale neplatilo o slavíku, který krásně zpíval asi dva metry od nás, přesto bylo nemožné ho spatřit. Nad námi rychle přelétávali dlasci. Dva večery jsme věnovali lákání lelků a výrečků na nahrávku, bohužel neúspěšně. Zvláštostí, kterou jsem viděla prvně, byl pták připomínající poštolku, ale zároveň i kukačku. Ukázalo se, že je to skutečně kukačka - její hnědá forma. 
Někdo tvrdil, že nad polem na obzoru viděl motáka lužního, a tak jsme vzali auto a ve čtyřech se tam jeli podívat. Skutečně jsme ho viděli a stihli rychle vyfotit, než zmizel za horizontem. Čekali jsme na něho v dost vratkém posedu, ale už se neukázal.
Poslední dopoledne v terénu jsme strávili na polích a mezi vinicemi. Bylo tu množství zde běžných ptáků jako jsou ťuhýci, zvonci,... Nejlepším pozorováním byla poštolka sedící docela nízko na suchém stromu, která trhala svoji kořist, kterou byl špaček nebo kos. Nechala nás přijít asi na dvacet metrů a dlouho si jí prohlížet.
Přes poledne jsme šli vyzkoušet stativáky a digiscoping. Zastavili jsme se u hrdličky zahradní sedící na hnízdě, protože se ukázala být dobrým pozorovacím objektem. Vzápětí ji ale něco předčilo. Konečně! Na elektrické vedení si sedl krutihlav. Za dobu, co jsme ho sledovali a
fotili, si tam sedl ještě několikrát, potom na plot jedné zahrady a na břízu, kde jsme objevili i druhého. Později bylo objeveno i hnízdo ve zdi.V pátek jsme si vzájemně odprezentovali svoje výsledky. Celkem jsme v oblasti našli 92 druhů a u některých porovnávali početnost. Kolem poledne jsme se rozloučili a po jednotlivcích či skupinách se rozjeli do svých domovů po celé republice. Ve čtyřčlenné skupince jsme cestou zpátky objeli ještě Lednické rybníky a stavili se u Nových Mlýnů, příliš dlouho jsme se však nezdržovali. Nejzajímavějšími pozorováními byla čírka modrá, orel mořský, párek ostřížů, volavka stříbřitá, čápi černí, čáp bílý, luňák hnědý, hejno čejek s vodouši rudonohými, vodouši kropenatí a v centru Břeclavi pro mě nový druh - dva chocholouši.
Kurz bohužel utekl velmi rychle. Z přednášek jsem si odnesla spoustu nových a zajímavých informací a v neposlední řadě bylo na kurzu dobré také to, že jsem se tak seznámila se spoustou skvělých lidí stejných zájmů. Každému bych kurz určitě doporučila - a je jedno, jestli začátečníkovi, či zkušenému amatérskému ornitologovi, protože si myslím, že takový kurz musí rozšířit obzory prostě každému.
8. června 2009
Žádné komentáře:
Okomentovat