1. listopadu 2009
První chvíle nedělního ráno jsme strávili krátkým přemítáním o tom, kam se v tom dušičkovém čase podíváme. Váhali jsme mezi cestou na jih, k Bezdrevu a okolí, a cestou k nádrži Rozkoš. Na obě místa je to zhruba stejně daleko. Nakonec zvítězila severní varianta. Pohled na teploměr i na oblohu moc nekorespondoval s předpovědí, kde rosničky slibovaly jeden z posledním příjemných víkendů. U České Skalice bylo oparu ještě víc a stupňů zase méně. Hladina první nádrže byla obsazena dvěma vět
šími skupinami kachen - převažovaly kachny divoké, pár poláků velkých a potápky roháči. Skupinu doplňovala desítka hoholů severních (5M a 5F). A pak už jen pár lysek černých a racků chechtavých. Druhá půlka nádrže byla částečně upuštěná, ale kromě několika rybářů a hledače kovů jsme moc ptáků neviděli. Teprve na druhé straně na dvou poloostrůvcích odpočívalo několik desítek kormoránů velkých, desítka volavek popelavých, racci chechtaví a několik velkých racků, kte
ré nešlo na tu dálku přesně určit (bělohlavý/středomořský). Pak už jsme vyrazili po kamenné hrázi, která odděluje obě nádrže. Po chvíli prolétlo hejnko drobných pěvců a posadilo se na rozhraní kamenného valu a hráze. Byly to konopky žlutozobé, dvanáct jedinců. Neustále čile poskakovaly a obíraly semena zaschlých rostlin. Dobře patrné bylo jejich nenápadné chování - i přes čilý pohyb stále zůstávaly ve skrytu kamenů nebo travin. Takže vyfotit je, a to na docela malou vzdálenost, nebylo vůbec jednoduché. Sotva jsme ušli pár dalších kroků, všimli jsme si mezi velkými kmeny vykukující hlavy husy běločelé. I když vypadala jako poraněná, nakonec v pořádku odplula. Jen bylo divné vidět běločelku takhle osamocenou. A dalších dvacet metrů chůze a zpod kamenů vylétla čtveřice sněhulí severních. No konečně je vidíme. Sedají kousek dál na kameny těsně u vody, neustále se protahují a probírají peří. Vypadá to na jednoho samečka a tři sam
ičky. Pomalu se k nim přibližujeme, po očku nás sledují, ale dál pokračují ve své činnosti. Jsme od nich deset metrů a kocháme se jejich krásným vzhledem. Vlezlá zima nás ale nutí vrátit. Cestou ještě zahlédneme jednoho konipase horského. V autě nastavujeme topení na maximum, ale trvá dost dlouho než se zahřejeme. Cestou domů jsme ještě udělali povinnou zastávku u Proudnického rybníka, jehož vypuštěné dno obývala asi padesátka volavek popelavých, dvě volavky bílé a několik desítek racků chechtavých. I přes tu zimu to byl skvělý den - zahlédli jsme letos své první zimní hosty (hohol, husa běločelá, konopka i sněhule), přičemž poslední dva druhy jsme viděli u nás vůbec poprvé.
šími skupinami kachen - převažovaly kachny divoké, pár poláků velkých a potápky roháči. Skupinu doplňovala desítka hoholů severních (5M a 5F). A pak už jen pár lysek černých a racků chechtavých. Druhá půlka nádrže byla částečně upuštěná, ale kromě několika rybářů a hledače kovů jsme moc ptáků neviděli. Teprve na druhé straně na dvou poloostrůvcích odpočívalo několik desítek kormoránů velkých, desítka volavek popelavých, racci chechtaví a několik velkých racků, které nešlo na tu dálku přesně určit (bělohlavý/středomořský). Pak už jsme vyrazili po kamenné hrázi, která odděluje obě nádrže. Po chvíli prolétlo hejnko drobných pěvců a posadilo se na rozhraní kamenného valu a hráze. Byly to konopky žlutozobé, dvanáct jedinců. Neustále čile poskakovaly a obíraly semena zaschlých rostlin. Dobře patrné bylo jejich nenápadné chování - i přes čilý pohyb stále zůstávaly ve skrytu kamenů nebo travin. Takže vyfotit je, a to na docela malou vzdálenost, nebylo vůbec jednoduché. Sotva jsme ušli pár dalších kroků, všimli jsme si mezi velkými kmeny vykukující hlavy husy běločelé. I když vypadala jako poraněná, nakonec v pořádku odplula. Jen bylo divné vidět běločelku takhle osamocenou. A dalších dvacet metrů chůze a zpod kamenů vylétla čtveřice sněhulí severních. No konečně je vidíme. Sedají kousek dál na kameny těsně u vody, neustále se protahují a probírají peří. Vypadá to na jednoho samečka a tři samičky. Pomalu se k nim přibližujeme, po očku nás sledují, ale dál pokračují ve své činnosti. Jsme od nich deset metrů a kocháme se jejich krásným vzhledem. Vlezlá zima nás ale nutí vrátit. Cestou ještě zahlédneme jednoho konipase horského. V autě nastavujeme topení na maximum, ale trvá dost dlouho než se zahřejeme. Cestou domů jsme ještě udělali povinnou zastávku u Proudnického rybníka, jehož vypuštěné dno obývala asi padesátka volavek popelavých, dvě volavky bílé a několik desítek racků chechtavých. I přes tu zimu to byl skvělý den - zahlédli jsme letos své první zimní hosty (hohol, husa běločelá, konopka i sněhule), přičemž poslední dva druhy jsme viděli u nás vůbec poprvé.
1.listopadu 2009
Žádné komentáře:
Okomentovat