Na druhý svátek vánoční jsme původně plánovali jet na chatu, kvůli hlášenému dešti jsme se ale rozhodli zůstat v Praze a vyvenčit pejska ve Stromovce. Samozřejmě vyzbrojeni foťákem a dalekohledy. Předpověď jak zdá se nevyšla, místo deště celý den svítilo teplé sluníčko a rtuť teploměru ukazovala těžko uvěřitelných 12°C. Naši vycházku jsme se rozhodli začít u zátoky, kde byla hlášena kachnička karolínská a snad už tradičtí stromovkoví hvízdáci. Na rozdíl od předpovědi počasí se předpověď ptáčkařská nespletla, a tak jsme již brzy zaostřili dalekohledy na očekávané ptačí krasavce.
Hvízdák se dvěma samičkami se držel trochu stranou, kachnička se ale v
klidu nechala krmit rohlíkem spolu s hejnkem březňaček. Snažili jsme se
jim nadběhnout, abychom je zachytili v teplém světle zimního slunce
nízko nad horizontem.
Tohle jsme stihli docela rychle, proto jsme pokračovali dál, do Stromovky, směrem k jezírkům, kde se touto dobou koncentruje značné množství vodního ptactva. Cestou jsme viděli mnoho strak a sýkorek, sojky, kavků, městské holubi a další běžné druhy.
Jezírka byla přesně taková, jaká jsme je očakávali. Obývalo je množství divokých kachen, lysek, několik slípek a racků. Kachny i lysky si zjevně užívaly sluníčka, mlátily křídly a cákaly vodu všude kolem sebe, jeden pár kachen jsme viděli tokat.
Některé z lysek začaly být mírně agresivní - jezdily po hladině s krkem těsně nad hladinou a zobákem občas čeřícím vodu. Ostatní se obvykle držely v určité vzdálenosti, ale jakmile ji některá lyska porušila, agresor zrychlil, až před sebou tlačil vlnu vody a zaútočil.
Ne vždy byla ale útočníkem pouze lyska. Některé se potápěly a lovily ze dna potravu - různé cáry řas. Jakmile to ovšem zmerčil nedaleko sedící racek, převládly jeho pirátské úmysly, zvedl se a pronásledoval a dorážel na nebohou lysku tak dlouho, než své sousto spolkla, nebo - s větší pravděpodobností - upustila do vody, kde si ho mohl nenechavý racek přivlastnit.
U posledního jezírka jsme viděli několik slípek v rákosí, některé s oranžovým odečítacím kroužkem.
Vedle jezírka byla na louce velká louže, kde se procházeli racci a občas nějaké straka. Neměli tu ale takový klid, protože je občas vyplašil nějaký z všudepřítomných psů. Ti občas rozzlobili i naši Ketty, který se musela důrazně ohnat po nějakých bulteriérech a ukázat jim, že by si měli držet uctivou vzdálenost. Jinak si vykračovala celkem spokojeně.
Abychom naši postarší čivavu ale moc neunavili, vydali jsme se zpět směrem k autu. Cestou nás trochu překvapili dva hřivnáči, o nichž jsme si mysleli, že pravěpodobně všichni odtáhli. V tom sluníčku v nás opravdu vzbudili pocit přicházejícího jara.
Žádné komentáře:
Okomentovat