(29. července 2008)
Pobyt na chatě zase tak velkou nabídku ptačích druhů nenabídl, a tak jsme po týdenním „půstu“ i přes panující letní horko vyrazili zase na jih Čech na Dívčicko. Brzká ranní návštěva proběhla kolem tradičních zastávek. Hladiny rybníků byly skoro vymetené až na pár jedinců kachen divokých, lysek černých atd. Výjimkou bylo postupné nalétávání skupinek husí velkých na hladinu malého rybníka až jich tu bylo přes stovku. A konečně jsem po delší době zase v JČ viděli husice liščí – dvě dospělé a tři odrostlá mláďata. O poznání lepší byla „nabídk
a“ u skupiny brodivých. Velmi četné byly volavky bílé, na jednom mělkém rybníku u Sedlce jich v celé ploše postávalo asi dvacet. O něco méně lovilo volavek popelavých. Třetím druhem byla volavka stříbřitá – na jednom místě pět jedinců. Posledním zástupcem pak byl kolpík bílý, který se typicky pravidelným kývavým pohybem zanořeného zobáku ze strany na stranu krmil na mělčině. Z bahňáků bylo opět vidět skupiny čejek chocholatých – na dvou místech dohromady přes šedesát jedinců. Pravidelným obyvatelem mělčin je kulík říční – přes 40 dospělých s mláďaty. Poněkud přibylo pisíků obecných. Roztroušená desítka se krmila spolu s kulíky. Z vodoušů byli k vidění nejhojněji vodouši
bahenní (10), samci i samice vodoušů tmavých (5), jen jeden vodouš šedý a vodouš kropenatý. V nízké trávě u břehu vykukovalo pět bekasin otavních. Nechybělo ani šest pisil čáponohých a asi patnáct jespáků bojovných. Tato přehlídka druhů nebyla ničím novým, v lokalitě jsou pozorovány už několik týdnů. Ale nakonec jsme se novinky také dočkali. Ve skupince vodoušů se blízko břehu objevili tři jespáci křivozobí – všichni ve zbarvení typickém pro přepeřování do zimního šatu. A za chvilku ještě jedno překvapení – ve skupině kulíků jsme si na vzdáleném břehu všimli dvou odlišných ptáčků. Ukázalo, že jsou to jespáci šedí. Zprvu jen p
osedávali, ale pak se začali krmit. Ještě štěstí, že už máme stativák, bez něhož by určení bylo sotva možné. Slunce ale už začalo neúprosně pálit a přes tetelící se vzduch už nic moc pozorovat nešlo. Poslední chvilky jsme strávili krátkým setkáním se starším párem turistů z Holandska, kteří se na břehu zastavili. Byli docela překvapeni, že i ve vnitrozemí se dají vidět bahňáci, které, jak oni říkají, znají z holandské
ho pobřeží, ale ve stovkám a tisících jedincích. Tak to bylo finále, naše čivava už měla toho tepla opravdu dost. Nicméně pozorování bahňáků včetně dvou nových druhů rozhodně stálo zato.
a“ u skupiny brodivých. Velmi četné byly volavky bílé, na jednom mělkém rybníku u Sedlce jich v celé ploše postávalo asi dvacet. O něco méně lovilo volavek popelavých. Třetím druhem byla volavka stříbřitá – na jednom místě pět jedinců. Posledním zástupcem pak byl kolpík bílý, který se typicky pravidelným kývavým pohybem zanořeného zobáku ze strany na stranu krmil na mělčině. Z bahňáků bylo opět vidět skupiny čejek chocholatých – na dvou místech dohromady přes šedesát jedinců. Pravidelným obyvatelem mělčin je kulík říční – přes 40 dospělých s mláďaty. Poněkud přibylo pisíků obecných. Roztroušená desítka se krmila spolu s kulíky. Z vodoušů byli k vidění nejhojněji vodouši bahenní (10), samci i samice vodoušů tmavých (5), jen jeden vodouš šedý a vodouš kropenatý. V nízké trávě u břehu vykukovalo pět bekasin otavních. Nechybělo ani šest pisil čáponohých a asi patnáct jespáků bojovných. Tato přehlídka druhů nebyla ničím novým, v lokalitě jsou pozorovány už několik týdnů. Ale nakonec jsme se novinky také dočkali. Ve skupince vodoušů se blízko břehu objevili tři jespáci křivozobí – všichni ve zbarvení typickém pro přepeřování do zimního šatu. A za chvilku ještě jedno překvapení – ve skupině kulíků jsme si na vzdáleném břehu všimli dvou odlišných ptáčků. Ukázalo, že jsou to jespáci šedí. Zprvu jen posedávali, ale pak se začali krmit. Ještě štěstí, že už máme stativák, bez něhož by určení bylo sotva možné. Slunce ale už začalo neúprosně pálit a přes tetelící se vzduch už nic moc pozorovat nešlo. Poslední chvilky jsme strávili krátkým setkáním se starším párem turistů z Holandska, kteří se na břehu zastavili. Byli docela překvapeni, že i ve vnitrozemí se dají vidět bahňáci, které, jak oni říkají, znají z holandského pobřeží, ale ve stovkám a tisících jedincích. Tak to bylo finále, naše čivava už měla toho tepla opravdu dost. Nicméně pozorování bahňáků včetně dvou nových druhů rozhodně stálo zato. 
Žádné komentáře:
Okomentovat