(22. - 23. července 2008)
Před odjezdem na dovolenou nám zbýval jeden den a jeden večer, a tak jsme se rozhodli strávit tento čas cestou na jižní Moravu. V pozdním odpoledni jsme po překonání dvou průtrží mračen na dálnici dorazili k Bzenci. Tady ještě pokračoval hezký podvečer, jen kupící se mraky naznačily že déšť sem také dorazí. Zastavili jsme u přírodní rezervace u silnice. Prvním druhem, na který jsme narazili, byl skřivan lesní. Žádné překvapení, písčitá půda a řídký borovicový porost jsou pro něho ideálním prostředím. Postupně jsme jich viděli skoro
dvacet. Vesměs se pohybovali po zemi, večer doslova vylétávali pod nohama. Další část byla doménou ťuhýků obecných – až na jednoho samé samičky a mladí. Po delší době jsme též zahlédli párek hrdličky divoké. Dalším druhem byla žluva hájní – nakrátko se objevil sameček a dvě samičky. A tím posledním byl dudek chocholatý – nejdříve prolétl kolem, potom jsme ho ještě přistihli na zemi a nakonec ještě jednou v letu. Večer jsme si počíhali na lelky lesní, ale příliš aktivit jsme nepozorovali. Jeden vrčel na kraji lesa, 
druhý rychle měnil místa v naší těsné blízkosti. Ale zůstalo jen u hlasu. V brzkém ránu jsem ještě jednou prošli písčiny a odměnou bylo opět pozorování dudka. Také se nám na pařezu podařilo objevit bohužel jenom mrtvolku nosorožíka kapucínka. Další cesta mířila k Lednickým rybníkům. Ale to už začalo vydatně pršet, výrazně se ochladilo a přidal se vítr. Příšernější počasí na pozorování ptáků si jen stěží lze představit. Nicméně početná skupina ptáků v dáli na hladině byla velmi lákavá. Především zde byly ve velkém počtu kachny divoké, husy velké i lysky černé, asi dvacet labutí velkých, podobný počet volavek bílých, o něco méně volavek popelavých. Též asi 30 racků chechtavých, kolem desítky rybáků obecných, nejméně jedna potápka malá a mladá slípka zelenonohá. Kromě těchto „běžných“ druhů sem zavítala volavky stříbřitá a konečně jsme letos viděli čápa
černého – jeden dospělý a jeden juv. se krmili ve společnosti volavek bílých. Mezi husami velkými byly nápadné husice liščí. Celkem jsme napočítali deset nedospělých jedinců ve dvojicích či čtveřicích. Možná to jsou ty, které Robert sledoval na jaře od vylíhnutí? Z bahňáků vévodily čejky chocholaté (50 ex.), sedm vodoušů šedých, asi tři vybarvení jespáci bojovní
, skupinka vodoušů bahenních, jeden vodouš tmavý, vodouš kropenatý, bekasina otavní a možná pisík obecný - značná vzdálenost nám nedovolila vidět detaily. Rozhodně jsem ale nečekali tenkozobce opačné - tady se procházeli tři exempláře. Dalším překvapením byl kolpík bílý. Zprvu jsme ho v dálce mezi volavkami přehlédli, ale krmil se zde celou dobu. Z dravců zde poletovali a chvíli též seděli na stromě dva 
luňáci hnědí. A jeden průlet ledňáčka říčního. Na vodní hladině se také převalovala jedna nutrie říční. Úplně promočení a zmrzlí jsme pak skočili do auta a zamířili do Prahy. Při projíždění Hustopečemi jsme si všimli, že déšť najednou přestal, a tak jsme ještě zajeli na chvilku do Pouzdřan. A už po chvíli jsme je zahlédli – vlhy pestré. Tak po pozorování vlh v Africe a Thajsku konečně ty naše. Poletovaly zde ve dvou větších skupinkách, částečně posedávaly po stromech. Daly se výborně pozorovat, ovšem počasí focení celkově příliš nepřálo, ale zážitky stály za to – viděli jsme pět nových druhů v letošním roce.
dvacet. Vesměs se pohybovali po zemi, večer doslova vylétávali pod nohama. Další část byla doménou ťuhýků obecných – až na jednoho samé samičky a mladí. Po delší době jsme též zahlédli párek hrdličky divoké. Dalším druhem byla žluva hájní – nakrátko se objevil sameček a dvě samičky. A tím posledním byl dudek chocholatý – nejdříve prolétl kolem, potom jsme ho ještě přistihli na zemi a nakonec ještě jednou v letu. Večer jsme si počíhali na lelky lesní, ale příliš aktivit jsme nepozorovali. Jeden vrčel na kraji lesa, druhý rychle měnil místa v naší těsné blízkosti. Ale zůstalo jen u hlasu. V brzkém ránu jsem ještě jednou prošli písčiny a odměnou bylo opět pozorování dudka. Také se nám na pařezu podařilo objevit bohužel jenom mrtvolku nosorožíka kapucínka. Další cesta mířila k Lednickým rybníkům. Ale to už začalo vydatně pršet, výrazně se ochladilo a přidal se vítr. Příšernější počasí na pozorování ptáků si jen stěží lze představit. Nicméně početná skupina ptáků v dáli na hladině byla velmi lákavá. Především zde byly ve velkém počtu kachny divoké, husy velké i lysky černé, asi dvacet labutí velkých, podobný počet volavek bílých, o něco méně volavek popelavých. Též asi 30 racků chechtavých, kolem desítky rybáků obecných, nejméně jedna potápka malá a mladá slípka zelenonohá. Kromě těchto „běžných“ druhů sem zavítala volavky stříbřitá a konečně jsme letos viděli čápa černého – jeden dospělý a jeden juv. se krmili ve společnosti volavek bílých. Mezi husami velkými byly nápadné husice liščí. Celkem jsme napočítali deset nedospělých jedinců ve dvojicích či čtveřicích. Možná to jsou ty, které Robert sledoval na jaře od vylíhnutí? Z bahňáků vévodily čejky chocholaté (50 ex.), sedm vodoušů šedých, asi tři vybarvení jespáci bojovní, skupinka vodoušů bahenních, jeden vodouš tmavý, vodouš kropenatý, bekasina otavní a možná pisík obecný - značná vzdálenost nám nedovolila vidět detaily. Rozhodně jsem ale nečekali tenkozobce opačné - tady se procházeli tři exempláře. Dalším překvapením byl kolpík bílý. Zprvu jsme ho v dálce mezi volavkami přehlédli, ale krmil se zde celou dobu. Z dravců zde poletovali a chvíli též seděli na stromě dva luňáci hnědí. A jeden průlet ledňáčka říčního. Na vodní hladině se také převalovala jedna nutrie říční. Úplně promočení a zmrzlí jsme pak skočili do auta a zamířili do Prahy. Při projíždění Hustopečemi jsme si všimli, že déšť najednou přestal, a tak jsme ještě zajeli na chvilku do Pouzdřan. A už po chvíli jsme je zahlédli – vlhy pestré. Tak po pozorování vlh v Africe a Thajsku konečně ty naše. Poletovaly zde ve dvou větších skupinkách, částečně posedávaly po stromech. Daly se výborně pozorovat, ovšem počasí focení celkově příliš nepřálo, ale zážitky stály za to – viděli jsme pět nových druhů v letošním roce. 
Žádné komentáře:
Okomentovat