(6. července 2008)
Brzké nedělní ráno mě zastihlo u Žehuňského rybníka. Auto jsem nechal u silnice a prošel jsem kolem celého severního břehu. Chvíli po cestě, chvíli vysokou travou plné rosy. Prvním přivítáním byla silueta káně lesní, která si za posed vybrala ceduli označující přírodní rezervaci. V rákosinách byli vidět i slyšet četní rákosníci proužkovaní, rákosníci obecní a též strnadi rákosní. Z dalších druhů byli na louce dva strnadi luční a jedna linduška luční. Podél polní cesty ale i na stromech u rákosin posedávali a vyzpěvovali ťuhýci obecní. Na té krátké trase čtyři páry. Z dravců prolétl orel mořský - nasvícení sluncem umožnilo dokonale pozorovat detaily. Nad rákosinami lovil moták pochop. Na ostrůvku obklopeném rákosím seděl na suchém stromě další menší dravčík. Pro velkou vzdálenost je však určení problematické. Na konci cesty podél rákosí se ozýval bukáček malý. Z dalších druhů jen stručný výčet - volavka popelavá, racek chechtavý, kachna divoká, lyska černá, polák velký, potápka roháč, rybák obecný, kormorán velký, slavík obecný, špaček obecný. Při cestě zpět jsem zahlédl strakapouda velkého. Ale jeho silueta na drátech vysokého elektrického vedení působila tak nějak nepatřičně. 
Žádné komentáře:
Okomentovat