Dovolená na chatě

(24. - 31. července 2008) 

Tak konečně jsem se letos dostali na naši chatu na Zbirožsku a strávili tu jeden týden. Dovolená je hlavně o kole, o vodě atd., ale alespoň malé poohlédnutí po ptácích v okolí jsme nemohli vynechat, byť parné počasí nebylo pro tuto aktivitu zrovna ideální. První den jsme si ale dali malý výlet na Blatensko k místním rybníkům. Prvním byl Horčápský rybník, kde se těsně u silnice zdržovalo hejno čejek chocholatých a racků chechtavých. V rákosí jsme zpozorovali dva motáky pochopy šplhající se po stéblech. Kromě kachen divokých a několika volavek popelavých pak tu už byl jen jeden pisík obecný, přelétávající mezi dvěma místy. Na poli hned vedle jsme ještě pozorovali asi tři špačky obecná, strnady obecné, ťuhýka obecného a samici bažanta s osmi kuřaty. Další zastávkou byly rybníky v okolí Bělčice, kde se zdržovaly většinou jen desítky kachen divokých (na jednom menším rybníku však kolem 150 kusů). Další zajímavější vodní plochou byl až rybník u Řečic, kde se na hladině pohupovaly sice také jenom kachny divoké, ale v rákosí se proháněli rákosník obecný a cvrčilka slavíková. Nejzajímavějším pozorováním byl ale přelet včelojeda lesního!
V dalších dnech jsme se místo k vodním nádržím vydali pro změnu do okolních křivoklátských lesů. Několikrát jsme zahlédli a zaslechli káni lesní, střízlíka obecného, ťuhýka obecného, strnada obecného, skřivana polního, strakapouda velkého, šoupálka (spíše dlouhoprstého, ale určením si nejsme jisti), brhlíka lesního. Letošním prvním pozorováním byl lejsek šedý, na lesní pasece lovící hmyz obratným vzdušným manévrováním. Na Babím vrchu jsme sledovali šveholící hejno sýkor koňader s velkým zastoupením juvenilů, mezi nimiž se ale sem tam ukázala sýkora modřinka, babka a uhelníček. Další den jsme se podívali ke Zvíkovci, resp. po červené stezce kolem potoku Javornice. V těchto lesích byly asi nejhojnější pěnkavy obecné a střízlíci. Několikrát jsme ale narazili i na šoupálky a sýkory koňadry. Ojediněle jsme zahlédli i lejska šedého, strakapouda velkého, brhlíka lesního, pěnici černohlavou, stehlíka obecného, a z mláďat to byla kropenatá červenka obecná a ochmýřený dlask tlustozobý. U potoka nás v jednom místě upoutaly hlasité zvuky a po chvíli jsme viděli dva ledňáčky říční, kteří kolem ještě několikrát prolétli. Ukázalo se však, že pozorovat ptáky lze jednodušším způsobem, něž se v horku ploužit po lesích. Stačilo ve správnou dobu sledovat malé zahradní jezírko - ráno po deváté se během půlhodinky přišla napít čí vykoupat řada ptáčků - dva drozdi obecní, dva kosi černí, dvě mladé červenky obecné, rodinka pěnice černohlavé, sýkorka babka, koňadra, modřinka, sameček zvonka zeleného, strnad obecný, budníček větší, asi 15 vrabců polních (hnízdí ve střeše chaty) a překvapivě pěvuška modrá. Těsně u jezírka se ještě pohyboval nedospělý brhlík lesní a dva rehci domácí. Tedy během chvíle 14 druhů. Zajímavá je společná koordinace do jednoho časového období, potom už byly přílety pouze ojedinělé. Cestou na koupání jsme se zastavili u Cekovského rybníka, kde kromě kachen, lysek, volavek bílé a popelavé prolétával rybák bahenní - letos teprve naše druhé pozorování, ale na jiné lokalitě. A koupání ve Štěpánském rybníce přidalo ještě skupinku devíti pisíků obecných. Na konci dovolené jsme se ještě zastavili na skok u Zbirožských jezírek, kde jsme znovu narazili na skorce vodního. Poslední zajímavé pozorování ale nepatří do ptačí říše. Na jedné lokalitě Martina spatřila z blízkosti několika metrů ve vodě mláďata, ze kterých se vyklubal norek americký (mink). Trojice černošedých norků s bílou náprsenkou dováděla mezi kameny a ve vodě. Opravdu nečekané, ale rozhodně příjemné setkání.

Letní výheň v Dívčicích

(29. července 2008) 

Pobyt na chatě zase tak velkou nabídku ptačích druhů nenabídl, a tak jsme po týdenním „půstu“ i přes panující letní horko vyrazili zase na jih Čech na Dívčicko. Brzká ranní návštěva proběhla kolem tradičních zastávek. Hladiny rybníků byly skoro vymetené až na pár jedinců kachen divokých, lysek černých atd. Výjimkou bylo postupné nalétávání skupinek husí velkých na hladinu malého rybníka až jich tu bylo přes stovku. A konečně jsem po delší době zase v JČ viděli husice liščí – dvě dospělé a tři odrostlá mláďata. O poznání lepší byla „nabídka“ u skupiny brodivých. Velmi četné byly volavky bílé, na jednom mělkém rybníku u Sedlce jich v celé ploše postávalo asi dvacet. O něco méně lovilo volavek popelavých. Třetím druhem byla volavka stříbřitá – na jednom místě pět jedinců. Posledním zástupcem pak byl kolpík bílý, který se typicky pravidelným kývavým pohybem zanořeného zobáku ze strany na stranu krmil na mělčině. Z bahňáků bylo opět vidět skupiny čejek chocholatých – na dvou místech dohromady přes šedesát jedinců. Pravidelným obyvatelem mělčin je kulík říční – přes 40 dospělých s mláďaty. Poněkud přibylo pisíků obecných. Roztroušená desítka se krmila spolu s kulíky. Z vodoušů byli k vidění nejhojněji vodouši bahenní (10), samci i samice vodoušů tmavých (5), jen jeden vodouš šedý a vodouš kropenatý. V nízké trávě u břehu vykukovalo pět bekasin otavních. Nechybělo ani šest pisil čáponohých a asi patnáct jespáků bojovných. Tato přehlídka druhů nebyla ničím novým, v lokalitě jsou pozorovány už několik týdnů. Ale nakonec jsme se novinky také dočkali. Ve skupince vodoušů se blízko břehu objevili tři jespáci křivozobí – všichni ve zbarvení typickém pro přepeřování do zimního šatu. A za chvilku ještě jedno překvapení – ve skupině kulíků jsme si na vzdáleném břehu všimli dvou odlišných ptáčků. Ukázalo, že jsou to jespáci šedí. Zprvu jen posedávali, ale pak se začali krmit. Ještě štěstí, že už máme stativák, bez něhož by určení bylo sotva možné. Slunce ale už začalo neúprosně pálit a přes tetelící se vzduch už nic moc pozorovat nešlo. Poslední chvilky jsme strávili krátkým setkáním se starším párem turistů z Holandska, kteří se na břehu zastavili. Byli docela překvapeni, že i ve vnitrozemí se dají vidět bahňáci, které, jak oni říkají, znají z holandského pobřeží, ale ve stovkám a tisících jedincích. Tak to bylo finále, naše čivava už měla toho tepla opravdu dost. Nicméně pozorování bahňáků včetně dvou nových druhů rozhodně stálo zato.

Noc a den na jižní Moravě

(22. - 23. července 2008) 

Před odjezdem na dovolenou nám zbýval jeden den a jeden večer, a tak jsme se rozhodli strávit tento čas cestou na jižní Moravu. V pozdním odpoledni jsme po překonání dvou průtrží mračen na dálnici dorazili k Bzenci. Tady ještě pokračoval hezký podvečer, jen kupící se mraky naznačily že déšť sem také dorazí. Zastavili jsme u přírodní rezervace u silnice. Prvním druhem, na který jsme narazili, byl skřivan lesní. Žádné překvapení, písčitá půda a řídký borovicový porost jsou pro něho ideálním prostředím. Postupně jsme jich viděli skoro dvacet. Vesměs se pohybovali po zemi, večer doslova vylétávali pod nohama. Další část byla doménou ťuhýků obecných – až na jednoho samé samičky a mladí. Po delší době jsme též zahlédli párek hrdličky divoké. Dalším druhem byla žluva hájní – nakrátko se objevil sameček a dvě samičky. A tím posledním byl dudek chocholatý – nejdříve prolétl kolem, potom jsme ho ještě přistihli na zemi a nakonec ještě jednou v letu. Večer jsme si počíhali na lelky lesní, ale příliš aktivit jsme nepozorovali. Jeden vrčel na kraji lesa, druhý rychle měnil místa v naší těsné blízkosti. Ale zůstalo jen u hlasu. V brzkém ránu jsem ještě jednou prošli písčiny a odměnou bylo opět pozorování dudka. Také se nám na pařezu podařilo objevit bohužel jenom mrtvolku nosorožíka kapucínka. Další cesta mířila k Lednickým rybníkům. Ale to už začalo vydatně pršet, výrazně se ochladilo a přidal se vítr. Příšernější počasí na pozorování ptáků si jen stěží lze představit. Nicméně početná skupina ptáků v dáli na hladině byla velmi lákavá. Především zde byly ve velkém počtu kachny divoké, husy velké i lysky černé, asi dvacet labutí velkých, podobný počet volavek bílých, o něco méně volavek popelavých. Též asi 30 racků chechtavých, kolem desítky rybáků obecných, nejméně jedna potápka malá a mladá slípka zelenonohá. Kromě těchto „běžných“ druhů sem zavítala volavky stříbřitá a konečně jsme letos viděli čápa černého – jeden dospělý a jeden juv. se krmili ve společnosti volavek bílých. Mezi husami velkými byly nápadné husice liščí. Celkem jsme napočítali deset nedospělých jedinců ve dvojicích či čtveřicích. Možná to jsou ty, které Robert sledoval na jaře od vylíhnutí? Z bahňáků vévodily čejky chocholaté (50 ex.), sedm vodoušů šedých, asi tři vybarvení jespáci bojovní, skupinka vodoušů bahenních, jeden vodouš tmavý, vodouš kropenatý, bekasina otavní a možná pisík obecný - značná vzdálenost nám nedovolila vidět detaily. Rozhodně jsem ale nečekali tenkozobce opačné - tady se procházeli tři exempláře. Dalším překvapením byl kolpík bílý. Zprvu jsme ho v dálce mezi volavkami přehlédli, ale krmil se zde celou dobu. Z dravců zde poletovali a chvíli též seděli na stromě dva luňáci hnědí. A jeden průlet ledňáčka říčního. Na vodní hladině se také převalovala jedna nutrie říční. Úplně promočení a zmrzlí jsme pak skočili do auta a zamířili do Prahy. Při projíždění Hustopečemi jsme si všimli, že déšť najednou přestal, a tak jsme ještě zajeli na chvilku do Pouzdřan. A už po chvíli jsme je zahlédli – vlhy pestré. Tak po pozorování vlh v Africe a Thajsku konečně ty naše. Poletovaly zde ve dvou větších skupinkách, částečně posedávaly po stromech. Daly se výborně pozorovat, ovšem počasí focení celkově příliš nepřálo, ale zážitky stály za to – viděli jsme pět nových druhů v letošním roce.

Novosedly s novým stativákem

(19. července 2008) 

 

Konečně jsme se rozhoupali ke koupi nového stativáku. Po dlouhém brouzdání na internetu jsme vybrali značku Olivon, a kam jinam "nový rozměr birdwathingu" vyzkoušet než na Novosededelské rybníky v Jižních Čechách. Objeli jsme většinu našich tradičních zastávek a bylo opravdu příjemné, že se z dříve téměř tmavých teček na druhém břehu stali v novém monokuláru barevní ptáci. Na dodávku adaptéru ještě čekáme, takže zatím pozorování bez fotek. Na rybníku Černá jsme si tak mnohem detailněji mohli prohlédnout párek potápek černokrkých s jedním mládětem, také rodinku potápek roháčů, potápku malou, husy velké, racky chechtavé, lysky černé, kachny a poláky velké i chocholačky,...
U rybníku Blatec jsme stativák ani nevyndavali, protože se rybník zdál docela pustý, až na několik racků chechtavých a 34 rybáků obecných - všichni sedící na kůlech. Žádnou zajímavost jsme neobjevili ani na rybníku Malé Nákří. Jediné, co stojí za zmínku jsou dvě hnízda potápek roháčů se sedícími dospělci. Potom bylo v pořadí kaliště u rybníku Velké Nákří. Zdá se, že ptáků tu stále ubývá. Potápěla se zde potápka malá, v bahně hledali potravu tři vodouši bahenní a pobíhalo zde několik kulíků říčních. Objevila se i první shlukování čejek chocholatých - na chvíli sem přilétlo hejno asi pětadvaceti kusů. Dalšími obyvateli byli dva holubi doupňáci a nedaleko na stromě vysedávala samička ťuhýka obecného. Největší radost nám ale udělala osamocená bekasina otavní, což je nový přírůstek do našeho lifelistu! Jen škoda, že byla tak daleko a nenechala nás přijít blíž. Největší očekávání jsme měli od Dolního rybníka. A ani tentokrát nezklamal. Skupina racků chechtavých a rybáků obecných na protějším břehu se zase o něco zvětšila. Poněkud nás ale zaskočilo hejno několika desítek bahňáků na našem břehu. Snažili jsme se chovat nenápadně, abychom je nevyplašili, ale marně. Jen co jsme otevřeli dveře od auta, odlétlo nejméně dvacet čejek. Mezi zbylými jsme napočítali 23 jespáků bojovných, pět vodoušů šedých, 12 vodoušů tmavých, asi 15 vodoušů bahenních a několik kulíků říčních, kteří běhali všude kolem rybníka. Krátce jsme zahlédli i pisíka obecného. Tradičními návštěvníky rybníka jsou oba druhy volavek (popelavá a bílá), ale kvakoš noční se nám po dlouhé době poprvé neukázal. Největším překvapením ale bylo tentokráte už šest pisil čáponohých a při bližším prozkoumání se nám v hejnu racků a rybáků zjevilo dokonce pět tenkozobců opačných! Poprvé v letošním roce jsme oba druhy viděli najednou v jedné lokalitě a navíc v tak velkém počtu. Protože pisily odpočívaly poměrně blízko, nemohla jsem si nechat ujít příležitost pokusit se o co nejlepší fotku. Nejdřív jsem se snažila ukrýt v křoví, stále jsem ale byla příliš daleko. Nakonec mi nezbylo nic než si lehnou na břicho a plazit se za nimi trávou :-) Dostala jsem se ale poměrně blízko a povzbuzena úspěchem jsem se pokusila o totéž s jespáky. Tentokrát mi ale stačilo jít po čtyřech. Tak jsme se s dobrou náladou z "úlovků" a z hezkého počasí mohli vydat na cestu zpět.

 

 

„Prázdninoví“ bahňáci

(12. července 2008)

 

Rozhodování na cestu po týdenní přestávce bylo docela jednoduché. Už minule se nám zdálo, že v tuto chvíli jsou nejzajímavější lokalitou Novosedelské rybníky. A pozorování jihočeských kolegů z posledního týdne to jen potvrzují. Vyrazili jsme na delší cestu i s rizikem, že přijdou deště – což sice nastalo, ale mírné přeháňky nebyly velkou překážkou až na podmínky pro fotografování. Začátek byl téměř tradiční – opět se nám podařilo hned u silnice u hráze rybníku Černá narazit na kvakoše nočního. Nejdříve jsme ho sledovali tak patnácti metrů z auta. Po chvíli poodlétl a posadil se na sloupek za malou boudu. Protože byl přece jen dost blízko, Martina se skryla za zeď a vystrčila zpoza ní jen foťák a snímky ani ne z 10 m byly na světě. Spolu s ním tam byli ještě dva dospělci a jedno mládě. Na hladině nás kromě běžných druhů zaujala potápka černokrká doprovázející svá droboučká mláďata. Za zmínku stojí ještě přelet pisíka obecného a na větvi nad vodou posedával ledňáček obecný. Pak už přišel Dolní rybník u Novosedel a opět nezklamal. Stejně jako minule na svém oblíbeném místě seděl další kvakoš noční a lovily dvě volavky bílé. Početné byly skupinky racků chechtavých a tentokráte s nimi bylo ve skupině asi 12 rybáků obecných. Řada jejich mláďat si ještě hlasitě říkala o krmení. Z bahňáků byly nejzajímavějším hostem pisily čáponohé. Hned čtyři jedinci probírali mělkou vodu. Občas je něco vyplašilo, vylétli, ale za okamžik se zase vrátili na stejné místo. Spolu s nimi se tu pohybovalo pět vodoušů tmavých a nejméně 12 vodoušů šedých. Blíže u krajů se krmili vodouši bahenní (cca 7) a podobný počet vodoušů kropenatých. Plejádu bahňáků doplnili ještě četní kulíci říční, čejky obecné a opět jsme zahlédli dvojici jespáků bojovných. Zajímavé je sledovat kulíky při sběru potravy. Vždy natáhnout nohu dopředu, zatřesou s ní těsně na povrchu a zobnou. A pak druhou nožkou a pořád dokola. Zda jim toto zachvění skutečně pomáhá „vyplašit“ červy je otázkou. Rybník Horní byl tentokráte téměř prázdný. Při našich minulých návštěvách zde byly invaze kachen divokých (250), pak tu pobývalo přes 100 hus velkých, a nyní jen několik kachen a volavek popelavých. Nakrátko jsme zahlédli čtveřici vodoušů rudonohých. Další zastávkou bylo odkaliště. Minule zde pobývala kolonie racků, tento týden kolegové pozorovali přes dvě stě hus, dnes ale celá lokalitě působila poněkud pustě. Několik hus velkých, poláků velkých a chocholaček, potápka malá, několik racků, vodouš šedý, kulíci říční a trojice vodoušů bahenních. Zpestřením byl přelet jedné kolihy velké. Z dalších druhů jsme při cestě zahlédli rákosníky proužkované, obecné, párek konopky obecné, zrzohlávku rudozobou, skupinu mlynaříků dlouhoocasých s mladými, mladého drozda kvíčalu, lysky černé, potápky roháče, motáka pochopa a čápa bílého.

 

Máchovo jezero a okolí

(3.-10. července 2008)

Moje letošní prázdniny začaly dovolenou u Máchova jezera. Říkala jsem si, že přibalit si s sebou dalekohled jistě nebude na škodu. Ptáky jsme vyrazili sledovat nejen k Mácháči, ale také k blízkým rybníkům Novozámeckému a Břehyňskému, přesto šlo jen o okrajovou náplň našeho pobytu. Bohužel je letní sezóna a všude v okolí se pohybuje spousta lidí. To je možná jedním z důvodů, proč tu toho k vidění příliš nebylo. Obvykle zde prý bývá ptactva mnohem víc. U Máchova jezera létal moták pochop, spousta konipasů bílých, několik rákosníků obecných, pěnice černohlavá a jiřičky. Na hladině plavaly celkem asi tři kachny divoké a stejný počet labutí velkých. Nejvíc tu bylo zřejmě potápek roháčů, kterých jsme napočítali přibližně deset:-D Největší atrakcí byla stohlavá hejna špačků, která se k vždy večeru slétala do rákosí přímo u našeho hotelu. Při výletu k Novozámeckému rybníku jsme narazili na čtyři vrány šedé, káni lesní, poštolku a asi dvě stovky vlaštovek. Naše další snažení nám však překazil prudký déšť. U Břehyňského rybníku jsme pořídili o něco lépe. Na kůlu trčícím z vody lovila v ranním letním slunci volavka popelavá, na hladině plavaly kachny, labutě, lysky, poláci a roháči, zatímco z rákosí bylo slyšet rákosníky obecné. Tento týden už jsme mohli sledovat mláďata několika druhů pěvců. Byli to lejsci šedí, sýkory koňadry a pěnkava obecná. Dále jsme pozorovali ještě drozda zpěvného a červenku obecnou. Na ptáky náš tamější pobyt tedy nebyl zvlášť bohatý. Možná by ale stálo za to přijet sem v jinou roční dobu.

Žehuňský rybník

(6. července 2008) 

Brzké nedělní ráno mě zastihlo u Žehuňského rybníka. Auto jsem nechal u silnice a prošel jsem kolem celého severního břehu. Chvíli po cestě, chvíli vysokou travou plné rosy. Prvním přivítáním byla silueta káně lesní, která si za posed vybrala ceduli označující přírodní rezervaci. V rákosinách byli vidět i slyšet četní rákosníci proužkovaní, rákosníci obecní a též strnadi rákosní. Z dalších druhů byli na louce dva strnadi luční a jedna linduška luční. Podél polní cesty ale i na stromech u rákosin posedávali a vyzpěvovali ťuhýci obecní. Na té krátké trase čtyři páry. Z dravců prolétl orel mořský - nasvícení sluncem umožnilo dokonale pozorovat detaily. Nad rákosinami lovil moták pochop. Na ostrůvku obklopeném rákosím seděl na suchém stromě další menší dravčík. Pro velkou vzdálenost je však určení problematické. Na konci cesty podél rákosí se ozýval bukáček malý. Z dalších druhů jen stručný výčet - volavka popelavá, racek chechtavý, kachna divoká, lyska černá, polák velký, potápka roháč, rybák obecný, kormorán velký, slavík obecný, špaček obecný. Při cestě zpět jsem zahlédl strakapouda velkého. Ale jeho silueta na drátech vysokého elektrického vedení působila tak nějak nepatřičně.