Dnes jsme se probudili do zamračeného dne, plného sněhových přeháněk, a tak jsme se nadějí na nějaký výlet téměř vzdali. Když se ale kolem poledne počasí trochu umoudřilo, skočili jsme do auta a vyrazili k Žehuni. Naše čivava však dostala klepavku, takže jsme se o nějakou delší procházku ani nepokoušeli. Jakmile jsme dorazili k rybníku, zahlédli jsme na hladině pár roztroušených ptáků. Prvním z nich byl samec morčáka velkého a hned za ním se vynořila mladá potápka roháč. Mezi nimi se střídavě objevovala a zase mizela tmavá silueta, kterou jsme připsali naší první, tolik vytoužené potáplici - potáplici malé. A mohli jsme obdivovat její potápěčské umění. Když se potopila, stále jsme ji ani po docela dlouhé chvíli nemohli najít, ale pak se vždy vynořila o mnoho desítek metrů dál. Křižovala tuto část rybníka z jednoho k
once na druhý. Mimo tyto druhy tu plavalo ještě několik březňaček a kormoránů, přelétl také mladý racek - pravděpodobně bělohlavý nebo středomořský. Pak jsme se ještě stavili u Proudnického rybníka, kde u břehu odpočívalo hejno kachen divokých, lyska a jedna samice čírky modré. Když jsme si je hezky zblízka prohlíželi, přišel majitel vedlejšího domu a ptal se, koho sledujeme. Ukázalo se, že to
hejno má dokonale ochočené, takže když na ně zavolal, začaly kachny ve štrůdlu pochodovat směrem k nám. Jak nám ale pán vysvětlil, bylo by to mnohem rychlejší, kdyby je zrovna před chvílí nenakrmil. Když si postěžoval, že ta čírka ještě tak ochočená není, pomalu přišla další sněhová vánice, a tak nastal čas vrátit se do Prahy.
23. listopadu 2008
(16. listopadu 2008)
nejrůznějších druhů. Do jednoho hejna byly seskupeny březňačky, čírky obecné, kopřivky, lžičáci, hvízdáci a dvě potápky roháči. O kus dál se shromáždili kormoráni (150) a labutě a odkudsi z neznáma se ozývaly husy. U břehů také postávaly oba druhy volavek a nad hladinou proletěl krahujec. Nejzajímavějším druhem zde byly bezpochyby tři nepřehlédnutelné husice liščí, které plavaly stranou od kachen. Cestou na Dívčicko jsme z auta zahlédli dva ptáky - nejspíš káně lesní. Naštěstí jsme je stihli v rychlosti zaměřit dalekohledem, jinak bychom v nich dva krkavce velké jen těžko rozeznali. Další zastávkou byl rybník Horní, Dolní, Nová a Březovec, kde se vyskytovaly kachny, labutě, volavky, čírky a jedna husa velká. Žádné zvlášť zajímavé pozorováni nenabídly ani rybníky Knížecí, Dehtář, kde seděly asi dvě stovky hus velkých a rybník Vlhavský. Za nejzajímavější druhy z těchto míst považujeme racky chechtavé a potápky roháče :-). Až rybník 
Volešek nás potěšil devatenácti kolihami velkými, které probíraly bahno mezi volavkami. Volavek popelavých tu různě přelétávalo 85 a bílých 64. Cestou k Vlhavskému rybníku jsme projížděli přes Zbudovská blata, kde na polích sedělo několik kání lesních. Každou zvlášť jsme prohlédli a tajně doufali, že bychom snad mezi nimi mohli najít také káni rousnou. A přece se na nás štěstí usmálo. Světle zbarvený dravec s nepatrně větším rozpětím třepetal nad polem a nakonec vylétl do výše, kde plachtil a my měli jedinečnou možnost srovnat ho s nedalekou kání lesní. Jednoznačně nejzajímavějším z rybníků byl pro nás Blatec. Na kraji ostrůvku stálo sedmdesát čejek, mezi nimiž jsme důkladným prohledáním nalezli čtyři jespáky bojovné s velmi načechraným peřím a osm čilých jespáků obecných, kteří neúnavně zabodávali své zobáčky do bláta. Spolu s nimi na okraji vody postával i jeden vodouš šedý. Druhý vodouš, tentokráte vodouš tmavý, se pak procházel osamoceně opodál. 
Už potřetí jsem se vydala obhlédnout úsek Vltavy u Pražské ZOO. Druhové složení ptáků se od minulého pátku výrazně nezměnilo. Přibylo pět poláků velkých, kteří se přidružili k hejnu už asi stovky poláků chocholaček. Opět se nedalo přehlédnout velké hejno (350) kormoránů a podobný počet racků chechtavých, mezi nimiž bylo na ostrůvku možné najít slípky a lysky. Počet volavek popelavých se také zvedl na necelých 25, ačkoliv nebyly přímo u Vltavy,
ale obsadily stromy na skalnatém svahu na území zoologické zahrady. Potápek malých je tu stále nejméně deset, i když pravděpodobně ještě víc, zato potápka roháč už zmizela. Po dvou týdnech se mi ukázal konipas horský, ačkoliv jen na chviličku. V hejnu poláků chocholaček se během pár vteřin objevila očekávaná trojice poláků malých, ale více mě překvapily dvě samice hoholů severních, které se tu během předešlých dvou týdnů neukázaly. Konečně tedy začali přilétat první zimní hosté. 
Tento víkend jsme se opět nedostali nikam daleko, takže jsem se alespoň jela na kole znovu podívat k Vltavě. Kromě tradičních racků chechtavých, kormoránů velkých, březňaček, lysek, volavek popelavých, slípek a potápek malých se tu k mé velké radosti stále zdržuje trojice poláků malých, kteří, když mě viděli, se nejprve vzdálili na protější břeh, kde se začali stejně jako posledně prohánět. Po chvíli se k nim připojilo několik poláků chocholaček, kterých se na hladině pohupovalo už kolem osmdesáti. Mezi nimi byla velmi nápadn
á osamocená potápka roháč, kterou jsem tu minulý týden neviděla. Novinkou bylo i hejnko dvanácti čírek obecných, plujících těsně podél břehu. Z ptáků, kteří nejsou vázáni na vodní prostředí, se mi předvedli dva střízlíci, samec bažanta, čížci, stehlíci, sýkory, straky, mlynaříci, havrani, sojka, kavky, poštolka obecná, káně lesní, strakapoud velký a dvě žluny zelené.
Po deštivém týdnu se konečně udělalo krásně, a tak by byla škoda nějak toho nevyužít. Rozhodla jsem se proto vzít kolo a samozřejmě také dalekohled, abych mohla obhlédnout úsek Vltavy kolem ZOO, zda-li už se tu neobjevili nějací zimní hosté. Nejprve jsem minula prolétávajícího konipase horského a od mostu dále už byly k vidění i nějaké kachny, které však nebylo snadné proti oslnivému slunci rozeznat. Z protějšího břehu se co chvíli ozval troubivý hlas některého z asi 250 kormoránů, kteří tradičně obsypali několik v řadě stojících stromů. Když jsem dorazila k ostrůvku, zdaleka nápadnému díky bílé barvě několika desítek racků chechtavých, bylo možné mezi nimi rozeznat volavku popelavou, několik lysek a slípek zelenonohých, kterých jsem našla přibližně dvacet pět. Dojela jsem až k místu, kde se řeka stáčí a hledala potápky malé, které osamoceně plavaly při protějším břehu. Napočítala jsem jich minimálně čtrnáct, ale je možné, že se mi některá schovala pod hladinu. Abych si lépe prohlédla kachny, dojela jsem zpět k mostu, kde mi činilo nemalé potíže projet s kolem skrze dav na druhou stranu. Tam se mi dost nevyplatilo sledovat poštolku prolétávající nade mnou. Když jsem si uvědomila, že by nebylo od věci sledovat cestu, zapadla jsem do bahna. Nezbylo mi nic jiného než si do něho stoupnout a kolo vytlačit. Na cestě plné louží lemované neprostupným plevelem a bodláčí se hlučně ozývalo hejno ne méně než padesáti
stehlíků obecných a každou chvilku některý sletěl na zem, aby se vykoupal. Opodál poletoval ve větvích drozd zpěvný. Úzká cestička rozrytá koňskými kopyty mě dovedla až k hejnu poláků chocholaček, kteří, když mě viděli, se začali hromadně potápět. Více mě však zaujal jakýsi skřek následovaný letícím ledňáčkem, který pravděpodobně vysedával na svém oblíbeném zábradlí, kde jsme ho měli možnost vidět i vloni. Dál už mě nic zajímavého nečekalo až na hejnko březňaček, které vylétly od břehu, když jsem se k nim přiblížila. Ještě jednou jsem zvedla dalekohled a mezi kachnami divokými našla tentokráte už tři poláky malé (když jsem tu byla 19. září, byli pouze dva)! Nejsem si úplně jistá, ale myslím, že šlo o dva samečky a jednu samičku. Stále se drželi pohromadě stranou od březňaček i od chocholaček a začali dovádět. Křídly vířili vodu, než jeden z nich prudce vylétl a hned se zase potopil. Zbylí dva ho hned následovali a tak se to opakovalo několikrát. A to byl velice příjemný závěr dnešní projížďky. 