Dnes jsme se probudili do zamračeného dne, plného sněhových přeháněk, a tak jsme se nadějí na nějaký výlet téměř vzdali. Když se ale kolem poledne počasí trochu umoudřilo, skočili jsme do auta a vyrazili k Žehuni. Naše čivava však dostala klepavku, takže jsme se o nějakou delší procházku ani nepokoušeli. Jakmile jsme dorazili k rybníku, zahlédli jsme na hladině pár roztroušených ptáků. Prvním z nich byl samec morčáka velkého a hned za ním se vynořila mladá potápka roháč. Mezi nimi se střídavě objevovala a zase mizela tmavá silueta, kterou jsme připsali naší první, tolik vytoužené potáplici - potáplici malé. A mohli jsme obdivovat její potápěčské umění. Když se potopila, stále jsme ji ani po docela dlouhé chvíli nemohli najít, ale pak se vždy vynořila o mnoho desítek metrů dál. Křižovala tuto část rybníka z jednoho k
once na druhý. Mimo tyto druhy tu plavalo ještě několik březňaček a kormoránů, přelétl také mladý racek - pravděpodobně bělohlavý nebo středomořský. Pak jsme se ještě stavili u Proudnického rybníka, kde u břehu odpočívalo hejno kachen divokých, lyska a jedna samice čírky modré. Když jsme si je hezky zblízka prohlíželi, přišel majitel vedlejšího domu a ptal se, koho sledujeme. Ukázalo se, že to
hejno má dokonale ochočené, takže když na ně zavolal, začaly kachny ve štrůdlu pochodovat směrem k nám. Jak nám ale pán vysvětlil, bylo by to mnohem rychlejší, kdyby je zrovna před chvílí nenakrmil. Když si postěžoval, že ta čírka ještě tak ochočená není, pomalu přišla další sněhová vánice, a tak nastal čas vrátit se do Prahy.
23. listopadu 2008
Žádné komentáře:
Okomentovat