(16. listopadu 2008)
Po delší odmlce jsme se rozhodli, že je čas na nějaký pořádný výlet. Nevěděli jsme přesně, kam vyrazit, a tak jsme objeli množství jihočeských rybníků. Náš výlet začal na Blatensku, kde jsme obhlédli rybníky Labuť a Starý. Bylo nám jasné, že na nějaké bahňáky už tu asi nenarazíme, a v tom jsme se opravdu nespletli. U rybníku Starý prolétával mladý orel mořský. Když se po neúspěšném lovu posadil na břeh, v mžiku se k němu slétlo hejno vran - nejspíš očekávaly, že se přiživí na nějaké kořisti. Na hladině plavaly pouze labutě a březňačky, na mělčinách postávaly volavky bílé a popelavé. Mnoho času jsme zde nestrávili a zamířili na Dívčicko. Cestou jsem se ještě zastavili u rybníku Řežabince, kde se nám naskytla podívaná na velké množství kachen 
nejrůznějších druhů. Do jednoho hejna byly seskupeny březňačky, čírky obecné, kopřivky, lžičáci, hvízdáci a dvě potápky roháči. O kus dál se shromáždili kormoráni (150) a labutě a odkudsi z neznáma se ozývaly husy. U břehů také postávaly oba druhy volavek a nad hladinou proletěl krahujec. Nejzajímavějším druhem zde byly bezpochyby tři nepřehlédnutelné husice liščí, které plavaly stranou od kachen. Cestou na Dívčicko jsme z auta zahlédli dva ptáky - nejspíš káně lesní. Naštěstí jsme je stihli v rychlosti zaměřit dalekohledem, jinak bychom v nich dva krkavce velké jen těžko rozeznali. Další zastávkou byl rybník Horní, Dolní, Nová a Březovec, kde se vyskytovaly kachny, labutě, volavky, čírky a jedna husa velká. Žádné zvlášť zajímavé pozorováni nenabídly ani rybníky Knížecí, Dehtář, kde seděly asi dvě stovky hus velkých a rybník Vlhavský. Za nejzajímavější druhy z těchto míst považujeme racky chechtavé a potápky roháče :-). Až rybník 
Volešek nás potěšil devatenácti kolihami velkými, které probíraly bahno mezi volavkami. Volavek popelavých tu různě přelétávalo 85 a bílých 64. Cestou k Vlhavskému rybníku jsme projížděli přes Zbudovská blata, kde na polích sedělo několik kání lesních. Každou zvlášť jsme prohlédli a tajně doufali, že bychom snad mezi nimi mohli najít také káni rousnou. A přece se na nás štěstí usmálo. Světle zbarvený dravec s nepatrně větším rozpětím třepetal nad polem a nakonec vylétl do výše, kde plachtil a my měli jedinečnou možnost srovnat ho s nedalekou kání lesní. Jednoznačně nejzajímavějším z rybníků byl pro nás Blatec. Na kraji ostrůvku stálo sedmdesát čejek, mezi nimiž jsme důkladným prohledáním nalezli čtyři jespáky bojovné s velmi načechraným peřím a osm čilých jespáků obecných, kteří neúnavně zabodávali své zobáčky do bláta. Spolu s nimi na okraji vody postával i jeden vodouš šedý. Druhý vodouš, tentokráte vodouš tmavý, se pak procházel osamoceně opodál.
nejrůznějších druhů. Do jednoho hejna byly seskupeny březňačky, čírky obecné, kopřivky, lžičáci, hvízdáci a dvě potápky roháči. O kus dál se shromáždili kormoráni (150) a labutě a odkudsi z neznáma se ozývaly husy. U břehů také postávaly oba druhy volavek a nad hladinou proletěl krahujec. Nejzajímavějším druhem zde byly bezpochyby tři nepřehlédnutelné husice liščí, které plavaly stranou od kachen. Cestou na Dívčicko jsme z auta zahlédli dva ptáky - nejspíš káně lesní. Naštěstí jsme je stihli v rychlosti zaměřit dalekohledem, jinak bychom v nich dva krkavce velké jen těžko rozeznali. Další zastávkou byl rybník Horní, Dolní, Nová a Březovec, kde se vyskytovaly kachny, labutě, volavky, čírky a jedna husa velká. Žádné zvlášť zajímavé pozorováni nenabídly ani rybníky Knížecí, Dehtář, kde seděly asi dvě stovky hus velkých a rybník Vlhavský. Za nejzajímavější druhy z těchto míst považujeme racky chechtavé a potápky roháče :-). Až rybník Volešek nás potěšil devatenácti kolihami velkými, které probíraly bahno mezi volavkami. Volavek popelavých tu různě přelétávalo 85 a bílých 64. Cestou k Vlhavskému rybníku jsme projížděli přes Zbudovská blata, kde na polích sedělo několik kání lesních. Každou zvlášť jsme prohlédli a tajně doufali, že bychom snad mezi nimi mohli najít také káni rousnou. A přece se na nás štěstí usmálo. Světle zbarvený dravec s nepatrně větším rozpětím třepetal nad polem a nakonec vylétl do výše, kde plachtil a my měli jedinečnou možnost srovnat ho s nedalekou kání lesní. Jednoznačně nejzajímavějším z rybníků byl pro nás Blatec. Na kraji ostrůvku stálo sedmdesát čejek, mezi nimiž jsme důkladným prohledáním nalezli čtyři jespáky bojovné s velmi načechraným peřím a osm čilých jespáků obecných, kteří neúnavně zabodávali své zobáčky do bláta. Spolu s nimi na okraji vody postával i jeden vodouš šedý. Druhý vodouš, tentokráte vodouš tmavý, se pak procházel osamoceně opodál. 
Žádné komentáře:
Okomentovat