(27. - 28. prosinec 2007)
Stejně jako vloni jsme se i letos rozhodli vyjet na jižní Moravu s nadějí, že se nám snad podaří najít nějakou tu bernešku nebo možná dokonce i zedníčka. V sobotu ráno jsme vyrazili z Prahy a kolem deváté hodiny ranní už jsme projížděli mezi poli v okolí Drnholce a Vlasatic a hledali velké hejno husí. Našli jsme je na stejném místě jako vloni a hned jsme se pustili do hledání. Projet celé, možná až desetitisícové, hejno hus běločelých nám trvalo skoro hodinu. Husy běločelé byly promísené sem tam nějakou husou velkou či méně často husou polní, ale po bernešce asi stopy. Trpělivost se ale nakonec vyplatila a bernešku jsme opravdu objevili. Byla tu BERNEŠKA BĚLOLÍCÍ. Zahlédli jsme ji pouze na pár okamžiků a pak zmizela za terénní vlnou. Pak se znenadání celé hejno zvedlo a sedlo si mnohem dál, takže jsme se nadějí na další pozorování vzdali. Další zastávkou měla být Pálava a poohlédnutí po zedníčkovi, zda přece jen už nepřiletěl. Půl hodiny jsme ho hledali v Soutěsce, ale marně. Letos sem zřejmě zatím vůbec nezavítal nebo je jinde. Autem jsme projeli hráze mezi všemi nádržemi Nových Mlýnů, kde se potápěly a dokonce předváděly krátký zásnubní taneček potápky roháči, na ostrůvcích seděli kormoráni, v rákosí volavky popelavé i bílé, nad hlavou nám přelétli tři nebo čtyři orli mořští, k vidění byli i blíže neurčení velcí racci, ojediněle racci chechtaví a jeden racek bouřní. Na Věstonické zdrži se shromáždilo mnoho set kachen, převážně divokých. Mezi nimi však byli k nepřehlédnutí morčáci velcí, 13 samiček morčáků malých, tři čírky obecné, husy velké a hoholi severní. Cestou k lednickým rybníkům jsme sledovali ptáky v okolí silnic. Nechybělo mnoho kání lesních, několik poštolek třepetajících nad poli a alespoň tři ťuhýci šedí, kteří vždy vzlétli z nějaké vyvýšeniny, ať už to byl strom nebo jenom patník. U jedné z mnoha vinic se hemžilo množství kvíčal. Jejich počet šel jen těžko odhadnout, neboť mnohé z nich seděly v hu
stém houští, kde jsme jich jistě spoustu přehlédli. Celkem jich ale rozhodně nebylo méně než sto. Na další cestě jsme viděli podobné hejno u jabloňového sadu, i když ptáci se zdáli mít jiný tvar. Vystoupili jsme z auta, vzali dalekohled a zjistili, že se jedná nejméně o sto padesát zvonivě se ozývajících brkoslavů severních. Na Nesytu znatelně chyběla voda, přesto se tu zdržovalo několik set kachen divokých a před nimi tři bílé fleky, nepochybně husice liščí. Hlohovecký rybník byl už pestřejší. Mezi stromy v jeho blízkosti poletovali strakopoud velký a o kousek dál tloukl do stromu i jeho menší příbuzný - strakapoud prostřední. Nechyběl tu ani osamocený drozd brávník. Hladina rybníka byla poseta množstvím ptáků. Zdržovalo se tu alespoň třicet labutí a okolo sto dvaceti lžičáků pestrých, kteří vytvářeli větší či menší neustále se hemžící
hejnka specificky protaženého tvaru. Nejvíce nás tu zaujali morčáci malí. Samiček jsme sice už viděli větší hejnko než ty tři, které jsme pozorovali zde, ale velkou parádu nadělal nádherný bílý sameček, kterého jsme si dosud nikde takto pěkně prohlédnout nemohli. Škoda, že byl tak daleko a už se začínalo šeřit. Na fotku to bohužel nevypadá. Rychle jsme ještě obhlédli rybník Mlýnský, kde jsme však neobjevili nic zvláštního, a tak jsme se vypravili do Mikulova sehnat si ubytování, abychom se tu mohli ještě zítra po ránu porozhlédnout. Ráno jsme si sice chtěli přivstat na rozlet hus z Novomlýnské nádrže, ale trochu jsme zaspali jsme. Po osmé jsme vykročili jsme do krásného, jasného, sluncem prozářeného, i když trochu mrazivého dne (když jsme vylezli z hotelu, ukazoval teploměr -6°C) a vyjeli na pole k Drnholci. Ještě předtím jsme se zastavili ve vesničce Březí a na místním hřbitově jsme našli asi patnáct kalousů ušatých. Husy byly na stejném místě jako předešlého dne, jejich počet sice poněkud poklesl, ale byly blíže silnici, takže se na první pohled zdálo, že hledáni bernešky bude snazší. Asi
po čtvrthodince jsme ji opravdu zahlédli; tentokráte se přesunula do první řady nejblíže silnici, a tak nám umožnila skoro dokonalé prohlédnutí. Kromě nás mnohatisícové hejno tentokráte skoro výhradně hus běločelých prohlížela skupinka moravských birdwatcherů. Těm se podařilo nalézt jinou bernešku bělolící uprostřed hejna, takže zde byly dva jedinci. Znenadání vzadu na poli vyběhl houf šedých siluet - přes pole podél hejna husí běželo stádečko dvaceti pěkně velkých divočáků. Když jsme zde prostáli už dost času a dostatečně se vynadívali, protože teď byly bernešky opravdu hezky vidět, odjeli jsme znovu obhlédnout Nové Mlýny a Lednické rybníky. Mnoho se zde od včerejška nezměnilo, snad jen to, že hladiny všech rybníků byly pokryté tenkou vrstvou ledu. Složení ptactva bylo jiné především na Hlohovci, kde se lžičáci zřejmě ztratili v hejnu březňaček, stejně jako sameček morčáka bílého. Přilétlo hejno asi tří set hus běločelých a velkých a přibližně dvě stě racků chechtavých. To už nám začaly mrznout všechny končetiny, a tak jsme nasedli do auta a vydali se směr Praha.
28. prosinec 2008
Hrozba přicházejícího ochlazení nás donutila vyjet na chatu u Zbiroha a provést poslední zazimovací činnosti. Při tom jsme objeli pár místních rybníků. Po pravdě řečeno, žádná ptačí úroda se nekonala. Na Kařezkém rybníku a nádrži u Komárova byli jen kachny divoké (200), občas se objevila volavka popelavá a jinak pusto. Za zmínku stojí jen káně rousná poletující nad poli u Jiviny a velké hejno kvíčal obecných (cca 200) na poli mezi Cekovem a Zbirohem. V neděli jsme zamířili na sever do okolí Neratovic. První zastávkou byla zatopená pískovna u Vojkovic. Již zdálky byly patrné siluety morčáků velkých. Na dvou místech se objevilo 9 samečků a 8 samiček. Byli velmi opatrní, takže sotva auto zastavilo, vzlétli a přemístili se na druhý konec vodní plochy. Kromě nich už jen lysky, kachny divoké a kormoráni. A jeden přelet ledňáčka říčního. Další zastávka, kam jsem zajeli poprvé, byly nádrže u Tišic (vypadá to jako odkalovací plocha). Jedna nádrž byla pustá, na druhé nás hned upoutali již plně vybarvení samečci čírky obecné. Celkem tam byla 14 jedinců, samečci i samičky. Kromě nich tady odpočívalo pár chocholaček, poláků velkých, potápek malých a mnoho lysek. 
17. listopadu. Podmračenou odpolední oblohu přece jen tu a tam prosvítilo sluníčko, a tak jsme vzali pejska a šli se projít podél Vltavy v pražské Tróji. Tentokráte i se stativákem. Ještě než jsme došli ke břehu, narazili jsme na asi třicetičlenné hejnko stehlíků obecných, které přelétávalo ze stromů na četné bodláky v okolí. V menším hejnku pak poletovali mlynaříci dlouhoocasí, zazpívali střízlík i červenka, prolétla žluna zelená. Skupina poláků chocholaček byla tentokráte již na začátku úseku blízko visutého mostu, s nimi občas racek chechtavý a potápka malá. Uprostřed byly opět potápky malé a jeden sameček hohola severního v krycím šatu. Intenzivně se potápěl a protahoval. Ostrůvek okupovali racci chechtaví a s nimi několik lysek černých a slípek zelenonohých. Bohu
žel tři poláci malí, které jsme tu již viděli opakovaně, se dneska neukázali. Nechyběli však kormoráni velcí, kteří již roky obsazují skupinu stromů (350 jedinců). Posedávají, občas jednotlivě odlétnout, aby při příletu se "pohádali" o místo na vhodné větvi. Za tu dobu si již velmi zvykli na lidi a tak lze procházet pod jejich stromy aniž by odlétli. Při cestě zpátky přelétla poštolka obecná, několik vran černých, kavek obecných a dva bažanti obecní. 
í než při minulých návštěvách. Ukázalo se, že velmi ubyli poláci chocholačky (25 jedinců místo 150), zůstávají poláci velcí (15), potápky malé (10), volavky popelavé (6 na ostrůvku a 22 na stráni v ZOO) a významně přibylo racků chechtavých (na ostrůvku i mimo cca 650 jedinců). Hohol ani poláci malí nyní nebyly k nalezení. Novinkou byl nedospělý velký racek (nejspíše racek bělohlavý). Další krátká zastávka byla po proudu asi o 5 km dál (Klecánky). Za zmínku stojí pouze potápějící pár hoholů severních. Posledním místem byl pak park Stromovka. Už nějakou dobu tam spolu s kachnami divokými pobývá husa labutí, a tak jsme ji šli vyfotit. Jaký rozdíl postávat u rybníčků ve Stromovce - kachny divoké hned připlovají ke břehu s očekáváním získat něco k snědku. Platí to i pro lysky černé a slípky zelenonohé. Aspoň dostatek prostoru pro fotky zblízka. Husu labutí jsme nakonec našli na druhé straně rybníčku. Na první pohled je její tělo velmi podobné huse velké jen s netypicky zdviženým ocasem, zatímco přední část těla není nepodobná labuti. Tento jedinec husy labutí plaval spolu s kachnami a stále vydával zvláštní kejhavý zvuk. Byl velmi nebojácný, takže se nechal i dobře vyfotit. Zpestřením pak byl přelet ledňáčka říčního.
(7. prosince 2008) 
ích a jen chvíli ji dělali společnost tři roháči. Z ostatních ptáků tu byly obě volavky, asi třicítka racků bělohlavých (středomořských?), několikrát prolétl ledňáček říční a na břehu se na šípkách a plodech hlohu krmilo hejnko kvíčal a brkoslavů severních. Ještě jsme se chvíli pokoušeli dostat blíže k hoholce, ale počasí opravdu nepřálo, a tak jsme docela vymrzlí zamířili domů. Cestou jen krátká zastávka na rybníku Oplatil u Bohdanče. Na rybník byl pozoruhodný pohled, protože v podstatě celá polovina rozlehlé plochy byla pokryta kachnami, lyskami černými a dalšími běžnými druhy. Žádnou zajímavost jsme ale mezi nimi nenašli. Dalším místem k zastavení byl Bohdanečský rybník - tentokráte se ukázal naprosto prázdný (opravdu bez jediné kachny).I přes nepřízeň počasí se nám cestování velmi vyplatilo - poprvé jsme letos viděli turpany hnědé a brkoslavy a vůbec poprvé v Čechách hoholku severní, morčáka prostředního a kajku mořskou. 
Dnes jsme se probudili do zamračeného dne, plného sněhových přeháněk, a tak jsme se nadějí na nějaký výlet téměř vzdali. Když se ale kolem poledne počasí trochu umoudřilo, skočili jsme do auta a vyrazili k Žehuni. Naše čivava však dostala klepavku, takže jsme se o nějakou delší procházku ani nepokoušeli. Jakmile jsme dorazili k rybníku, zahlédli jsme na hladině pár roztroušených ptáků. Prvním z nich byl samec morčáka velkého a hned za ním se vynořila mladá potápka roháč. Mezi nimi se střídavě objevovala a zase mizela tmavá silueta, kterou jsme připsali naší první, tolik vytoužené potáplici - potáplici malé. A mohli jsme obdivovat její potápěčské umění. Když se potopila, stále jsme ji ani po docela dlouhé chvíli nemohli najít, ale pak se vždy vynořila o mnoho desítek metrů dál. Křižovala tuto část rybníka z jednoho k
once na druhý. Mimo tyto druhy tu plavalo ještě několik březňaček a kormoránů, přelétl také mladý racek - pravděpodobně bělohlavý nebo středomořský. Pak jsme se ještě stavili u Proudnického rybníka, kde u břehu odpočívalo hejno kachen divokých, lyska a jedna samice čírky modré. Když jsme si je hezky zblízka prohlíželi, přišel majitel vedlejšího domu a ptal se, koho sledujeme. Ukázalo se, že to
hejno má dokonale ochočené, takže když na ně zavolal, začaly kachny ve štrůdlu pochodovat směrem k nám. Jak nám ale pán vysvětlil, bylo by to mnohem rychlejší, kdyby je zrovna před chvílí nenakrmil. Když si postěžoval, že ta čírka ještě tak ochočená není, pomalu přišla další sněhová vánice, a tak nastal čas vrátit se do Prahy.
(16. listopadu 2008)
nejrůznějších druhů. Do jednoho hejna byly seskupeny březňačky, čírky obecné, kopřivky, lžičáci, hvízdáci a dvě potápky roháči. O kus dál se shromáždili kormoráni (150) a labutě a odkudsi z neznáma se ozývaly husy. U břehů také postávaly oba druhy volavek a nad hladinou proletěl krahujec. Nejzajímavějším druhem zde byly bezpochyby tři nepřehlédnutelné husice liščí, které plavaly stranou od kachen. Cestou na Dívčicko jsme z auta zahlédli dva ptáky - nejspíš káně lesní. Naštěstí jsme je stihli v rychlosti zaměřit dalekohledem, jinak bychom v nich dva krkavce velké jen těžko rozeznali. Další zastávkou byl rybník Horní, Dolní, Nová a Březovec, kde se vyskytovaly kachny, labutě, volavky, čírky a jedna husa velká. Žádné zvlášť zajímavé pozorováni nenabídly ani rybníky Knížecí, Dehtář, kde seděly asi dvě stovky hus velkých a rybník Vlhavský. Za nejzajímavější druhy z těchto míst považujeme racky chechtavé a potápky roháče :-). Až rybník 
Volešek nás potěšil devatenácti kolihami velkými, které probíraly bahno mezi volavkami. Volavek popelavých tu různě přelétávalo 85 a bílých 64. Cestou k Vlhavskému rybníku jsme projížděli přes Zbudovská blata, kde na polích sedělo několik kání lesních. Každou zvlášť jsme prohlédli a tajně doufali, že bychom snad mezi nimi mohli najít také káni rousnou. A přece se na nás štěstí usmálo. Světle zbarvený dravec s nepatrně větším rozpětím třepetal nad polem a nakonec vylétl do výše, kde plachtil a my měli jedinečnou možnost srovnat ho s nedalekou kání lesní. Jednoznačně nejzajímavějším z rybníků byl pro nás Blatec. Na kraji ostrůvku stálo sedmdesát čejek, mezi nimiž jsme důkladným prohledáním nalezli čtyři jespáky bojovné s velmi načechraným peřím a osm čilých jespáků obecných, kteří neúnavně zabodávali své zobáčky do bláta. Spolu s nimi na okraji vody postával i jeden vodouš šedý. Druhý vodouš, tentokráte vodouš tmavý, se pak procházel osamoceně opodál. 
Už potřetí jsem se vydala obhlédnout úsek Vltavy u Pražské ZOO. Druhové složení ptáků se od minulého pátku výrazně nezměnilo. Přibylo pět poláků velkých, kteří se přidružili k hejnu už asi stovky poláků chocholaček. Opět se nedalo přehlédnout velké hejno (350) kormoránů a podobný počet racků chechtavých, mezi nimiž bylo na ostrůvku možné najít slípky a lysky. Počet volavek popelavých se také zvedl na necelých 25, ačkoliv nebyly přímo u Vltavy,
ale obsadily stromy na skalnatém svahu na území zoologické zahrady. Potápek malých je tu stále nejméně deset, i když pravděpodobně ještě víc, zato potápka roháč už zmizela. Po dvou týdnech se mi ukázal konipas horský, ačkoliv jen na chviličku. V hejnu poláků chocholaček se během pár vteřin objevila očekávaná trojice poláků malých, ale více mě překvapily dvě samice hoholů severních, které se tu během předešlých dvou týdnů neukázaly. Konečně tedy začali přilétat první zimní hosté. 
Tento víkend jsme se opět nedostali nikam daleko, takže jsem se alespoň jela na kole znovu podívat k Vltavě. Kromě tradičních racků chechtavých, kormoránů velkých, březňaček, lysek, volavek popelavých, slípek a potápek malých se tu k mé velké radosti stále zdržuje trojice poláků malých, kteří, když mě viděli, se nejprve vzdálili na protější břeh, kde se začali stejně jako posledně prohánět. Po chvíli se k nim připojilo několik poláků chocholaček, kterých se na hladině pohupovalo už kolem osmdesáti. Mezi nimi byla velmi nápadn
á osamocená potápka roháč, kterou jsem tu minulý týden neviděla. Novinkou bylo i hejnko dvanácti čírek obecných, plujících těsně podél břehu. Z ptáků, kteří nejsou vázáni na vodní prostředí, se mi předvedli dva střízlíci, samec bažanta, čížci, stehlíci, sýkory, straky, mlynaříci, havrani, sojka, kavky, poštolka obecná, káně lesní, strakapoud velký a dvě žluny zelené.
Po deštivém týdnu se konečně udělalo krásně, a tak by byla škoda nějak toho nevyužít. Rozhodla jsem se proto vzít kolo a samozřejmě také dalekohled, abych mohla obhlédnout úsek Vltavy kolem ZOO, zda-li už se tu neobjevili nějací zimní hosté. Nejprve jsem minula prolétávajícího konipase horského a od mostu dále už byly k vidění i nějaké kachny, které však nebylo snadné proti oslnivému slunci rozeznat. Z protějšího břehu se co chvíli ozval troubivý hlas některého z asi 250 kormoránů, kteří tradičně obsypali několik v řadě stojících stromů. Když jsem dorazila k ostrůvku, zdaleka nápadnému díky bílé barvě několika desítek racků chechtavých, bylo možné mezi nimi rozeznat volavku popelavou, několik lysek a slípek zelenonohých, kterých jsem našla přibližně dvacet pět. Dojela jsem až k místu, kde se řeka stáčí a hledala potápky malé, které osamoceně plavaly při protějším břehu. Napočítala jsem jich minimálně čtrnáct, ale je možné, že se mi některá schovala pod hladinu. Abych si lépe prohlédla kachny, dojela jsem zpět k mostu, kde mi činilo nemalé potíže projet s kolem skrze dav na druhou stranu. Tam se mi dost nevyplatilo sledovat poštolku prolétávající nade mnou. Když jsem si uvědomila, že by nebylo od věci sledovat cestu, zapadla jsem do bahna. Nezbylo mi nic jiného než si do něho stoupnout a kolo vytlačit. Na cestě plné louží lemované neprostupným plevelem a bodláčí se hlučně ozývalo hejno ne méně než padesáti
stehlíků obecných a každou chvilku některý sletěl na zem, aby se vykoupal. Opodál poletoval ve větvích drozd zpěvný. Úzká cestička rozrytá koňskými kopyty mě dovedla až k hejnu poláků chocholaček, kteří, když mě viděli, se začali hromadně potápět. Více mě však zaujal jakýsi skřek následovaný letícím ledňáčkem, který pravděpodobně vysedával na svém oblíbeném zábradlí, kde jsme ho měli možnost vidět i vloni. Dál už mě nic zajímavého nečekalo až na hejnko březňaček, které vylétly od břehu, když jsem se k nim přiblížila. Ještě jednou jsem zvedla dalekohled a mezi kachnami divokými našla tentokráte už tři poláky malé (když jsem tu byla 19. září, byli pouze dva)! Nejsem si úplně jistá, ale myslím, že šlo o dva samečky a jednu samičku. Stále se drželi pohromadě stranou od březňaček i od chocholaček a začali dovádět. Křídly vířili vodu, než jeden z nich prudce vylétl a hned se zase potopil. Zbylí dva ho hned následovali a tak se to opakovalo několikrát. A to byl velice příjemný závěr dnešní projížďky. 
I přes pozdní odpoledne jsem si cestou kolem Pardubic neodpustil zastávku u Bohdanečského rybníka. Rybník byl výrazně upuštěný, ale první průzory v rákosinách na obnažených březích nic neukázaly. Cestu k nejzazší výspě výběžku zpestřila hejnka sýkor, stehlíků obecných s pěnkavami obecnými, strnadi rákosní a též kejhání hus. Pak se otevřel pohled na volnou plochu rybníka a s ním na stovky ptáků na zbytcích hladiny i na bahně. První nahloučenou skupinu tvořilo asi sedmdesátka hus velkých. Další volnou plochu obsadily kachny divoké - cca 600 jedinců. A ve třech skupinkách se aktivně krmilo asi šedesát čírek obecných. V celé ploše pak roztroušeně postávalo na 40 volavek bílých a 115 volavek popelavých. A mezi nimi se vyjímal čáp bílý, který v tuto dobu působil poněkud nepatřičně. Nejdříve se v mělké vodě koupal a krátce popocházel. Zdálo se, že má něco s křídlem, což by vysvětlovalo jeho přítomnost. Po chvíli však bez problémů popolétl spolu s několika volavkami a pak se procházel po bahnitém břehu - bez jakéhokoliv omezení. Z bahňáků zde kralovaly čejky chocholaté. Zaplňovaly celou plochu, celkem kolem šesti set ptáků. I přes usilovné prohledání mezi nimi nebyl jiný bahňák. Druhý den odpoledne jsem míjel vodní nádrž Nové Mlýny. Krátká zastávka odhalila desítky husí velkých na hladině, pár volavek popelavých, kormorány velký a většího racka. Bohužel bez stativáku nebyla možná detailní prohlídka ani určení. Dobře vidět byl akorát párek letících ledňáčků říčních. A když už je člověk u nádrže, do Pálavské Soutěsky je jen skok. Na zedníčka ale bylo asi brzy a navíc kromě skupinky králíčků obecných nikde ani noha (křídlo). Cestou na Brno pak nešlo na poli u hlavní silnice přehlédnout velké hejno havranů polních - odhadem přes pět set ptáků. 
volavek bílých! Z ostatních druhů byly nejčetnější racci chechtaví (cca 350), husy velké (200) a hojně bylo i čírek obecných (zhruba 50). Cestou kolem Vlhav nás zaujala u silnice na louce rozptýlená skupinka volavek bílých (40) s asi desítkou káňí lesních. A další volavky bílé postávaly v rybníku u Sedlece (20). Pak už zbýval rybník Knížecí, který byl minule okupován řadou bahňáků. A byli tu i tentokráte. Nejprve jsme si všimli kolih velkých. Zpočátku byly roztroušené po dvojicích či trojicích, a poté se přesunuly v jednom hejnu k ostatním ptákům - celkem min. 15 jedinců. Nejčetnější byly čejky chocholaté (60) a spolu s nimi deset jespáků obeckých (drželi se spolu nejen na břehu, ale i ve vzduchu). Pak tu byly ještě další druhy - stejně jako minule kulíci bledí (3) a nově jeden jespák písečný. Kromě nich jsme zahlédli kulíka písečného, bekasinu otavní a trojici jespáků bojovných. Jen škoda, že všichni zůstávali ve velké vzdálenosti, takže z focení nic nebylo. Při cestě zpátky jsme to vzali trochu oklikou přes Blatnou a důvodem byla z poslední doby hlášená pozorování výskytu kulíka zlatého na rybníku Labuť (kolegové Muláček, Pavlík). Navigace nás bez problémů dovedla na hráz velmi upuštěného a naprosto přehledného rybníka, jen ta velikost způsobila trochu obtíží pro detailní prohlídku. Po chvíli jsme kromě volavek, racků, potápek roháčů (asi 25) a kachen divokých objevili na protějším břehu několik čejek a tři "podezřelé" ptáky ne nepodobné kulíkům zlatým. Abychom měli jistotu, objeli jsme rybník z druhé strany a šli přes pole blíže k místu výskytu. Tady jsme si všimli mladého orla mořského, který nejdříve postával na bahně ve společnosti vran a poté majestátně plachtil nad rybníkem. Když už jsme konečně byli na místě, zahlédli jsme pouze čejky. Takže znovu prohledávání břehů a kulíky jsme zase zahlédli na protějším břehu tentokráte ve společnosti menších jespáků. Takže třetí pokus, a ten už vyšel. Podařilo se nám dostat se do vzdálenosti asi 20 m a docela solidně i vyfotit (aniž by si nás nějak všímali). Opravdu to byli tři kulíci zlatí a s nimi dva jespáci obecní. 
(12. října 2008) 
jsme prohlíželi jednu po druhé a hledali i nějakého toho kulíka, ale marně. Jenom čejky. Nakonec jsme mezi nimi našli opuštěného jespáka. Byl ale dost daleko a pořád se schovával mezi čejkami takže s jeho určením to není nijak snadné. Ve snaze o větší přiblížení jsme se v letních botách pustili do mazlavého bahna, ale k lepšímu pozorování (určení) to úplně nepomohlo - nejspíše ho odhadujeme na jespáka malého. Na vzdálenějším břehu postávali dva dospělí orli morští. Po chvíli se zvedli a s nimi i hejna ostatních ptáků. Z nichž nejpočetnější byly kachny divoké - odhadem jich bylo osm set. Kromě nich zde poletovali racci chechtaví (cca 50), lovily volavky popelavé (20) a několik čírek obecných. Kromě asi dvanácti konipasů bílých jsme pak zahlédli ještě tři dospělé a dva subad. racky bělohlavé. Procházka bahnem dala ale nejvíc zabrat naší čivavě, až ji studené bahno celou rozklepalo. A to byl nejvyšší čas k návratu. 
Druhou lokalitou, kam jsme se vydali na podzimní Festival, byly naše oblíbené Dívčice v Jižních Čechách a kolegové Vojta Kubelka a Jarda Závora. 
(4. října 2008)
v jednou okamžiku provedl takřka přemet a ukázal svou pěknou svrchní a spodní stranu. Hladina rybníka nebyla příliš zajímavá, o to bohatší pak bylo pozorování pěvců. Z těch zajímavějších to byla dvojice bramborníčků černohlavých, které jsme letos viděli poprvé. Rákosiny obývali rákosníci proužkování, obecní, cvrčilka slavíková i sýkořice vousaté. Podstatně četnější byli strnadi rákosní a pro nás překvapivě moudivláčci lužní (ti všichni uvízli v sítích). Mimo rákosiny byli k vidění a slyšení pěnice černohlavá a pokřovní, budníček větší i menší. Objevil se i ťuhýk šedý a na místě zatím zůstával i jeden ťuhýk obecný. Největším překvapením byl odchyt lindušky horské! 
Pozorováním dravců jsme výlet začali a nakonec i skončili. Tím rozloučením byla v dáli poletující samice motáka lužního. Popravdě řečeno, bohatá nadílka ptáků (cca 60 druhů) byla příjemným překvapením a ten den stál opravdu za to. 
(21. září 2008) 
dla přes Písek se zastávkou u rybníka Řežabinec. Na hladině rybníka byla vidět větší hejna, vše však na značnou vzdálenost. Nejčetnější byly husy velké (cca 200), kormoráni velcí (100), kachny divoké, poláci velcí i chocholačky. Zpestřením bylo sedm samečků hvízdáků euroasijských, již téměř ve svatebním šatě. Od dalšího detailního zkoumání vzdálených kachen nás ale vyhnala zima. Od Řežabince už není daleko k Novosedlům, takže jsme vyjeli tímto směrem. Zajímalo nás, zda zde pořád pobývají bahňáci, protože poslední dobou není z novosedelských rybníků 
moc pozorování psáno. Rybník Horní hostil pouze husy velké (80) a kachny divoké (50). Na rybníku Dolní zase převažovaly čírky obecné, téměř 30 jedinců i se samečky v parádním šatě. Doprovod u břehů jim dělalo pět bekasin otavních, pět jespáků bojovných a šestice vodoušů tmavých. Odtud jsme zamířili již na zpáteční cestu, ale při míjení Zbudovského rybníka si nešlo nevšimnout nově pokleslé hladiny – takže krátké zastavení bylo nevyhnutelné. Kromě volavek a kachen jsme si všimli skupinky osmi lžičáků pestrých v prostém šatu. Na pravém břehu spolu s kachnami a racky chechtavými pospávali tři vodouši šedí. Po chvíli přelétlo šest kolih velkých a poté se usadilo u ostrůvku. A za další chvilku přilétla skupinka asi deseti jespáků bojovných. Prohlídka ze zadní části od rákosin odhalila dva vodouše bahenní a osamocenou bekasinu otavní. Přelet dvou hlasitě se ozývajících klínů hus velkých byl pak tečkou za dnešním dnem na jihu Čech. 
(14. září 2008)
ohled pak odhalil dvě volavky popelavé, šest volavek bílých a především čtyři čápy černé. U dalších rybníků jsme pouze přizastavili a kromě kachen, lysek, roháčů, racků, poláků, občas kormoránů a volavek nic zajímavého nebylo vidět. Při jedné zastávce u lesa nás upoutal křivčí hlas a po chvíli jsme pozorovali hejnko asi 30 křivek obecných při přeletech v korunách stromů a při „rozebírání“ smrkových šišek. Další rybník měl mírně obnažené okraje, takže jsme ho zkoumali podrobněji. Hned na kraji prolétl vodouš kropenatý a přelétávali dva pisíci obecní. Na jednom z vyčnívajících kamenů se usadil vodouš šedý. Za okamžik se objevil ledňáček říční se stejným úmyslem posezení na kameni. Těsně před sebou postřehl
stojícího vodouše, prudce zabrzdil, chvíli třepetal na místě a poté si vybral vedlejší kámen. V dáli pak v hejnku racků chechtavých bylo vidět několik pobíhajících bahňáků - určování kvůli velké vzdálenosti však bylo problematické. Takže nezbylo než v ranním chladu a silném větru zkusit štěstí na druhé straně. Podél cesty se ukázal nedospělý nebo samice ťuhýka obecného, přelétalo několik šedivek, hejnko stehlíků obecných a velká skupina špačků obecných. Mělčiny vedle plochy bahna prohledávaly dvě bekasiny otavní, čtyři jespáci bojovní a tři čejky chocholaté. Mezi nimi pobíhali dva malí jespáčci. Pozorování
ale bylo pořád na dálku a stoprocentní určení obtížné. Takže poslední pokus - cesta přes louku a k rákosinám. Překvapivě se ukázalo, že skupinka jespáků bojovných a dvojice menšího druhu je nebojácná a umožnila nám pohled přece jen z rozumné vzdálenosti. Navíc se asi po pěti minutách celá šestice zvedla a přilétla k louži přímo u nás. Tak jsme měli možnost si je dlouhé minuty prohlížet a fotit na vzdálenost asi patnácti metrů. Ukázalo se, že jde o JESPÁKA MALÉHO a větším byl JESPÁK PÍSEČNÝ. Oba dva druhy jsme letos u nás zahlédli poprvé. Další rybníky už žádnými zvláštními druhy obývány nebyly, vlastně kromě kachen až cca 20 kopřivek obecných.