Opouštíme Sweetwaters a čeká nás dlouhá cesta k Lake Baringo. Zajíždíme hodně na sever, po silnicích se zhoršující se kvalitou. Cestou se zastavujeme na chvíli na dvou místech a z auta sledujeme ptáky. Nejdříve si to krajinou špacírují pštrosi dvouprstí (Struthio camelus), které potkáváme i mimo rezervace, pak zastavujeme u jedné mokřiny s hustým porostem papyru a snažíme se zachytit míhající se ptáky - rákosníky africké (Acrocephalus baeticatus), snovače a také velkou kukačku bělobrvou (Centropus superciliosus). Cestou potkáváme stáda nízkého skotu pohybující se po krajnici s všudypřítomnými klubáky červenozobými (Buphagus erythrorhynchus) na zádech. Poslední úsek je sotva zpevněná cesta dokonce s několika brody. Krajina se hodně změnila, oblast je velmi aridní, všude suché keře a hojné opuncie, z nichž si místní pěstují ploty kolem chudých pastvin. Je až s podivem na čem se musí místní skot a kozy uživit. Jedeme v období sucha, takže brody jsou velmi mělké, ale obrovské erozivní kanály dávají představu o tom, jak dokážou být vodní toky divoké.
Lake Baringo je nejsevernější sladkovodní jezero Velké příkopové propadliny a je též označováno za jeden z ornitologických rájů (údajně kolem 450 druhů). Ubytováváme se v kempu Lake Baringo v bungalovech ukrytých v rozlehlé zahradě, které dominuje vysoký strom s hnízdem orla jasnohlasého (Haliaeetus vocifer) na vrcholku. Je vidět, že se dostáváme k vodě a poprvé kolem začínají létat hejna malých komárů. Naštěstí jsou postele vybaveny moskytiérou a venku komáři moc neotravují. Změnilo se i počasí, sluníčko vylézá sporadicky a večer zaprší. Což není ideální na focení, ale Alex nám stále zdůrazňuje, jaké máme štěstí, že jinak je tu vedro na padnutí. Není se ale čemu divit, červenec je tady něco jako "zimní období", zatímco "léto" dosahuje vrcholu v únoru. Kemp je místo především pro ornitology, a tak potkáváme daleko víc vybavených nadšenců, než v minulých lokalitách. I když i tak je tu poloprázdno.
Naše první cesta míří na břeh u kempu, kde je mělká voda hojně zarostlá rákosinami, nízkými křovinami a řadou plovoucích rostlin. Také se to tu ptáky jen hemží. Jako prvních si všímáme rybaříků jižních (Ceryle rudis), kteří loví z větví nebo častěji se třepetají jako poštolka pár metrů nad vodou, a potom vystřelí dolů. Většinou se pohybují ve dvojicích. Jsou tu i další ledňáčci trpělivě čekající na větvích - ledňáčci senegalští (Halcyon senegalensis) a ledňáčci modropláštíkoví (Alcedo cristata). Poněkud nezvyklé je vidět vlhy u vody - je jich tu hodně, posedávají na uschlém stromě na jednom miniostrůvku a loví nad hladinou. Z naší příručky se dozvídáme, že jsou to vlhy zelené (Merops superciliosus), nehnízdící migranti z jihu, kteří se často drží u vody. Z dalších ptáků je tu nejčastější malá volavka proměnlivá (Butorides striatus). Pak volavky vlasaté (Ardeola ralloides) a zřejmě taky několik podobných volavek modrozobých (Ardeola idae). V dáli je vidět veliká kolonie bílých volavek, na tuto vzdálenost jen těžko říci, jakého druhu, zahlédli jsme i anhingu africkou (Anhinga rufa), také anglicky nazývanou "snakebird" (hadí pták), díky svému krku, a volavku obrovskou (Ardea goliath). Kolonii volavek doplňují četní kormoráni velcí (Phalacrocorax carbo), kteří tady ale od těch našich mají bílé krky a hrudě. Sem tam se objeví i menší kormorán dlouhoocasý (Phalacrocorax africanus). A vrcholem jsou přelety a lov orla jasnohlasého (Haliaeetus vocifer).
Nízké keře u vody jsou místem, kde posedávají četná hejna snovačů, například snovačů žlutých (Ploceus velatus) a spíše jednotlivě se objevují snovači Jacksonovi (Ploceus jacksoni). Ne všechny snovače se nám zatím podařilo určit, u některých je to dost těžké, pokud nevidíme vybarveného samečka. Na stromech u vody mají hnízdo přádelnící mahalští (Plocepasser mahali) a naskýtá se nám možnost pozorovat boj dvou samečků, z nichž jeden má na noze kroužek, stejně jako několik dalších ptáků různých druhů, které jsme potkali v okolí Baringa. Chytli se ve vzduchu, spadli na zem a tvrdě zápasili, padali na záda, dělali kotrmelce, klovali se nebo zůstávali dlouhé vteřiny v nehybném zaklesnutí. Byl to urputný boj, který trval asi tři minuty. Kdo by to do těch malých kolektivně žijících ptáčků řekl?
Pak narážíme na místečko nádherně pokryté listím vodních rostlin - říkáme si ideální místo pro ostnáky, a než se nadějeme, vidíme dospělého ostnáka afrického (Actophilornis africanus) se třemi mladými. Mladí vypadají komicky, malá tělíčka, dlouhé nohy a obrovské prsty. Spolu s nimi tu pobíhá i rodinka plachého chřástala žlutozobého (Amaurornis flavirostris) - černý pták se žlutým zobákem a červenýma nohama.
Kromě mělčiny stojí na prohlídku i místní vzrostlá zahrada s velkými stromy a úzkými vysokými termitišti. Nacházíme řadu nových druhů. Na jednom z velkých termitišť se usazuje vousák červenožlutý (Trachyphonus erythrocephalus), leskoptev černobřichá (Lamprotornis corruscus), velcí dlouhoocasí špačci přílboví (Onychognathus salvadorii), ťuhýk šedohřbetý (Lanius excubitoroides) a zpívající strdimil nádherný (Cinnyris pulchella) s dlouhým ocáskem a lesknoucí se několika barvami.
Ale Baringo nejsou jen ptáci. V jezeře žijí hroši obojživelní a pohybují se i v blízkosti kempu. Při cestě kolem vody slyšíme jejich hlasité výdechy, frkání a šplouchání. Jsou velmi blízko a je překvapivé, jak je tak velký živočich vizuálně nenápadný i v nehluboké vodě, kdy jsou vidět zpravidla jen jejich hlavy. Pohybují se tu jednotlivci, ale též se sdružují do rodinných stád a odpočívají spolu. Leží ve vodě natěsnány jeden na druhého, hlavy si často pokládají vzájemně na sebe a co chvíli se společně ponoří. Pozorujeme je na několik metrů a takhle ve vodě nijak nebezpečně nevypadají.
Kemp leží přímo na břehu a není oddělen žádnou překážkou. Hroši proto při své noční pastvě chodí přímo do kempu, o čemž svědčí vyšlapané cestičky a čerstvé stopy u chatek včetně trusu. V noci se na hrochy dá narazit. Pro vlastní bezpečnost je nutné svítit baterkou a oznámit na recepci, že v noci budeme vylézat z chatky, aby nám případně zařídili doprovod. Po obě noci jsme se chystali na noční procházku, ale roje tisíců komárů a především noční déšť nás nakonec od tohoto dobrodružství odradily. Škoda.
Druhým zvířetem, na které lze bezprostředně narazit, jsou krokodýli nilští. První odpoledne jsme narazili na tři exempláře, odpočívající na břehu, kteří ale rychle zmizeli do vody, jak jsme se blížili. Nešlo ale o žádné obry, největší přes metr. Zajímavější bylo podvečerní setkání druhý den. Jeden z větších krokodýlů se slunil na molu. Spolu s ruským kolegou jsme byli asi deset metrů o něho, když náhle vyrazil, sjel do vody a za okamžik se vrátil na původní místo s půlmetrovým sumečkem v zubech. Jeho mrštnost byla obdivuhodná. Pak chvíli hodoval a zmizel.
Později, už za tmy jsme se na stejné místo šli podívat ještě jednou. Je zase na molu a metr před ním odpočívá čejka. Zkoušíme se přiblížit a současně fotíme bleskem. Zdá se že to krokodýla nechává klidným. Jdeme krok po kroku, u čtyř metrů již nevydrží čejka, ale krokodýl zůstává. Tak se dostáváme na dva metry, krokodýl již pohnul nohou. Shýbáme se a hledíme mu do očí opravdu zblízka. I když není velký, z tak blízkého setkání cítíme opravdové vzrušení.
U Baringa jsou nabízeny cesty s průvodcem za poplatek. Je tu možnost procházky po zahradě (což birdwatcher jistě zvládne sám), projížďka motorovou lodí nebo procházka k útesům. Vybíráme si třetí variantu, ale oslovujeme jednoho z mladých chlapců čekajících před kempem a vyrážíme s ním. Jmenuje se Mojžíš, má na sobě kraťasy, fotbalový dres a dalekohled. Tzv. cliffs nemají s mořskými útesy nic společného. Jde o několik km dlouhý masív horniny, který se prudce zvedá z téměř rovinaté krajiny.
Průvodce nás nejdříve ale vede na jiné místo mezi trnité keře a stromy a ukazuje řadu ptáků. Pak náhle zastaví a ukáže prstem na zem. Civíme v daném směru, tušíme, že by tam mohlo být nějaké hnízdo, ale ani když stojíme přímo nad ním, nevidíme vůbec nic. Až po chvíli nám Mojžíš ukáže jedno vajíčko napůl zanořené do písku stejné barvy. Jekékoli hnízdečko (větvičky, důlek v písku) chybí. Tak to je celé hnízdo běhulíka páskovaného (Rhinoptilus cinctus), až na to, že pravděpodobně ještě jedno vajíčko přidá.
Dospělého nevidíme, ale průvodce nám ho chce ukázat, takže chvíli běhá houštinami a opravdu za chvilku už vidíme kráčejícího pestře zbarveného běhulíka, který má, jak si všímáme, zřejmě již zahojenou, ale zlomenou nohu.
Okruh pokračuje dál na kamenitou stráň, kde čeká u připraveného kamene další místní. Odklopí kámen a "překvapivě" tu je velký černý štír. Par fotek, pak se ho snaží chytit opatrně do ruky i přes jeho jedovatost. Což se mu podaří, drží ho za bodec a nechává lézt po ruce. Ujdeme další dva metry, odvalí další kámen a je tu další velký štír, tentokráte hnědé barvy. Je údajně mnohem jedovatější, a proto se pokus o chycení nekoná.
Pak už míříme ke skalám. Procházíme nejdříve hustými suchými křovinami, opatrně se vyhýbáme zpětně zahnutým trnům "wait-a-minute" akácie (doslova: akácie "počkej minutu"), která si svůj název vysloužila zahnutými trny, které chytají člověka za oblečení, a pak se před námi otevře pohled na velký skalní masív rudohnědé barvy. Jde o téměř kolmou vysokou stěnu, porostlou občasnými stromy a keři. Na některých výstupcích v kolmé stěně dokonce leží damani skalní. Naprosto nám uniká, jak se tam dostali - na to, jaká jsou to malá zavalitá zvířátka, jsou překvapivě mrštní. Průvodce rychle míří zřejmě na svá oblíbená místa a láká ptáky. Tedy žádné přehrávání empétrojek, jak jsme zvyklí u nás. Tady to jde bez vybavení a zvuky napodobuje ústy. Zahlédneme nenápadného skalníčka hnědoocasého (Cercomela sordida), zvonohlíka bělořitého (Serinus dorsostriatus), strdimila vlaštovčího (Anthreptes longuemarei) a další. Nad skalami prolétá raroh jižní (Falco biarmicus). Pak popojíždíme ještě dál do buše, kde nás vede na jisto k malému stromu, na kterém pospává výr africký (Bubo africanus), nebo spíše jeho poddruh, nově oddělený jako samostatný taxon (Bubo cinarescens), jehož české jméno neznám, možná zatím žádné nemá. I tohoto ptáky můžeme vidět z velké blízkosti. Cestou se k nám přidala skupinka dětí a s mladou matkou. Ukazuje se nám své několikadenní miminko, nabízí fotografování, možnost si malé pohladit. I takhle lze získávat nějaký ten dolar.
Žádné komentáře:
Okomentovat