Před třemi roky jsme strávili pár dní v Keni na pobřeží nedaleko Mombasy. Kromě šnorchlování a odpočinku jsme zažili i dvoudenní safari v rezervaci Tsavo East. A byla to ochutnávka jak se patří. Africká příroda na nás silně zapůsobila a tehdy jsme si říkali, že se sem jednou vrátíme. Ta doba právě nastala. Představovali jsme si tak dva týdny cestování po rezervacích spojené s birdwatchingem. Zahloubali jsme se do nabídek cestovek a hned jsme zjistili, že to nebude až tak snadné. Jednak nevyhovovala délka a především trasa. Téměř všechny cesty začínaly v Tsavu, okruh Tanzánií a do Serengeti. V prvním místě jsme už byli, ze Serengeti už táhnou zvířata... a hlavně také představa, že pojedeme s nějakou skupinkou v autě a že je ptáci nemusí bavit... Nakonec jsme si našli agenturu a po dvou schůzkách připravili individuální program. Chtěli jsme vidět severnější části Keni a velká jezera, takže finální trasa na dva týdny byla následující - start na severu v Samburu, přesun do Sweetwaters, návštěva velkých jezer v příkopové propadlině (Lake Baringo, Bogoria, Nakuru, Naivasha) a zakončení na pláních Masai Mara. S přípravami jsme moc času neztratili, jedinou "důležitou" věcí bylo pořízení té správné ornitologické příručky, bez níž ptáky určovat nelze. Koupili jsme si obsáhlou publikaci z nakladatelství Helm Field Guides - Terry Stevenson, John Fanshave: Birds of East Africa. V polovině července jsme opustili tropické počasí v Čechách a přes noc se přesunuli do Nairobi. Megapole nás ráno přivítala příjemnými 22 stupni, což vedlo k vtipkování o tom, že se dá jezdit ochladit do Afriky. Průvodce a řidič Alex v jedné osobě na nás již čekal u terminálu, a tak jsme bez zbytečného otálení vyrazili na bezmála pětihodinovou cestu na sever. První setkání s ptactvem Afriky na sebe nedalo dlouho čekat. Kousek od letiště v zástavbě vidíme první čápy marabu, ibise posvátné a hojné leskoptve. A taky luňáky hnědé, kteří se tady běžně krmí na odpadcích. Cesta vedla zpočátku dobrou silnící a čím víc jsme se blížili na sever, tím více se na ní objevovalo děr. Po dvou hodinách dáváme přestávku, prohlížíme množství suvenýrů v místních obchůdcích a na stromě sledujeme při stavbě hnízda jednoho z mnoha druhů snovačů. Pak nás oba cesta ukodrcá, a když se pak znovu rozhlédneme, vidíme již zcela odlišnou krajinu. Suché roviny s křovinatým porostem, vesničky s bídnými obydlími a spoustou nepořádku kolem nich. A občas vojenská patrola, která kontroluje vozy mířící k hranicím Somálska. Chvíli jedeme touto krajinou, kterou obývají svérazné kmeny Samburů. Najednou odbočíme na kamenitou cestu a zanedlouho jsme u jedné z bran do rezervace Samburu.
Naše trasa:
Žádné komentáře:
Okomentovat